Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky: Porovnání verzí
Verze 17427924 uživatele 86.61.172.105 (diskuse) zrušena - Trikolora nemá žádného člena ve vedení některé z komor Parlamentu, její uvedení v infoboxu je tedy nadbytečné. značka: vrácení zpět |
|||
Řádek 253: | Řádek 253: | ||
*'''[[Poslanecký klub Komunistické strany Čech a Moravy|Komunistická strana Čech a Moravy]]''': členy klubu '''15''' poslanců (předseda: [[Pavel Kováčik]]) |
*'''[[Poslanecký klub Komunistické strany Čech a Moravy|Komunistická strana Čech a Moravy]]''': členy klubu '''15''' poslanců (předseda: [[Pavel Kováčik]]) |
||
* '''[[Poslanecký klub Křesťanské a demokratické unie – Československé strany lidové|Křesťanská a demokratická unie – Československá strana lidová]]''': členy klubu '''10''' poslanců (předseda: [[Jan Bartošek]]) |
* '''[[Poslanecký klub Křesťanské a demokratické unie – Československé strany lidové|Křesťanská a demokratická unie – Československá strana lidová]]''': členy klubu '''10''' poslanců (předseda: [[Jan Bartošek]]) |
||
*'''[[Poslanecký klub |
*'''[[Poslanecký klub TOP 09]]''': členy klubu '''7''' poslanců (předseda: [[Miroslav Kalousek]]) |
||
* [[Poslanecký klub Starostové a nezávislí|'''Starostové a nezávislí''']]: členy klubu '''6''' poslanců předseda: [[Jan Farský]]) |
* [[Poslanecký klub Starostové a nezávislí|'''Starostové a nezávislí''']]: členy klubu '''6''' poslanců předseda: [[Jan Farský]]) |
||
*'''nezařazení:''' 5 poslanců <ref>{{Citace elektronického periodika |
*'''nezařazení:''' 5 poslanců <ref>{{Citace elektronického periodika |
Verze z 14. 7. 2019, 11:58
Šablona:Infobox Zákonodárství Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, zkr. PSP ČR, PS PČR, v Ústavě České republiky označovaná jen jako Poslanecká sněmovna, je dolní komora Parlamentu České republiky, v Ústavě označovaného jen jako Parlament. Má 200 poslanců volených na 4 roky podle poměrného systému s 5% klauzulí. Poslanecká sněmovna vznikla k 1. lednu 1993 transformací z dosavadní České národní rady.[1]
Sněmovna je usnášeníschopná při třetinovém kvóru[2] (tedy je přítomno aspoň 67 poslanců), usnesení se schvalují prostou většinou (nadpoloviční většinou přítomných).
U některých usnesení, specifikovaných v zákoně o jednacím řádu sněmovny, je pro přijetí usnesení potřeba souhlasu vyššího počtu poslanců. Absolutní většiny (tedy 101 poslanců) např. pro přehlasování prezidentského veta či vyslovení nedůvěry vládě.[3] Pro přijetí ústavních zákonů, ratifikaci některých mezinárodních smluv[4] a podání ústavní žaloby proti prezidentu republiky[5] je třeba kvalifikované většiny 120 hlasů (tři pětiny všech poslanců). Poslanecká sněmovna nemůže přehlasovat Senát u návrhu zákona o jednacím řádu Senátu, volebního zákona či zákona o zásadách jednání a styku obou komor mezi sebou, jakož i navenek.[6]
Sídlo
Sídlo sněmovny se nachází na Malé Straně v Praze 1, ve třech blocích domů a paláců v oblasti mezi Malostranským a Valdštejnským náměstím, kolem ulic Sněmovní a Thunovská.[7]
Patří k němu zejména Thunovský palác (č. p. 176) při východní straně ulice Sněmovní, který pochází z konce 17. století, v letech 1779–1794 sloužil jako divadlo a roku 1801 jej koupili čeští stavové, kteří jej přebudovali na sněmovnu, kanceláře a archív Zemského výboru Království českého. Roku 1861 byl pro obnovený zemský sněm vybudován sál přes dvě patra výšky paláce, který slouží dodnes jako hlavní jednací sál sněmovny. V roce 1918 zde byla vyhlášena Československá republika a roku 1920 přijata její ústava. V tomto bloku sídlí rovněž Kancelář Poslanecké sněmovny, jsou zde jednací sály sněmovních klubů a výborů.
Dalšími bloky patřícími k sídlu sněmovny jsou:
- Dům č. p. 1 na severní straně horní části Malostranského náměstí, v 19. století sídlo Českého místodržitelství a jezuitského gymnázia.
- Blok na severní straně dolní části Malostranského náměstí: č. p. 6 (Palác Smiřických neboli U Montágů), 7 (Šternberský palác), 518 (dříve nazývaný Velikovský dům, na rohu ulice Tomášská) a 8 (na rohu ulice Thunovská a Tomášská). Smiřický palác je význačný tím, že 22. května 1618 zde skupina protestantských šlechticů tajně smluvila na další den třetí pražskou defenestraci, která stála u počátku třicetileté války. Šternberský palác patřil za národního obrození k centrům českého kulturního a vědeckého života.
V letech 1993–1996 byl celý komplex budov rekonstruován.
Volby do Poslanecké sněmovny
Volby se konají tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva, podle zásady poměrného zastoupení. Právo volit má každý občan České republiky, který dosáhl věku 18 let a není zbaven svéprávnosti. Právo být volen má každý občan starší 21 let s volebním právem.
Podrobnosti stanovuje volební zákon. Ten nemá rigiditu ústavního zákona a je ho tedy možné měnit skoro jako běžný zákon. Jedinou odlišností v zákonodárném procesu je podmínka, že s ním musí souhlasit obě komory Parlamentu. V případě volebního zákona tak Poslanecká sněmovna nemůže přehlasovat zamítavé stanovisko Senátu. I přesto jsou změny volebního zákona časté.
Volby se konají ve 14 vícemandátových obvodech, které kopírují krajskou strukturu. Počet mandátů v jednotlivých obvodech (krajích) není předem znám, určuje se až po volbách za pomoci počtu odevzdaných hlasů v jednotlivých obvodech. K určení počtu mandátů je třeba nejprve zjistit celorepublikové mandátové číslo. To se vypočte jako podíl celkového počtu odevzdaných platných hlasů a celkového počtu mandátů (200). Číslo se zaokrouhluje na jednotky. Pro každý kraj se vypočítá „teoretický“ počet mandátů a to tak, že se vezme celkový počet odevzdaných platných hlasů kraje a podělí se republikovým mandátovým číslem. Zaokrouhluje se dolů na jednotky. Pro každý kraj se zjistí zbytek po dělení počtu odevzdaných platných hlasů kraje republikovým mandátovým číslem. Zbylé mandáty, které je potřeba přidělit, se přidělí těm krajům, které vykazují tento zbytek největší.[8] Tím končí určení počtu mandátů pro jednotlivé kraje.
Po sečtení hlasů se vyřadí kandidující subjekty, jejichž celostátní podíl hlasů nepřekročil stanovenou uzavírací klauzuli (5 % pro samostatně kandidující strany, 10, 15, případně 20 % pro koalice dvou, tří, resp. více stran). Volební výsledky se dále vyhodnocují zvlášť po jednotlivých krajích. Celkový počet rozdělovaných mandátů (200) se rozdělí v poměru podle počtu odevzdaných platných hlasů v jednotlivých krajích (viz výše), načež se podle počtu hlasů v každém kraji zvlášť rozdělí mandáty mezi jednotlivé strany. K tomu se používá d'Hondtova metoda: počet hlasů pro každou stranu v daném kraji (volebním obvodu) je postupně dělen přirozenými čísly 1, 2, 3, …, přičemž všechny výsledné podíly všech stran jsou seřazeny podle velikosti do seznamu (a u každého podílu je označeno, které straně náleží). Ze seznamu je vybráno tolik nejvyšších podílů, kolik má být v kraji rozděleno mandátů. Za každý svůj podíl obsažený v tomto výběru obdrží strana jeden mandát. Jednotlivým kandidátům strany jsou mandáty přiřazovány podle jejich pořadí na kandidátkách; voliči mohou toto pořadí ovlivnit pomocí čtyř tzv. preferenčních hlasů (zakroužkováním)[9]. Kandidáti, kteří získali nejméně 5 % preferenčních hlasů, získají mandát přednostně.
Rozpuštění
Rozpuštěním končí zasedání Poslanecké sněmovny, zanikají mandáty zvolených poslanců a do šedesáti dnů se konají nové volby. Poslanecká sněmovna ale nemůže být rozpuštěna tři měsíce před skončením svého čtyřletého volebního období.
Rozpustit ji může svým rozhodnutím prezident, a to jen z těchto Ústavou stanovených důvodů:
- nevysloví důvěru nově jmenované vládě, jejíž předseda byl prezidentem republiky jmenován na návrh předsedy Poslanecké sněmovny (nastává až po dvou nevysloveních důvěry vládě, jejíž předseda byl jmenován prezidentem)
- neusnese se do tří měsíců o vládním návrhu zákona, s jehož projednáváním spojila vláda otázku důvěry
- přeruší zasedání po dobu delší, než je přípustné (tj. 120 dní)
- není po dobu delší než 3 měsíce způsobilá se usnášet, ačkoliv nebylo její zasedání přerušeno a ačkoliv byla v té době opakovaně svolávána ke schůzi
V roce 2009[10] byla zavedena další možnost rozpuštění sněmovny, při které již ale prezident republiky nemá na výběr. Rozpustit ji musí vždy, navrhne-li mu to Poslanecká sněmovna usnesením, s nímž vyslovila souhlas alespoň třípětinová většina všech poslanců (většina vyžadovaná pro přijetí nebo změnu ústavních zákonů). Tato novelizace byla přijata v reakci na to, když Ústavní soud daného roku zrušil zvláštní ústavní zákon o zkrácení volebního období[11] (podobné zkrácení volebního období v roce 1998 zrušeno nebylo[12][13]).
Během rozpuštění Poslanecké sněmovny nabývá Senát pravomoc přijímat v neodkladných věcech zákonná opatření.
K historicky prvnímu rozhodnutí o rozpuštění Poslanecké sněmovny došlo 20. srpna 2013. Stalo se tak po rozpadu tehdejší koalice stran ODS, TOP 09 a LIDEM, která ač deklarovala 101 hlasů, podílela se na odmítnutí vyslovení důvěry vládě Jiřího Rusnoka nižším počtem hlasů, než bylo očekáváno. Pro rozpuštění hlasovalo 140 poslanců, proti 7. Prezident Miloš Zeman rozpustil sněmovnu 28. srpna a vyhlásil termín předčasných voleb na 25. a 26. října 2013.[14]
2017–2021: Orgány a vedení v 8. volebním období
Vedení
Úřad | Člen vedení | Poslanecký klub | Období ve funkci | |||
---|---|---|---|---|---|---|
nástup | odchod | |||||
Předseda | Radek Vondráček | ANO | 22. listopadu 2017 | úřadující | ||
1. místopředseda | Vojtěch Filip | KSČM | 24. listopadu 2017 | úřadující | ||
Místopředseda | Tomáš Hanzel | ČSSD | 10. července 2018 | úřadující | ||
Místopředseda | Petr Fiala | ODS | 28. listopadu 2017 | úřadující | ||
Místopředseda | Tomio Okamura | SPD | 24. listopadu 2017 | úřadující | ||
Místopředseda | Vojtěch Pikal | Piráti | 24. listopadu 2017 | úřadující | ||
Bývalí členové vedení | ||||||
1. místopředseda | Jan Hamáček | ČSSD | 24. listopadu 2017 | 27. června 2018 |
Orgány
Organizační a technický provoz zajišťuje Kancelář Poslanecké sněmovny, v jejímž čele stojí vedoucí Kanceláře, odpovídající přímo předsedovi sněmovny.
Výbory
Výbory představují typ parlamentních orgánů. Podle jednacího řádu Poslanecké sněmovny je komora povinna zřídit mandátový a imunitní výbor, petiční výbor, rozpočtový výbor, kontrolní výbor, organizační výbor, volební výbor, výbor pro evropské záležitosti. Schůze výborů jsou veřejné s výjimkou schůzí organizačního výboru a mandátového a imunitního výboru. Výbory si mohou zřizovat podvýbory, jednání podvýborů nejsou veřejná.[15]
- Počet výborů podle předsednictví politických subjektů
Poslanecký klub | Počet výborů | |
---|---|---|
ANO | 7 | |
ODS | 2 | |
Piráti | 2 | |
SPD | 2 | |
ČSSD | 1 | |
KSČM | 2 | |
KDU-ČSL | 1 | |
TOP 09 | 0 | |
STAN | 0 |
- Seznam výborů
- Hospodářský výbor – předseda: Radim Fiala (SPD)[16]
- Kontrolní výbor – předseda: Roman Kubíček (ANO)[16]
- Mandátový a imunitní výbor – předseda: Stanislav Grospič (KSČM)[16]
- Organizační výbor – předseda: Radek Vondráček (ANO)[16]
- Petiční výbor – předsedkyně: Helena Válková (ANO)[16]
- Rozpočtový výbor – předseda: Miloslava Vostrá (KSČM)[16]
- Ústavně právní výbor – předseda: Marek Benda (ODS)[16]
- Volební výbor – předseda: Stanislav Berkovec (ANO)[16]
- Výbor pro bezpečnost – předseda: Radek Koten (SPD)[16]
- Výbor pro evropské záležitosti – předseda: Ondřej Benešík (KDU-ČSL)[16]
- Výbor pro obranu – předsedkyně: Jana Černochová (ODS)[16]
- Výbor pro sociální politiku – předsedkyně: Radka Maxová (ANO)[16]
- Výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu – předseda: nezvolen
- Výbor pro veřejnou správu a regionální rozvoj – předseda: Ivan Bartoš (Piráti)[16]
- Výbor pro životní prostředí – předsedkyně: Dana Balcarová (Piráti)[16]
- Výbor pro zdravotnictví – předsedkyně: Věra Adámková (ANO)[16]
- Zahraniční výbor – předseda: Lubomír Zaorálek (ČSSD)
- Zemědělský výbor – předseda: Jaroslav Faltýnek (ANO)[16]
Komise
Komise jsou zřizovány v souladu s jednacím řádem Poslanecké sněmovny, který upravuje existenci tří druhů komisí, a to dle jednacího řádu, nebo na základě zvláštních zákonů, či zřizuje vyšetřovací komise pro vyšetření věcí veřejného zájmu v souladu s Ústavou.
Složení poslaneckých klubů
- ANO 2011: členy klubu 78 poslanců (předseda: Jaroslav Faltýnek)
- Občanská demokratická strana: členy klubu 23 poslanců, původně zvoleno 25 poslanců (předseda: Zbyněk Stanjura)
- Česká pirátská strana: členy klubu 22 poslanců (předseda: Jakub Michálek)
- Svoboda a přímá demokracie – Tomio Okamura: členy klubu 19 poslanců, původně zvoleno 22 poslanců (předseda: Radim Fiala)
- Česka strana sociálně demokratická: členy klubu 15 poslanců (předseda: Jan Chvojka)
- Komunistická strana Čech a Moravy: členy klubu 15 poslanců (předseda: Pavel Kováčik)
- Křesťanská a demokratická unie – Československá strana lidová: členy klubu 10 poslanců (předseda: Jan Bartošek)
- Poslanecký klub TOP 09: členy klubu 7 poslanců (předseda: Miroslav Kalousek)
- Starostové a nezávislí: členy klubu 6 poslanců předseda: Jan Farský)
- nezařazení: 5 poslanců [17]
Odkazy
Reference
- ↑ čl. 106 odst. 1 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky
- ↑ § 70 odst. 1 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny
- ↑ § 70 odst. 4 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění zákona č. 205/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů
- ↑ Čl. 39 odst. 4 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění ústavního zákona č. 395/2001 Sb., kterým se mění ústavní zákon České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů
- ↑ § 70 odst. 5 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění zákona č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky a o změně některých zákonů (zákon o volbě prezidenta republiky)
- ↑ Čl. 40 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky
- ↑ Parlament České republiky – Poslanecká sněmovna, Pragueout.cz, autor neuveden, copyright pro celý web datován 2007
- ↑ § 48 odst. 3 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění zákona č. 204/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění zákona č. 212/1996 Sb. a nálezu Ústavního soudu uveřejněného pod č. 243/1999 Sb., zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů
- ↑ Jak kroužkovat kandidáty u voleb? Udělování preferenčních hlasů pro poslance - Info.cz. Info.cz. Dostupné online [cit. 2017-10-03].
- ↑ Ústavní zákon č. 319/2009 Sb., kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů, dostupné online
- ↑ Nález Ústavního soudu ze dne 10. září 2009, sp. zn. Pl. ÚS 27/09, č. 318/2009 Sb., dostupné online
- ↑ 21. schůze Poslanecké sněmovny ve 2. volební období, 12. hlasování (sněmovní tisk 351), 26. února 1998, 13:09
- ↑ Ústavní zákon č. 69/1998 Sb., o zkrácení volebního období Poslanecké sněmovny, dostupné online
- ↑ Rozhodnutí prezidenta republiky o rozpuštění Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky č. 265/2013 Sb. a rozhodnutí prezidenta republiky o vyhlášení voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky č. 266/2013 Sb.
- ↑ http://www.psp.cz/sqw/hp.sqw?k=194
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p Sněmovní výbory si dnes vybraly předsedy, uspěl i Koten. České noviny [online]. 2017-11-29 [cit. 2017-11-30]. Dostupné online.
- ↑ Klause vyloučili z ODS, zaniklo mu i členství v poslaneckém klubu. iDNES.cz [online]. 2019-03-16 [cit. 2019-03-16]. Dostupné online.
Literatura
- KOLÁŘ, Petr; VALENTA, Petr. Parlament České republiky – Poslanecká sněmovna. Praha : pro Kancelář Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky vydal Ivan Král, 2011.
Související články
- Seznam členů Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky
- Seznam předsedů Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky
- Seznam sněmů českých zemí