Fluorid ytterbitý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Fluorid ytterbitý
Obecné
Systematický názevFluorid ytterbitý
Anglický názevYtterbium(III) fluoride
Německý názevYtterbium(III)-fluorid
Sumární vzorecYbF3
Vzhledbílé krystaly
Identifikace
Registrační číslo CAS13760-80-0
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)237-354-2
PubChem83711
SMILESF[Yb](F)F
InChIInChI=1/3FH.Yb/h3*1H;/q;;;+3/p-3
Key: XASAPYQVQBKMIN-DFZHHIFOAQ
Vlastnosti
Molární hmotnost230,04 g/mol
Teplota tání1052 °C (1926 °F; 1325 K)
Teplota varu2380 °C (4320 °F; 2650 K)[1]
Hustota8,2 g/cm3
Rozpustnost ve voděnerozpustné
Struktura
Krystalová strukturaortorombická
Bezpečnost
GHS06 – toxické látky
GHS06
GHS07 – dráždivé látky
GHS07
H-větyH301, H311, H315, H319, H331, H335
P-větyP261, P264, P264+265, P270, P271, P280, P301+316, P302+352, P304+340, P305+351+338, P316, P319, P321, P330, P332+317, P337+317, P361+364, P362+364, P403+233, P405, P501
NFPA 704
0
2
0
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fluorid ytterbitý je anorganická sloučenina s chemickým vzorcem YbF3.

Příprava[editovat | editovat zdroj]

Fluorid ytterbitý může být připraven reakcí oxidu ytterbitého s fluorovodíkem:[2]

Yb2O3 + 6 HF → 2 YbF3 + 3 H2O

Je také možné jej vyrobit reakcí kyseliny fluorovodíkové s chloridem ytterbitým.[2]

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Stejně jako ostatní sloučeniny ytterbia je fluorid ytterbitý nevýrazná bílá sloučenina. Při pokojové teplotě je struktura fluoridu ytterbitého ortorombická s prostorovou grupou Pnma (Prostorová grupa číslo 62).

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Ytterbium(III) fluoride na anglické Wikipedii a Ytterbium(III)-fluorid na německé Wikipedii.

  1. ↑ BENENSON, Walter; HARRIS, John W.; STÖCKER, Horst. Handbook of Physics. [s.l.]: Springer Science & Business Media 1183 s. Dostupné online. ISBN 978-0-387-95269-7. S. 781. (anglicky) 
  2. ↑ a b Handbuch der präparativen anorganischen Chemie. 1. 3., umgearb. Aufl. vyd. Stuttgart: Enke 608 s. ISBN 978-3-432-02328-1. S. 256. 
Fluoridy s prvkem v oxidačním čísle III.
Fluorid aktinitý (AcF3) • Fluorid stříbřitý (AgF3) • Fluorid hlinitý (AlF3) • Fluorid americitý (AmF3) • Fluorid arsenitý (AsF3) • Fluorid zlatitý (AuF3) • Fluorid boritý (BF3) • Fluorid bismutitý (BiF3) • Fluorid berkelitý (BkF3) • Fluorid bromitý (Br2F6) • Fluorid ceritý (CeF3) • Fluorid kalifornitý (CfF3) • Fluorid chloritý (Cl2F6) • Fluorid curitý (CmF3) • Fluorid kobaltitý (CoF3) • Fluorid chromitý (CrF3) • Fluorid dysprositý (DyF3) • Fluorid erbitý (ErF3) • Fluorid einsteinitý (EsF3) • Fluorid europitý (EuF3) • Fluorid železitý (FeF3) • Fluorid gallitý (GaF3) • Fluorid holmitý (HoF3) • Fluorid joditý (IF3) • Fluorid inditý (InF3) • Fluorid iriditý (IrF3) • Fluorid lanthanitý (LaF3) • Fluorid lutecitý (LuF3) • Fluorid manganitý (MnF3) • Fluorid dusitý (NF3) • Fluorid niobitý (NbF3) • Fluorid neodymitý (NdF3) • Fluorid niklitý (NiF3) • Fluorid neptunitý (NpF3) • Fluorid fosforitý (PF3) • Fluorid promethitý (PmF3) • Fluorid praseodymitý (PrF3) • Fluorid plutonitý (PuF3) • Fluorid rhoditý (RhF3) • Fluorid ruthenitý (RuF3) • Fluorid siřitý (SF3) • Fluorid antimonitý (SbF3) • Fluorid skanditý (ScF3) • Fluorid samaritý (SmF3) • Fluorid terbitý (TbF3) • Fluorid titanitý (TiF3) • Fluorid thallitý (TlF3) • Fluorid thulitý (TmF3) • Fluorid uranitý (UF3) • Fluorid vanaditý (VF3) • Fluorid yttritý (YF3) • Fluorid ytterbitý (YbF3) • Fluorid zirkonitý (ZrF3)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Fluorid_ytterbitý&oldid=23625153“