František Fajtl

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
František Fajtl
Generálporučík František Fajtl
Generálporučík František Fajtl
Narození: 20. srpna 1912
Donín
Úmrtí: 4. října 2006
Praha
Vojenská kariéra
Hodnost: Generálporučík
Doba služby: 19331949
Sloužil: Flag of the Czech Republic.svg Československo
Složka: Czechoslovakia COA large.svg Československá armáda
Jednotka: Royal Air Force
Války: Druhá světová válka
Vyznamenání: Řád Bílého lva za vítězství

Československý válečný kříž
Záslužný letecký kříž
Řád Slovenského národního povstání
Řád rumunské koruny
Řád čestné legie
Řád Milana Rastislava Štefánika
Řád Bílého lva
Kříž obrany státu ministra obrany České republiky

Generálporučík František Fajtl (20. srpna 1912 Donín4. října 2006 Praha) byl československý stíhací pilot bojující za druhé světové války v řadách Royal Air Force a od roku 1944 v leteckých jednotkách v SSSR proti nacistickému Německu.

František Fajtl je nositelem nejvyššího státního vyznamenání České republiky, Řádu Bílého lva, Řádu Milana Rastislava Štefánika a britského Distinguished Flying Cross. V anketě Největší Čech, kterou Česká televize uspořádala v roce 2005, se umístil na 91. místě. V květnu 2008 mu byla na rodném domě odhalena pamětní deska.[1] Po Fajtlovi je pojmenováno letiště ve Slaném a obchodní akademie v Lounech.[1]

Obsah

Životopis [editovat]

Narodil se 20. srpna 1912 v Doníně v domě čp. 70. Absolvoval vojenskou akademii v Hranicích. V létě 1939 odešel do Polska, bojoval ve Francii a od roku 1940 ve Velké Británii. Je jedním z několika desítek Čechoslováků kteří aktivně bojovali ve slavné bitvě o Británii. Jako stíhací pilot bojující za druhé světové války v řadách Royal Air Force. V květnu 1942 byl sestřelen ve Francii, přes Vichystickou Francii a Španělsko se vrátil zpět na britské ostrovy. Po návratu působil na britské letecké základně na Orknejích. Od podzimu 1943 byl velitelem československé 313. stíhací perutě.[1] Od roku 1944 působil v leteckých jednotkách v SSSR proti nacistickému Německu. V roce 1944 se účastnil Slovenského národního povstání.[1] Po komunistickém převratu byl propuštěn z armády, zatčen a bez soudu 1,5 roku vězněn na Mírově.[1] Po propuštění pracoval jako účetní stavebního podniku v Lounech.[1] V roce 1964 byl částečně rehabilitován, plné rehabilitace se dočkal až po pádu komunismu, kdy byl povýšen na generála.[1] Zemřel v Praze 4. října 2006. Autor několika autobiografických knih, některé motivy těchto literárních vzpomínek byly využity ve filmuTmavomodrý svět.[2] Je pravděpodobně spolu s Františkem Peřinou jedním z nejvýznamnějších československých letců 2. světové války.

Jednotky [editovat]

Armée de l’Air [editovat]

  • CIC Avord
  • CIC No. 6 Chartres
  • ELD Chartres (18. května 1940 – 27. května 1940)
  • Groupe de Chasse III./9 (27. května 1940 – 6. června 1940)
  • Groupe de Chasse III./7 (6. června 1940 – 17. června 1940)
  • Groupe de Chasse I./6 (17. června 1940 – 20. června 1940)

Royal Air Force [editovat]

  • 310. československá stíhací peruť (6. srpna 1940 – 17. srpna 1940)
  • No. 6 O.T.U. (17. srpna 1940 – 10. září 1940)
  • 1. stíhací peruť (10. září 1940 – 25. září 1940)
  • 17. stíhací peruť (25. září 1940 – 24. ledna 1941)
  • 17. stíhací peruť (1. dubna 1941 – 27. května 1941)
  • 313. československá stíhací peruť (27. května 1941 – 27. dubna 1942), (velitel A letky: 15. prosince 1941 – 27. dubna 1942)
  • 122. stíhací peruť „Bombay“ (velitel perutě, 27. dubna 1942 – 5. května 1942)
  • československý styčný důstojník u 11. skupiny stíhacího letectva (září 1942)
  • československý styčný důstojník u 10. skupiny stíhacího letectva (2. října 1942 – 15. května 1943)
  • velitel základny v Church Stanton (do 28. června 1943)
  • velitel základny v Skeabre (28. června 1943 – 22. září 1943)
  • velitel základny v Ibsley (22. září 1943 – 24. září 1943)
  • 313. československá stíhací peruť (velitel perutě, 24. září 1943 – 31. ledna 1944)

Vojenské letectvo Rudé armády [editovat]

  • První samostatná stíhací peruť (1. února 1944 – 22. května 1944), (velitel perutě: 1. února 1944 – 22. května 1944)
  • 128. československá samostatná stíhací letecká peruť (22. května 1944 – 15. června 1944), (velitel perutě : 22. května 1944 – 15. června 1944)
  • 1. československý samostatný stíhací pluk „Zvolenský“ (15. června 1944 – 14. května 1945), (velitel pluku: 15. června 1944 – 14. května 1945)

Typy letadel [editovat]

Celkový počet vzdušných vítězství [editovat]

  • 1+3 jistě
  • 1+1 poškozeno

Nejvýznamnější vyznamenání [editovat]

Dílo [editovat]

Nuvola apps bookcase.svg
  • Sestřelen
  • První doma
  • Vzpomínky na padlé kamarády
  • Podruhé doma
  • Boje a návraty
  • Létal jsem s třistatřináctkou
  • Generál nebes
  • Velel jsem stíhačům

Odkazy [editovat]

Reference [editovat]

logo Wikicitátů
Projekt Wikicitáty má sbírku citátů na téma
  1. a b c d e f g MARTÍNEK, Jiřín. Rodné domy v Čechách, na Moravě, ve Slezsku. Praha : Olympia, 2010. 166 s. ISBN 978-80-7376-202-5. Kapitola Donín, s. 65–66.  
  2. http://www.sestka.cz/index.php?clanek=1589
  3. http://www.mocr.army.cz/scripts/detail.php?id=12236

Literatura [editovat]

Externí odkazy [editovat]

Filmové záznamy