Oxid rtuťnatý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Oxid rtuťnatý
Oxid rtuťnatý
Obecné
Systematický název Oxid rtuťnatý
Ostatní názvy Rtutilka
Anglický název Mercury(II) oxide
Německý název Quecksilber(II)-oxid
Sumární vzorec HgO
Vzhled červený prášek (α)
žlutý prášek (β)
Identifikace
UN kód 1641
Číslo RTECS OW8750000
Vlastnosti
Molární hmotnost 216,589 4 g/mol
Teplota rozkladu 500 °C
Hustota 11,21 g/cm³ (α)
11,15 g/cm³ (β)
Index lomu α - modifikace
nLia= 2,37
nLib= 2,5
nLic= 2,65
Rozpustnost ve vodě 0,005 3 g/100 ml (25 °C)
0,039 5 g/100 ml (100 °C)
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
kyseliny
zásady (ne)
Měrná magnetická susceptibilita -2,996·10-6 cm3g-1
Struktura
Krystalová struktura kosočtverečná (α)
klencová (β)
šesterečná (γ)
Hrana krystalové mřížky α - modifikace
a= 660,8 pm
b= 551,8 pm
c= 351,9 pm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° -90,83 kJ/mol (α)
-90,46 kJ/mol (β)
-89,5 kJ/mol (γ)
Standardní molární entropie S° 70,29 J K-1 mol-1 (α)
71,1 J K-1 mol-1 (β)
73,6 J K-1 mol-1 (γ)
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° -58,555 kJ/mol (α)
-58,425 kJ/mol (β)
-58,24 kJ/mol (γ)
Izobarické měrné teplo cp 0,203 4 J K-1 g-1 (α)
Bezpečnost
Nebezpečný pro životní prostředí
Nebezpečný pro životní prostředí (N)
Vysoce toxický
Vysoce toxický (T+)
R-věty R26/27/28, R33, R35, R50/53
S-věty S1/2, S13, S26, S28, S37/39, S45, S60, S61
NFPA 704
NFPA 704.svg
1
3
0
Teplota vznícení nehořlavý
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Oxid rtuťnatý (HgO), archaicky rtutilka je anorganická sloučenina vyskytující se ve dvou formách: červené a žluté. Žlutý oxid rtuťnatý se připravuje smíšením roztoku chloridu rtuťnatého a hydroxidu sodného (vzniká oxid rtuťnatý, chlorid sodný a voda). Červená forma vzniká přípravou na tzv. suché cestě - termickým rozkladem anorganických nebo organických solí. Vyskytuje se v přírodě v podobě minerálu montroyditu, který krystaluje ve stejné mřížce jako červená modifikace.

Užití[editovat | editovat zdroj]

Někdy se využívá pro přípravu rtuti, protože se snadno rozkládá. Slouží jako materiál anod ve rtuťových bateriích. Používá se jako antiseptická přísada do očních přípravků.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.