Kýč

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Zahradní trpaslík

Jako kýč (nejspíše z německého Kitsch[1]) jsou v umění označována díla, která jsou příliš okázalá, rušivá, triviální nebo „laciná“. Jedná se také o laciné napodobeniny a nekvalitní ztvárnění určitých témat. Kýč se vyskytuje v mnoha oblastech, počínaje předměty denní potřeby a konče uměním (literatura, malířství atd.). Určení kýče je z velké části subjektivní.

Definice kýče podle Tomáše Kulky[editovat | editovat zdroj]

  1. Kýč zobrazuje témata, která jsou všeobecně považována za krásná, nebo která mají silný emocionální náboj.
  2. Téma zobrazované kýčem musí být okamžitě identifikovatelné.
  3. Kýč substantivně neobohacuje asociace spojené se zobrazovaným tématem.

Co se první podmínky týče, jejím literárním analogem je, že děj kýčovitého románu má silný emocionální náboj. Literární kýč využívá standardních emocionálních situací, které vyvolávají spontánní nereflektivní emocionální odezvu. Je podřízen morálním standardům a společenským ideálům dané doby. Obdobně jako vizuální kýč zpravidla zobrazuje to, co je všeobecně považováno za krásné, typický kýčovitý román popisuje to, co je všeobecně považováno za dobré, mravné či správné v daném společensko-historickém milieu.

Literární paralelou druhé podmínky je okamžitá srozumitelnost. Jazyk literárního kýče musí být dostatečně jednoduchý a styl vyprávění se nesmí vymykat dobovým konvencím. Kýč nepotřebuje výklad. Stejně jako v umění vizuálním je literární kýč zpravidla explicitní: nic není ponecháno fantazii.

Třetí podmínka stanovuje, že čtení literárního kýče příliš nerozšíří obzory a neobohatí naši zkušenost o nové aspekty reality. Na rozdíl od skutečné literatury kýč nezintenzivňuje senzibilitu, ani nepomáhá provádět jemnější rozlišení.

Definice kýče podle Tomáše Vlčka[editovat | editovat zdroj]

  1. V díle, kde přebývá citovosti a chybí v něm to, co se dá velmi těžko definovat jinak než jako hodnota, která umožňuje překročit sama sebe.
  2. Nejde o pravdivé sdělení.
  3. Je to nemoc neodpovědného snění, náhražka, sebeuspokojení v iluzích a slasti.
  4. Selhává ve výpovědi, podbízí se, usiluje o zmocnění se vašeho srdce na úkor odpovědnosti vůči světu, ve kterém máme naději přežít, jen pokud budeme zároveň citliví i odpovědní.[1]

Definice kýče podle Milana Kundery[editovat | editovat zdroj]

Milan Kundera v románu Nesnesitelná lehkost bytí předkládá definici kýče jako druhé slzy: objekt sám o sobě se kýčovitým stává pouze tehdy, nestavíme-li se k němu s pomyšlením „To je krásné!“, ale s úvahou „To je tak krásné, že nás to dojímá!“

Definice kýče podle Gabriele Thullerové[editovat | editovat zdroj]

Kýč primárně působí na city. Vyvolává sentimentální náladu, která je jedním z charakteristických znaků kýče. Kýč usiluje, aby představoval vyšší kvalitu, než jakou ve skutečnosti má. Často se jedná o náhražku: umělá hmota místo dřeva, napodobenina místo originálu. Kýč je spíše zdání než bytí, není autentický. Kýč je to, co je masově vyráběné a masami přijímané.[2]

Zpravodajský kýč[editovat | editovat zdroj]

Prvky zpravodajského či informačního kýče jsou:

  • ilustrační fotografie či záběry, jejich použití není nezbytné, ale spíše matoucí
  • zjednodušené podání informace místo rozšiřujícího a vysvětlujícího
  • zveličování (zvyšování počtu mrtvých, psaní o probíhající události jako o již proběhlé)
  • podkreslování záběrů dojímavou hudbou

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b KULKA, Tomáš. Umění a kýč. [s.l.] : Torst. ISBN 80-7215-128-2. (český) 
  2. Thullerová, Gabriele, Jak je poznáme? Umění a kýč, Knižní klub, Praha 2007, s. 9-10, ISBN 978-80-242-1998-1

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu