Jodid hořečnatý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jodid hořečnatý
Model jednotkové buňky
Model jednotkové buňky
Model krystalové struktury
Model krystalové struktury
Obecné
Systematický názevjodid hořečnatý
Sumární vzorecMgI2
Vzhledbílé krystaly[1]
Identifikace
Registrační číslo CAS10377-58-9
7790-31-0 (oktahydrát)
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)233-825-1
PubChem66322
SMILES[Mg+2].[I-].[I-]
InChI1S/2HI.Mg/h2*1H;/q;;+2/p-2
Vlastnosti
Molární hmotnost278,11 g/mol
Teplota tání637 °C (1010 K) (bezvodý)
Teplota dehydratace41 °C (314 K) (oktahydrát)
Hustota4,43 g/cm3 (bezvodý)
2,353 g/cm3 (hexahydrát)
2,098 g/cm3 (oktahydrát)
Rozpustnost ve vodě54,7 g/100 ml (bezvodý, 0 °C)
148 g/100 ml (bezvodý, 18 °C)
81 g/100 ml (oktahydrát, 20 °C)
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
rozpustný v ethanolu a kapalném amoniaku
Rozpustnost v nepolárních
rozpouštědlech
rozpustný v diethyletheru
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°-364 kJ/mol
Standardní molární entropie S°134 J⋅K−1⋅mol−1
Měrné teplo74 J⋅K−1⋅mol−1
Bezpečnost
GHS07 – dráždivé látky
GHS07
[1]
H-větyH315 H319[1]
P-větyP264+265 P280 P302+352 P305+351+338 P321 P332+317 P337+317 P362+364[1]
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jodid hořečnatý je anorganická sloučenina se vzorcem MgI2, vytvářející také hydráty, MgI2·xH2O. Tato iontová sůl se dobře rozpouští ve vodě.

Použití[editovat | editovat zdroj]

Samotný jodid hořečnatý nemá mnoho využití, ale používá se na přípravu sloučenin pro organickou syntézu.

Příprava[editovat | editovat zdroj]

Jodid hořečnatý lze získat reakcí oxidu, hydroxidu, nebo uhličitanu hořečnatéhokyselinou jodovodíkovou:[2]

MgO + 2 HI → MgI2 + H2O
Mg(OH)2 + 2 HI → MgI2 + 2 H2O
MgCO3 + 2 HI → MgI2 + CO2 + H2O

Dalším možným způsobem je smíchání práškového jodu s hořčíkem. K získání bezvodého MgI2 je třeba reakci provádět ve zcela suchém prostředí; jako rozpouštědlo lze použít bezvodý diethylether.

Reakce[editovat | editovat zdroj]

Jodid hořečnatý je stálý ve vodíkové atmosféře, a to i za vysokých teplot, ale na vzduchu se rozkládá a uvolněným jodem se zabarvuje do hněda. Při zahřívání na vzduchu vytváří oxid hořečnatý.[3]

MgI2 lze zapojit do Baylisových-Hillmanových reakcí, kde se při jeho použití vytvářejí převážně Z-vinylové produkty.[4]

Demethylace některých aromatických methyletherů lze uskutečnit pomocí jodidu hořečnatého v diethyletheru.[5]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Magnesium iodide na anglické Wikipedii.

  1. a b c d https://pubchem.ncbi.nlm.nih.gov/compound/66322
  2. Pradyot Patnaik. Handbook of Inorganic Chemicals. [s.l.]: McGraw-Hill, 2003. Dostupné online. ISBN 0-07-049439-8. S. 527–528. 
  3. N. T. M. Wilsmore. Report of the Third Meeting of the Australasian Association for the Advancement of Science. [s.l.]: [s.n.], 1891. Kapitola Note on Magnesium Iodide, s. 116. 
  4. Lutz-Friedjan Tietze; Gordon Brasche; Kersten Gericke. Domino Reactions in Organic Synthesis. Chemical Reviews. Wiley-VCH, 2006, s. 115–136. ISBN 3-527-29060-5. DOI 10.1021/cr950027e. PMID 11848746. 
  5. Seiji Yamaguchi; Masahiro Nedachi; Hajime Yokoyama; Yoshiro Hirai. Regioselective demethylation of 2,6-dimethoxybenzaldehydes with magnesium iodide etherate. Tetrahedron Letters. 1999, s. 7363–7365. DOI 10.1016/S0040-4039(99)01411-2. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]