Hřib moravský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxHřib moravský
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říšehouby (Fungi)
Odděleníhouby stopkovýtrusné (Basidiomycota)
PododděleníAgaricomycotina
TřídaAgaricomycetes
Řádhřibotvaré (Boletales)
Čeleďhřibovité (Boletaceae)
Rodhřib (Aureoboletus)
Binomické jméno
Aureoboletus moravicus
(Vacek) Klofac, 2010
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hřib moravský (Aureoboletus moravicus (Vacek) Klofac 2010)[1] neboli suchohřib moravský (Xerocomus moravicus (Vacek) Herink. 1964) je velmi vzácná zákonem chráněná houba z čeledi hřibovitých. Snadno rozpoznatelná je podle kombinace barvy klobouku, charakteristické vůně a loupajícího se povrchu třeně.

Synonyma[editovat | editovat zdroj]

česká jména
  • hřib moravský[4][6]
  • kožešník moravský[6]
  • suchohřib moravský

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Hřib moravský jako nový druh popsal český mykolog Václav Vacek v roce 1946. Znal jej od počátku 30. let 20. století z teplých listnatých lesů u Žarošic na Moravě.[5] V mykologických kruzích mimo Československo se objevovaly snahy tento druh ztotožnit s hřibem naduřelým (Boletus tumidus Fr.) a hřibem lvím (Boletus leonis D. A. Reid)[5] V roce 1964 jej Josef Herink přeřadil do rodu suchohřib (Xerocomus).[7] Roku 2010 byl rakouským mykologem Wolfgangem Klofacem přesunutý do rodu Aureoboletus.[1]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Klobouk dosahuje šířky 30–90 milimetrů, povrch je zbarvený bledě okrově, oranžovo hnědě, rezavě hnědě, skořicově. Povrch bývá plstnatý, ve stáří částečně olysalý, za sucha rozpraskaný.[3]

Póry a rourky jsou v mládí zbarvené jako světlá káva, později okrově žluté až žluté, ve stáří olivově okrové až hnědookrové.[3]

Třeň bledě okrový až bledě nahnědlý, horní část kryje jemná síťka, která směrem dolů může přecházet v nahnědlé žilky.[3] Za suchého počasí se povrch třeně samovolně hoblinovitě odlupuje.

Dužnina zůstává po rozkrojení barevně neměnná, bývá bělavá až krémová, lokálně nahnědlá nebo narezlá.

Hřib moravský je typický svou vůní, která je mírně houbová,[3] hřibovitá[8] a v závislosti na stáří plodnice[3] i na subjektivním názoru mohou být vnímané tóny po kokosu, kopru,[9] skořici[9] a vanilce.[3] Za vhodných podmínek (zejména při teplém a suchém počasí) může být toto aroma patrné i na dálku.[9]

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Hřib moravský na přirozeném stanovišti v teplé nížinné doubravě

Jde o velice vzácnou houbu, která se vyskytuje jen v nejteplejších polohách – nížinách.[3] Obvykle na hrázích rybníků nebo v listnatých lesích, vázán je na duby.[3] V České republice byl doložen výskyt do nadmořské výšky 437 m n. m., na Slovensku v rozmezí 210 až 518 m n. m.[10] Plodnice se objevují od srpna do počátku října.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Roste v Evropě, k zemím s výskytem tohoto druhu patří Belgie, Česká republika, Dánsko, Francie, Chorvatsko, Irsko, Lucembursko, Maďarsko, Německo, Rakousko, Slovinsko, Španělsko, Švédsko.[11]

Popsán byl na malém počtu lokalit v jižních Čechách, jižní Moravě (okolí Žarošic) a Polabí (Nymbursko).[3] Počet všech známých lokalit na území České republiky v roce 1995 odpovídal 7[12], v roce 2012 se pohyboval kolem 13–14.[10]

V rámci chráněných území České republiky byl nalezen mimo jiné na následujících lokalitách:

Záměna[editovat | editovat zdroj]

Může vzdáleně připomínat hřib plstnatý, oproti kterému se liší bělavou, krémovou až nahnědlou barevně neměnnou dužninou a typickou vůní.[3]

Ochrana[editovat | editovat zdroj]

Hřib moravský je uveden v Červené knize[12] a Červeném seznamu hub České republiky jako kriticky ohrožený (CR).[3][17] Za sběr tohoto zákonem chráněného hřibu hrozí pokuta ve výši až 50 tisíc Kč za každou utrženou plodnici včetně jejich zabavení (podle vyhlášky č. 395/92 Sb. se řadí mezi zvláště chráněné druhy[3]). V roce 2006 byla na Znojemsku udělena pokuta za sběr dvou hřibů moravských ve výši 10 tisíc Kč za každý.[18] Evropská rada pro ochranu hub doporučila tento druh k zahrnutí do připravovaného Červeného seznamu hub Evropy.[19] O nálezech tohoto druhu je vhodné informovat mykologická pracoviště.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b KLOFAC, Wolfgang. The genus Aureoboletus, a world-wide survey. A contribution to a monographic treatment / Die Gattung Aureoboletus, ein weltweiter Überblick. Ein Beitrag zu einer monographischen Bearbeitung. In: Dr. Irmgard Krisai-Greilhuber. Österreichische Zeitschrift fur Pilzkunde. Vídeň: [s.n.], 2010. Sešit 19. S. 142.
  2. ↑ a b Index Fungorum. databáze Index Fungorum [online]. Index Fungorum [cit. 2013-04-23]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o ŠUTARA, Josef; MIKŠÍK, Michal; JANDA, Václav. Hřibovité houby. Praha: Academia, 2009. 294 s. ISBN 978-80-200-1717-8. Kapitola Hřib moravský, s. 206. 
  4. ↑ a b c d e DERMEK, Aurel; PILÁT, Albert. Poznávajme huby. Bratislava: Slovenská akadémia ved, 1974. Kapitola Suchohríb moravský, s. 150–151. (slovensky) 
  5. ↑ a b c HLAVÁČEK, Jiří. Přehled našich hub hřibotvarých (Boletales). In: Jiří Hlaváček. Mykologický sborník. Praha: Česká mykologická společnost, 1999. ISSN 0374-9438. Sešit 4. Kapitola Poznámky k Boletus moravicus Vacek, hřibu moravskému, s. 113.
  6. ↑ a b PILÁT, Albert. Houby Československa ve svém životním prostředí. Praha: Academia, 1969. 267 s. Kapitola Houby teplomilných lesů na půdách vápenatých, s. 51. 
  7. ↑ HERINK, Josef. In: PILÁT, Albert. Česká mykologie. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1964. Ročník/číslo 18/4. Kapitola Kožešník moravský - Xerocomus moravicus (Vacek) Herink, s. 193–203. (česky, francouzsky)
  8. ↑ HAGARA, Ladislav; ANTONÍN, Vladimír; BAIER, Jiří. Praha: Aventinum, 2005. 416 s. Kapitola Hřib moravský, s. 360. 
  9. ↑ a b c d PAPOUŠEK, Tomáš; BERAN, Miroslav; VLASÁK, Josef. Velký fotoatlas hub z jižních Čech. 2. opravené vydání. vyd. České Budějovice: tiskárna Josef Posekaný, 2010. 810 s. Kapitola Hřib moravský, s. 690. 
  10. ↑ a b c KUNCA, Vladimír. Boletus moravicus – ecological conditions of new localities in Slovakia. Czech mycology. Prosinec 2012, čís. 64(2), s. 165–174. Dostupné online. ISSN 1805-1421. (anglicky) 
  11. ↑ Boletus moravicus [online]. Gwannon.com [cit. 2012-11-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. 
  12. ↑ a b KOTLABA, František, a kolektiv. Červená kniha 4: ohrozených a vzácnych druhov rastlín a živočíchov SR a ČR. Bratislava: Príroda, 1995. 220 s. ISBN 80-07-00735-0. Kapitola Suchohríb moravský, s. 53–54. (slovensky) 
  13. ↑ AOPK ČR. Plán péče o Přírodní rezervaci Karlické údolí [online]. Portál veřejné správy, 2013 [cit. 2013-10-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-10-04. 
  14. ↑ BERAN, Miroslav; ŠPINAR, Pavel. Mykoflóra hráze rybníka Luční na Táborsku. In: Sborník Jihočeského muzea v Českých Budějovicích - Přírodní vědy. České Budějovice: Jihočeské muzeum, 1996. S. 35–58.
  15. ↑ ZO ČSOP 56/13. Národní přírodní památka Rendezvous (informační tabule) [online]. Mikulov: ZO ČSOP 56/13, 2008 [cit. 2012-10-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-01-01. 
  16. ↑ zu. Přírodní park Ždánický les je rájem houbařů. Zpravodaj Uhřic. 2008, čís. 4, s. 4. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  17. ↑ HOLEC, Jan; BERAN, Miroslav. Červený seznam hub (makromycetů) České republiky [online]. Praha: Příroda, 2006. 
  18. ↑ rap. Chráněny zákonem: Hříbek za padesát tisíc. Blesk.cz [online]. 2008-09-14 [cit. 2012-08-24]. 
  19. ↑ DAHLBERG, Anders. European Red List of endangered macrofungi - Red List candidates [online]. ECCF [cit. 2013-05-19]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Hřibovité
Hřib (Aureoboletus)
Hřib (Boletus)
Hřib (Buchwaldoboletus)
Hřib (Chalciporus)
Hřib (Butyriboletus)
Hřib (Caloboletus)
Hřib (Cyanoboletus)
Hřib (Hemileccinum)
Hřib (Hortiboletus)
Hřib (Imleria)
Hřib (Imperator)
Hřib (Neoboletus)
Hřib (Pseudoboletus)
Hřib (Rheubarbariboletus)
Hřib (Rubroboletus)
Hřib (Suillellus)
Hřib (Tylopilus)
Hřib (Xerocomus)
Hřib (Xerocomellus)
Kozák (Leccinellum)
Kozák a křemenáč
(Leccinum)
Další rody
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Hřib_moravský&oldid=21297583“