Hřib přívěskatý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Hřib přívěskatý

Anhängsel-Röhrling Boletus appendiculatus.jpg
Vědecká klasifikace
Říše: houby (Fungi)
Oddělení: houby stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: stopkovýtrusné (Basidiomycates)
Řád: hřibotvaré (Boletales)
Čeleď: hřibovité (Boletaceae)
Rod: hřib (Boletus)
Sekce: Appendiculati
Binomické jméno
Boletus appendiculatus
Jakob Christan Schaeffer (1763)

Hřib přívěskatý (Boletus appendiculatus Schaeff. 1763) je vzácná houba z čeledi hřibovitých.[1] Patří mezi teplomilné barevné hřiby, které se vyskytují na prohřátých hrázích rybníků nebo ve světlých listnatých lesích nížin a pahorkatin. V posledních desetiletích je v rámci České republiky pozorován výrazný úbytek této houby.

Synonyma[editovat | editovat zdroj]

  • hřib bronzový[4]
  • hřib kamenný[4]
  • hřib panenský[2][5]
  • hřib žlutý[4]
  • panský hříbek (na Třebotovsku)[6]

Další lidová jména: jedlovák, jedlák, máčkovják, madlovák, máselník, máslový žluťáček, lipovják, panské hříbek, panský hřib, plavák, sameťáček, smetaník, šafráník, žluťák.[7]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Pro hřib přívěskatý se především ve starší literatuře objevuje označení Boletus aereus Bull. 1791, případně Boletus aereus Frank.[2] Použití tohoto názvu ve smyslu hřibu přívěskatého můžeme najít např. u Krombholze, Smotlachy, Velenovského a Rickena.[5] Odborný název Boletus aereus se dnes používá pro hřib bronzový. Nejednoznačnost pocházela z mykologického popisu Jeana Baptiste Francoise Bulliarda, na jejímž základě byly obě houby považovány jen za různé formy téhož druhu (bělomasou a žlutomasou).[8]

Podrobnější informace naleznete v článku Boletus aereus.

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Starší plodnice mohou mít vybledlou pokožku klobouku
Srostlice plodnic

Klobouk je 60 - 160 (200, případně až 220[5]) milimetrů velký, u mladých plodnic světle hnědý až šedohnědý, u starších může dosáhnout hnědorezavého až kaštanového odstínu. Povrch se při otlačení zbarvuje hnědočerveně nebo do tmavšího odstínu hnědé.[1]

Rourky jsou v mládí světle žluté, později jasně žluté a u starších plodnic žlutoolivové. Po rozkrojení nebo pomačkání mírně modrají nebo zelenají - změna zbarvení však může téměř chybět.[1]

Třeň je masitý, na bázi často krátkým přívěskem kořenující. Spodní polovina může být nahnědlá, hnědě skvrnitá. Přítomna je žlutá (na otlacích hnědnoucí) síťka, která většinou sestupuje až do spodní části třeně.[1]

Dužina je žlutá, ve středu světlejší, může být až bělavá. Ve spodní části třeně bývá nahnědlá. Po rozkrojení v místě na rourkami slabě modrá, barevný projev ale může chybět.[1]

Hřib přívěskatý bývá často červivý - typickým znakem pro tento druh je hnědé zbarvení chodbiček červů.[1]

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Jde o vzácný hřib, který preferuje teplejší oblasti nížin a pahorkatin převážně na alkalických půdách.[9] Roste ve světlých listnatých lesích a hrázních rybníků, obvykle pod duby, buky a habry.[1] Pilát jej řadil mezi druhy xerotermních dubo-habrových hájů na vápenci a houby dubo-habrových lesů na nevápenných půdách.[10] Uváděl i výskyt v rámci terestrických jedlobučin[10] - je však třeba dodat, že tehdy (1969) ještě nebyl popsán blízce příbuzný a velmi podobný hřib horský, který se oproti hřibu přívěskatému liší právě výskytem v horských oblastech pod jehličnany. Rozpor mezi výskytem v teplých nížinách pod listnáči a v horách pod jehličnany však Pilát již tehdy zmiňoval.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Hřib přívěskatý roste v Evropě. Mimoevropské nálezy (Severní Amerika, Asie, Austrálie[11]) vyžadují bližší studium.[12] Evropské nálezy pocházejí z následujících zemí: Belgie, Bosna a Hercegovina, Bulharsko, Černá Hora, Česká republika, Dánsko, Estonsko, Francie, Gibraltar[11], Chorvatsko, Irsko, Itálie, Lichtenštejnsko[11], Litva, Lucembursko[11], Maďarsko, Německo, Nizozemí, Norsko, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Rumunsko, Rusko, Řecko, Slovensko, Slovinsko, Spojené království, Srbsko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a Ukrajina.[12]

V rámci chráněných území České republiky byl nález hřibu přívěskatého popsán mimo jiné na následujících lokalitách:

Záměna[editovat | editovat zdroj]

  • hřib horský (Boletus subappendiculatus) - má světlejší klobouk, dužina neoxiduje, třeň nemá narůžovělé tóny[1]
  • hřib růžovník (Boletus fuscoroseus) - klobouk má načervenalé či narůžovělé tóny, podobně třeň[1]

Hřib přívěskatý se může velice podobat hřibu růžovníku, s nímž sdílí i obdobná stanoviště. Oba druhy jsou poměrně variabilní a barva jejich klobouku se může měnit podle stáří plodnice. Hřib přívěskatý má klobouk zbarvený v odstínech hnědé, ale v důsledku rozpadu povrchové vrstvy (trichodermové hyfy)[1] ve stáří často vystupuje odlišné zabarvení hlubší vrstvy, takže může být klobouk kaštanový nebo červenohnědý[18][19][20]. Naopak klobouk mladých plodnic hřibu růžovníku je obvykle v mládí zbarvený růžovohnědě nebo červenohnědě, ale po rozpadu povrchového trichodermu dochází k obnažení nižší vrstvy, takže se ve stáří může barvit do okrova[1][2] nebo žlutookrova[19]. Dále se oba druhy mohou odlišovat růžovým zbarvením spodní části třeně, které je často (ne však vždy) přítomné u růžovníku.[1]

Ochrana[editovat | editovat zdroj]

Ještě v polovině 20. století byl hřib přívěskatý považovaný za dosti hojný.[21] V současnosti je veden v červeném seznamu hub České republiky jako téměř ohrožený druh.[9] Neměl by se proto sbírat.[1] Hlavními zdroji ohrožení jsou necitlivé lesnické zásahy a systematické vysbírávání plodnic houbaři.[9]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h i j k l m ŠUTARA, Josef; MIKŠÍK, Michal; JANDA, Václav. Hřibovité houby. Praha : Academia, 2009. 294 s. ISBN 978-80-200-1717-8. S. 120, 124.  
  2. a b c d e f VELENOVSKÝ, Josef. České houby. Praha : Česká botanická společnost, 1920. 950 s. S. 704-705.  
  3. a b c d Index Fungorum. databáze Index Fungorum [online]. Index Fungorum, [cit. 2013-04-17]. Dostupné online.  
  4. a b c SMOTLACHA, František. Monografie českých hub hřibovitých (Boletinei),. In Věstník Královské české společnosti nauk. Praha : Královská česká společnost nauk, 1911. S. 46-47. (česky)
  5. a b c PILÁT, Albert. Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Praha : Brázda, 1951. 719 s. S. 62.  
  6. MAJERNÍK, Ján; BAIER, Jiří. Víno, houby a koření. Praha : Lidové nakladatelství, 1987. S. 316.  
  7. KOTLABA, František; ANTONÍN, Vladimír; POUZAR, Zdeněk, a kol. Houby, česká encyklopedie. Praha : Výběr, 2003. 448 s. ISBN 80-86196-71-2. Kapitola Lidová jména hub, s. 437.  
  8. SMOTLACHA, František. Atlas hub jedlých a nejedlých. Praha : Melantrich, 1947. 297 s. Kapitola Hřib obecný (smrkový), dubový (síťkovaný), borový (borák), s. 182.  
  9. a b c HOLEC, Jan; BERAN, Miroslav. Červený seznam hub (makromycetů) České republiky [online]. Praha: Příroda, 2006. Dostupné online.  
  10. a b PILÁT, Albert. Houby Československa ve svém životním prostředí. Praha : Academia, 1969. 267 s. S. 52, 65.  
  11. a b c d Boletus appendiculatus [online]. Gwannon.com, [cit. 2012-11-24]. Dostupné online.  
  12. a b ASSYOV, Boris. Revision of Boletus section Appendiculati (Boletaceae) in Bulgaria with a key to the Balkan species. [s.l.] : [s.n.]. 12 s. Dostupné online. (anglicky) 
  13. Česká mykologická společnost. Krátká prezentační elektronická zpráva o plnění projektu č. DAG/54/11//004066/2008 [online]. Praha: Magistrát HMP, 2009, [cit. 2013-09-21]. Dostupné online.  
  14. a b kolektiv autorů. Chráněná území ČR. 8. Českobudějovicko. Praha : Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2003. 807 s. ISBN 80-86064-65-4. S. 145, 452.  
  15. AOPK ČR. Plán péče o národní přírodní památku Malhotky na období 2006 - 2015 [online]. 2011, [cit. 2013-03-23].  
  16. BĚŤÁK, Jan. Houby v národním parku Podyjí (leták) [online]. Znojmo: Správa Národního parku Podyjí, [cit. 2013-03-23]. Dostupné online.  
  17. MIKESKA, Miroslav, Romana Prausová, Světlana Vránová, Lukáš Řádek Plán péče pro přírodní rezervaci Žernov na období 2010 - 2019 [online]. pardubickykraj.cz, 2004-10-30, rev. 2010-02-23, [cit. 2012-11-24]. Dostupné online.  
  18. DERMEK, Aurel; PILÁT, Albert. Poznávajme huby. Bratislava : Slovenská akadémia ved, 1974. 256 s. ISBN 71-013-074. S. 155. (slovensky) 
  19. a b DERMEK, Aurel; LIZOŇ, Pavel. Malý atlas húb. Bratislava : spn, 1980. 548 s. S. 396, 400. (slovensky) 
  20. HAGARA, Ladislav; ANTONÍN, Vladimír; BAIER, Jiří. Houby. Praha : Aventinum, 2005. 416 s. S. 341.  
  21. PILÁT, Albert. Kapesní atlas hub. Praha : SPN, 1964. 191 s. Kapitola Hřib přívěskatý, s. 64.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí galerii k tématu
Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu