Morane-Saulnier MS.406

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Morane-Saulnier MS.406
FAA D-3801, švýcarská verze typu Morane-Saulnier MS.406
FAA D-3801, švýcarská verze typu Morane-Saulnier MS.406
Určení stíhací letoun
Výrobce Morane-Saulnier
Šéfkonstruktér René Gauthier
První let 8. srpna 1935 (MS.405)
Zařazeno 1938
Uživatel Francie
Finsko, Švýcarsko, Turecko, Chorvatsko, Itálie
Výroba 1938 - 1940
Vyrobeno kusů 1 176
Další snímek D-3801, švýcarské verze typu MS.406
Morane-Saulnier MS.406 používaný finským letectvem

Morane-Saulnier MS.406 byl francouzský jednoplošný stíhací letoun. Ve chvíli vypuknutí války s Německem roku 1939 byl nejpočetnější stíhačkou francouzské Armeé de ľ Air. I když se vyznačoval dobrou ovladatelností a obratností, jeho výkon výrazně zaostával za Messerschmittem Bf-109E. Ve srovnání s Bf 109 byl Morane podmotorovaný, pomalý, nedostatečně vyzbrojený a chyběla mu pasivní ochrana důležitých částí. Během tzv. Podivné války si Morany ještě vedly relativně dobře, ale v Bitvě o Francii se naplno projevila jejich zastaralost. Úspěšnější služba je čekala ve Švýcarsku a Finsku, kde byly vyvinuty vylepšené varianty.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Letoun Morane Saulnier MS.406 začal vznikat v roce 1934, první prototyp M.S.405-01 vzlétl 8. srpna 1935 ve Villacoublay s šéfpilotem společnosti Aéroplanes Morane-Saulnier Michelem Détroyatem. Byl poháněn motorem Hispano Suiza HS 12Ygrs s výkonem 641 kW, který roztáčel vrtuli Chauviére. Druhý prototyp M.S.405-02 zalétaný 20. ledna 1937 měl motor HS 12Ycrs. Oba prototypy byly v průběhu roku 1937 zničeny při havárii.

První z šestnácti objednaných strojů ověřovací série vzlétl 3. února 1938, rozestavěný čtvrtý předsériový M.S.405 byl dokončen jako prototyp následné M.S.406 a poprvé vzlétl v květnu 1938. Do draku byl zabudován motor Hispano-Suiza 12Y-31 o výkonu 632 kW s vrtulí Chauviére 351M o průměru 3 m. Stroje číslo 13 a 15 byly odeslány do Švýcarska jako M.S.406H. Letoun číslo 12 obdržel pohonnou jednotku HS 12Y-45, byl vybaven pevným nezatažitelným chladičem a odlehčeným křídlem. Stal se z něj M.S.411, který posloužil jako vzor pro později vyvíjený M.S.412 s motorem HS 12Y-51, určený také pro Švýcarsko. Poslední šestnáctý M.S.405 z ověřovací série poprvé vzlétl v červnu 1938 a stal se stavebním vzorem pro sériovou výrobu M.S.406.

První sériově vyráběné kusy M.S.406-C1 vznikly až na konci roku 1938 v produkci koncernu SNCAO s centrem v Nantes-Bouguenais. Výroba běžela celkem rychle také v mateřském závodě Morane-Saulnier, která svůj první sériový stroj číslo 971 zalétala 29. ledna 1939. K 1. září 1939 měla francouzská armáda 572 kusů tohoto typu letadla. Vzhledem k nedostatku motorů Hispano Suiza HS francouzské výroby byly odebírány i licenční motory vyráběné ve Švýcarsku a v Československu (Avia). U letadla se v průběhu služby začaly projevovat některé nedostatky, zejména malá zásoba střeliva a problémy s chlazením motoru. Bylo proto přistoupeno k jejich modernizaci, stroje dostaly název MS.410. Prototyp přebudovaný z M.S.406 číslo 1028 vzlétl v lednu 1940 s novým křídlem a výsuvným chladičem. Do kapitulace Francie však vzniklo pouze pět letounů v kompletní konfiguraci M.S.410.

Od září 1939 do srpna 1940 vyprodukovala švýcarská společnost Eidgenössisches Konstruktions-Werkstätte 74 licenčních strojů M.S.406H označených D-3800, dva kusy byly zkompletovány z dílů v roce 1942. Motory HS 12Y-31 dodávala firma Adolph Saurer AG. V říjnu roku 1940 vzlétl ve Švýcarsku prototyp D-3801 s výkonnějším motorem HS 12Y-51, sériová výroba započala koncem 1940 u společností Eidgenössisches Flugzeugwerke, Dornier-Werke AG a SWS. D-3800 byly v roce 1943 modernizovány na standard D-3801. Poslední D-3801 dolétal ve Švýcarsku až v květnu roku 1959.

Bojové užití[editovat | editovat zdroj]

Prvních 6 předsériových strojů M.S.405 dostalo francouzské letectvo již na jaře roku 1938, které byly zařazeny do jednotky GC I/7. K 1. lednu 1939 měla tato jednotka společně s GC 1/6 ve stavu 27 strojů M.S.405 a M.S.406-C1. Po vypuknutí války si vedly tyto stroje proti německým letadlům poměrně úspěšně, když sestřelily téměř 3krát více strojů, než činily jejich vlastní ztráty. V roce 1940 při bojích ve Francii bojovalo na MS-406 také 56 Čechoslováků, kteří na nich dosáhli 35 ověřených a 7 pravděpodobných vítězství nad německými piloty. Po kapitulaci Francie se část Moranů dostala do výzbroje kolaborantského státu s vládou ve Vichy. Další letouny se nacházely v Africe, na Korsice a v Indočíně. Do bojů zasáhly Morany první Escadrille GC I/7 v Sýrii, kde bojovaly proti RAF. Naopak v Indočíně bojovaly tyto letouny proti Japoncům. V únoru a březnu 1940 třicet strojů M.S.406-C1 odebralo Turecko a v únoru 1940 třicet kusů M.S.406-C1 Finsko. Dalších 57 včetně jedenácti M.S.410 do země v letech 1941 a 1942 odeslala vláda ve Vichy a Němci. Po obsazení zbytku Francie Němci v listopadu 1942 obdrželi Italové 52 (z toho 25 letuschopných) M.S.406 a počátkem roku 1943 získalo Chorvatsko darem 46 těchto letounů.

V říjnu 1942 byly ve finské státní letecké továrně Valtion Lentokonetehdas v Tampere pod vedením ing. Aarne Lakomaa zahájeny práce na úpravě draku M.S.406 pro zástavbu kořistního sovětského motoru VK-105P V. K. Klimova o výkonu 810 kW, který byl vybaven dvourychlostním dvoustupňovým kopresorem. Motory byly dodány z Německa včetně třílistých vrtulí VIŠ-61P, které je získalo během úvodní ofenzívy proti SSSR. V pražské Avii bylo zrevidováno na 200 těchto pohonných jednotek a na jaře 1943 byly dodány do Finska. Přestavěné letouny se zcela změněnou přední částí trupu a novými výfukovými rourami začaly opuštět výrobní liky továrny VL v létě 1943 pod označením Morane-Saulnier Mörkö (také VL Mörkö-Moraani). Mezi bloky válců motoru byl umístěn rovněž kořistní sovětský těžký kulomet Berezin UBK ráže 12,7 mm, křídlové kulomety zůstaly původní francouzské MAC vz. 34 ráže 7,5 mm, jichž mělo Finsko dostatek i se střelivem.

S letouny M.S.406, M.S.410 a Mörkö dokázali finští piloti od října 1942 do uzavření finsko-sovětského příměří v září 1944 sestřelit 321 nepřátelských letounů. Nové finské ozbrojené síly, které pak začaly bojovat proti Němcům, používaly Mörkö-Moraani při vyčišťovacích akcích na severu země. Konverze pokračovaly až do jara 1945, poslední Mörkö šly do šrotu v roce 1952.

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Typ: stíhací jednomístný jednomotorový dolnoplošník
  • Rozpětí: 10,61 m
  • Délka: 8,15 m
  • Výška: 2,71 m
  • Nosná plocha: 17,10 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 1893 kg
  • Vzletová hmotnost: 2426 kg
  • Pohonná jednotka: dvanáctiválcový motor Hispano-Suiza HS-12Y-31
  • Výkon motoru: 632 kW (860 k)
  • Maximální rychlost: 486 km/h
  • Stoupavost: 18 m/s
  • Dostup: 9850 m
  • Dolet: 1000 km
  • Výzbroj: kanón HS 9 (později HS 404) ráže 20 mm (zásoba 60 nábojů), dva kulomety MAC vz.34 ráže 7,5 mm (300 nábojů na hlaveň).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu