Přeskočit na obsah

Nejvyšší číšník

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Nejvyšší číšník (latinsky summus pincerna, německy Oberst–Mundschenk, starým pravopisem Obrist-Mundschenk), zpočátku jen číšník (pincerna, pocillator, buticularius, scenco, schenk) patřil k dvorským úřadům (dignitates), které původně měly zabezpečovat hospodářství a chod domácnosti i dvora panovníka. Dalšími dvorskými úřady byl komorník (camerarius), správce knížecích stájí – maršálek (marschalcus, agazo), stolník (dapifer) a mečník (ensifer). Tradici úřadu lze vystopovat na merovejských a karolinských královských dvorech.

V Čechách je doložen v polovině 12. století. Ve Svaté říši římské měl hodnost arcičíšníka (německy Erz-Mundschenk, latinsky Archipincerna) český král.

České království

[editovat | editovat zdroj]

V Českém knížectví se číšník připomíná od poloviny 12. století (1147) za vlády Vladislava II. (vládl 1140–1172, králem od roku 1158). Původně šlo o péči o vinné sklepy, dozor nad zásobováním dvora nápoji (vínem) a přímou (čestnou) obsluhu knížete (krále) u stolu, později o čestnou hodnost dvorského ceremoniálu. Úřad vykonávali příslušníci rodu Bavorů, Hroznatovců, Vítkovců, Divišoviců, Buziců, Markvarticů. U dvorských úřadů se projevovala tendence k dědičnosti, číšník byl od roku 1337 dědičný v rodě Vartemberků,[1] od 16. listopadu 1627 Slavatů z Chlumu a Košumberka a konečně po jejich vymření od 25. dubna 1716 Czerninů z Chudenic.[2] Po Bílé hoře, pakliže král sídlil v Čechách, byly obvykle úřady královského českého dvora vykonávány už jen při korunovacích.

Nejvyššímu číšníkovi byl podřízen podčíšník neboli podčeší (subpincerna), který přímo obsluhoval při stolování. Během korunovačního obřadu v katedrále nejvyšší číšník nesl pozlacený soudek červeného vína jako připomínku eucharistické oběti, zatímco jeho příručí postříbřený soudek bílého vína.[3] Soudky pak byly položeny na bíle prostřený stolek v presbytáři.[4] Na korunovační hostině nejvyšší číšník podával králi číši, zatímco podčíšník mu víno naléval z konvice.

Seznam nejvyšších číšníků Českého království

[editovat | editovat zdroj]

Od nejstarších dob

[editovat | editovat zdroj]

Dědičně v rukou Vartenberků

[editovat | editovat zdroj]

Dědičně v rukou Slavatů

[editovat | editovat zdroj]

Dědičně v rukou Czerninů z Chudenic

[editovat | editovat zdroj]

Seznam podčíšníků Českého království

[editovat | editovat zdroj]
  • 1185 Diviš
  • 1194–1195 Jaroš
  • 1211 Paulík
  • 1222 Holach
  • 1227 Albert
  • 1232 Beneda
  • 1232–1234 Jiljí čili Idík
  • 1233–1234 Sezima
  • 1251 Bedřich
  • 1251–1252 Oldřich Zajíc
  • 1232–1238 Zbraslav z Miletína
  • 1251–1267 Oldřich Zajíc z Valdeka
  • 1261–1277 Oneš z Onšova
  • 1264 Bedřich
  • 1268 Protiven
  • 1308 Albera
  • –
  • 1483 Jindřich z Tandorfa[14]

Moravské markrabství

[editovat | editovat zdroj]

Seznam nejvyšších číšníků Moravského markrabství

[editovat | editovat zdroj]
  • 1203–1213 Sulislav
  • 1226 Vilém
  • 1228 Miroslav
  • 1233–1237 Lupold
  • 1239–1245 Vilém
  • 1240–1249 Lupold
  • 1253 Volfram
  • 1256 Diviš
  • 1262–1267 Oneš
  • 1268–1272 Nezamysl
  • 1284 Jaroslav ze Šternberka
  • 1303 Protiva z Dúbravice
  • 1327 Oldřich z Kesinku
  • 1334 Oldřich z Kesinku
  • 1381–1382 Čeněk z Rovečné
  • 1384–1385 Heník z Valdštejna
  • 1481 Václav z Boskovic

Seznam podčíšníků Moravského markrabství

[editovat | editovat zdroj]
  • 1203 Petr
  • 1222–1224 Svatoslav
  • 1226 Milič
  • 1232 Idík I. ze Švábenic († 1268)
  • 1233–1234 Sezima
  • 1234 Idík

Svaté říše římská

[editovat | editovat zdroj]

Seznam dědičných číšníků ve Svaté říši římské

[editovat | editovat zdroj]

Český král jako arcičíšník propůjčil úřad dědičného říšského číšníka hrabatům Schenkům z Limpurgu (Schenken von Limpurg) a od roku 1714 hrabatům z Althannu.

(* ?–? Erasmus ze Starhembergu[15][pozn. 2], císařský nejvyšší číšník)

Rakouské země

[editovat | editovat zdroj]

Horní Rakousy

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1848 zastával úřad rod hrabat z Barthů z Barthenheimu.[17]

  • ?–? Rudolf ze Sinzendorfu (1620 Ernstbrunn – 29. 11. 1677)
  • ?–? Jiří Ludvík ze Sinzendorfu (17. 1. 1616 – 14. 12. 1681 Vídeň),[18] říšský hrabě (1648), nejvyšší hofmistr císařovny Eleonory[18]
  • ...
  • ?–? Filip Ludvík Václav ze Sinzendorfu (26. 12. 1671 Vídeň – 8. 2. 1742 Vídeň),[18] také nejvyšší dědičný zemský kráječ, sudí a štítonoš v Horních Rakousích, nejvyšší dvorský a státní kancléř a konferenční minister[18]

Dolní Rakousy

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1848 zastával úřad rod hrabat z Hardeggu.[17]

  • ?–? Julius z Hardeggu,[19] také nejvyšší stolník ve Štýrsku, nejvyšší dvorní maršálek císaře Ferdinanda I.[pozn. 3]
  • ?–? Jan Julius Hardeggu[20] (1676–1746)
  • ?–? Jindřich z Hardeggu,[21] také nejvyšší stolník ve Štýrsku[pozn. 4]
  • ...
  • ?–? (určitě 1811) Jan Ferdinand Hardegg (18. 4 1773 – 2. 5 1818), syn Jana Františka

Štýrsko

[editovat | editovat zdroj]

Úřad dědičného zemského číšníka (Erblandmundschenk, Erbschenkenamt) zastávali páni z Landesere, páni a hrabata z Stubenbergu (1322‒1345 často, poté znovu teprve od roku 1361; v letech 1359‒1361 Bedřich z Walsee–Grazu a zároveň s ním Bedřich z Stubenbergu, místo Bedřicha z Walsee († červen/červenec 1362) Cholo z Saldenhofenu († 1374)). K úřadu náležel zemský soud, rybolov a desátek v Kapfenbergu (1443–1848).[22] Dědičný úřad zastávali Stubenbergové i v roce 1848.[17]

  • 1190 Erchenger (I.) z Landesere[22]
  • 1246 a násl. Erchenger (II.) z Landesere[22]
  • ...
  • ?–? Bedřich ze Stubenbergu († 29. 11. 1371)[23]
  • ...
  • ?–? Otto ze Stubenbergu († 4. 9. 1425)[23]
  • ...
  • ?–? Kašpar ze Stubenbergu(† 15. 9. 1524)[24][pozn. 5]
  • ?–? Kašpar ze Stubenbergu[25][pozn. 6]
  • ?–? Wolf ze Stubenbergu[26][pozn. 7]
  • ...
  • ?–? Rudolf ze Stubenbergu (1588–1620), úřad zastával v roce 1616 v době korunovace Anny Tyrolské na českou královnu[7]
  • ?–? Jiří Zikmund ze Stubenbergu († 7. 9. 1632)[27]
  • ?–1639? Jiří ze Stubenbergu[28] († 21. 5. 1639 Štýrský Hradec)[29][pozn. 8]
  • ?–? Jan Jiří ze Stubenbergu († 9. 8. 1776)
  • ?–? Wolfgang ze Stubenbergu († 7. 6. 1800 Štýrský Hradec)[30]

Korutany

[editovat | editovat zdroj]

Úřad dědičných číšníků (Oberst-Erblandmundschenk in Kärnten) v Korutanském vévodství zastával šlechtický rod Dietrichsteinů. Jako dědičné léno ho drželi i v roce 1848.[17]

  • ?–? Zikmund z Dietrichsteinu (13. 2. 1480 Hartneidstein – 19. 5. 1533 Finkenstein)[31]
  • ...
  • ?–? Zikmund Ludvík z Dietrichsteinu (?– 15. 10. 1653 Štýrský Hradec), říšský hrabě (1631)[32]
  • ?–? Jan František z Dietrichsteinu (1629–?), říšský hrabě (1690), také nejvyšší dědičný zemský lovčí ve Štýrsku[33]
  • ?–1698 Ferdinand Josef z Dietrichsteinu (25. 9. 1636[pozn. 9] – 28. 11. 1698 Vídeň), 2. (3). kníže, také dědičný zemský lovčí ve Štýrsku a císařský nejvyšší hofmistr[34]
  • ?–? František Adam z Dietrichsteinu (30. 3. 1642 Štýrský Hradec – 20. 7. 1702 Vídeň)[35]
  • 1698–1708 Leopold Ignác z Dietrichsteinu (16. 8. 1660 Eggenberg – 13. 7. 1708 Mikulov)
  • 1708–1738 Walter Xaver z Dietrichsteinu (18. 9. 1664 Brno – 3. 11. 1738 Mikulov)
  • ?–? Jan František Gottfried z Dietrichsteinu (26. 12. 1671 Štýrský Hradec – 20. 2. 1755 Vídeň)[36]
  • 1738?–1784 Karel Maxmilián z Dietrichsteinu[37] (28. 4. 1702 Brno – 24. 10. 1784 Mikulov), 5. (6.) kníže, nejvyšší hofmistr, nejvyšší dvorský a dědičný zemský lovčí ve Štýrsku, nejvyšší císařský dvorský maršálek[38][37]
  • ?–? Dismas z Dietrichsteinu[pozn. 10] (29. 11. 1698 Štýrský Hradec – 25. 4. 1783 Štýrský Hradec), také nejvyšší dědičný zemský lovčí ve Štýrsku[33]
  • ...
  • ?–? Jan Křitel Karel z Dietrichstein-Nikolsburg-Proskau-Leslie (27. 6. 1728 Mikulov – 25. 5. 1808 Vídeň), 6. (7.) kníže, také nejvyšší dvorní a zemský lovčí ve Štýrsku, císařský nejvyšší štolba, vyslanec v Dánsku[39]
  • ?–1825 Josef Karel z Dietrichsteinu (19. 10. 1763 Vídeň – 17. 9. 1825 Vídeň)

Kraňsko a Vindická marka

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1622 získali úřad nejvyššího číšníka v Kraňsku Eggenbergové.[40] Po rodině Eggenbergů v roce 1719 udělil císař Karel VI. dědičnou hodnost Cobenzlům.[41] Po jejich vymření úřad převzal rod hrabat Coronini z Cronbergu,[41] zastávali ho i v roce 1848.[17]

  • ?–? Jan Kryštof z Tschernemblu[42][pozn. 11]
  • ?–? Jan z Tschernemblu[43][pozn. 12]
  • ...
  • 1622 (2. 2.)[44] – 1634 (18. 10.) Jan Oldřich z Eggenbergu[40] (1568 Štýrský Hradec – 18. 10. 1634 Lublaň), také nejvyšší dědičný zemský komorník ve Štýrsku[44]
  • 1634–1649 Jan Antonín I. z Eggenbergu (5. 2. 1610 Vídeň – 12. 2. 1649 Lublaň)
  • ?–1710 Jan Kristián I. z Eggenbergu (7. 9 1641 – 14. 12. 1710 Praha), také nejvyšší dědičný maršálek v Rakousích, nejvyšší dědičný zemský komorník ve Štýrsku[45]
  • ?–1713 Jan Seyfried z Eggenbergu (13. 8. 1644 – 5. 11. 1713 Štýrský Hradec)
  • 1713–1716 Jan Antonín II. z Eggenbergu (1669–1716)
  • 1716–1717 Jan Kristián II. z Eggenbergu (1704–1717), ultimus familiae
  • 1717–1719 neobsazen
  • 1719–1742 (30. 4.) Jan Kašpar II. Cobenzl[41] (30. 5. 1664 Wippach, dnes Vipava, Slovinsko – 30. 4. 1742 Vídeň), také nejvyšší dědičný zemský stolník a nejvyšší dědičný zemský sokolník v Gorici
  • ?–1770 Karel Jan Cobenzl (21. 7. 1712 Vídeň – 27. (20.?) 1. 1770 Brusel), také nejvyšší dědičný zemský stolník a nejvyšší dědičný zemský sokolník v Gorici[46]
  • ?–1797 Guidobald (Guido) Cobenzl (13. 1. 1716 Lublaň – 11. 10. 1797 Gorice), také nejvyšší dědičný zemský stolník a nejvyšší dědičný zemský sokolník v Gorici[46]
  • ?– 1809 Jan Ludvík Cobenzl (21. 11. 1753 Brusel – 22. 2. 1809 Vídeň)[zdroj?]
  • ?–1810 Jan Křtitel Filip III. Cobenzl (28. 3. 1741 Lublaň – 30. 8. 1810 Vídeň), také nejvyšší dědičný zemský stolník a nejvyšší dědičný zemský sokolník v Gorici[46]
  • 1810[47]–1848? Michael Coronini z Cronbergu[pozn. 13] (31. 8. 1793 Gorice – 29. 5. 1876 Paříž), univerzální dědic Cobenzlů,[41] také nejvyšší číšník v Gorici a Gradišce[zdroj?]
  • ?–1885 Kryštof Filip Arnošt Coronini z Kronbergu (20. 1. 1815 Paříž – 18. 3. 1885 Gorice)[48]
  • ?–1887 Artur Štěpán Arnošt Coronini z Kronbergu (26. 11. 1837 Lublaň – 19. 12. 1887 Gorice)[48]
  • ?–? Alfréd Jindřich Arnošt Coronini z Kronbergu[49] (5. 8. 1846 Savenstein//Boštanj – 12. 12. 1920 Gorice)

Gorice a Gradiška

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1848 nebyl úřad v tomto hrabství obsazen.[17]

  • ?–? Bedřich Lanthieri z Paratico (1716 Erlau (Uhry) – 23. 8. 1773 Marburg a. d. Drau),[30] také nejvyšší dědičný sokolník v Kraňsku a Vindické marce[30]

Tyrolsko

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1848 zastával úřad rod hrabat ze Spauru.[17]

Salcbursko

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1848 zastával úřad rod hrabat z Küenburgu.[17]

  • ?–? Alois z Khünburgu (21. 11. 1775 Maribor – 28. 9. 1839 Štýrský Hradec)[50]
  • ?–? Vilém z Khünburgu (26. 8. 1800 Gleinstätten – 18. 4. 1870 Gleinstätten)[50]

Uhersko

[editovat | editovat zdroj]

(maďarsky főpohárnok, latinsky pincernarum regalium magister, německy Oberstmundschenk)

  • ?–? František Dersffy de Szerdahely[51][pozn. 14]
  • ...
  • 1525–1526 Ladislav More de Chula[52]
  • 1527 Jan Bánffy de Alsó Lindva[52]
  • 1527–1533 Antonín Lossonczy[52]
  • 1534–1571 Kryštof Batthyány[52]
  • 1571 Michal Vardai[52]
  • 1571–1587 neobsazeno
  • 1587–1599 Šimon Forgách de Ghymes[52]
  • 1599–1604 Jiří Thurzo de Bethlenfalva[52]
  • 1604–1607 Zikmund Forgách de Ghymes[52]
  • 1608–1609 Ondřej Dóczy de Nagy Luche[52]
  • 1610–1618 Jiří Drugeth de Homonna[52]
  • 1618–1622 Stanislav Thurzo de Bethlenfalva[52]
  • 1622–1625 Kryštof Bánffy de Alsó Lindva[52]
  • 1625–1641 Ladislav Pállfy z Erdődu[52]
  • 1641–1663 Adam Forgách[52]
  • 1663–1666 neobsazeno
  • 1666–1687 Kryštof Batthyány[52]
  • 1687–1693 Adam Batthyány[52]
  • 1693–1723 František Batthyány[52]
  • 1723–1751 Ludvík Batthyány[52]
  • 1751–1758 neobsazeno
  • 1758–1771 Pavel Balassa de Gyarmath[52]
  • 1771–1778 František Dőry[52]
  • 1778[52]–1786[52] František Xaver Koller de Nagybánya[53][pozn. 15]
  • 1787[52]–1812[52] František Zichy z Vasonykeő[54] († 8. 8. 1812)
  • 1812–1814 Josef Haller de Hallerkeő[52]
  • 1814–1822 František Koháry de Csabragh[52]
  • 1822–1824 neobsazeno
  • 1824–1838 Ignác Eötvös[52]
  • 1839–1847 Jan Keglevich de Buzin[52]
  • 1847–1848 Štěpán Szerencsy de Szigeth[52]
  • ...
  • ? (určitě 1865/66)–? Antonín Majláth
  • ?–? Emerich (Imre) Mikó (4. 9. 1805 Zabola – 16. 9. 1876 Kolozsvár)
  • 1876–? neobsazeno
  • ? (určitě 1881) – 1894 Mikuláš (Miklós) Bánffy z Losoncze (1801–1894)
  • ?–? Tassilo Festetics de Tolna (5. 5. 1850 Vídeň – 4. 5. 1933 Keszthely)
  • ?–1912 (27. 6.) Bedřich (Frigyes) z Wenckheimu (20. 10. 1842 Milán – 27. 6. 1912 Ó-Kígyós)
  • 1912? (určitě 1913)–1918 Mikuláš IV. Esterházy z Galanty[55] (3.[55] nebo 5. 7. 1869 Vídeň – 6. 4. 1920 Šoproň)

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Palacký uvádí Vaňka či Václava z Vartenberka pro roky 1337 a pak 1352–1357, v roce 1343 Zbyňka Zajíce z Hazmburka. Dle Kasíka jde o omyl/záměnu, Zbyněk Zajíc v té době zastával úřad nejvyššího stolníka.
  2. ↑ Manžel Anny ze Schaunbergu.[15]
  3. ↑ Manžel Gertrudy z Ebersteinu.[19]
  4. ↑ Manžel Anny Marie z Thurn-Valsassiny.[21]
  5. ↑ Manžel Hippolyty z Polheimu.[24]
  6. ↑ Manžel Barbory Bánffy.[25]
  7. ↑ Manžel Zuzany Pöglové z Reiffensteinu a Arbergu.[26]
  8. ↑ Manžel Zuzany Alžběty z Lengheimu († 9. 2. 1660).[28][29]
  9. ↑ Narozen 5. 7. 1628 ve Vídni.[34]
  10. ↑ Jan Křtitel Dismas Josef z Dietrichsteinu
  11. ↑ Manžel Markéty ze Schärffenbergu.[42]
  12. ↑ Manžel Barbory ze Starhembergu.[43]
  13. ↑ Jan Antonín Michael Coronini z Cronbergu.[48]
  14. ↑ Manžel Voršily Császár de Lánzsér.[51]
  15. ↑ Manžel Marie Dominiky z Orsini-Rosenbergu (12. 1. 1763 – 19. 11. 1820 Štýrský Hradec).[53]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ NOVOTNÝ, Robert. Dvorská a zemská hierarchie v pozdně středověkých Čechách. In: DVOŘÁČKOVÁ-MALÁ, Dana. Dvory a rezidence ve středověku : sborník příspěvků z kolokvia konaného 18. března 2005 v Historickém ústavu AV ČR ve spolupráci s Ústavem českých dějin FF UK. Praha: Historický ústav AV ČR, 2006. ISBN 80-7286-095-X. S. 145–161, zde 154.
  2. ↑ a b BUBEN, Milan. Encyklopedie heraldiky. Praha: Libri, 1994. 420 s. ISBN 80-901579-4-7. S. 235. 
  3. ↑ a b SEKYRKOVÁ, Milada. 7. 9. 1836. Ferdinand V. Poslední pražská korunovace. Praha: Havran, 2004. 192 s. (Dny, které tvořily české dějiny). ISBN 80-86515-37-0. S. 90. Dále jen 7. 9. 1836. Ferdinand V. Poslední pražská korunovace. 
  4. ↑ VÁCHA, Štěpán; VESELÁ, Irena; VLNAS, Vít; VOKÁČOVÁ, Petra. Karel VI. a Alžběta Kristýna. Česká korunovace 1723. Praha: Paseka, 2009. 528 s. ISBN 978-80-7432-002-6. S. 194. Dále jen Karel VI. a Alžběta Kristýna. Česká korunovace 1723. 
  5. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p KASÍK, Stanislav. Nejvyšší číšník Království českého v rodě pánů z Vartenberka. In: Heraldická ročenka 1999–2000. Praha: Heraldická společnost v Praze, 2000. Dostupné online. S. 58–71.
  6. ↑ PAŘÍZKOVÁ, Kateřina. Pražská korunovace krále Matyáše dne 23. května 1611 ve světle dobových pramenů. Praha, 2012 [cit. 2023-02-07]. 115 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Katedra pomocných věd historických a archivního studia. Vedoucí práce Mlada Holá. s. 89. Dostupné online.
  7. ↑ a b KLIČKOVÁ, Barbora. Korunovace císařovny Anny Tyrolské českou královnou v roce 1616. Praha, 2016 [cit. 2023-02-06]. 138 s. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav českých dějin. Vedoucí práce Martin Holý. s. 99. Dostupné online.
  8. ↑ VOKÁČOVÁ, Petra. Příběhy o hrdé pokoře: aristokracie českých zemí v době baroka. Praha: Academia, 2014. 964 s. ISBN 978-80-200-2364-3. S. 731. 
  9. ↑ Karel VI. a Alžběta Kristýna. Česká korunovace 1723, s. 296
  10. ↑ Karel VI. a Alžběta Kristýna. Česká korunovace 1723, s. 203, 210
  11. ↑ KOVÁŘ, Matěj. Korunovace císařovny Alžběty, chotí Karla VI., na královnu českou dne 8. září 1723 (dokončení). S. 129–139, zde 133. Sborník historického kroužku [online]. Družstvo Vlasť. Roč. (1904) V., čís. 3, s. 129–139, zde 133. Dostupné online. 
  12. ↑ 7. 9. 1836. Ferdinand V. Poslední pražská korunovace, s. 99
  13. ↑ Ottův slovník naučný. 6. díl. Praha: J. Otto, 1893. Dostupné online. S. 546. 
  14. ↑ MACEK, Josef. Jagellonský věk v českých zemích (1471–1526). Díl 1: hospodářská základna a královská moc. Praha: Academia, 1992. 344 s. ISBN 80-200-0300-2. S. 326. 
  15. ↑ a b Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 447
  16. ↑ Genealogisches Taschenbuch der deutschen gräflichen Häuser auf das Jahr 1836. Neunter Jahrgang. Gotha: Justus Perthes, 1836. Dostupné online. S. 54–55. (německy) 
  17. ↑ a b c d e f g h FRÖLICHSTHAL, Georg. Im Jahr 1848 belehnte Familien [online]. Adler – Heraldisch-Genealogische Gesellschaft Wien, 2017-09-16 [cit. 2020-10-21]. Dostupné online. (DE) [nedostupný zdroj]
  18. ↑ a b c d Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 1431
  19. ↑ a b Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 206
  20. ↑ KUBISKA, Irene. Der kaiserliche Hof- und Ehrenkalender zu Wien als Quelle für die Hofforschung. Eine Analyse des Hofpersonals in der Epoche Kaiser Karls VI. (1711–1740). Wien, 2009 [cit. 2024-02-13]. 174 s. Diplomová práce. Universität Wien. Vedoucí práce Martin Scheutz. s. 102. Dostupné online. (německy)
  21. ↑ a b Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 207
  22. ↑ a b c Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark. [s.l.]: Landesarchiv Steiermark, 2020. 1667 s. Dostupné online. S. 1628. (německy) 
  23. ↑ a b Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 59
  24. ↑ a b Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 686
  25. ↑ a b Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 132
  26. ↑ a b Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 254
  27. ↑ Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 252
  28. ↑ a b Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 307
  29. ↑ a b Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 969
  30. ↑ a b c Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 936
  31. ↑ Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 446
  32. ↑ Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 443
  33. ↑ a b Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 441
  34. ↑ a b Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 453
  35. ↑ Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 444
  36. ↑ Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 440
  37. ↑ a b Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 454
  38. ↑ Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 256
  39. ↑ Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 455
  40. ↑ a b ŽUPANIČ, Jan; STELLNER, František. Encyklopedie knížecích rodů zemí Koruny české. Praha: Nakladatelství Aleš Skřivan ml., 2001. 344 s. ISBN 80-86493-00-8. S. 81 a 83. 
  41. ↑ a b c d Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 278
  42. ↑ a b Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 176
  43. ↑ a b Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 177
  44. ↑ a b Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 512
  45. ↑ Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 515
  46. ↑ a b c Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 280
  47. ↑ Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 334
  48. ↑ a b c Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 337
  49. ↑ Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 338
  50. ↑ a b Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 387
  51. ↑ a b Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 551
  52. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab ac Poharnici [online]. Šľachta. Stránka o histórii šľachtických rodov, 2006-08-10 [cit. 2024-03-19]. Dostupné online. (slovensky) 
  53. ↑ a b Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 1138
  54. ↑ Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 323
  55. ↑ a b Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 555

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • BOČEK, Antonín. Přehled Knížat a Markrabat i jiných nejvyšších důstojníků zemských v markrabství moravském. Brno: Jednota národní s. Cyrilla a Methuda, 1850. Dostupné online. 
  • ČAPKA, František. Slovník českých a světových dějin. Brno: Akademické nakladatelství CERM, s. r. o., 1998. ISBN 80-7204-081-2. S. 76. 
  • HLEDÍKOVÁ, Zdeňka; JANÁK, Jan; DOBEŠ, Jan. Dějiny správy v českých zemích : Od počátku státu po současnost. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. ISBN 80-7106-709-1. S. 35, 47, 48. 
  • KASÍK, Stanislav. Nejvyšší číšník Království českého v rodě pánů z Vartenberka. In: Heraldická ročenka 1999–2000. Praha: Heraldická společnost v Praze, 2000. S. 58–71.
  • PALACKÝ, František. Dílo Františka Palackého I. Příprava vydání Jaroslav Charvát. Praha: [s.n.], 1941. Dostupné online. Kapitola Přehled současný nejvyšších důstojníků a úředníků, s. 321–417. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Nejvyšší dvorští a dědiční úředníci
České království
hrabě královské kaple (arcibiskup olomoucký) • ustavičný kaplan (opat emauzský) • nejvyšší almužník (od 1791 opat strahovský) • nejvyšší hofmistr (od 1719 Kinští z Vchynic a Tetova) • nejvyšší maršálek (1620–1702 z Dubé) • nejvyšší dědičný stolník (od 1723 Colloredo-Mansfeldové) • nejvyšší dědičný číšník (od 1716 Czerninové z Chudenic) • nejvyšší dědičný kráječ (od 1656 Waldsteinové) • nejvyšší dědičný kuchmistr (od 1723 Wratislavové z Mitrowicz) • nejvyšší pokladník (od 1834 Lobkowiczové – vévodové roudničtí) • nejvyšší dědičný komoří nad stříbry (Salm-Reifferscheidtové) • korouhevník stavu panského (Chorinští z Ledské) • korouhevník stavu rytířského (Vořikovští z Kunratic) • nejvyšší dědičný dveřník (od 1743 Mladotové ze Solopisk) • nejvyšší dědičný poštmistr (od 1628 Paarové) • nejvyšší lovčí • nejvyšší mincmistr
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Nejvyšší_číšník&oldid=23753213“