Oxid kobaltnatý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Oxid kobaltnatý
Obecné
Systematický název Oxid kobaltnatý
Anglický název Cobalt(II) oxide
Německý název Cobalt(II)-oxid
Sumární vzorec CoO
Vzhled olivově zelená práškovitá látka
Identifikace
UN kód 3288
Číslo RTECS GG2800000
Vlastnosti
Molární hmotnost 74,932 6 g/mol
Teplota tání 1 795 °C
Teplota varu 2 550 °C
Teplota změny krystalové modifikace 7 °C (β → α)
Hustota 6,43 g/cm3
Rozpustnost ve vodě nerozpustný
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
kyseliny (kobaltnaté soli)
Měrná magnetická susceptibilita 856,27 Sm-1 (20 °C)
Struktura
Krystalová struktura kubická plošně centrovaná (α)
čtverečná (β)
Hrana krystalové mřížky α - modifikace
a= 425,4 pm
β - modifikace
a= 425,52 pm
c= 420,58 pm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° -239,3 kJ/mol
Entalpie tání ΔHt 670 J/g
Entalpie varu ΔHv 3 400 J/g
Standardní molární entropie S° 43,9 J K-1 mol-1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° -213,4 kJ/mol
Bezpečnost
Zdraví škodlivý
Zdraví škodlivý (Xn)
,
Nebezpečný pro životní prostředí
Nebezpečný pro životní prostředí (N)
R-věty R22, R43, R50/53
S-věty S2, S24, S37, S60, S61
NFPA 704
Teplota vzplanutí nehořlavý
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Oxid kobaltnatý (chemický vzorec CoO) je olivově zelený prášek, nerozpustný ve vodě, rozpustný v kyselinách na kobaltnaté soli. Barva oxidu kobaltnatého závisí na velikosti částic, stejně jako nejčastěji zelený, lze také připravit žlutý, šedý, hnědý, slabě červený, namodralý nebo černý. Oxid kobaltnatý vzniká zahříváním hydroxidu kobaltnatého Co(OH)2 nebo uhličitanu kobaltnatého CoCO3 za nepřístupu vzduchu. Za normálních teplot má antiferromagnetické vlastnosti. Žíháním při teplotách 400-500 °C se získá oxid kobaltnato-kobaltitý Co3O4. Oxid kobaltnatý způsobuje modrou barvu kobaltového skla (draselné křemičitanové sklo se využívalo jako modrý pigment zvaný šmolka).

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.