Hřib borový

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Hřib borový

Hřib borový
Hřib borový
Vědecká klasifikace
Říše: houby (Fungi)
Oddělení: houby stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: stopkovýtrusé (basidiomycetes)
Podtřída: houby rouškaté (Agaricomycetidae)
Řád: hřibotvaré (Boletales)
Čeleď: hřibovité (Boletaceae )
Rod: hřib (Boletus)
Binomické jméno
Boletus pinophilus
Pilát & Dermek 1973

Hřib borový (Boletus pinophilus Pilát & Dermek) je výborná jedlá houba z čeledi hřibovitých, vhodná ke konzumaci ve všech úpravách. Houbaři je oblíbená zejména pro svoji masitost a malou červivost. V období posledních let je u nás její výskyt stále řidší.

Hřib borový je bioakumulátor těžkých kovů rtuti.[1] Ke snížení rizika se doporučuje vyhnout se sběru v blízkosti znečistěných oblastí, dolů, tavících pecí a silnic. Navíc by póry měly být před požitím odstraněny, jelikož obsahují největší koncentraci znečištěných látek.[2]

Houba je z hlediska ohrožení u nás řazena do kategorie VU (zranitelný),[3] měla by být tedy chráněna a ne sbírána ke konzumaci.

Synonyma[editovat | editovat zdroj]

Pokožka přesahuje okraj klobouku
  • Dictyopus edulis var. fuscoruber Forqu 1890
  • Oedipus edulis var. fuscoruber Bat.
  • Tubiporus edulis subsp. pinicola Maire
  • lidově také podborovák, sosňák, kamenáč, borák[4]

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Makroskopický[editovat | editovat zdroj]

Klobouk má tlustě masitý, 6-25 cm široký, v mládí polokulovitě sklenutý, v dospělosti ploše rozložený až polštářovitý, na povrchu nerovný, hrbolatý a drobně svraskalý, jakoby sametový, v mládí bělavě ojíněný a někdy při okraji světle růžový. Barva klobouku se červenohnědá až sytě kaštanová. Pokožka v dospělosti jako tenounká blanka přesahuje trochu okraj klobouku.

Rourky jsou v mládí bělavé a pak žlutozelené, ve stáří až skoro zelené nebo olivové, až 25 mm vysoké. Póry jsou drobné, okrouhlé, u třeně nahnědlé, jinak stejně zbarvené jako rourky.

Třeň je 6-15 cm dlouhý a 2,5-5 cm široký, tvrdě masitý, dole výrazně (zejména v mládí) jakoby napuchlý, tedy kyjovitý, v mládí až kulovitý, okrový až světle hnědý, s načervenalým nádechem a s jemnou, hustou síťkou, bělavé barvy a to hlavně v horní polovině třeně.

Dužnina je tuhá, bílá, pod pokožkou klobouku vínově načervenalá nebo červenohnědá, na řezu barvu nemění. Vůně a chuť jsou příjemně houbové.

Klobouk je na povrchu hrbolatý

Mikroskopický[editovat | editovat zdroj]

Výtrusy jsou 12-17 x4-5 μm velké, hnědavé barvy.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Hřib borový roste od jara do podzimu (květen-říjen) v borových nebo smíšených lesích od nížin až do hor a to až do výšky 2000 m. Tvoří mykrohizu s borovicí lesní, ale vzácně ho můžeme najít i pod jinými jehličnany nebo i listnáči. Preferuje především staré borové lesy a písčité nebo hlinitopísčité půdy. Zajímavostí je, že má stejné stanoviště výskytu jako mechovka obecná (Clitopilus prunulus), která se však na stanovišti vyskytuje cca o 2 dny dříve.[5]

Nejčastější záměny[editovat | editovat zdroj]

Hřib borový je pro svůj charakteristický vzhled těžko zaměnitelný za jiný druh. Podobný je mu taktéž jedlý hřib bronzový, který je však u nás velice vzácný a liší se tmavším zbarvením třeně a klobouku (ten je až šedočerný) a tím, že roste hlavně pod duby a pouze v teplých nížinách a pahorkatinách. Zaměnit ho lze ještě za hřib smrkový nebo hřib dubový, které však nemají hrbolatý červenohnědý klobouk.

Třeň je v mládí kulovitý

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Boletus pinophilus na anglické Wikipedii.

  1. Cocchi L, Vescovi L, Petrini LE, Petrini O. (2006). "Heavy metals in edible mushrooms in Italy". Food Chemistry 98 (2): 277–284
  2. ^ Benjamin, Denis R. (1995). Mushrooms: Poisons and Panaceas — a Handbook for Naturalists, Mycologists and Physicians . New York: WH Freeman and Company. p. 123. ISBN 0-7167-2600-9 .
  3. Holec J. & Beran M. [eds.] (2006): "Červený seznam hub (makromycetů) České republiky", Příroda, Praha [online]. . Dostupné online.  
  4. Atlasrostlin.cz, Hřib borový (Boletus pinophilus) [online]. [cit. 2009-11-14]. Dostupné online.  
  5. Biolib - Hřib borový [online]. . Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SMOTLACHA, Miroslav; ERHART, Josef; ERHARTOVÁ, Marie. Houbařský atlas : 180 druhů jedlých a nejjedovatějších hub : 100 osvědčených kuchařských receptů. Brno : Trojan, 1999. ISBN 80-85249-28-6.  
  • Josef a Marie Erhartovi: "Houbařský atlas", str. 24. Nakladatelství Finidr, Český Těšín. ISBN 80-86682-18-8
  • Rudolf Novotný, František Kotlaba, Zdeněk Pouzar: "Přehled československých hub", str. 335. Nakladatelství Academia, Praha, 1972.
  • Andreas Gminder, Tanja Böhningová: "Houby", str. 37. Euromedia Group, k.s, Praha, 2009. ISBN 978-80-242-2330-8
  • L. V. Garibovová, M. Svrček, J. Baier: "Houby poznáváme, sbíráme, upravujeme", str 152. Lidové nakladatelství, Praha, 1985
  • František Kotlaba, František Procházka: "Naše houby", str. 304. Nakladatelství Albatros, Praha, 1982

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí galerii k tématu