Uhličitan měďnatý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Uhličitan měďnatý
Strukturní vzorec
Obecné
Systematický název Uhličitan měďnatý
Ostatní názvy Uhličitan měďnatý
Funkční vzorec CuCO3
Sumární vzorec CCuO3
Vzhled Modrozelená až zelená krystalická látka (záleží na navázané vodě a hydroxylových skupinách)
Identifikace
Vlastnosti
Molární hmotnost 123,555 g/mol
Teplota tání 200 °C; tj. 473 K
Teplota rozkladu 290 °C; tj. 563 K (na CuO a CO2)
Hustota 3,9 - 4,0 g/cm3
Rozpustnost ve vodě 0,00008 g/100 ml H2O
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
Nerozpustné v ethanolu, rozpouští ve v kyselinách a reaguje s nimi
Bezpečnost
Dráždivý
Dráždivý (Xi)
R-věty R20/22
S-věty (S20)

GHS07 – dráždivé látky
GHS07

H-věty H302 H315 H319 H335
P-věty P261 P305 P351 P338
NFPA 704
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Uhličitan měďnatý je modrozelená, anorganická, krystalická látka se vzorcem CuCO3, bez zápachu, ale s nepříjemnou chutí. V přírodě se vyskytují dva nerosty, které jsou založeny na uhličitanu měďnatém, avšak mají navíc hydroxidové skupiny. Jsou to malachit, se vzorcem Cu2(OH)2CO3; a azurit, se vzorcem Cu3(OH)2(CO3)2.

Výroba[editovat | editovat zdroj]

Tato látka se vyrábí reakcí měďnaté soli (zpravidla síranu měďnatého, ale může být i chlorid či octan měďnatý) s uhličitanem sodným:
CuII+(aq) + Na2CO3 (aq) → CuCO3 (s) + 2Na+I (aq)

Samovolný vznik[editovat | editovat zdroj]

Předměty z mědi působením kyslíku, oxidu uhličitého a vody vzniká korozivní vrstva zvaná měděnka, což je těžko oddělitená směs uhličitanu měďnatého a hydroxidu měďnatého se zapisovaným vzorcem Cu(OH)2·CuCO3. Tato reakce se dá vystihnout rovnicí:
2Cu (s) + H2O (g) + CO2 (g) + O2 (g) → Cu(OH)2·CuCO3 (s)

Château Frontenac v Kanadě, s měděnkou na střeše

Reakce[editovat | editovat zdroj]

Při zahřívání na 290 °C se tato látka rozpadá za vzniku oxidu měďnatého a oxidu uhličitého, dle rovnice:
CuCO3tCuO + CO2
Tato látka reaguje s kyselinami za vzniku příslušných měďnatých solí a oxidu uhličitého. Příkladem je reakce s kyselinou sírovou, dle rovnice:
CuCO3 + H2SO4CuSO4 + H2O + CO2
Takto lze připravit soli i poměrně slabých, organických kyselin.

Využití[editovat | editovat zdroj]

Nerosty obsahující tuto látku byly dříve používány jako drahé kameny, později byly používány v rozdrcené formě jako líčidla. Historicky se tato látka používala jako ruda mědi, dnes však je to poměrně bezvýznamná ruda. Tato látka se dnes využívá na výrobu měďnatých solí organických kyselin.

Bezpečnost[editovat | editovat zdroj]

Tato látka v případě požití v žaludku vytváří chlorid měďnatý. Ten může působit toxicky ve velkém množství, nevratně totiž poškozuje enzymy, dále při častém kontaktu s látkou může vzniknou alergie, avšak je to poměrně neobvyklá alergie. LD50 je při orálním podání kryse je asi 160 mg/kg.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Copper(II) carbonate na anglické Wikipedii.