Přeskočit na obsah

Josef Větrovec

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Josef Větrovec
Narození5. března 1922
Plzeň
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí11. února 2002 (ve věku 79 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Místo pohřbeníStřešovický hřbitov
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Větrovec (5. března 1922 Plzeň – 11. února 2002 Praha) byl český herec a divadelní ředitel.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině krejčovského dělníka Františka Větrovce (* 1890) a Anny, roz. Čuřínové (* 1894).[1]

Vyučil se kovomodelářem v plzeňské Škodovce. Během války organizoval odbojovou činnost, v roce 1943 byl gestapem zatčen a vězněn až do jejího konce nejprve v Plzni, pak v Terezíně a nakonec v koncentračním táboře v Buchenwaldu.[2]

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

S divadlem ale začal jako ochotník již před válkou ve své rodné Plzni. Po válce zde profesionálně působil jako herec v Divadle J. K. Tyla od roku 1946 až do roku 1960,[3] kde vytvořil celou řadu pozoruhodných rolí. Od roku 1960 až do roku 1990 byl členem souboru pražského Divadla E. F. Buriana,[2] v letech 1973–1988 pak jeho ředitelem.[3]

Byl velmi dobrým dabérem, nezapomenutelné zůstalo jeho vynikající dabování známého francouzského herce Jeana Gabina. Spolupracoval s českým i slovenským filmem, rozhlasem a televizí.

Politická činnost

[editovat | editovat zdroj]

Celý život byl přesvědčeným komunistou, v červnu 1945 byl ustanoven okresním tajemníkem KSČ v Plzni.[4] V únoru 1946 v důsledku článku "Udavač v čele Ochrany Škodových závodů" napadla z popudu OV KSČ v Plzni závodní stráž Škodových závodů redakci sociálnědemokratického deníku Nový den, kde článek vyšel. Útočníci přitom vyhrožovali fyzickým napadením poslanci Františku Hatinovi. Josef Větrovec a Zdeněk Kejmar, okresní tajemníci KSČ, byli později soudem odsouzeni k podmíněným trestům odnětí svobody za trestný čin veřejného násilí.[5]

Dle některých zdrojů se aktivně zúčastnil zničení pomníku Tomáše Garrigua Masaryka v Plzni po protikomunistických nepokojích v roce 1953 [6][7], herec to však popřel ve svém svědectví publikovaném v deníku Mladá fronta dne 3. dubna 1990.[8]

Za svou politickou angažovanost (hereckou činnost) získal celou řadu ocenění, např. tituly zasloužilý umělec (1973), národní umělec (1983) a Řád práce (1978).[9]

Citát

[editovat | editovat zdroj]
„ Pan Větrovec byl profesionál každým coulem, přišel o půl hodiny dřív, roli nastudovanou, plně soustředěný, hlasově přesně trefil barvu hlasu postavy na plátně, tudíž práce s ním byla požitkem. Prostě Pan Herec. “
— Zdeněk Troška[10]
Hrob na hřbitově v Praze 6 – Střešovicích

Divadelní role, výběr

[editovat | editovat zdroj]
  • 1946 Karel Čapek: Bílá nemoc, druhý asistent, Městské divadlo v Plzni, režie Alexandr Solmar
  • 1947 Molière: Lakomec, Valere, Městské divadlo v Plzni, režie Stanislav Vyskočil
  • 1947 Josef Čapek, Karel Čapek: Ze života hmyzu, Felix, Městské divadlo v Plzni, režie Stanislav Vyskočil
  • 1948 František Langer: Periferie, Tony, Městské divadlo v Plzni, režie Vladimír Huber
  • 1949 William Shakespeare: Macbeth, Ross, Městské divadlo v Plzni, režie Zdeněk Hofbauer
  • 1950 William Shakespeare: Večer tříkrálový, šašek, Městské divadlo v Plzni, režie Zdeněk Hofbauer
  • 1951 Anatolij Surov: Svítání nad Moskvou, Městské divadlo v Plzni, režie Luboš Pistorius
  • 1952 Alois Jirásek: Lucerna, mlynář, Městské divadlo v Plzni, režie Luboš Pistorius
  • 1953 Jurij Burjakovskij: Praha zůstane má, Julius Fučík, Městské divadlo v Plzni, režie Václav Lohniský
  • 1954 William Shakespeare:Komedie plná omylů, sluha, Městské divadlo v Plzni, režie Miloslav Stehlík
  • 1955 Lope de Vega: Fuente Ovejuna, Mengo, Městské divadlo v Plzni, režie Jaroslav Novotný
  • 1956 Josef Kajetán Tyl: Strakonický dudák, Matěj, Městské divadlo v Plzni, režie Luboš Pistorius
  • 1957 K. A. Treněv: Ljubov Jarová, Ivan Kolosov, Městské divadlo v Plzni, režie Luboš Pistorius
  • 1958 William Shakespeare: Romeo a Julie, bratr Jan, Městské divadlo v Plzni, režie Václav Špidla
  • 1959 Marin Držič: Dundo Maroje, Bokčilo, Městské divadlo v Plzni, režie Jan Bartoš
  • 1960 Vladimír Vančura: Jezero Ukereve, Goan, Divadlo E. F. Buriana, režie Karel Novák
  • 1961 Leonid Leonov: Obyčejný člověk, Dmitrij Ladygin, Divadlo E. F. Buriana, režie Josef Henke
  • 1962 William Shakespeare: Richard III., lord Stanley, Divadlo E. F. Buriana, režie Jiří Jahn
  • 1963 Slawomir Mrožek: Policajti, Generál, Divadlo E. F. Buriana, režie Ján Roháč
  • 1964 Milan Uhde: Král - Vávra, titul. role, Divadlo E. F. Buriana, režie Karel Novák
  • 1966 František Langer: Dvaasedmdesátka, Melichar, Divadlo E. F. Buriana, režie Miloš Horanský
  • 1968 William Shakespeare: Zkrocení zlé ženy, Batista, Divadlo E. F. Buriana, režie Josef Palla
  • 1969 Max Frisch: Pan Biedermann a žháři, titul. role, Divadlo E. F. Buriana, režie Antonín Moskalyk
  • 1969 William Shakespeare: Julius Caesar, titul. role, Divadlo E. F. Buriana, režie Evžen Sokolovský
  • 1972 Henrik Ibsen: Peer Gynt, horský král, Divadlo E. F. Buriana, režie Josef Mixa
  • 1976 William Shakespeare: Falstaff a princ Jindra, Jan Falstaff, Divadlo E. F. Buriana, režie Lubomír Vajdička
  • 1980 William Shakespeare: Komedie masopustu, Masopust, šašek, Divadlo E. F. Buriana, režie Jan Kačer
  • 1984 Jean Anouilh: Scénář, Loubenstein, Divadlo E. F. Buriana, režie Josef Palla
  • 1985 Carlo Goldoni: Poprask na laguně, patron Fortunato, Divadlo E. F. Buriana, režie Rudolf Vedral
  • 1989 Alexandr Kopkov: Slon, Lukjan, Divadlo E. F. Buriana, Divadlo E. F. Buriana, režie Petr Kracík
  • 1990 Eduardo de Filippo: Manželství po italsku, Alfredo Amoroso, Divadlo E. F. Buriana, režie Jaromír Pleskot

Filmografie (výběr)

[editovat | editovat zdroj]

Film

[editovat | editovat zdroj]

Televize

[editovat | editovat zdroj]

Rozhlas

[editovat | editovat zdroj]
Pahýl Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Miroslav Graclík, Václav Nekvapil: Větrák (Josef Větrovec), vyd. MV knihy a Petr Prchal, 2019, str. 20, ISBN 978-80-87003-54-1
  2. ↑ a b Český biografický slovník XX. století III, s. 452.
  3. ↑ a b Český film : herci a herečky III, s. 661.
  4. ↑ Miroslav Graclík, Václav Nekvapil: Větrák (Josef Větrovec), vyd. MV knihy a Petr Prchal, 2019, str. 75, 110, ISBN 978-80-87003-54-1
  5. ↑ FRIEDL, Jiří; JEDLIČKOVÁ, Blanka; ŠKERLOVÁ, Jana a kol. Parlamentní volby 1946 a Československo. 1. vyd. Praha: Historický ústav, 2017. S. 408. 
  6. ↑ [1].
  7. ↑ MERTLÍK, Vladimír. Měnová reforma 1953: Jak komunisté zlikvidovali vyšší střední třídu, živnostníky i podnikatele. Reflex [online]. 2019-05-31 [cit. 2019-06-06]. Dostupné online. 
  8. ↑ Miroslav Graclík, Václav Nekvapil: Větrák (Josef Větrovec), vyd. MV knihy a Petr Prchal, 2019, str. 116–120, ISBN 978-80-87003-54-1
  9. ↑ Český film : herci a herečky III, s. 664.
  10. ↑ Miroslav Graclík, Václav Nekvapil: Větrák (Josef Větrovec), vyd. MV knihy a Petr Prchal, 2019, str. 222, ISBN 978-80-87003-54-1
  11. ↑ William Shakespeare: Richard III. [online]. Čerský rozhlas, 2016-04-02 [cit. 2016-04-02]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Josef_Větrovec&oldid=24132719“