Caudron C.440

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
C.440 Goéland
Cvičný letoun Air France Caudron C.449 Goéland (F-BAPQ) na letišti Pontoise-Cormeilles poblíž Paříže v květnu 1957
Cvičný letoun Air France Caudron C.449 Goéland (F-BAPQ) na letišti Pontoise-Cormeilles poblíž Paříže v květnu 1957
Určenídopravní letoun
PůvodFrancie
VýrobceCaudron
ŠéfkonstruktérMarcel Riffard[1]
První let17. června 1935
Zařazeno1934
UživatelFrancie
Německo, Slovensko, Itálie
Výroba1934-1948
Vyrobeno kusů1 425
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Caudron C.440 Goéland (česky „Racek“) byl šestimístný dvoumotorový užitkový letoun vyvinutý ve Francii v polovině 30. let 20. století.

Vývoj a popis[editovat | editovat zdroj]

Stroj vznikl na základě požadavku na rychlý, ekonomický a pohodlný dopravní letoun. První C.440 vzlétl v 17. června 1935 a už první zkoušky potvrdily jeho mimořádně zdařilou konstrukci. Osmimístný letoun s kabinou pro dva piloty poháněla dvojice invertních vzduchem chlazených řadových šestiválců Renault Bengal Six s výkonem po 132 kW.

Následovaly tři kusy C.441 s výkonnějšími pohonnými jednotkami Renault 6Q-01 po 162 kW, které byly s protiběžným smyslem otáčení instalovány také do následující civilní verze C.444. Prototyp C.445, zalétaný v roce 1936 rovněž s motory 6Q, měl křídlo se zvětšeným vzepětím o 1°. Závodní dálkový stroj upravený z C.445 nesl označení C.445R. Varianta C.448 byla opět vybavena výkonnějšími motory 6Q-02 a 6Q-03 po 176 kW (levotočivý a pravotočivý) a její vzletová hmotnost se tak zvětšila z 3500 kg na 3700 kg.

Po Goélandech C.448 začala společnost Caudron i s dodávkami čistě vojenských transportních, cvičných a sanitních variant, začínajících u typu C.445M (Militaire).

Letoun byl vyráběn v poměrně velkých počtech a to jak před 2. světovou válkou, tak i během války a dokonce i po jejím skončení.

Byl to konvenční samonosný dvoumotorový dolnoplošník s podvozkem s pevným záďovým kolečkem. Hlavní podvozek byl zatahovací do motorových gondol na křídle. V gondolách byly u prvních letounů umístěny motory Bengali 6 o výkonu 164 kW (220 k), další stroje pak poháněly obvykle motory Renault 6Q.[1] Letoun měl kompletně dřevěnou konstrukci a dřevěný potah mimo horní a přední části trupu, která byla potažena plechem. Dřevěné křídlo bylo konstruováno jako dvounosníkové s křidélky a vztlakovými klapkami na odtokové hraně. Ocasní plochy měly pevné části potažené překližkou a pohyblivé části plátnem.

V obvyklém uspořádání měl letoun sedadla pro šest cestujících a prostor pro zavazadla v přední a zadní části trupu a s toaletou na zádi. Posádka byla dvoučlenná se sedadly vedle sebe se zdvojeným řízením.[1]

Operační historie[editovat | editovat zdroj]

Caudron Goéland (EC-AGG) španělského dopravce LAPE

Před vypuknutím 2. světové války byl vyráběn hlavně typ C.445, který byl přijat Armée de l’Air pod označením C.445M. Další používalo i francouzské námořní letectvo Aéronavale, např. u Escadrille 55S. Ozbrojené síly používaly tyto stroje jako kurýrní a k výcviku posádek. K civilním uživatelům patřila společnost Air France, která v roce 1936 odebrala dva stroje (F-AOYP a F-AOYY), Air Bleu od května 1939 používala tři letouny C.445 a jeden C.444 jako noční poštovní na spoji Paříž-Bordeaux-Mont de Marsan-Pau a Régie Air Afrique užívající ve francouzských koloniích šest strojů C-445. Během II. světové války i po jejím ukončení se stroje této společnosti upravovaly na standard C.449. V západní Africe působila společnost Chargeurs Réunis se dvěma Goélandy, další čtyři létaly na Madagaskaru. Letouny C.445 a C.445M disponovalo rovněž letectvo Svobodných Francouzů.

Letouny byly i vyváženy. Dva stroje byly dodány do Bulharska, po dvou kusech zakoupila Jugoslávie pro dopravní společnost Aeroput. Další odebrala Argentina a Španělsko. Republikánské C.445 v počtu tří kusů sloužily u Lineas Aereas Postales Espanolas (LAPE), zbylé dodané stroje létaly jako vojenské transportní. Nacionalistické letectvo zařadilo Goélandy u 26 Grupo de Caza. Dva stroje C.445M byly dodány i belgickému vojenskému letectvu Aeronautique Militaire.

Výroba letounů C.440 a odvozených variant pokračovala i po vypuknutí 2. světové války. V té době bylo mnoho letounů zařazeno ke službě v ozbrojených silách. Po pádu Francie v roce 1940 okolo 60 exemplářů létalo u Luftwaffe v Africe, na Balkánu i na východní frontě a u německé letecké společnosti Deutsche Luft Hansa.

Výroba verzí C.445M, C.446 se zesíleným křídlem a C.449 s pohonnými jednotkami 6Q-20/21 pokračovala i pod německou okupací v továrnách v Billancourtu a v Issy-les-Moulineaux. Pro výcvik navigátorů a bombometčíků vznikl C.449.4 s prosklenou přídí. Výroba v Billancourtu byla v roce 1943 značně snížena po úspěšném náletu RAF. Němci využili letouny k výcviku pilotů, radiooperátorů, navigátorů a částečně i bombometčíků. K odsunu raněných byly používány sanitní letouny verze C.447 s odlišně uspořádaným interiérem a okénky na trupu.

Další letouny sloužily v letectvu vichistické Francie a ve francouzských koloniích u Section civile de liaisons aériennes métropolitaines (SCLAM) a Aéronavale, např. u jednotky Escadrille 4F. Dva Goélandy ulétly do Velké Británie, kde je Royal Air Force zařadilo do stavu se sériovými čísly AX775 a AX776. Dalším uživatelem byly Slovenské vzdušné zbraně, které objednaly 12 letounů C.445M v roce 1942. Několik C.445M používala také italská Regia Aeronautica

Po válce byla výroba obnovena jak pro civilní, tak i pro vojenské uživatele, přičemž stroje byly používány k transportu a jako dvoumotorová cvičná letadla. Během poválečné reorganizace francouzského leteckého průmyslu se společnost Caudron stala částí společnosti Société Nationale de Constructions Aéronautiques du Nord (SNCAN) a letoun byl přejmenován na Nord Goéland, kterých bylo postaveno v rozmezí let 19441948 325 kusů.[2] Mezi poválečné komerční uživatele patřily společnosti Air France, Sabena (tři letouny), Aigle Azur a Compagnie Air Transport (CAT).

Varianty[editovat | editovat zdroj]

Caudron C.449 Goeland (1273), Armée de l'Air, letiště Manchester, 15. března 1947
Kokpit letounu Caudron C.440

Poznámka: Celkem bylo vyrobeno 1 702 letounů. V níže uvedeném přehledu verzí je uvedeno 1 446 letounů. U zbývajících 256 letounů není možné z dochovaných záznamů zjistit, ke které variantě patřily. Mnohé starší letouny byly také různě přestavovány do novějších verzí.[1]

C.440

Prototypy s motory Bengali 6. Postaveny 2 letouny.

C.441

Verze s motory Renault 6Q-01 o výkonu 164 kW (220 k). Postaveny 3 stroje.

C.444

První verze s protiběžnými vrtulemi, což bylo uplatněno i na dalších verzích. Byly použity motory Renault 6Q-00 a 6Q-01. Postaveno 17 strojů.

C.445

Letouny podobné verzi C.444 se zvětšeným vzepětím konců křídla z 3° na 4°. Postaveno 114 strojů.
  • C.445/1
Postaveny 2 stroje.
  • C.445/2
Postaveny 3 stroje.
  • C.445/3
Hlavní poválečná sériová verze s motory Renault 6Q-10 a 6Q-11. Postavena 510 strojů.

C.445M

Vojenská verze. Postaveno 404 strojů.

C.445R

Verze dlouhého doletu s přídavnou palivovou nádrží v kabině pro cestující. Postaven 1 stroj.

C.446 Super Goéland

Postaven 1 stroj.

C.447

Verze postavená jako letecká ambulance pro 4 lehátka. Postaveno 31 strojů.

C.448

Verze s přeplňovanými motory Renault 6Q-02 a 6Q-03 s výkonem 179 kW (240 k). Postaveno 7 strojů.

C.449

Konečná sériová verze. Postaveno 349 strojů včetně podverzí uvedených níže.
  • C.449/1
  • C.449/2
  • C.449/3
  • C.449/4
Verze pro fotografické snímkování.
  • C.449/5

Specifikace (C.445M)[editovat | editovat zdroj]

Nord C.449-1 Goéland

Technické údaje pocházejí z publikace „Jane's Encyclopedia of Aviation“.[3]

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Posádka: 2 piloti
  • Kapacita: až 6 podle uspořádání
  • Užitečný náklad: ? kg
  • Rozpětí: 17,59 m
  • Délka: 13,68 m
  • Výška: 3,40 m
  • Nosná plocha: 42 m²
  • Plošné zatížení: ? kg/m²
  • Prázdná hmotnost: 2 292 kg
  • Vzletová hmotnost: 3 500 kg
  • Pohonná jednotka:řadový motor Renault 6Q-00/01
  • Výkon pohonné jednotky: 220 k (164 kW)

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Cestovní rychlost: 261 km/h ve výšce ? m
  • Maximální rychlost: 300 km/h (186 mph) ve výšce ? m
  • Dolet: 1 000 km
  • Dostup: 7 000 m (22 965 stop)
  • Stoupavost: 3,3 m/s (650 stop/min)

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Caudron C.445 (F-BAGJ)

Belgie Belgie

Bulharsko Bulharsko

Francie Francie

Vlajka Království Jugoslávie Království Srbů, Chorvatů a Slovinců

Německá říšeNěmecká říše Německá říše

SlovenskoSlovensko Slovensko

Vlajka Španělské republiky Španělsko

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Caudron C.440 na anglické Wikipedii.

  1. a b c d Donald 1999, str. 237,238
  2. Green 1954, str. 88
  3. Taylor 1988, str. 71–73
  4. a b Air-Britain Aviation World, prosinec 2011, str.173

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • DONALD, David. Encyklopedie letadel světa. Praha: Ottovo nakladatelství, 1999. 930 s. ISBN 80-7181-230-7. Kapitola Caudron C.440 Goéland, s. 237–238. 
  • GREEN, William. The World's Fighting Planes. Londýn: McDonald, 1954. (anglicky) 
  • TAYLOR, Michael J. H. Jane's Encyclopedia of Aviation. Londýn: Studio Editions, 1989. S. 240. (anglicky) 
  • World Aircraft Information Files. Londýn: Bright Star Publishing S. File 891 Sheet 15. (anglicky) 
  • NĚMEČEK, Václav. Civilní letadla 1 Vzducholodě a dopravní letouny s pístovými motory. Praha: Nadas, 1981. 392 s. 
  • NĚMEČEK, Václav. Atlas letadel Dvoumotorová pístová dopravní letadla. Praha: Nadas, 1984. 176 s. 
  • BALOUS, Miroslav. Caudron C.445 Goeland. Letectví a kosmonautika. Listopad 2001, roč. LXXVII, čís. 23, s. 43. ISSN 0024-1156. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]