Tritium

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tritium
  1s1
3 T
1
 
               
               
                                   
                                   
                                                               
                                                               
Svítící tritiový prstenec
Svítící tritiový prstenec
Obecné
Název, značka, číslo Tritium, T, 1
Cizojazyčné názvy lat. Tritium
Skupina, perioda, blok 1. skupina, 1. perioda, blok s
Chemická skupina Nekovy
Vzhled bezbarvý plyn
Identifikace
Registrační číslo CAS
Atomové vlastnosti
Relativní atomová hmotnost 3,016 049
Elektronová konfigurace 1s1
Oxidační čísla −I, I
Mechanické vlastnosti
Hustota 281 g/cm3
Skupenství plynné
Termické vlastnosti
Tepelná vodivost 134 W·m−1·K−1 (30 K, kapalina)
Termodynamické vlastnosti
Teplota tání −252,5 °C (20,65 K)
Teplota varu −248,11 °C (25,04 K)
Teplota trojného bodu T3 −252,53 °C (20,62 K)
Tlak trojného bodu p3 21,55 kPa
Kritická teplota Tk −229 °C (44,15 K)
Izotopy
I V (%) S T1/2 Z E (MeV) P
3T 12,32 let β− 3He
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).
T

Tritium je radioaktivní izotop vodíku (3H). Jádro tritia (jako částice se nazývá triton) obsahuje jeden proton a dva neutrony, zatímco normální vodíkové jádro sestává pouze z jednoho protonu. Jeho relativní atomová hmotnost je 3,016049. Za standardního tlakuteploty je to plyn (T2 neboli 3H2).

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Tritium se vlivem ionizujícího zářenívesmíru vyskytuje ve vrchních vrstvách zemské atmosféry a ve stopovém množství i v běžné vodě.[1]

Fyzikálně-chemické vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Tritiem osvětlený ciferník hodinek

Tritium je beta zářič (β−), při svém rozpadu produkuje elektron (e−), antineutrino (ve) a vzniká 3He. Poločas rozpadu je 12,32 let.

Někdy mu bývá přiřazována i chemická značka T, přestože se nejedná o jiný prvek. Ve sloučeniněkyslíkem tvoří tritiovou vodu T2O.

Nebezpečnost[editovat | editovat zdroj]

I když jde o beta zářič, jeho nebezpečnost je jen minimální.[2] Záření tritia zastaví už 6 mm silná vrstva vzduchu. Určité nebezpečí by hrozilo pouze při jeho požití, vdechnutí nebo kontaminaci pokožky na citlivém místě.

Využití[editovat | editovat zdroj]

Tritia se využívá jako trvalého zdroje slabého světla, někdy označovaného jako GTLS (Gaseous Tritium Light Source). Plynné tritium je uzavřeno v skleněných mikrokapslích, na jejichž stěně je vrstva fosforeskující látky, které vlivem dopadajícího beta záření svítí. Obvykle se používá fosfor, u něhož je možné přidáním jiných látek měnit barvu světla. Nejintenzivnější je zelené světlo, ale zářič může svítit i žlutě, modře, fialově, červeně apod.[3]

Používá se na ciferníky hodinek, mířidla zbraní, jako přívěsky nebo nouzové svítilny.

Další obrázky[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Frequently Asked Questions: Tritium [online]. Canadian Nuclear Safety Commission, [cit. 2013-02-21]. Kapitola Q8. Dostupné online. (anglicky)  – neplatný odkaz !
  2. Nuclide Safety Data Sheet Hydrogen-3 [online]. [cit. 2006-11-09]. [1]. (anglicky) 
  3. Tritium, iluminace, GTLS – jak to celé funguje? [online]. TritiumShop, [cit. 2013-02-21]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]