Hřib kavkazský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxHřib kavkazský
popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říšehouby (Fungi)
Odděleníhouby stopkovýtrusné (Basidiomycota)
PododděleníAgaricomycotina
TřídaAgaricomycetes
Řádhřibotvaré (Boletales)
Čeleďhřibovité (Boletaceae)
Rodhřib (Boletus)
SekceLuridi
Binomické jméno
Boletus caucasicus
Singer ex Alessio, 1985
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hřib kavkazský (Boletus caucasicus Singer ex Alessio 1985) je méně běžná jedlá houba z čeledi hřibovitých. Patří mezi barevné a modrající hřiby sekce Luridi.

Synonyma[editovat | editovat zdroj]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Mykologické zařazení hřibu kavkazského není zcela jednotné. Popsal jej německý mykolog Rolf Singer v roce 1947 na základě nálezů z Kavkazu jako varietu hřibu koloděje.[1] Následně s tímto taxonem sjednotil Imlerův materiál z let 1934 a 1950 popsaný jako „hřib Quéletův se síťkovaným třeněm“ a na základě negativní amyloidní reakce Imlerova materiálu přeřadil hřib kavkazský na samostatný druh (1966).[1] Ani k jednomu z popisů (1947, 1967) nepřipojil latinskou diagnózu a udání typu, takže jsou tyto názvy s ohledem na aktuální nomenklaturní pravidla považovány za neplatné.[1] Singerův popis později (1985) validizoval Carlo Luciano Alessio. Českoslovenští mykologové Albert Pilát a Aurel Dermek v roce 1974 upozornili, že exempláře z Kavkazu a Imlerův materiál, které Singer ztotožňoval, jsou s největší pravděpodobností odlišné houby. Mykolog Jiří Hlaváček se k tomuto názoru připojil (1995) a upozornil, že hřib kavkazský ve skutečnosti vykazuje pozitivní amyloidní reakci (Singera u svého nálezu reakci nevyzkoušel, do popisu se dostala ztotožněním s Imlerovou houbou vykazující negativní reakci).[1] Na základě toho Hlaváček tento taxon v roce 1995 přeřadil na poddruh hřibu koloděje.[1] Někteří mykologové předpokládají, že hřib kavkazský může být formou hřibu koloděje, který je relativně variabilní.[2]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Znaky jsou totožné s hřibem kolodějem; liší se však povrch třeně. Zatímco třeň koloděje kryje prakticky po celé délce síťka (kterou hřib kovář postrádá – namísto ní je kryt červenými plstnatými zrníčky), hřib kavkazský kombinuje oba prvky. Různé publikace však nabízejí mírně odlišné definice:

  • síťka je vyvinuta jen v horní části třeně, směrem dolů přechází v červená plstnatá zrníčka[3]
  • mezi liniemi síťky jsou vyvinuta červená plstnatá zrníčka[2]

Jiří Hlaváček uváděl obě možnosti a navíc za druhý rozlišovací znak považoval absenci Bataillovy linie.[1]

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Vyžaduje obdobné podmínky, jako hřib koloděj, se kterým se objevuje na totožných lokalitách. To jsou obvykle nížiny až pahorkatiny, kde roste v listnatých lesích (případně na hrázích či v parcích) především pod duby, případně buky a lipami. Preferuje vápenité podloží, fruktifikuje od konce května do října.

V Chorvatsku byly zaznamenány výskyty pod dubem cesmínovitým (Quercus ilex), dubem pýřitým (Quercus pubescens), dubem slovenským (Quercus cerris), dubem kermesovým (Quercus coccifera) a dubem trojským (Quercus troiana).[1]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Roste v Evropě a Asii (Kavkaz). V rámci Evropy byl zjištěn v následujících zemích: Česká republika, Chorvatsko, Itálie, Německo, Rakousko, Slovensko.[1]

V České republice je známý například z Liběchova, okolí Haloun a Podbrdí. V rámci chráněných území byl jeho výskyt zaznamenán na následujících lokalitách:

Záměna[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h i HLAVÁČEK, Jiří. Přehled našich hub hřibotvarých (Boletales) 29. In: HLAVÁČEK, Jiří. Časopis českých a slovenských houbařů. Praha: Československá mykologická společnost, 1995. ISSN 0374-9438. Kapitola Hřib koloděj, poddruh kavkazský, s. 83–85.
  2. a b c d e ŠUTARA, Josef; MIKŠÍK, Michal; JANDA, Václav. Hřibovité houby. Praha: Academia, 2009. 294 s. ISBN 978-80-200-1717-8. Kapitola Hřib koloděj, s. 142. 
  3. HAGARA, Ladislav; ANTONÍN, Vladimír; BAIER, Jiří. Houby. Praha: Aventinum, 2005. 416 s. Kapitola Hřib Quéletův, s. 349–350. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]