Orlík (zámek)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Zámek Orlík)
Skočit na: Navigace, Hledání
Zámek Orlík nad Vltavou

Zámek Orlík nad Vltavou - letecký pohled
Základní informace
Sloh renesance, baroko, novogotika
Architekti Bernhard Grueber (novogotická přestavba v 19. století), František Jakub Fortin
Stavitel Karel IV. (hrad)
Další majitel Zmrzlíkové ze Svojšína, Švamberkové, Eggenbergové, Schwarzenbergové
Poloha
Adresa Orlík nad Vltavou, ČeskoČesko Česko
Souřadnice
Další informace
Kód památky 18885/3-2763 (PkMnMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Orlík je jihočeský zámek umístěný na skalnatém ostrovu nad Vltavou a vlastněný Schwarzenbergy. V pramenech je jeho existence doložena nejdříve v polovině 13. století, tehdy ještě jako dřevěného hrádku a součást královského majetku, který plnil úlohu celnice (clo se vybíralo od proplouvajících lodí za převážené zboží).

Historie hradu[editovat | editovat zdroj]

Zámek Orlík nad Vltavou. Situace.
Zámek Orlík nad Vltavou. Půdorys.
Zámek Orlík nad Vltavou průčelí
Průčelí se vstupem do zámku
Zámek Orlík nad Vltavou s pohledem na vodní nádrž Orlík
Zámek Orlík nad Vltavou. boční pohled
Zámek Orlík nad Vltavou. Původní výška skály před napuštěním Orlické přehrady na obraze od Viléma Strömingera.

Založení hradu[editovat | editovat zdroj]

Hrad založil král český a císař římský Karel IV. a udělil jej roku 1357 Dětřichovi z Portic, biskupu Mindenskému, a také jeho synovci Jetřichovi byla přisouzena jedna výhrada. První získal právo doživotního užívání hradu a druhý měl v případě nebezpečí povolit osazení hradu posádkou. V roce 1369 vyměnil Hynčík Pluh hrad s nejvyšším královským komořím. Byl jím Zikmund Huler, konšelem města pražského, jenž se těšil císařově důvěře. Tu ale zneužíval a obohacoval se. Po 17 letech byl usvědčen a sťat. Po jeho smrti císař zkonfiskoval pouze část jeho majetku a Orlík připadl jeho bratru Ondřejovi.

Zmrzlíkové ze Svojšína[editovat | editovat zdroj]

Ten jej prodal Petrovi Zmrzlíkovi ze Svojšína. Zmrzlíkové ze Svojšína, kteří vešli ve známost svým kladným postojem k husitskému hnutí získali i Zvíkov. Hrad Orlík byl v době prodeje skromně vybavený, ale nyní se dočkal rozmachu, jak stavebních prací, tak i celkových oprav. Petr Zmrzlík byl velice zdatný hospodář a požíval veliké vážnosti. Byl královským mincmistrem. Kvůli své víře však přišel o své úřady. Hostem na hradě byl i Jan Žižka. Také jeho synové přešli k táboritům. Patřili k největším odpůrcům Oldřicha II. z Rožmberka. Podnikli společně s tábority jízdy do Uher, MíšněSlezska.

Švamberkové[editovat | editovat zdroj]

V roce 1501 prodal Václav Zmrzlík hrad společně i s 22 okolními vesnicemi Kryštofovi ze Švamberka. Z této doby pochází velká část staveb a oprav místností a pilířů. Po jeho smrti na hradě hospodařila jeho manželka, avšak velice zle. Neplatila čeleď a hrad velmi zchátral.

Taktéž Bohuslav ze Švamberka v poslední vůli odkázal hrad své manželce. Ta se provdala za Václava Berku z Dubé. Její syn Jindřich ze Švamberka zemřel bezdětný a byl poručníkem Kryštofa ze Švamberka, po smrti své matky hrad odkázal jemu. Kryštof ze Švamberka nechal postavit kapli se síťovou klenbou a zmodernizovat interiéry. Poté hrad nabyli Jiří a Vilém ze Švamberka, za jejichž držby hrad získal na významu, a přestal být považován za pouhé panské sídlo. Došlo k renesančním přestavbám a nákladným úpravám vnitřních interiérů. Vzhledem k nedostatku a malé reprezentativní úrovni palácových prostor, došlo ke stržení severozápadní strany hradu a na tomto místě byly postaveny nové, reprezentativní prostory paláce. V čele, na štítové zdi byla postavena štíhlá věžička.

Švamberkové, vlastnící Orlík také v 16. století, však byli podobného (protestantského) vyznání, a proto jim byly všechny majetky, včetně zámku, zkonfiskovány během pobělohorského období.

Roku 1621 císařští velitelé Marradas a Huerta přitáhli s počtem 4000 mužů před hrad. Po mírném obléhání se hradní posádka vzdala. V nepřítomnosti Marradase došlo k rychlému a nečekanému přepadení ze strany obránců Zvíkova. Odvezli 4 vozy naložené proviantem. Bylo to pokládáno jako zrada, ale nedošlo k žádnému potrestání. Orlické panství v té době sloužilo jako zásobárna pro vojsko, proto došlo k jeho hospodářskému úpadku a zpustnutí.

Eggenbergové[editovat | editovat zdroj]

Dalšími vlastníky zámku byli v 2. polovině 17. století Eggenbergové, kteří byli navíc dědicové jihočeského rožmberského dominia, do kterého spadaly i zámky Hluboká či Český Krumlov. Roku 1623 koupil hrad Jan Oldřich z Eggenberka. V roce 1639 byla opět na hradě vojenská posádka a 1683 ze strachu z Turků byl hrad silně opevněn. Eggenberky však na začátku 18. století potkal podobně nešťastný osud jako rožmberský rod - poslední z rodu (Jan Kristián) se nedočkal mužského potomka. Rozsáhlé dědictví tak bylo odkázáno příbuzným jeho ženy Ernestiny, Schwarzenberkům.

Schwarzenberkové[editovat | editovat zdroj]

Orlík i v této době stál poněkud mimo hlavní zájem rodu, neboť Adam František ze Schwarzenberka si za své sídlo zvolil Český Krumlov. O necelé století později se ovšem pozornost vrátila i k orlickému zámku, kdy zde pod vedením stavitele Františka Jakuba Fortina probíhaly stavební činnosti.

Karel Filip ze Schwarzenberka[editovat | editovat zdroj]

V roce 1802 došlo k rozdělení schwarzenberského majetku na dvě autonomní větve, které podpisem smlouvy založili bratři Josef a Karel Filip. Josefova primogenitura ovládala hlubocko-krumlovské panství, zatímco Karel Filip ze Schwarzenberka, zakladatel sekundogenitury, se stal se svou rodinou prvním trvalým obyvatelem orlického zámku. Byl polním maršálkem a vítězem nad Napoleonem. Byl také velikým milovníkem starožitností. Založil na hradě zámeckou knihovnu, sbírku starých zbraní. Jeho zájmy a aktivity jej častěji odváděly na diplomatické a vojenské cesty, ale pod péčí Karlovy manželky Marie Anny z Hohenfeldu se okolí Orlíka proměnilo v zámecký park anglického stylu, v němž byly zasazeny cizokrajné dřeviny, altánky a mosty. Celkem bylo vysazeno 460 000 stromů. Park je projektován tak, aby vycházkové cesty vedly přetvořenou krajinou s různými zákoutími a pohledy na okolní scenerie.

1850 došlo k oddělení okrasné zahrady od vlastního parku. Byla založena množírna květin, skleník. V tomto období na Orlíku převažovala čilá stavební činnost. Park byl dokončen roku 1904 a i nadále byl velmi pečlivě udržován. Zámek však krátce po rekonstrukci krovů začátkem 19. století vyhořel a musel být znovu nákladně opraven. Tehdy se rozhodlo o výstavbě třetího patra, kde měly být dětské pokoje a pokoje pro hosty.

Novogoticky byl zámek upraven v druhé polovině 19. století podle návrhu pražského architekta Bernharda Gruebera. V tomto období byla v zámeckém parku asi 1500 m severozápadně od zámku vystavěna rodinná hrobka. Současně byla postavena hájovna pro strážce hrobky a zároveň pro promenádního hajného.

Vyvlastnění a navrácení zámku[editovat | editovat zdroj]

V roce 1948 byla orlická sekundogenitura nucena opustit zámek na základě 2. pozemkové reformy. Orličtí Schwarzenberkové odešli do nuceného exilu do Rakouska. Vrátili se až po roce 1989, kdy Karel Schwarzenberg zastával funkci vedoucího kanceláře prezidenta Československé republiky Václava Havla. Po restituci majetku roku 1992 se své funkce vzdal a převzal správu nad rodovým panstvím a v současné době patří jeho synovi Janu Schwarzenbergovi.

Současnost[editovat | editovat zdroj]

V současnosti však zámek není obydlen. Fungují zde prohlídkové trasy zahrnující místnosti muzeí, reprezentační místnosti empírové a lovecké v romantizujících neoslozích. V reprezentačních empírových místnostech lze vidět slohově nejčistší podobu empírového slohu v Čechách.

Popis zámku[editovat | editovat zdroj]

Cesta k zámku vede okolo zámečku úředníků vlevo. Naproti bývala konírna, pak kancelář úředníků panství, později byt kaplana. Na místě současné zahrady před zámkem se mlátilo obilí a vařilo pivo.

Vchod do zámku vede přes příkop a vysokým a úzkým průjezdem se dá vejít do vlastního zámeckého nádvoří.

Zámek byl díky výborné poloze na ostrohu Vltavy takřka nedobytný.V současnosti díky Orlické přehradě je hladina vody o 80 metrů výše. Nejstarší stavbou je hradba jihozápadního křídla gotického hradu. Hrad má nepravidelný lichoběžníkový tvar. Starý palác je na severovýchodní straně a okolo něj byly postupně stavěny další budovy, okolo obvodových zdí, až do výše druhého poschodí. 1575 bylo postaveno severozápadní křídlo, 1751-1753 křídlo jihozápadní. Roku 1802 za Schwarzenbergů bylo postaveno třetí poschodí. V tomtéž roce došlo k velkému požáru, kdy bylo poničeno mnoho budov.

Průčelí zámku zdobí tři věže. Vlevo je okrouhlá věž. Dříve se nazývala Uherka. Základy má vytesané do skály, nahoře má cimbuří a malá, úzká okna. Původní a jediný vchod do ní vedl ve výši druhého poschodí. Byl to byt hlásného. Sloužila i jako vězení. Prostřední věž je také okrouhlá. Třetí věž má polokruhový tvar. Možná tak byla postavena záměrně, možná byla ubourána roku 1802, kdy bylo vydané nařízení o zboření chatrných částí věže. Z ní byl kůl a na něm bývala upevněna šibenice.

Na vlastním nádvoří je v jihovýchodní části kaple posvěcení Matky boží.

V poschodích zámku jsou reprezentativní prostory. Velký empírový salon ukrývá portréty rodu Schwarzenbergů. Nábytek do tohoto sálu byl vyroben ve Francii roku 1822-1824. Busta Napoleona je dar od samotného císaře.

Teskův sál je pojmenován po svém tvůrci. Jan Teska - řezbář - byl bratrancem Mikoláše Alše. Sál je romanticky laděný. Má překrásný kazetový strop, obložení stěn a dveře. Teska se při tvorbě na stropě inspiroval na nedalekém Zvíkově. Jeho práce došla ocenění na Jubilejní výstavě v Praze roku 1891. Rytířský sál má v oknech zasazené původní renesanční a barokní vitráže.

Malá zbrojnice je muzeum starých a nových zbraní, soubojových pistolí, pouzder a prachovnic. Zámecká knihovna byla založena Karlem I. Postupně byla doplňována, až se celkový počet svazků dostal k číslu 18 000 knih. Jsou psané v různých jazycích a mají různou tematiku. Zámecké chodby jsou vyzdobeny mysliveckými trofejemi. V poslední prohlídkové místnosti je k vidění Klaudiánova mapa. Je to nejstarší tištěná mapa Čech.

Průzkum objektu[editovat | editovat zdroj]

V roce 1998 na náklady majitele zámku proběhl archeologický průzkum. Na jihovýchodní straně teras se našly keramické zlomky a úlomky ze 14. století. Dále se našla renesanční odvodňovací dlažba a zbytky kuchyňského nádobí. Také byl nalezen zlatý dukát Zikmunda Lucemburského z 15. století.

Zámek je otevřen pro veřejnost v sezoně /duben-říjen/.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  • August Sedláček-Hrady, zámky a tvrze Království českého. XI. díl
  • T. Durdík F. Kašička B. Nechvátal Hrady, hrádky a tvrze na Písecku.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]