Jeff Koons

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jeff Koons

Jeff Koons (* 21. ledna 1955, York, Pensylvánie, USA) je americký umělec, známý především svými obrovskými zvětšeninami banálních předmětů - například zvířecími postavičkami z nafukovacích balonků reprodukovanými v pestrobarevné leštěné nerezové oceli. Koonsovy práce se prodávají za značné sumy. Cena přes 25 milionů dolarů za jednu z jeho Balonkových květin byla dokonce nejvyšší, za jakou kdy bylo vydraženo dílo dosud žijícího umělce. Názory kritiků jsou ale často protichůdné. Někteří jej uznávají jako objevitele nových možností a postavu dalekosáhlého významu, jiní naopak považují jeho práce za pouhý kýč, primitivní a propagující pouze sebe samé. I on sám tvrdí, že jeho díla nemají žádné skryté významy.

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Mládí a rané práce[editovat | editovat zdroj]

Narodil se ve městě York v Pennsylvánii, kde jako dítě získával kapesné podomním prodejem dárkového balicího papíru a sladkostí.[1] V období dospívání natolik obdivoval Salvadora Dalího, že se za ním dokonce vypravil do hotelu St. Regis v New Yorku. Malířství studoval na uměleckých institutech v Chicagu a Marylandu. Po škole pracoval na Wall Street jako komoditní makléř a zároveň se věnoval umění. V 80. letech začal být uznávaným výtvarníkem a brzy poté otevřel svoje studio v newyorské části SoHo. Každý z více než 30 Koonsových asistentů zde měl za úkol pracovat na určité části "výroby", podobně jako tomu bylo ve studiu Factory Andyho Warhola.[2]

Jeho rané práce měly podobu konceptuálních objektů, příkladem je Three Ball 50/50 Tank z roku 1985 - tři basketbalové míče napůl ponořené ve vodě a zatavené ve skleněném boxu.

Novinář Arifa Akbar ve svém článku pro britský deník The Independent napsal, že v době, kdy nebylo obvyklé vnímat výtvarné umělce jako celebrity, Koons pro pěstování svého veřejného image dělal všechno možné, dokonce s pomocí zvláštního poradce. Do mezinárodních výtvarných časopisů zasílal fotografie sebe sama od Matta Chedgeyho, reklamní články a poskytoval rozhovory, ve kterých o sobě mluvil ve třetí osobě.[3]

Později vytvořil sérii zvětšených hraček z leštěné nerezové oceli, nazvanou Sochy, a sérii Banalita, která v roce 1988 vyvrcholila třemi porcelánovými sousošími Michaela Jacksona s jeho šimpanzem Bubblesem v životní velikosti, pokrytými plátkovým zlatem. O tři roky později bylo jedno z nich prodáno v aukční síni Sotheby's v New Yorku za 5,6 milionu dolarů a nyní se nachází sanfranciském Muzeu moderního umění. Objevilo se také na Koonsově retrospektivní výstavě v Muzeu moderního umění v Oslu v roce 2004, další rok bylo přesunuto do Městského muzea umění v Helsinkách. Objevilo se pak také na druhé autorově retrospektivní výstavě v Muzeu současného umění v Chicagu v roce 2008.

Svatba v roce 1991[editovat | editovat zdroj]

V roce 1991 se oženil s italskou pornoherečkou maďarského původu Ilonou Stallerovou, známou jako Cicciolina, která v letech 1987-1992 působila také v italském parlamentu. Jeho série obrazů, fotografií a soch, nazvaná Made in Heaven, zobrazovala pár v různých sexuálních polohách a vyvolala tak další kontroverzní reakce.

Syn Ludwig se narodil roku 1992, manželství se ale brzy poté rozpadlo. Ačkoli se rodiče dohodli na společné péči, Stallerová se synem utekla z New Yorku do Říma. Tam doposud společně žijí, navzdory tomu, že americký soud v roce 1998 svěřil syna do péče jeho otci. V roce 2008 Stallerová Koonse zažalovala za neplnění vyživovací povinnosti.[4]

Štěně 1992[editovat | editovat zdroj]

Štěně v Bilbau

V roce 1992 dostal za úkol vytvořit dílo pro výstavu v Bad Arolsen v Německu. Výsledkem byla 12,4 m vysoká socha Štěně, představující westhighlandského bílého teriéra, vytvořená z květin na ocelové konstrukci. Socha byla roku 1995 rozložena a znovu postavena v Muzeu současného umění v Sydney, doplněná o trvanlivější konstrukci z nerezové oceli a vnitřní zavlažovací systém. O dva roky později ji zakoupila Nadace Solomona R. Guggenheima a Štěně se přesunulo na terasu před Guggenheimovým muzeem v Bilbau.[5] V roce 2000 byla socha zapůjčena na krátkodobou výstavu v Rockefellerově centru v New Yorku.

Koonsem vyrobenou přesnou kopii bilbajské sochy vlastní mediální magnát Peter Brant a má ji vystavenou na svém pozemku v Connecticutu.

Současné práce[editovat | editovat zdroj]

V roce 2001 vznikla série nazvaná Easyfun-Ethereal, kde jsou kolážovým způsobem kombinovány obrazy bikin, jídla a krajin, namalované pod Koonsovým dohledem jeho asistenty. V roce 2006 se Koons objevil v improvizovaném televizním seriálu Artstar, odehrávajícím se v newyorském uměleckém prostředí. Téhož roku také představil Visící srdce, 2,7 m vysoké srdce z leštěné oceli. Pět různě barevných exemplářů tohoto díla je součástí série Oslava.[6] Rozměrné sochy z této série byly vystaveny v Metropolitním muzeu umění v New Yorku v roce 2008. Mezi 15. únorem a 6. březnem 2008 organizoval ve svém studiu soukromé prohlídky a výtěžek z nich posílal charitativní organizaci Hereditary Disease Foundation. Ve dnech 30. dubna - 1. května 2008 se kresba připomínající Tulipánové balonky objevila na hlavní stránce vyhledávače Google. Za Prasklé vejce (modré) získal roku 2008 cenu Charlese Wollastona za nejvýraznější dílo na letní výstavě Královské akademie.[7] Prezentace souboru 17 Koonsových soch ve Versailles byla vůbec první autorovou retrospektivní výstavou ve Francii, a zároveň i první velkou versailleskou přehlídkou současného amerického umění. Podle deníku New York Times se dokonce před branami paláce konala demonstrace, organizovaná málo známým pravicovým uskupením bojujícím za čistotu francouzského umění.[8] Jeho retrospektivní výstava, konaná ve dnech 31. března - 21. září 2008 v Muzeu současného umění v Chicagu a hojně prezentovaná v médiích, překonala s více než 86 tisíci návštěvníky rekord v návštěvnosti. V červnu 2009 měl svoji první velkou samostatnou výstavu v Serpentine Gallery v Londýně, kde se objevily například lité hliníkové modely dětských hraček nebo "drsné, realistické malby Pepka námořníka, držícího špenátovou konzervu nebo kouřícího dýmku, s humrem hrozivě se sklánějícím nad jeho hlavou".[9] V roce 2013 spolupracoval s popovovu zpěvačkou Lady Gaga na obalu jejího alba, ARTPOP.

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Kurátory a uměleckými sběrateli je jeho tvorba označována za neo-pop nebo post-pop, od 80. let 20. století reagující především na předcházející minimalismus a konceptualismus. Svým povýšením kýče mezi vysoké umění vyvolal velmi kontroverzní reakce. Autor sám však jakékoli pokusy o kategorizaci svého díla odmítá a především popírá, že by jeho práce měly jakýkoli skrytý význam.

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

Články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Jeff Koons ve Wikimedia Commons


(česky)

(anglicky)

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Gayford, Martin. "Selling Candy to the Masses: Koons talks about sex, pleasure and future works", Apollo, 2008-03-01. Retrieved on 2009-06-09.
  2. Akbar, Arifa. 'Koons Most Expensive Living Artist at Auction' in The Independent (London), Nov 16 2007. Cf. Online sources
  3. Quotations cited in Akbar, Arifa. 'Koons Most Expensive Living Artist at Auction'. Cf. Online sources
  4. Tod Hunter. Cicciolina Sues Ex-Husband Koons for Child Support [online]. xbiz.com, 2008-03-27, [cit. 2008-03-27]. Dostupné online.  
  5. http://www.elcorreodigital.com/vizcaya/20071014/vizcaya/corazon-puppy-20071014.html
  6. JEFF KOON'S HANGING HEART SETS RECORD AT AUCTION, Culturekiosque, Nov. 15, 2007
  7. Wollaston Award Announcement [1]
  8. Sciolino, Elaine, 'At the Court of the Sun King, Some All-American Art' in The New York Times, September 10 2008 [2]
  9. Carol Vogel, Koons and a Sailor Man in London , New York Times, July 2, 2009.