Oxid rheniový

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Oxid rheniový
REO3.JPG
Obecné
Systematický název Oxid rheniový
Anglický název Rhenium trioxide
Německý název Rhenium(VI)-oxid
Sumární vzorec ReO3
Vzhled červeno-fialové krystaly nebo prášek
Identifikace
Registrační číslo CAS
Vlastnosti
Molární hmotnost 234,205 g/mol
Teplota tání 160 °C
Teplota rozkladu 400 °C
Hustota 6,9 - 7,3 g/cm3
Index lomu nD= 1,68
Rozpustnost ve vodě nerozpustný
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
kyselina dusičná
peroxid vodíku
Měrná magnetická susceptibilita 0,858 5×10−6 cm3 g-1
Struktura
Krystalová struktura krychlová
Hrana krystalové mřížky a=373 pm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° -592,9 kJ/mol
Standardní molární entropie S° 82,8 J K-1 mol-1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° -514,4 kJ/mol
Bezpečnost
R-věty žádné nejsou
S-věty žádné nejsou
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oxid rheniový je jedním z oxidů rhenia, to je v něm přítomno v oxidačním stavu VI.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.