Oxid nikelnatý
| Oxid nikelnatý | |
|---|---|
_oxide.JPG) | |
 | |
| Obecné | |
| Systematický název | Oxid nikelnatý |
| Anglický název | Nickel(II) oxide |
| Německý název | Nickel(II)-oxid |
| Sumární vzorec | NiO |
| Vzhled | šedozelený prášek |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 1313-99-1 |
| PubChem | 14805 |
| Číslo RTECS | QR8400000 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 74,692 8 g/mol |
| Teplota tání | 1970 °C |
| Hustota | 6,67 g/cm3 |
| Index lomu | nD=2,181 8 nLi=2,37 |
| Tvrdost | 5,5 |
| Rozpustnost v polárních rozpouštědlech | kyseliny roztok amonné soli |
| Struktura | |
| Krystalová struktura | kubická plošně centrovaná |
| Hrana krystalové mřížky | a=417,7 pm |
| Termodynamické vlastnosti | |
| Standardní slučovací entalpie ΔHf° | −239,7 kJ/mol |
| Entalpie tání ΔHt | 678 J/g |
| Standardní molární entropie S° | 38,0 JK−1mol−1 |
| Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° | −211,6 kJ/mol |
| Izobarické měrné teplo cp | 0,593 JK−1g−1 |
| Bezpečnost | |
 GHS07  GHS08  GHS09 Nebezpečí[1] | |
| R-věty | R49, R43, R53 |
| S-věty | S53, S45, S61 |
| NFPA 704 |  0
2
0
|
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Oxid nikelnatý je jedním z oxidů niklu, který je v něm přítomen v oxidačním čísle II. NiO je šedozelená amfoterní práškovitá látka, reaguje s kyselinami za vzniku nikelnatých solí či hydroxidy (alkalických kovů) za vzniku hydroxidu či hydroxidokomplexů. V přírodě ho lze nalézt v podobě minerálu bunsenitu.
Výroba[editovat | editovat zdroj]
Připravit ho lze tepelným rozkladem (dehydratací) hydroxidu nikelnatého Ni(OH)2:
Ni(OH)2 → NiO + H2O
Nebo spalováním niklu v kyslíku, tato metoda ale neposkytuje čistý oxid:[2]
2 Ni + O2 → 2 NiO
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Nickel oxide. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ GREENWOOD, Norman Neill. Chemie prvků. Sv. 1.. 1. vyd. vyd. Praha: Informatorium 793 s., 1 příl s. ISBN 80-85427-38-9, ISBN 978-80-85427-38-7. S. 1425.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Oxid nikelnatý na Wikimedia Commons
