František Peřina

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Generál František Peřina (8. dubna 1911 Morkůvky6. května 2006 Praha) byl legendárním pilotem druhé světové války přezdívaným Generál nebe. Český válečný hrdina, který se proslavil v bojích proti nacistické Luftwaffe ve Francii a Velké Británii.

Letcem v československé armádě[editovat | editovat zdroj]

Peřina v roce 1929 absolvoval Školu pro odborný dorost letectva Vojenského leteckého učiliště v Prostějově. Poté létal jako pilot pozorovacích Aero A-11, než v roce 1932 prodělal stíhací výcvik. Díky svému vynikajícímu pilotnímu umění byl v roce 1937 vybrán k reprezentaci Československa na IV. mezinárodním leteckém mítinku v Curychu. V červnu 1939 unikl z Protektorátu do Polska, aby na konci července odplul do Francie. Tam vstoupil do Cizinecké legie, po vypuknutí války byl přeškolen na Curtissy Hawk 75 a v prosinci 1939 poslán ke GC I/5.

Za války[editovat | editovat zdroj]

František Peřina se stal druhým nejúspěšnějším stíhačem bitvy o Francii[zdroj?].

Po německém útoku zaznamenal šňůru vítězství, např. 10. května 1940 sestřelil 4 bombardéry Do 17, o den později He 111 a hned 12. května další dva Ju 87 jistě a dva pravděpodobně. Za tyto úspěchy byl i bez příslušného vzdělání povýšen do čs. hodnosti poručík letectva. Na začátku června 1940 byl sestřelen nad Paříží a vážně zraněn. Z nemocnice se mu povedlo utéct a v srpnu 1940 dorazil do Velké Británie, kde byl v září zařazen ke 312. peruti. Bitvy o Británii se sice zúčastnil (peruť měla za úkol bránit Liverpool), ale své skóre rozšířil až v půlce roku 1942, na jehož konci dokončil operační turnus a do bojového létání se již nevrátil. Díky svému vynikajícímu střeleckému umění měl na starosti střelecký výcvik, později pracoval na Inspektorátu čs. letectva. Za svou leteckou kariéru získal 12 sestřelů jistě, 2 pravděpodobně a 1 poškozený.

Věhlas a úctu si vysloužil zejména tehdy, když zcela sám zaútočil na skupinu letadel Luftwaffe, aby ochránil zbylé bombardéry ze své letky. „Přesila byla neúměrná, myslel jsem si, že budu zabit. Ve válce se ale uvažuje jinak - na vás nezáleží,“ komentoval své počínání v jednom z rozhovorů sám hrdina. Manévr odnesl prostřeleným předloktím a 16 střepinami v pravé noze.

V emigraci[editovat | editovat zdroj]

Po válce se usadil v Malackách, kde velel vojenské letecké střelnici. Nejtěžší období Peřina zažil s příchodem komunismu v únoru 1948. V dubnu 1949 se pak rozhodl emigrovat, společně s manželkou a kamarádem uletěl na sportovním letounu z Chocně do americké zóny obsazeného Německa. Po několika letech strávených v britské RAF a v Kanadě se nakonec usadil ve Spojených státech, kde se podílel mimo jiné na navrhování sedadel do kosmického programu Gemini a do proudového letadla Boeing 747.

Návrat do vlasti[editovat | editovat zdroj]

Do České republiky se vrátil až v roce 1993. V rodné vlasti se mu následně konečně dostalo plného uznání. Prezident Václav Havel mu propůjčil státní vyznamenání - Řád Bílého lva za vynikající bojovou činnost, prezident Václav Klaus mu při příležitosti jeho 95. narozenin v dubnu 2006 udělil čestnou plaketu. Kromě toho získal Peřina řadu dalších domácích i zahraničních ocenění, například nejvyšší francouzské vyznamenání - Řád čestné legie. V roce 2000 zakládá společně s Martinem Stáhalíkem a Milanem Mikuleckým Historickou letku republiky československé

21. dubna 2006 byl převezen k hospitalizaci do pražské Ústřední vojenské nemocnice. Peřina zemřel 6. května 2006 na následky chronického onemocnění a celkové vyčerpání organismu. Jeho manželka Anna Peřinová-Klimešová, během války vězněná nacisty, zemřela jen o pár týdnů dříve.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • FAJTL, František. Generál nebe : podle vyprávění čs. válečného stíhače Františka Peřiny a jeho manželky Anny. 2.. vyd. Praha : Ostrov, 2002. 223 s. ISBN 80-86289-22-2.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]