Hominidé: Porovnání verzí
m Robot: přidáno {{Autoritní data}}; kosmetické úpravy |
→Třídění recentních hominidů: +1 +ref |
||
Řádek 89: | Řádek 89: | ||
***** poddruh [[orangutan sabažský]] (''Pongo pygmaeus morio'') <small>Owen, 1837</small> |
***** poddruh [[orangutan sabažský]] (''Pongo pygmaeus morio'') <small>Owen, 1837</small> |
||
**** druh [[orangutan sumaterský]] (''Pongo abelii'') <small>Lesson, 1827</small> [[kriticky ohrožený|kriticky ohrožený druh]] |
**** druh [[orangutan sumaterský]] (''Pongo abelii'') <small>Lesson, 1827</small> [[kriticky ohrožený|kriticky ohrožený druh]] |
||
**** druh [[orangutan tapanulijský]]<ref name="ČTK_2017">{{Citace elektronického periodika |
|||
| autor = ČTK |
|||
| odkaz na autora = Česká tisková kancelář |
|||
| titul = Na Sumatře objevili nový druh orangutana |
|||
| periodikum = Novinky.cz |
|||
| rok vydání = 2017 |
|||
| měsíc vydání = listopad |
|||
| den vydání = 3 |
|||
| url = https://www.novinky.cz/veda-skoly/453846-na-sumatre-objevili-novy-druh-orangutana.html |
|||
}}</ref> či tapanulský<ref name="ČT24_2017">{{Citace elektronické monografie |
|||
| autor = kar |
|||
| titul = Vědci objevili neznámý druh orangutana. Už teď je ohrožený |
|||
| url = http://www.ceskatelevize.cz/ct24/veda/2292598-vedci-objevili-neznamy-druh-orangutana-uz-ted-je-ohrozeny |
|||
| datum vydání = 2017-11-03 |
|||
| datum přístupu = 2017-11-06 |
|||
| vydavatel = [[Česká televize]] |
|||
}}</ref> (''Pongo tapanuliensis'')<ref name="Nater_2017">{{Citace elektronického periodika |
|||
| příjmení = Nater |
|||
| jméno = Alexander |
|||
| spoluautoři = ''et al.'' |
|||
| titul = Morphometric, Behavioral, and Genomic Evidence for a New Orangutan Species |
|||
| periodikum = Current Biology |
|||
| vydavatel = Elsevier Inc. |
|||
| rok vydání = 2017 |
|||
| měsíc vydání = listopad |
|||
| den vydání = 2 |
|||
| ročník = 27 |
|||
| typ ročníku = svazek |
|||
| číslo = |
|||
| strany = 1–12 |
|||
| poznámka = online před tiskem |
|||
| url = http://www.cell.com/current-biology/fulltext/S0960-9822(17)31245-9 |
|||
| dostupnost2 = PDF |
|||
| url2 = http://www.cell.com/current-biology/pdfExtended/S0960-9822(17)31245-9 |
|||
| dostupnost3 = |
|||
| url3 = |
|||
| issn = 0960-9822 |
|||
| doi = 10.1016/j.cub.2017.09.047 |
|||
| pmid = |
|||
| jazyk = anglicky |
|||
}}</ref> <small>Nicola Davis, 2017</small> [[kriticky ohrožený|kriticky ohrožený druh]] |
|||
** podčeleď [[Homininae|homidi]] (Homininae) <small>Goodman, 1975</small> |
** podčeleď [[Homininae|homidi]] (Homininae) <small>Goodman, 1975</small> |
||
*** tribus [[gorily]] (Gorilini) |
*** tribus [[gorily]] (Gorilini) |
Verze z 8. 11. 2017, 15:24
Hominidé | |
---|---|
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
Nadtřída | čtyřnožci (Tetrapoda) |
Třída | savci (Mammalia) |
Nadřád | placentálové (Placentalia) |
Řád | primáti (Primates) |
Podřád | vyšší primáti (Haplorrhini) |
Infrařád | opice (Simiformes) |
Oddělení | úzkonosí (Catarrhini) |
Nadčeleď | hominoidi (Hominoidea) |
Čeleď | hominidé (Hominidae) Gray, 1825 |
rody | |
Sesterská skupina | |
gibonovití (Hylobatidae) | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Hominidé[1] (Hominidae) je čeleď primátů z nadčeledi hominoidi (Hominoidea). Někdy se uvádí český název čeledi Hominidae jako „lidem podobní“ nebo „lidoopi".
Je třeba odlišovat:
- Hominoidi (Hominoidea) – skupina spojující gibony a hominidy.
- Hominidé (Hominidae) – skupina spojující orangutany, gorily, šimpanze a lidi.
Společné znaky
Hominidé jsou středně velcí až velcí savci s výrazným pohlavním dimorfismem u orangutanů a goril a méně zřetelným u šimpanzů a lidí. Živí se plody, listy, pozemní vegetací a často i živočišnou stravou. Jsou schopni se adaptovat k životu v různých typech ekosystémů. Jsou typičtí poměrně řídkou srstí. Všechny druhy používají alespoň částečnou bipedii a brachiaci. Většina zástupců čeledi Hominidae umí velmi dobře manipulovat s nástroji a často je i vyrábět. Mnozí hominidé mají analytické schopnosti, umí napodobovat a uvědomují si vlastní osobnost.
Kosti obličejové části lebky jsou poměrně široké a robustní, spodní čelist je hluboká. Chrup je nespecializovaný, zejména krátké a velké třenové zuby a archaicky utvářené stoličky. Řezáky jsou široké, ale zároveň poměrně vysoké. Mozkovna je v poměru k rozměrům celé lebky relativně velká. Také mozek je poměrně velký, s rozsáhlým zbrázděním mozkové kůry. Pyramidové dráhy jsou rozvinuté. Základním smyslovým orgánem je zrak, zatímco sluch má význam zejména v komunikaci.
Postkraniální kostra je dobře přizpůsobená pohybu v částečně nebo zcela vzpřímeném postoji i závěsu na předních končetinách. Dlouhé kosti končetin jsou široké, s velkými hlavicemi. Výrazně je rozvinuto svalstvo zad a pánve, stejně jako mimické svaly. Ruka je schopná silného úchopu i jemné manipulace.
Všichni hominidé jsou si navzájem velmi podobní složením krve i geneticky. Orangutani, gorily i šimpanzi mají 48 chromozómů, zatímco lidé jen 46. Tento rozdíl však mohl vzniknout běžnou chromozomální mutací, takže neznamená výraznou genetickou odlišnost. Je ovšem zásadní pro nemožnost křížení lidí s kterýmkoliv jiným rodem, byť ze stejné čeledě. Orangutani, gorily i šimpanzi jsou vnímaví ke specifickým lidským nemocem, proti kterým jsou jiní primáti odolní.
Ontogeneze je dlouhá, a první početí přichází za normálních okolností až několik let po dosažení pohlavní zralosti. Typickým znakem je dlouhé sociální dozrávání. Důležitá je úloha učení, a to jak při zapojování se do sociální struktury, tak při poznávání prostředí, typu potravy, predátorů i při lokomoci. V tomto procesu hrají u všech hominidů zásadní úlohu samice – matky. Samci pečují o mláďata méně často.
Chování i komunikace jsou vysoce rozvinuté. Důležitou roli ve složité sociální struktuře hraje kontaktní chování (objímání, doteky, uchopování rukou) a neverbální komunikace symbolizovaným chováním, jako jsou hrozby, usmiřování, rituály při setkávání a podobně. Princip dominance bývá uplatňován značně složitým způsobem. Významnou roli mají postkonfliktní mechanismy, jako je usmiřování a utěšování. V chování všech druhů je možno pozorovat alespoň elementy emocí, které souvisí i s rozvinutou mimikou.
Vývoj
V oligocénu, zhruba před 25 - 30 miliony let se od úzkonosých opic Starého světa oddělila nadčeleď Hominoidea. Následující geologické období – miocén – bylo zlatým věkem hominoidů. Došlo během něj k velkému rozvoji celé nadčeledi a ke vzniku mnoha různých vývojových větví. Zlomkovité paleontologické nálezy hominoidů však komplikují poznávání těchto procesů. Velká část rodů je známá pouze z torzovitě dochovaných koster, převážně jen z fragmentů lebek, čelistí, zubů a podobně. Mnohé důležité identifikační znaky na nich proto nelze pozorovat a porovnávat. Mnohdy je velmi obtížné přesně určit příbuzenské vztahy i jejich pozici v evoluci.[2]
Zhruba před 18 - 20 miliony let došlo podle analýzy DNA k oddělení vlastních hominidů od gibonovitých (Hylobatidae).[3] Přibližně ve stejné době (před 17–18 miliony let) se hominoidi rozšířili z Afriky i do Evropy a Asie, přičemž podle dosavadních nálezů nelze rozhodnout, zda se linie hominidů vytvořila již v Africe nebo až v Eurasii. Nejstarší dosud známí hominidé (Dryopithecus, Sivapithecus, Pierolapithecus) byli nalezeni v Evropě a v Asii. Zde se úspěšně adaptovali a obsadili volné ekologické i potravní niky. Došlo tak ke vzniku mnoha nových rodů a druhů.[4]
V Africe jsou naopak nálezy hominidů v této době velmi vzácné a přibývá jich až v závěru miocénu. Dosud není jisté, zda zástupci nadčeledi Hominoidea v Africe na počátku středního miocénu téměř nebo zcela vyhynuli a byli později převrstveni hominidy z Eurasie,[5] nebo zda hlavní vývojová linie směrem k dnešním lidoopům pokračovala nerušeně v Africe, avšak v oblastech, které neměly vhodné podmínky pro fosilizaci.[6] Jednotlivé rody z Afriky, Evropy i Asie se spolu navíc mohly různým způsobem prolínat a v současnosti nelze určit, která z linií vymřela bez potomků a z které vzešli předci moderních hominidů. Lépe doložený je vývoj dnešního orangutana v jihovýchodní Asii (fosilní rody Sivapithecus, Lufengpithecus, Khoratpithecus) a člověka v Africe (Sahelanthropus, Orrorin, Ardipithecus, Australopithecus), zatímco fosilní předchůdci šimpanzů a goril jsou prakticky neznámí. Může to být způsobeno právě i tím, že šimpanzi a gorily žijí v prostředí, kde se fosilie dochovávají jen vzácně.
Do konce miocénu většina zástupců nadčeledi Hominoidea, včetně mnoha hominidů vyhynula. Vymírání úspěšné nadčeledi je dáváno do souvislosti s dalším vysušováním a ochlazováním klimatu a ústupem subtropického klimatického pásu blíž k rovníku. Spolu s lesními porosty se do výrazně zmenšených oblastí tropů a subtropů stahovali i hominidé. Opustili Evropu i rozsáhlé oblasti Asie a v současnosti obývající jen značně omezené regiony Asie a Afriky.[7] Geografické i klimatické změny však na druhou stranu mohly ve východní Africe stimulovat rychlý rozvoj přizpůsobivějších forem, aby se tam v závěru miocénu objevili první bipední tvorové, směřující ke vzniku rodu Homo.[7] V pliocénu se pak již všechny rody současných hominidů – orangutani, gorily, šimpanzi i lidé – vyvíjeli zcela samostatně.
Nedávné objevy v Evropě ale naznačují i něco jiného. Graecopithecus (srovnej Ouranopithecus) nalezený v Řecku a starý 7,2 miliónu let, by mohl být předkem rodu Homo.[8] Další objev typicky lidských stop na Krétě (ostrov, který se oddělil od řecké pevniny před 5 miliony let)[9] a datovaných na 5,7 miliónu let ukazuje na rané člověku podobné hominidy v Evropě.[10] Jsou tedy starší, než lidské nálezy v Africe (starší hominidé mají opicím podobné stopy).
Rozšíření
Hominidé jsou jedinou čeledí, jejíž zástupci (lidé) jsou rozšíření po celém světě. Zbývající rody však žijí v úzce vymezených oblastech a některým hrozí i vymizení.
- Orangutani žijí ve vysokých deštných pralesích na ostrovech Borneo a Sumatra v jihovýchodní Asii.
- Gorily obývají africké pralesy od řeky Cross v jižní Nigérii až po ústí řeky Zaire. Na východě sahá areál jejich rozšíření přes Demokratickou republiku Kongo, hory Itombwe až k pohořím Kahuzi (s národním parkem Kahuzi-Biega) a Virunga. Izolovaná populace žije také v pralese Kayonza v severozápadní Ugandě.
- Šimpanzi jsou domovem v pralesích od státu Guinea-Bissau přes Republiku Kongo, Demokratickou republiku Kongo až po Ugandu a jižně až k jezeru Tanganika. Nejsou vázáni jen na deštné pralesy, ale pronikají i do lesnaté savany a do horských pralesů až do nadmořské výšky 3000 m nad mořem.
Systematické změny
Ještě v 80. letech 20. století patřili do čeledi Hominidae pouze člověku podobní australopitéci a rod Homo sensu lato. Rozvoj psychologie a etologie začal výrazně narušovat výlučnost a jasnou definovatelnost čeledi Hominidae z hlediska schopností komunikace, analytického myšlení, uvědomění si vlastní osobnosti, používání nástrojů, sdílení potravy a mnoha dalších psychických a sociálních vlastností, které byly do té doby považovány za výhradně hominidní. Důležitým impulsem pro taxonomické změny byly molekulárně-genetické studie, které prokázaly, že rozdíly v genetickém vybavení jednotlivých lidoopů a lidí jsou téměř zanedbatelné.
To vedlo k zahrnutí gorily a šimpanze do podčeledi Homininae. Současné studie však vyvracejí blízkou příbuznost šimpanzů a gorily. Geneticky je gorila šimpanzům vzdálenější, než je šimpanz člověku. Zároveň byla do čeledi Hominidae včleněna také podčeleď orangutani (Ponginae), a to také z toho důvodu, že v některých znacích, například ve stavbě vnitřních orgánů, je orangutan člověku velmi podobný. Orangutan také běžně úspěšně prochází zrcadlovým testem, který byl u goril mnohdy neúspěšný.
Novější systematické členění nadčeledi Hominoidea, které lépe vyhovuje vývojovým vztahům, se dotklo i čeledi Hominidae a jejího rozdělení na podčeledi. S vypuštěním fosilních rodů vypadá následovně:
Třídění recentních hominidů
- čeleď hominidé (Hominidae) Gray, 1825
- podčeleď orangutani (Ponginae) Elliot, 1912
- rod orangutan (Pongo) Lacépède, 1799
- druh orangutan bornejský (Pongo pygmaeus) Linnaeus, 1760 ohrožený druh
- poddruh orangutan západní (Pongo pygmaeus pygmaeus) Linnaeus, 1760
- poddruh orangutan jižní (Pongo pygmaeus wurmbii) Tiedemann, 1808
- poddruh orangutan sabažský (Pongo pygmaeus morio) Owen, 1837
- druh orangutan sumaterský (Pongo abelii) Lesson, 1827 kriticky ohrožený druh
- druh orangutan tapanulijský[11] či tapanulský[12] (Pongo tapanuliensis)[13] Nicola Davis, 2017 kriticky ohrožený druh
- druh orangutan bornejský (Pongo pygmaeus) Linnaeus, 1760 ohrožený druh
- rod orangutan (Pongo) Lacépède, 1799
- podčeleď homidi (Homininae) Goodman, 1975
- tribus gorily (Gorilini)
- rod gorila (Gorilla) Geoffroy, 1852
- druh gorila obecná (Gorilla gorilla) Savage, 1847 kriticky ohrožený druh
- poddruh gorila nigérijská (Gorilla gorilla dielhi) Matschie, 1904
- poddruh gorila nížinná (Gorilla gorilla gorilla) Savage, 1847
- druh gorila větší (Gorilla beringei) Matschie, 1903 ohrožený druh
- poddruh gorila horská (Gorilla beringei beringei) Matschie, 1903
- poddruh gorila východní (Gorilla beringei graueri) Matschie, 1914
- druh gorila obecná (Gorilla gorilla) Savage, 1847 kriticky ohrožený druh
- rod gorila (Gorilla) Geoffroy, 1852
- tribus Hominini Gray, 1825[14]
- podtribus šimpanzi (Panina)
- rod šimpanz (Pan) Oken, 1816
- druh šimpanz učenlivý (Pan troglodytes) Blumenbach, 1775 ohrožený druh
- poddruh šimpanz čego (Pan troglodytes troglodytes) Blumenbach, 1775
- poddruh šimpanz nigérijský (Pan troglodytes vellerosus) Gray, 1862
- poddruh šimpanz severovýchodní) (Pan troglodytes schweinfurthii) Giglioli, 1872
- poddruh šimpanz východní (Pan troglodytes marungensis) Noack, 1887
- poddruh šimpanz hornoguinejský (Pan troglodyte verus) Schwarz, 1934
- druh šimpanz bonobo (Pan paniscus) Schwarz, 1929 ohrožený druh
- druh šimpanz učenlivý (Pan troglodytes) Blumenbach, 1775 ohrožený druh
- rod šimpanz (Pan) Oken, 1816
- podtribus lidé (Hominina)
- rod člověk (Homo) Linnaeus, 1758
- druh člověk moudrý (Homo sapiens) Linnaeus, 1758
- rod člověk (Homo) Linnaeus, 1758
- podtribus šimpanzi (Panina)
- tribus gorily (Gorilini)
- podčeleď orangutani (Ponginae) Elliot, 1912
Odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu hominidé na Wikimedia Commons
Reference
- ↑ Skloňování slova hominid (Ústav pro jazyk český)
- ↑ BEGUN, D. R. Fossil record of Miocene hominoids. In: HENKE, W. C.; TATTERSALL, I. Handbook of palaeoanthropology 2. Berlín: Springer, 2007. S. 921 - 977.
- ↑ DAWKINS, R. Příběh předka: pouť k úsvitu života. Praha: Academia, 2008. 831 s.
- ↑ SENUT, B. Origin of hominids: European or African origin, neither or both?. Estudios Geologicos. 2011, roč. 67, s. 395 - 409.
- ↑ BEGUN, D. R. Planet of the Apes. Scientific American. 2003, roč. 289, s. 74 - 83.
- ↑ CONROY, G. C. Reconstructing human origins. New York: W. W. Norton & company, 1997. 547 s.
- ↑ a b KOUFOS, G. D. Potential hominoid ancestors for Hominidae. In: HENKE, W. C.; TATTERSALL, I. Handbook of palaeoanthropology 3. Berlín: Springer, 2007. S. 1347 - 1377.
- ↑ https://phys.org/news/2017-05-scientists-million-year-old-pre-human-balkans.html - Scientists find 7.2-million-year-old pre-human remains in the Balkans
- ↑ http://www.cretanbeaches.com/en/facts/geology-of-crete - Crete's Geology: How was it formed?
- ↑ https://phys.org/news/2017-08-fossil-footprints-theories-human-evolution.html - Fossil footprints challenge established theories of human evolution
- ↑ ČTK. Na Sumatře objevili nový druh orangutana. Novinky.cz [online]. 3. listopad 2017. Dostupné online.
- ↑ kar. Vědci objevili neznámý druh orangutana. Už teď je ohrožený [online]. Česká televize, 2017-11-03 [cit. 2017-11-06]. Dostupné online.
- ↑ NATER, Alexander, et al.. Morphometric, Behavioral, and Genomic Evidence for a New Orangutan Species. S. 1–12. Current Biology [online]. Elsevier Inc., 2. listopad 2017. Svazek 27, s. 1–12. Online před tiskem. Dostupné online. PDF [1]. ISSN 0960-9822. DOI 10.1016/j.cub.2017.09.047. (anglicky)
- ↑ tribus Hominini [online]. BioLib [cit. 2013-02-21]. Dostupné online.
Literatura
- Václav Vančata: Primatologie, 2. díl. Catarrhina – opice a lidoopi, Univerzita Karlova, PedF, Praha 2003, ISBN 80-7290-127-3
- Václav Vančata: Paleoantropologie – přehled fylogeneze člověka a jeho předků, Masarykova universita v Brně, Brno 2003