František Peřina

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
O českém politikovi z 19. století a starostovi Příbora pojednává článek František Peřina (politik).
František Peřina
František Peřina jako generálporučík ve výslužbě, 2005
František Peřina jako generálporučík ve výslužbě, 2005

Narození8. dubna 1911
Morava Morkůvky, Markrabství moravské, Rakousko-Uhersko
Úmrtí6. května 2006 (ve věku 95 let)
Česko Praha, Česko
NárodnostČeši
Civilní činnostsoustružník v První brněnské strojírně, živnostník (výrobce laminátových člunů), zaměstnanec Weber Aircraft Corp.
Vojenská kariéra
HodnostSquadron Leader/major letectva
(generálporučík ve výslužbě)
Doba služby1929–1949
1949–1954 (Royal Air Force)
SloužilČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
FrancieFrancie Francie
Spojené královstvíSpojené království Spojené království
Československo Československé státní zřízení v exilu
SložkaČeskoslovenské letectvo (1929-1949)
Cizinecká legie (1939)
Armée de l'air (1939-1940)
Royal Air Force (1940-1945, 1949-1954)
Jednotka5. pozorovací letka
34. stíhací letka
36. stíhací letka
52. stíhací letka
Groupe de Chasse I/5
312. (československá) peruť RAF
Exeter Sector
Inspektorát československého letectva ve Velké Británii
Vojenské letecké učiliště Prostějov
VelelSector Gunnery Leader Ibsley
Sector Gunnery Leader Turnhouse
Sector Gunnery Leader Coltishall
Letecká střelnice Malacky
Válkydruhá světová válka
Bitvybitva o Francii
bitva o Británii
VyznamenáníStužka řádu Bílého lva čtvrté třídy Řád Bílého lva
Stužka čsl. válečného kříže 1939 se snítkami za čtyřnásobné udělení Československý válečný kříž 1939
Stužka čsl. medaile Za chrabrost před nepřítelem se snítkami za trojnásobné udělení Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem
Stužka Československé medaile Za zásluhy I. stupně Československá medaile za zásluhy I. stupně
Stužka Pamětní medaile československé armády v zahraničí, se štítky F a VB Pamětní medaile československé armády v zahraničí
Stužka důstojníka řádu Čestné legie důstojník řádu Čestné legie
Stužka Croix de guerre (1939-1945) Francouzský válečný kříž 1939-1945 se čtyřmi palmami, dvěma stříbrnými a dvěma zlatými hvězdami
Stužka Hvězdy 1939-1945, se štítkem za bitvu o Británii Hvězda 1939–1945, se štítkem za účast v bitvě o Británii
Stužka Evropské hvězdy leteckých osádek Evropská hvězda leteckých osádek
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

František Peřina (8. dubna 1911 Morkůvky6. května 2006 Praha) byl československý bojový pilot, generálporučík, letecké eso druhé světové války přezdívaný Generál nebe. Český válečný hrdina, který se proslavil v bojích proti nacistické Luftwaffe ve Francii a Velké Británii, a po únoru 1948 politický exulant.

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v obci Morkůvky, okres Břeclav, jako druhý syn v rodině Josefa a Kateřiny Peřinových. Po vychození měšťanské školy v Kloboukách se na tříleté odborné pokračovací škole v Brně vyučil soustružníkem a poté pracoval v První brněnské strojírně. V roce 1929 se přihlásil k pilotnímu výcviku do Školy pro odborný dorost letectva v Prostějově, kam nastoupil 1. října 1929.[1]

Letcem v československé armádě[editovat | editovat zdroj]

Četař František Peřina na závodech v Curychu; 1937

Po absolvování Školy pro odborný dorost letectva Vojenského leteckého učiliště 28. července 1931 narukoval k Leteckému pluku 2 v Olomouci, kde létal jako pilot pozorovacích Aero A-11 u jeho 5. pozorovací letky, než v roce 1932 prodělal výcvik pilota stíhacích letounů. Díky svému vynikajícímu pilotnímu umění byl v roce 1937 vybrán k reprezentaci Československa na IV. mezinárodním leteckém mítinku v Curychu.[p 1]

V roce 1938 dosáhl hodnosti rotmistr. Dne 24. června 1939 uzavřel sňatek s Annou Klimešovou, a již následujícího dne se vydal na cestu z Protektorátu, aby se připojil ke vznikajícímu odboji. Nejprve se dostal do Polska a 29. července se odtud vydal do Francie s transportem československých vojáků na lodi Chrobry.

Ve Francii vstoupil do Cizinecké legie, po vypuknutí války byl na základně Francouzského letectva v Chartres přeškolen na Curtissy Hawk 75 a v prosinci 1939 poslán ke GC I/5.


Za války[editovat | editovat zdroj]

František Peřina se během bitvy o Francii již 11. května 1940 stal prvním československým esem války,[2] a s jedenácti jistými a dvěma pravděpodobnými sestřely byl po kapitánu Aloisi Vašátkovi druhým nejúspěšnějším československým stíhačem bitvy.[3]

Ve francouzském letectvu působil pod krycím jménem „Rinope“, vzniklým přesmyčkou jeho příjmení.[4]

Po německém útoku zaznamenal šňůru vítězství, např. 10. května 1940 sestřelil 4 bombardéry Do 17, o den později He 111 a hned 12. května další dva Ju 87 jistě a dva pravděpodobně. Za tyto úspěchy byl i bez příslušného vzdělání povýšen do čs. hodnosti poručík letectva, což byl vůbec první takový případ u československého válečného letectva.[3] Na začátku června 1940 byl sestřelen nad Paříží a vážně zraněn. Z nemocnice se mu povedlo utéct a v srpnu 1940 dorazil do Velké Británie, kde byl v září zařazen ke 312. peruti. Bitvy o Británii se sice zúčastnil (peruť měla za úkol bránit Liverpool), ale již 15. září 1940 musel absolvovat operaci akutního zánětu slepého střeva a k bojové činnosti se mohl vrátit až v době, kdy již aktivity Luftwaffe nad Británií utichly,[1] a své skóre rozšířil až v půlce roku 1942, na jehož konci dokončil operační turnus a do bojového létání se již nevrátil. Díky svému vynikajícímu střeleckému umění měl na starosti střelecký výcvik, později pracoval na Inspektorátu čs. letectva. Za svou leteckou kariéru získal 12 sestřelů jistě, 2 pravděpodobně a 1 poškozený, čímž se zařadil na místo čtvrtého nejúspěšnějšího československého stíhače.[1]

Věhlas a úctu si vysloužil zejména tehdy, když zcela sám zaútočil na skupinu letadel Luftwaffe, aby ochránil zbylé bombardéry ze své letky. „Přesila byla neúměrná, myslel jsem si, že budu zabit. Ve válce se ale uvažuje jinak – na vás nezáleží,“ komentoval své počínání v jednom z rozhovorů sám hrdina. Manévr odnesl prostřeleným předloktím a 16 střepinami v pravé noze.

V emigraci[editovat | editovat zdroj]

Po válce se usadil v Malackách, kde velel vojenské letecké střelnici. Nejtěžší období Peřina zažil s příchodem komunismu v únoru 1948. 1. března 1949 byl z politických důvodů postaven mimo službu a v dubnu se pak rozhodl odejít znovu do exilu, a společně s manželkou a kamarádem uletěl na sportovním letounu M-1C Sokol z Chocně do americké zóny obsazeného Německa.[1] Po několika letech strávených opět v britské RAF a v Kanadě se nakonec usadil ve Spojených státech, kde se podílel mimo jiné na navrhování sedadel do kosmického programu Gemini a do proudového letadla Boeing 747.

Návrat do vlasti[editovat | editovat zdroj]

Do Česka se vrátil až v roce 1993. Poté byl účastníkem mnoha besed pro veřejnost, žáky i studenty. Byl pravidelným účastníkem setkání studentů a pracovníků ČVUT s letci RAF organizovaných po listopadu 1989 Masarykovou akademií práce, strojní společností na ČVUT v Praze a Evropským hnutím v ČR ve velké posluchárně 256 v Dejvicích. V rodné vlasti se mu následně konečně dostalo plného uznání. Prezident Václav Havel mu propůjčil státní vyznamenání – Řád Bílého lva za vynikající bojovou činnost, prezident Václav Klaus mu při příležitosti jeho 95. narozenin v dubnu 2006 udělil čestnou plaketu. Kromě toho získal Peřina řadu dalších domácích i zahraničních ocenění, například nejvyšší francouzské vyznamenání – Řád čestné legie.[p 2] V roce 2000 založil společně s Martinem Stáhalíkem a Milanem Mikuleckým Historickou letku republiky československé.

Dne 21. dubna 2006 byl převezen k hospitalizaci do pražské Ústřední vojenské nemocnice. Peřina zemřel 6. května 2006 na následky chronického onemocnění a celkové vyčerpání organismu. Jeho manželka Anna Peřinová-Klimešová, během války vězněná nacisty, zemřela o několik týdnů dříve.

Chronologický přehled hodnosti[editovat | editovat zdroj]

Portrét z dob II. světové války

Není-li uvedeno jinak, jedná se o hodnost dosaženou v československých ozbrojených silách.

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Památník před základní školou genpor. Františka Peřiny

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Mezi příslušníky francouzského družstva zde byl i capitaine Jean-Mary Accart, v jehož roji později Peřina působil během bitvy o Francii, a někteří další budoucí Peřinovi spolubojovníci od GC I/5.[1]
  2. 24. 6. 1940 ve stupni chevalier (rytíř), 10. 5. 1995 ve stupni officier (důstojník).[1]
  3. Označuje zatímní hodnost, propůjčenou dočasně v souvislosti s výkonem nějaké funkce.
  4. Do svazku Royal Air Force byl zpočátku znovuvřazen v nejnižší existující hodnosti letce 2. třídy a k opětovnému povýšení do důstojnické hodnosti došlo až po jeho přesunu z uprchlického tábora v Německu na Britské ostrovy.[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h i j k RAJLICH, Jiří. Generálporučík v.v. František Peřina. Historie a plastikové modelářství. Červen 2006, roč. XVI., čís. 6, s. 38–41. ISSN 1210-1427. 
  2. RAJLICH, Jiří. Na nebi sladké Francie: Válečný deník československých letců ve službách francouzského letectva 1939-1945. Svazek 1. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-03-9. Kapitola Chronologie událostí: 11. května 1940, s. 170. 
  3. a b RAJLICH, Jiří. PEŘINA František. In: LÁNÍK, Jaroslav, a kol. Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945. Praha: Ministerstvo obrany České republiky-Agentura vojenských informací a služeb (AVIS), 2005. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-01-01. ISBN 80-7278-233-9. S. 223–224. Archivováno 1. 1. 2014 na Wayback Machine.
  4. SRP, František. Rinope [online]. Historický Kaleidoskop, 2012-01-25 [cit. 2016-03-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-04-06. 
  5. Válka.cz, Hvězda 1939–1945
  6. Válka.cz, War Medal 1939-1945
  7. Válka.cz, Air Crew Europe Star

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • FAJTL, František. Generál nebe : podle vyprávění čs. válečného stíhače Františka Peřiny a jeho manželky Anny. 2. vyd. Praha: Ostrov, 2002. 223 s. ISBN 80-86289-22-2. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]