Fluorid promethitý
| Fluorid promethitý | |
|---|---|
 | |
| Obecné | |
| Systematický název | Fluorid promethitý |
| Anglický název | Promethium(III) fluoride |
| Německý název | Promethium(III)-fluorid |
| Sumární vzorec | PmF3 |
| Vzhled | růžová pevná látka |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 13709-45-0 |
| PubChem | 129681501 |
| SMILES | [F-].[F-].[F-].[Pm+3] |
| InChI | InChI=1S/3FH.Pm/h3*1H;/q;;;+3/p-3
Key: GBTXURQYFJSURZ-UHFFFAOYSA-K |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 203,91 g/mol (147Pm) |
| Teplota tání | 1338 °C |
| Hustota | 6,72 g/cm3 |
| Rozpustnost ve vodě | málo rozpustný |
| Struktura | |
| Krystalová struktura | šesterečná |
| Hrana krystalové mřížky | a = 697 pm, c = 719 pm |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Fluorid promethitý je anorganická sloučenina s chemickým vzorcem PmF3.
Příprava[editovat | editovat zdroj]
Fluorid promethitý lze připravit přidáním kyseliny fluorovodíkové do roztoku kyseliny dusičné s ionty Pm3+:[1]
- Pm3+(aq) + 3 F−(aq) → PmF3↓
Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]
Fluorid promethitý je růžová radioaktivní pevná látka s teplotou tání 1338 °C, která je málo rozpustná ve vodě. Krystalizuje v šesterečné soustavě (typu fluoridu lantahnitého) s parametry mřížky a = 697 pm a c = 719 pm. Vypočtená hustota fluoridu promethitého je 6,72 g/cm3.[2]
Po zahřátí PmF3·x H2O vzniká fluorid-oxid promethitý (PmOF), který má fialovorůžovou barvu.[2]
Fluorid promethitý je možné redukovat na kovové promethium. Reakci je nutné provádět v kelímku z tantalu, jako vedlejší produkt vzniká fluorid lithný:[3]
- 3 Li + PmF3 → Pm + 3 LiF
Touto reakcí poprvé vyrobil Fritz Weigel roku 1963 kovové promethium.[3]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Promethium(III) fluoride na anglické Wikipedii a Promethium(III)-fluorid na německé Wikipedii.
- ↑ GMELIN, Leopold. Gmelins Handbuch der anorganischen Chemie. [s.l.]: Verlag Chemie GMBH 204 s. Dostupné online. ISBN 978-0-387-93410-5. S. 194–195. (německy)
- ↑ a b WEIGEL, F. Die Chemie des Promethiums. In: Radiochemie. Berlin, Heidelberg: Springer, 1969. Dostupné online. ISBN 978-3-540-35960-9. DOI 10.1007/BFb0051097. S. 587–588. (německy)
- ↑ a b WEIGEL, F. Darstellung von metallischem Promethium. Angewandte Chemie. 1963-05-21, roč. 75, čís. 10, s. 451–451. Dostupné online [cit. 2024-01-08]. ISSN 0044-8249. DOI 10.1002/ange.19630751009. (anglicky)