Fluorid uranitý
| Fluorid uranitý | |
|---|---|
 | |
| Obecné | |
| Systematický název | Fluorid uranitý |
| Anglický název | Uranium trifluoride |
| Německý název | Uran(III)-fluorid |
| Sumární vzorec | UF3 |
| Vzhled | fialová pevná látka |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 13775-06-9 |
| EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) | 237-404-3 |
| PubChem | 83722 |
| SMILES | F[U](F)F |
| InChI | InChI=1S/3FH.U/h3*1H;/q;;;+3/p-3
Key: QKQVZMHSFHTREC-UHFFFAOYSA-K |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 295,024 g/mol |
| Teplota tání | 1495 °C (2723 °F; 1768 K) |
| Hustota | 8,9 g/cm3 |
| Struktura | |
| Krystalová struktura | trigonální |
| Bezpečnost | |
 GHS06  GHS08  GHS09 | |
| H-věty | H300, H330, H314, H373, H411 |
| P-věty | P260, P262, P264, P273, P280, P310 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Fluorid uranitý je anorganická sloučenina s chemickým vzorcem UF3.
Příprava[editovat | editovat zdroj]
Fluorid uranitý lze připravit reakcí fluoridu uraničitého s hliníkem při 900 °C:[1]
UF4 + Al → UF3 + AlF
Fluorid uranitý lze připravit také reakcí fluoridu uraničitého s uranem:[1]
3UF4 + U → 4UF3
Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]
Fluorid uranitý je fialová pevná látka, která má teplotu tání 1495 °C.[2] Při zahřátí nad 1200 °C fluorid uranitý disproporcionuje na fluorid uraničitý a uran. Má krystalovou strukturu trigonální s mřížkovými konstantami a = 717,9 pm a c = 734,5 pm.[1] Struktura je podobná fluoridu lanthanitému. Každý atom uranu je ve struktuře obklopen devíti atomy fluoru, koordinační okolí má tvar trigonálního prizmatu doplněného o tři vrcholy.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Fluorid uranitý na Wikimedia Commons
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Uranium trifluoride na anglické Wikipedii a Uran(III)-fluorid na německé Wikipedii.
- ↑ a b c Handbuch der präparativen anorganischen Chemie. 2. 3., umgearb. Aufl. vyd. Stuttgart: Enke 610 s. ISBN 978-3-432-87813-3.
- ↑ CRC Handbook of Chemistry and Physics, 90nd Edition. dx.doi.org. CRC Press, 2011-06-06, s. 4–97. Dostupné online [cit. 2023-08-30]. DOI 10.1201/b17379.