Fluorid niobitý
| Fluorid niobitý | |
|---|---|
 | |
| Obecné | |
| Systematický název | Fluorid niobitý |
| Anglický název | Niobtrifluorid |
| Německý název | Niob(III)-fluoride |
| Sumární vzorec | NbF3 |
| Vzhled | modrá až černá pevná látka |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 15195-53-6 |
| PubChem | 57348759 |
| SMILES | [F-].[F-].[F-].[Nb+3] |
| InChI | InChI=1S/3FH.Nb/h3*1H;/q;;;+3/p-3
Key: UJQMXWLZKHSSHS-UHFFFAOYSA-K |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 149,9 g/mol |
| Teplota tání | 570 °C (1058 °F; 843,15 K) |
| Hustota | 4,02 g/cm3 |
| Rozpustnost ve vodě | nerozpustný |
| Struktura | |
| Krystalová struktura | kubická |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Fluorid niobitý je anorganická sloučenina s chemickým vzorcem NbF3.
Příprava[editovat | editovat zdroj]
Fluorid niobitý lze získat reakcí niobu s fluorovodíkem při 225 °C.[1] Sloučeninu lze také získat redukcí fluoridu niobičného kovovým niobem při 750 °C a vysokém tlaku nebo reakcí hydridu niobu se směsí fluorovodíku a vodíku.[2][3]
Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]
Fluorid niobitý je modrá až černá pevná krystalická látka nerozpustná ve vodě.[4] Sloučenina je polovodič a má kubickou krystalovou strukturu typu oxidu rheniového[5] s prostorovou grupou Pm3m (Prostorová grupa-č. 221).[6][7]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Niob(III)-fluorid na německé Wikipedii.
- ↑ HAGEN, A. P. Inorganic Reactions and Methods, The Formation of Bonds to Halogens (Part 2). [s.l.]: John Wiley & Sons 526 s. Dostupné online. ISBN 978-0-470-14539-5. S. 178. (anglicky)
- ↑ MACINTYRE, Jane E. Dictionary of Inorganic Compounds. [s.l.]: CRC Press 1342 s. Dostupné online. ISBN 978-0-412-30120-9. S. 3168. (anglicky)
- ↑ SIMONS, J. H. Fluorine Chemistry V5. [s.l.]: Elsevier 522 s. Dostupné online. ISBN 978-0-323-14724-8. S. 48. (anglicky)
- ↑ ELEMENTS, American. Niobium Trifluoride. American Elements [online]. [cit. 2023-10-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Nebengruppenelemente, Lanthanoide, Actinoide, Transactinoide. [s.l.]: Walter de Gruyter GmbH & Co KG 2193 s. Dostupné online. ISBN 978-3-11-049339-9. (německy)
- ↑ BLACHNIK, R. Taschenbuch für Chemiker und Physiker: Band 3: Elemente, anorganische Verbindungen und Materialien, Minerale. [s.l.]: Springer-Verlag 1477 s. Dostupné online. ISBN 978-3-642-58842-6. S. 632. (německy)
- ↑ HAYNES, William M. CRC Handbook of Chemistry and Physics. [s.l.]: CRC Press 2643 s. Dostupné online. ISBN 978-1-4987-5429-3. S. 106. (anglicky)