František Fajtl

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
František Fajtl
Generálporučík František Fajtl
Generálporučík František Fajtl
Narození: 20. srpna 1912 Rakousko Uhersko
Donín
Úmrtí: 4. října 2006 Česká republika (ve věku 94 let)
Praha
Vojenská kariéra
Hodnost: Generálporučík
Doba služby: 19331949
Sloužil: Flag of the Czech Republic.svg Československo
Složka: Czechoslovakia COA large.svg Československá armáda
Jednotka: Royal Air Force
Války: Druhá světová válka
Vyznamenání: Řád Bílého lva za vítězství

Československý válečný kříž
Záslužný letecký kříž
Řád Slovenského národního povstání
Řád rumunské koruny
Řád čestné legie
Řád Milana Rastislava Štefánika
Řád Bílého lva
Kříž obrany státu ministra obrany České republiky

Generálporučík František Fajtl (20. srpna 1912 Donín4. října 2006 Praha) byl československý stíhací pilot bojující za druhé světové války v řadách Royal Air Force a od roku 1944 v leteckých jednotkách v SSSR proti nacistickému Německu.

František Fajtl je nositelem nejvyššího státního vyznamenání České republiky, Řádu Bílého lva, Řádu Milana Rastislava Štefánika a britského Distinguished Flying Cross. V anketě Největší Čech, kterou Česká televize uspořádala v roce 2005, se umístil na 91. místě. V květnu 2008 mu byla na rodném domě odhalena pamětní deska.[1] Po Fajtlovi je pojmenováno letiště ve Slaném, obchodní akademie v Lounech[1] a Základní a Mateřská škola v Praze 9 Letňanech.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 20. srpna 1912 v Doníně v domě čp. 70. Absolvoval vojenskou akademii v Hranicích. V létě 1939 odešel do Polska, bojoval ve Francii a od roku 1940 ve Velké Británii. Je jedním z několika desítek Čechoslováků kteří aktivně bojovali ve slavné bitvě o Británii. Jako stíhací pilot bojující za druhé světové války v řadách Royal Air Force. V květnu 1942 byl sestřelen ve Francii, přes Vichystickou Francii a Španělsko se vrátil zpět na britské ostrovy. Po návratu působil na britské letecké základně na Orknejích. Od podzimu 1943 byl velitelem československé 313. stíhací perutě.[1] Od roku 1944 působil v leteckých jednotkách v SSSR proti nacistickému Německu. V roce 1944 se účastnil Slovenského národního povstání.[1] Po komunistickém převratu byl propuštěn z armády, zatčen a bez soudu 1,5 roku vězněn na Mírově.[1] Po propuštění pracoval jako účetní stavebního podniku v Lounech.[1] V roce 1964 byl částečně rehabilitován, plné rehabilitace se dočkal až po pádu komunismu, kdy byl povýšen na generála.[1] Zemřel v Praze 4. října 2006.

František Fajtl je autorem několika autobiografických knih, některé motivy těchto literárních vzpomínek byly využity ve filmu Tmavomodrý svět.[2] Je pravděpodobně spolu s Františkem Peřinou jedním z nejvýznamnějších československých letců 2. světové války.

Jednotky[editovat | editovat zdroj]

Armée de l’Air[editovat | editovat zdroj]

  • CIC Avord
  • CIC No. 6 Chartres
  • ELD Chartres (18. května 1940 – 27. května 1940)
  • Groupe de Chasse III./9 (27. května 1940 – 6. června 1940)
  • Groupe de Chasse III./7 (6. června 1940 – 17. června 1940)
  • Groupe de Chasse I./6 (17. června 1940 – 20. června 1940)

Royal Air Force[editovat | editovat zdroj]

  • 310. československá stíhací peruť (6. srpna 1940 – 17. srpna 1940)
  • No. 6 O.T.U. (17. srpna 1940 – 10. září 1940)
  • 1. stíhací peruť (10. září 1940 – 25. září 1940)
  • 17. stíhací peruť (25. září 1940 – 24. ledna 1941)
  • 17. stíhací peruť (1. dubna 1941 – 27. května 1941)
  • 313. československá stíhací peruť (27. května 1941 – 27. dubna 1942), (velitel A letky: 15. prosince 1941 – 27. dubna 1942)
  • 122. stíhací peruť „Bombay“ (velitel perutě, 27. dubna 1942 – 5. května 1942)
  • československý styčný důstojník u 11. skupiny stíhacího letectva (září 1942)
  • československý styčný důstojník u 10. skupiny stíhacího letectva (2. října 1942 – 15. května 1943)
  • velitel základny v Church Stanton (do 28. června 1943)
  • velitel základny v Skeabre (28. června 1943 – 22. září 1943)
  • velitel základny v Ibsley (22. září 1943 – 24. září 1943)
  • 313. československá stíhací peruť (velitel perutě, 24. září 1943 – 31. ledna 1944)

Vojenské letectvo Rudé armády[editovat | editovat zdroj]

  • První samostatná stíhací peruť (1. února 1944 – 22. května 1944), (velitel perutě: 1. února 1944 – 22. května 1944)
  • 128. československá samostatná stíhací letecká peruť (22. května 1944 – 15. června 1944), (velitel perutě : 22. května 1944 – 15. června 1944)
  • 1. československý samostatný stíhací pluk „Zvolenský“ (15. června 1944 – 14. května 1945), (velitel pluku: 15. června 1944 – 14. května 1945)

Typy letadel[editovat | editovat zdroj]

Celkový počet vzdušných vítězství[editovat | editovat zdroj]

  • 1+3 jistě
  • 1+1 poškozeno

Nejvýznamnější vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Autobiografie

  • 1944 Letecké povídky, Londýn
  • 1947 Přítel mraků : Českoslovenští stíhači v Británii, Praha, Toužimský a Moravec (2. vydání, 1991, Praha, Toužimský a Moravec, ISBN 80-900137-1-6)
  • 1947 Sestřelen : Z deníku stíhacího letce, Praha, Naše vojsko (10. upravené vydání, 2002, Praha, Ostrov, pod názvem: Sestřelen : drama československého válečného stíhače, který se nevzdal, ISBN 80-86289-24-9)
  • 1974 První doma, Praha, Naše vojsko (2. vydání, 1980, Praha, Naše vojsko)
  • 1980 Vzpomínky na padlé kamarády, Praha, Mladá fronta (2. upravené vydání, 1991, Praha, Horizont, ISBN 80-7012-052-5)
  • 1984 Podruhé doma, Praha, Naše vojsko
  • 1987 Boje a návraty, Praha, Naše vojsko (2. upravené a přepracované vydání, 2000, Praha, Ostrov, pod názvem: Pouta nebes : (Boje a návraty), ISBN 80-86289-05-2)
  • 1991 Létal jsem s třistatřináctkou, Praha, Naše vojsko
  • 1993 Dva údery pod pás, Praha, Dita (ISBN 80-901214-4-6)
  • 2000 Z Donína do oblak : vzpomínky válečného letce na dětství a mládí, Louny, Městská knihovna Louny (2. vydání, 2008, Praha, Ostrov, ISBN 978-80-86289-60-1)

Autobiografie (audioknihy):

  • 1987 Boje a návraty, Praha, Knihovna a tiskárna pro nevidomé K. E. Macana, čte Jiří Kadlec (2 zvukové desky /16:39:13/ digital, MP3)
  • 1995 První doma, Praha, Knihovna a tiskárna pro nevidomé K. E. Macana, čte Richard Honzovič (1 zvuková deska /12:50:36/ digital)
  • 2013 Sestřelen, Praha, Radioservis, čte Jiří Ornest (1 zvuková deska /3 hod., 55 min./ digital, MP3)

Další dílo (edice):

  • 1985 Vild, Miroslav: Osud byl mým přítelem - zpracováno F. Fajtlem podle rukopisné pozůstalosti, Praha, Naše vojsko (2. vydání, 1988, Praha, Naše vojsko)
  • 1990 Zdráhala, Richard: Válčil jsem v poušti - zpracováno F. Fajtlem podle rukopisné pozůstalosti, Praha, Naše vojsko (ISBN 80-206-0048-5)
  • 1992 Fajtl, František: 50 let od tragické smrti generálmajora in memoriam Aloise Vašátka a českoslovenští letci na západní frontě, Katalog výstavy, Čelákovice 20. června - 6. září 1992, Čelákovice, Městské muzeum
  • 1992 Fajtl, František: Generál nebe - podle vyprávění čs. válečného stíhače Františka Peřiny a jeho manželky Anny, Praha, Naše vojsko (2. upravené vydání - dotisk, 2010, Praha, Ostrov, ISBN 80-86289-22-2)
  • 1997 Fajtl, František: Velel jsem stíhačům - podle pamětí generála Karla Mrázka, Cheb, svět křídel (ISBN 80-85280-47-7)

Překlad:

  • 1993 Van Eyck, Manuel F.: Zemřeli jsme pro Anglii : piloti 310., 312. a 313. československé perutě, kteří bojovali a zemřeli pro Anglii, Praha, Naše vojsko (ISBN 80-206-0321-2)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g MARTÍNEK, Jiřín. Rodné domy v Čechách, na Moravě, ve Slezsku. Praha : Olympia, 2010. 166 s. ISBN 978-80-7376-202-5. Kapitola Donín, s. 65–66.  
  2. http://www.sestka.cz/index.php?clanek=1589
  3. http://www.mocr.army.cz/scripts/detail.php?id=12236

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • RAJLICH, Jiří. Generál Fajtl : slovem historika, rodiny a objektivem fotografů. Cheb : Svět křídel, 2012. 863 s. ISBN 978-80-87567-12-8.  
  • Šorel, Václav; Kocián, Michal [ilustrace]; Kolmann, Petr [kresby]: Generál Fajtl : unikátní pocta československému hrdinovi, Praha, XYZ, 2013, ISBN 978-80-7388-648-6

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Filmové záznamy