Fluorid chloritý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Fluorid chloritý
Struktura fluoridu chloritého

Struktura fluoridu chloritého

Obecné
Systematický název Fluorid chloritý
Anglický název Chlorine trifluoride
Německý název Chlortrifluorid
Sumární vzorec ClF3
Vzhled bezbarvý plyn nebo zelenožlutá kapalina
Identifikace
Registrační číslo CAS
PubChem
SMILES F[Cl](F)F
InChI 1S/ClF3/c2-1(3)4
Vlastnosti
Molární hmotnost 92,45 g/mol
Teplota tání -76,34 °C
Teplota varu 11,75 °C
Hustota 3,779 g/dm3
Viskozita 91,82 µPa.s
Bezpečnost
NFPA 704
NFPA 704.svg
0
4
4
W+OX
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fluorid chloritý je interhalogen s chemickým vzorcem ClF3. Je to bezbarvý, jedovatý, korozivní a extrémně reaktivní plyn, který kondenzuje na zeleno-žlutou kapalinu. Sloučenina má potenciál jako složka raketových paliv, při leptání v polovodičovém průmyslu, při zpracování paliva do jaderných reaktorů[1] a v dalších průmyslových procesech.

Příprava, struktura a vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Poprvé byl připraven roku 1930 fluorací chloru, tato reakce poskytuje také ClF. Směs produktů je následně dělena destilací.[2]

3 F2 + Cl2 → 2 ClF3

V souhlasu s teorií VSEPR má molekula tvar odpovídající přibližně tvaru písmene T, s jednou kratší vazbou (1,598 Å) a dvěma delšími (1,698 Å).[3]

Obvykle se přechovává v měděných nádobách, měď je dostatečně odolná vůči jeho působení, až do teploty 300 °C, ještě odolnější materiály jsou nikl a Monelův kov. ClF3 lze také přechovávat v křemenných ampulích, ale problémem jsou stopy HF, který pomalu sklo leptá.[4]

Reakce[editovat | editovat zdroj]

Jedná se o velice reaktivní látku, dokáže zapálit třeba i azbest a jiné stavební materiály.

Reakce s kovy poskytují chloridy a fluoridy, s fosforem získáme chlorid fosforitý a fluorid fosforečný. Prudce reaguje s vodou, kterou oxiduje za vzniku kyslíku nebo difluoridu kyslíku.

ClF3 + 2 H2O → 3 HF + HCl + O2
ClF3 + H2O → HF + HCl + OF2

Také dokáže převést řadu oxidů kovů na halogenidy a kyslík nebo difluorid kyslíku.

Jedním z hlavních využití ClF3 je výroba fluoridu uranového fluorací kovového uranu:

U + 3 ClF3 → UF6 + 3 ClF

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Chlorine trifluoride na anglické Wikipedii.

  1. SUBCOMMITTEE ON ACUTE EXPOSURE GUIDELINE LEVELS, COMMITTEE ON TOXICOLOGY, BOARD ON ENVIRONMENTAL STUDIES AND TOXICOLOGY, COMMISSION OF LIFE SCIENCES, NATIONAL RESEARCH COUNCIL. Acute exposure guideline levels for selected airborne chemicals. Washington, D.C.: National Academy Press 1 online resource (volumes <1-4>) s. Dostupné online. ISBN 0309091470, ISBN 9780309091473. OCLC 559349612 S. 40. 
  2. RUFF, Otto; KRUG, Herbert. Über ein neues Chlorfluorid-CIF 3. Zeitschrift für anorganische und allgemeine Chemie. 1930-05-30, roč. 190, čís. 1, s. 270–276. Dostupné online [cit. 2019-05-31]. DOI:10.1002/zaac.19301900127. (anglicky) 
  3. SMITH, D. F. The Microwave Spectrum and Structure of Chlorine Trifluoride. The Journal of Chemical Physics. 1953-4, roč. 21, čís. 4, s. 609–614. Dostupné online [cit. 2019-05-31]. ISSN 0021-9606. DOI:10.1063/1.1698976. (anglicky) 
  4. GREENWOOD, NORMAN NEILL. Chemie prvků. Sv. 1.. 1. vyd. vyd. Praha: Informatorium 793 s., 1 příl s. Dostupné online. ISBN 8085427389, ISBN 9788085427387. OCLC 320245801 S. 1019.