Rakouské císařství: Porovnání verzí
Bez shrnutí editace značka: přepnuto z Vizuálního editoru |
Rakouské císařství vznika az roku 1806, po Napoleonově vítězství u Slavkova a zrušenim svaté říše řimske. značky: revertováno editace z Vizuálního editoru editace z mobilu editace z mobilního webu |
||
Řádek 50: | Řádek 50: | ||
}} |
}} |
||
{{Dějiny Rakouska}} |
{{Dějiny Rakouska}} |
||
'''Rakouské císařství''' byl poloúřední název užívaný v období od [[11. srpen|11. srpna]] [[ |
'''Rakouské císařství''' byl poloúřední název užívaný v období od [[11. srpen|11. srpna]] [[1806]] do [[21. prosinec|21. prosince]] [[1867]] pro souhrn dědičných zemí pod vládou rodu [[Habsbursko-lotrinská dynastie|habsbursko-lotrinského]] (do porážky [[Maďarská revoluce 1848–1849|uherské revoluce]] v letech [[1848]]/[[1849|9]] zahrnovalo pouze území původně náležející ke [[Svatá říše římská|Svaté říši římské]], po tomto datu pak i [[Uhersko|Uherské království]]). |
||
Název vychází z titulu '''dědičného císaře rakouského''' (''Erbkaiser von Österreich''), přijatého [[František I. Rakouský|Františkem II.]], posledním [[císař]]em [[Svatá říše římská|Svaté říše římské]] jako název habsbursko-lotrinského arcidomu — ''…den Titel und die Würde eines erblichen Kaisers von Österreich (als den Nahmen Unsers Erzhauses)…'' — nejednalo se tedy o zřízení nové dědičné [[monarchie]] a postavení jednotlivých států/panství/území zůstalo nezměněno. František II. tak chtěl chránit rodové zájmy v okamžiku, kdy byl [[Napoleon Bonaparte|Napoleon]] prohlášen, na základě plebiscitu, císařem [[Francie|Francouzů]]. V roce [[1805]] vzhledem k ohrožení [[Vídeň|Vídně]] napoleonskými vojsky ([[válka třetí koalice]] proti Francii) byl přenesen císařský dvůr a vláda rakouské monarchie na čas do města [[Těšín]]a. |
Název vychází z titulu '''dědičného císaře rakouského''' (''Erbkaiser von Österreich''), přijatého [[František I. Rakouský|Františkem II.]], posledním [[císař]]em [[Svatá říše římská|Svaté říše římské]] jako název habsbursko-lotrinského arcidomu — ''…den Titel und die Würde eines erblichen Kaisers von Österreich (als den Nahmen Unsers Erzhauses)…'' — nejednalo se tedy o zřízení nové dědičné [[monarchie]] a postavení jednotlivých států/panství/území zůstalo nezměněno. František II. tak chtěl chránit rodové zájmy v okamžiku, kdy byl [[Napoleon Bonaparte|Napoleon]] prohlášen, na základě plebiscitu, císařem [[Francie|Francouzů]]. V roce [[1805]] vzhledem k ohrožení [[Vídeň|Vídně]] napoleonskými vojsky ([[válka třetí koalice]] proti Francii) byl přenesen císařský dvůr a vláda rakouské monarchie na čas do města [[Těšín]]a. |
Verze z 8. 6. 2022, 15:05
Rakouské císařství Kaisertum Österreich
| |||||||
Hymna Gott erhalte Franz den Kaiser („Zachovej nám, Hospodine, Františka císaře“) | |||||||
Motto Alles Erdreich ist Österreich untertan | |||||||
Geografie
| |||||||
Rozloha
|
622 321 km²
| ||||||
Nejvyšší bod
|
Ortler (3905 m n. m.)
| ||||||
Nejdelší řeka
|
|||||||
Obyvatelstvo | |||||||
Počet obyvatel
|
30 000 000 (v roce 1815)
| ||||||
Národnostní složení
|
|||||||
latina (státní a církevní), němčina (úřední), maďarština, čeština, italština, polština, slovenština, rusínština, jidiš, rumunština, chorvatština, slovinština
| |||||||
Státní útvar | |||||||
Vznik
|
římský císař František I. se prohlásil rakouským císařem
| ||||||
Zánik
|
|||||||
Státní útvary a území | |||||||
Rakouské císařství byl poloúřední název užívaný v období od 11. srpna 1806 do 21. prosince 1867 pro souhrn dědičných zemí pod vládou rodu habsbursko-lotrinského (do porážky uherské revoluce v letech 1848/9 zahrnovalo pouze území původně náležející ke Svaté říši římské, po tomto datu pak i Uherské království).
Název vychází z titulu dědičného císaře rakouského (Erbkaiser von Österreich), přijatého Františkem II., posledním císařem Svaté říše římské jako název habsbursko-lotrinského arcidomu — …den Titel und die Würde eines erblichen Kaisers von Österreich (als den Nahmen Unsers Erzhauses)… — nejednalo se tedy o zřízení nové dědičné monarchie a postavení jednotlivých států/panství/území zůstalo nezměněno. František II. tak chtěl chránit rodové zájmy v okamžiku, kdy byl Napoleon prohlášen, na základě plebiscitu, císařem Francouzů. V roce 1805 vzhledem k ohrožení Vídně napoleonskými vojsky (válka třetí koalice proti Francii) byl přenesen císařský dvůr a vláda rakouské monarchie na čas do města Těšína.
Po dvou letech „dvojitého“ císařování se s ohledem na politický vývoj v Evropě (zejména vznik Rýnského spolku) František II./I. vzdal 6. srpna 1806 koruny Svaté říše římské, prohlásil římskou císařskou hodnost za zrušenou a zbavil zbylé říšské stavy povinností vůči sobě jako římskému panovníkovi.[1] Jeho vláda se tak formálně omezila pouze na rodové državy rakouské, království české a uherské.
Poněvadž nebylo z hlediska procesní ekonomie udržitelné vypočítávat všechna samostatná území pod panovníkovou vládou, začalo se původně dynastického titulu císaře rakouského poznenáhlu v praxi užívat i v teritoriálním smyslu císařství rakouského.
Během své existence bylo Rakouské císařství třetím nejlidnatějším státem Evropy, po Rusku a Británii, a územně druhým největším státem, po Rusku. Spolu s Pruskem bylo nejdůležitějším prvkem Německého spolku.
V důsledku porážky v prusko-rakouské válce a selhání státní reformy bylo rakouské císařství v roce 1867 přeměněno Františkem Josefem I. na Rakousko-Uhersko, čímž uherské země získaly v rámci říše rovnoprávnost.
Území Rakouského císařství
- Koruna česká
- Království české
- Markrabství moravské
- Vévodství Horní a Dolní Slezsko (běžněji nazýváno Rakouské Slezsko)
- Koruna uherská
- Království uherské
- Království chorvatské – do roku 1822 součást Ilyrského království
- Království slavonské – do roku 1849 zároveň i podřízeno vlastnímu Chorvatsku (od roku 1868 s ním sloučeno)
- Velkoknížectví sedmihradské – roku 1867 plně vtěleno do Uher
- Vojenská hranice – demilitarizována a přičleněna k Uhrám a Chorvatsku-Slavonii až roku 1881
- Království dalmatské
- Království haličsko-vladiměřské
- Halič-Vladimirsko
- Knížectví osvětimské – součást Německého spolku v letech 1818–50
- Knížectví zátorské – dtto Osvětimsko
- Velkovévodství krakovské – od roku 1846
- Království lombardsko-benátské – roku 1866 ztraceno ve prospěch Italského království
- Arcivévodství Rakousy pod Enží a Arcivévodství Rakousy nad Enží (formálně nazýváno jako Arcivévodství rakouské)
- Království ilyrské – rozděleno roku 1849 zpět do svých konstitutivních zemí:
- Vévodství solnohradské – od roku 1849
- Vévodství štýrské
- Vévodství Bukovina – od roku 1849
- Okněžněné hrabství tyrolské
- Vorarlbersko – od roku 1861
Galerie
-
Území Rakouského císařství (k roku 1855)
-
Rakouská císařská koruna (původně koruna Rudolfa II.]
Odkazy
Reference
- ↑ Vznik Rakouského císařství. 100+1 zahraniční zajímavost [online]. 2016-08-06 [cit. 2020-06-18]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
- Prosincová ustava.
- RAK, Jiří. Zachovej nám, hospodine. Češi v Rakouském císařství 1804 - 1918. Havran: Praha 2013. 425 s. ISBN 978-80-87341-15-5.
Související články
- Habsburská monarchie
- Rakousko-Uhersko
- Armáda Rakouského císařství
- Seznam ministerských předsedů Rakouského císařství
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Rakouské císařství na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž tématem je Rakouské císařství