Fluorid fosforitý
| Fluorid fosforitý | |
|---|---|
 | |
 | |
| Obecné | |
| Systematický název | Fluorid fosforitý |
| Anglický název | Phosphorus trifluoride |
| Německý název | Phosphorus trifluoride |
| Sumární vzorec | PF3 |
| Vzhled | bezbarvý plyn |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 7783-55-3 |
| EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) | 232-008-7 |
| PubChem | 62665 |
| ChEBI | CHEBI:30205 |
| SMILES | FP(F)F |
| InChI | InChI=1S/F3P/c1-4(2)3
Key: WKFBZNUBXWCCHG-UHFFFAOYSA-N |
| Číslo RTECS | TH3850000 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 87,968971 g/mol |
| Teplota tání | −151,5 °C (−240,7 °F; 121,6 K) |
| Teplota varu | −101,8 °C (−151,2 °F; 171,3 K) |
| Hustota | 3,91 g/dm3 |
| Rozpustnost ve vodě | ve vodě pomalu hydrolyzuje |
| Struktura | |
| Tvar molekuly | trojúhelníková pyramida |
| Dipólový moment | 1,03 D (3,4 · 10−30 C·m) |
| Termodynamické vlastnosti | |
| Standardní slučovací entalpie ΔHf° | −958,44 kJ/mol |
| Standardní molární entropie S° | 273,06 J/(mol·K) |
| Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° | −898 kJ/mol |
| Měrné teplo | 59 J/(mol·K) |
| Bezpečnost | |
 GHS04  GHS05  GHS06 | |
| H-věty | H280, H314, H330, H331 |
| P-věty | P260, P261, P264, P271, P280, P284, P301+330+331, P302+361+354, P304+340, P305+354+338, P316, P320, P321, P363, P403+233, P405, P410+403, P501 |
| NFPA 704 |  0
3
1
|
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Fluorid fosforitý je anorganická sloučenina s chemickým vzorcem PF3.
Příprava[editovat | editovat zdroj]
Fluorid fosforitý je obvykle připravován z chloridu fosforitého halogenovou výměnou za použití různých fluoridů, jako třeba fluorovodíku, fluoridu vápenatého, fluoridu arsenitého, fluoridu antimonitého nebo fluoridu zinečnatého:[1][2][3]
2 PCl3 + 3 ZnF2 → 2 PF3 + 3 ZnCl2
Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]
Vazebný úhel F-P-F ve fluoridu fosforitém je přibližně 96,3°. Plynný fluorid fosforitý má standardní slučovací entalpii −958,44 kJ/mol.[4] Atom fosforu má chemický posun nukleární magnetické rezonance 97 ppm.
Fluorid fosforitý hydrolyzuje zejména při vyšším pH, ale je méně hydrolyticky citlivý než chlorid fosforitý. Fluorid fosforitý nepůsobí na sklo s výjimkou vysokých teplot. K sušení lze s malými ztrátami využít bezvodý hydroxid draselný. S horkými kovy tvoří fosfidy a fluoridy. S Lewisovými zásadami, jako například amoniak, tvoří adukty a fluorid fosforitý je oxidován oxidačními činidly, jako je brom nebo manganistan draselný.
Jako ligand přechodných kovů, je fluorid fosforitý silný π-akceptor.[5] Fluorid fosforitý tvoří řadu komplexů s kovy o nízkých oxidačních stavech. Fluorid fosforitý tvoří několik komplexů, pro které odpovídající karbonyly kovů neexistují nebo jsou nestabilní. Například Pd(PF3)4 je známý, ale Pd(CO)4 nikoliv.[6][7][8] Takové komplexy jsou obvykle připravovány přímo z příbuzné karbonylové sloučeniny ztrátou oxidu uhelnatého. Avšak kovový nikl reaguje přímo s fluoridem fosforitým při 100 °C za tlaku 35 MPa za vzniku Ni(PF3)4, který je analogický k Ni(CO)4. Cr(PF3)6, analog Cr(CO)6, lze připravit z bis(benzen)chromu:
- Cr(C6H6)2 + 6 PF3 → Cr(PF3)6 + 2 C6H6
platinum(0)-from-xtal-2008-3D-balls.png)
|
platinum(0)-from-xtal-2008-3D-SF.png)
|
| Kuličkový model [Pt(PF3)4] | Kalotový model [Pt(PF3)4] |
Využití[editovat | editovat zdroj]
Fluorid fosforitý není využíván ve velkém měřítku. Ve výzkumu se však využívá při organické syntéze a přípravě komplexů.
Biologická aktivita[editovat | editovat zdroj]
Fluorid fosforitý se podobá oxidu uhelnatému, protože se silně váže na železo v hemoglobinu, čímž brání krvi absorbovat kyslík.[9]
Bezpečnost[editovat | editovat zdroj]
Fluorid fosforitý je vysoce toxický, srovnatelně s fosgenem.[10]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Fluorid fosforitý na Wikimedia Commons
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Phosphorus trifluoride na anglické Wikipedii a Phosphor(III)-fluorid na německé Wikipedii.
- ↑ WILLIAMS, A. A.; PARRY, Robert W.; DESS, Howard. Phosphorus(III) Fluoride. Příprava vydání Therald Moeller. 1. vyd. Svazek 5. [s.l.]: Wiley Dostupné online. ISBN 978-0-470-13164-0, ISBN 978-0-470-13236-4. DOI 10.1002/9780470132364.ch26. S. 95–97. (anglicky) DOI: 10.1002/9780470132364.ch26.
- ↑ DUBRISAY, René; PASCAL, Paul. Nouveau traité de chimie minérale: Azote, phosphore. [s.l.]: Masson et Cie 963 s. Dostupné online. ISBN 978-2-225-57123-7. (francouzsky)
- ↑ CLARK, Ronald J.; BELEFANT, Helen; WILLIAMSON, Stanley M. Phosphorus Trifluoride. Příprava vydání Robert J. Angelici. 1. vyd. Svazek 28. [s.l.]: Wiley Dostupné online. ISBN 978-0-471-52619-3, ISBN 978-0-470-13259-3. DOI 10.1002/9780470132593.ch77. S. 310–315. (anglicky)
- ↑ CHASE, M. W. NIST-JANAF Thermochemical Tables, 4th Edition. NIST. 1998-08-01. (anglicky)
- ↑ GREENWOOD. Chemistry of the Elements. [s.l.]: Elsevier Science & Technology Books book s. Dostupné online. ISBN 978-0-08-037941-8. S. 494. (anglicky)
- ↑ NICHOLLS, David. Complexes and First-Row Transition Elements. SpringerLink. 1974. Dostupné online [cit. 2023-09-02]. DOI 10.1007/978-1-349-02335-6. (anglicky)
- ↑ KRUCK, Th. Trifluorphosphin-Komplexe von Übergangsmetallen. Angewandte Chemie. 1967-01-07, roč. 79, čís. 1, s. 27–43. Dostupné online [cit. 2023-09-02]. DOI 10.1002/ange.19670790104. (německy)
- ↑ CLARK, Ronald J.; BUSCH, Marianna A. Stereochemical studies of metal carbonylphosphorus trifluoride complexes. Accounts of Chemical Research. 1973-07-01, roč. 6, čís. 7, s. 246–252. Dostupné online [cit. 2023-09-02]. ISSN 0001-4842. DOI 10.1021/ar50067a005. (anglicky)
- ↑ WILKINSON, Geoffrey. Phosphorus Trifluoride–Hæmoglobin. Nature. 1951-09, roč. 168, čís. 4273, s. 514–514. Dostupné online [cit. 2023-08-31]. ISSN 1476-4687. DOI 10.1038/168514a0. (anglicky)
- ↑ GREENWOOD. Chemistry of the Elements. [s.l.]: Elsevier Science & Technology Books book s. Dostupné online. ISBN 978-0-08-037941-8. (anglicky)