Moldavské knížectví
Šablona:Infobox zaniklý stát Moldavské knížectví (rumunsky Цара Молдовей) bylo polonezávislé knížectví a vazalský stát Polského království a později Osmanské říše, založený v polovině 14. století. Prvním vládcem se stal Bohdan I., který se roku 1359 zbavil uherského vlivu a stal se tak prvním nezávislým knížetem.
Později se Moldavsko dostalo do lenní závislosti na polském státě. Nejvýznamnějším moldavským vládcem byl kníže Štěpán III. Veliký (1457–1504). Za jeho vlády bylo knížectví ohroženo agresí sousedního Polska, Uherska, ale především Osmanské říše. Proti ní se Stefan snažil vytvořit alianci. Roku 1489 byl nakonec Turky donucen platit tribut. Jeho nástupce uznal pak lenní závislost své země na Osmanské říši.
Již v roce 1769 po postupných porážkach obsadila severní území Moldavského knížectví (Bukovina) vojska carského Ruska a v roce 1774 Rakouska. K pak bylo území jako vévodství Bukovina v roce 1775 podle Konstantinopolské dohody připojena k Rakousku.
Východní část knížectví Moldávie východně od řeky Prut byla roku 1792 připojena k Rusku jako Besarábie (roku 1918 se stala součástí Rumunska). Zbylá část knížectví (ležící západně od řeky Prut) roku 1829 získala od Osmanské říše samosprávu.
Mezi lety 1769 a 1854 bylo několikrát okupováno Ruským impériem. Od roku Roku 1859 mělo společného knížete se sousedním s Valašským knížectvím s nímž se v roce 1862 sjednotilo, čímž vznikla Spojená knížectví Valašska a Moldávie, předchůdce dnešního Rumunska.
Odkazy
Reference
Související články
- Moldávie
- Seznam moldavských knížat
- Kostely v Moldávii - skupina sakrárních staveb z období vlády Štepána III. Velikého, v současnosti součást světového kulturního dědictví UNESCO
