Slovak Open

Slovak Open
Slovak Open
	Peugeot Slovak Open
Založeno	2000 (muži); 2006 (ženy)
Místo	Bratislava Slovensko
Dějiště	NTC aréna; (Národné tenisové centrum)
Souřadnice	48°8′41″ s. š., 17°6′46″ v. d.
Povrch	tvrdý / hala
Období	listopad
ATP Challenger Tour
2011–2012	85 000 €+H
2013	64 000 €+H
2014–2016	85 000 €
2017–2018	106 000 €
2019	Category 90 (69 280 €)
2020	Category 80 (44 820 €)
Soutěže	32 dvouhra (32 kval.) / 16 čtyřhra
Ženský okruh ITF
2010–2016	25 000 $
Soutěže	32 dvouhra (32 kval.) / 16 čtyřhra
Dotace	25 000 USD
	www.tennisslovakopen.sk Některá data mohou pocházet z datové položky.

Slovak Open, od roku 2011 hraný jako Mezinárodní mistrovství Slovenska v tenise mužů, známý také pod názvem Bratislava Challenger, je profesionální tenisový turnaj mužů hraný ve slovenské metropoli Bratislavě. Probíhá v NTC aréně, součásti Národného tenisového centra, na dvorcích s tvrdým povrchem.

Bratislavská událost se řadí do druhé nejvyšší úrovně mužského tenisu ATP Challenger Tour a premiérový ročník se odehrál roku 2000. Ženská polovina se konala v letech 2006–2016, s tříletou přestávkou v sezónách 2012–2014. Řadila se do okruhu ITF s dotací 25 tisíc dolarů.

Turnaj zajišťuje ubytování, tj. Hospitality. Na termínové listině je zařazen do listopadu. Do soutěže dvouhry nastupuje třicet dva hráčů a čtyřhry se účastní šestnáct párů. Jediným vícenásobným vítězem dvouhry je slovenský hráč Lukáš Lacko, který triumfoval v letech 2011 a 2013.

V roce 2009 nesl turnaj komerční název Tatra Banka Slovak Open a roku 2010 pak Ritro Slovak Open.

Přehled finále[editovat | editovat zdroj]

Mužská dvouhra[editovat | editovat zdroj]

Rok	vítěz	finalista	výsledek
2020	Maximilian Marterer	Tomáš Macháč	6–7^(3–7), 6–2, 7–5
2019	Dennis Novak	Damir Džumhur	6–1, 6–1
2018	Alexandr Bublik	Lukáš Rosol	6–4, 6–4
2017	Lukáš Lacko	Marius Copil	6–4, 7–6^(7–4)
2016	Norbert Gombos	Marius Copil	7–6^(10–8), 4–6, 6–3
2015	Jegor Gerasimov	Lukáš Lacko	7–6^(7–1), 7–6^(7–5)
2014	Peter Gojowczyk	Farruk Dustov	7–6^(7–2), 6–3
2013	Lukáš Lacko	Lukáš Rosol	6–4, 4–6, 6–4
2012	Lukáš Rosol	Björn Phau	6–7^(3–7), 7–6^(7–5), 7–5^(8–6)
2011	Lukáš Lacko	Ričardas Berankis	7–6^(9–7), 6–2
2010	Martin Kližan	Stefan Koubek	7–6(4), 6–2
2009	Michael Berrer	Dominik Hrbatý	6–7(6), 6–4, 7–6(3)
2008	Jan Hernych	Stéphane Bohli	6–2, 6–4
2007	Simone Bolelli	Alejandro Falla	4–6, 7–6(7), 6–1
2006	Michal Mertiňák	Lukáš Dlouhý	7–6(4), 6–4
2005	Dominik Hrbatý	Daniele Bracciali	7–5, 6–1
2004	Marcos Baghdatis	Dominik Hrbatý	7–6(4), 7–6(3)
2003	Marc Rosset	John van Lottum	3–6, 6–3, 6–0
2002	Antony Dupuis	Karol Beck	4–6, 6–4, 7–6(1)
2001	Karol Kučera	Sargis Sargsjan	6–1, 7–5
2000	Davide Sanguinetti	Rainer Schüttler	7–5, 6–1

Mužská čtyřhra[editovat | editovat zdroj]

Rok	vítězové	finalisté	výsledek
2020	Harri Heliövaara Emil Ruusuvuori	Lukáš Klein Alex Molčan	6–4, 6–3
2019	Frederik Nielsen Tim Pütz	Roman Jebavý Igor Zelenay	4–6, 7–6^(7–4), [11–9]
2018	Denys Molčanov Igor Zelenay	Ramkumar Ramanathan Andrej Vasilevskij	6–2, 3–6, [11–9]
2017	Ken Skupski Neal Skupski	Sander Arends Antonio Šančić	5–7, 6–3, [10–8]
2016	Ken Skupski Neal Skupski	Purav Radža Divij Šaran	4–6, 6–3, [10–5]
2015	Ilija Bozoljac Igor Zelenay	Ken Skupski Neal Skupski	7–6^(7–3), 4–6, [10–5]
2014	Ken Skupski Neal Skupski	Norbert Gombos Adam Pavlásek	6–3, 7–6^(7–3)
2013	Henri Kontinen Andreas Siljeström	Gero Kretschmer Jan-Lennard Struff	7–6^(8–6), 6–2
2012	Lukáš Dlouhý Michail Jelgin	Philipp Marx Florin Mergea	6–7^(5–7), 6–2, [10–6]
2011	Jan Hájek Lukáš Lacko	Lukáš Rosol David Škoch	7–5, 7–5
2010	Colin Fleming Jamie Murray	Travis Parrott Filip Polášek	6–2, 3–6, [10–6]
2009	Philipp Marx Igor Zelenay	Leoš Friedl David Škoch	6–4, 6–4
2008	František Čermák Łukasz Kubot	Philipp Petzschner Alexander Peya	6–4, 6–4
2007	Tomáš Cibulec Jaroslav Levinský	Chris Haggard Mischa Zverev	6–4, 2–6, 10–8
2006	Eric Butorac Travis Parrott	Jordan Kerr Jamie Murray	7–5, 6–3
2005	Chris Haggard Jean-Claude Scherrer	Dominik Hrbatý Michal Mertiňák	6–3, 2–6, 7–6(4)
2004	Simon Aspelin Graydon Oliver	Jonatan Erlich Noam Okun	7–6(5), 6–3
2003	Jonatan Erlich Harel Levy	Mario Ančić Martín García	7–6(7), 6–3
2002	Scott Humphries Mark Merklein	Leoš Friedl David Škoch	3–6, 6–4, 6–2
2001	Petr Luxa Radek Štěpánek	František Čermák Ota Fukárek	6–4, 6–3
2000	Paul Hanley Paul Rosner	Jonatan Erlich Aleksandar Kitinov	6–4, 6–4

Ženská dvouhra[editovat | editovat zdroj]

Rok	vítězka	finalistka	výsledek
2016	Andreea Mituová	Denisa Allertová	6–2, 6–3
2015	Jesika Malečková	Anhelina Kalininová	4–6, 7–6^(7–3), 6–4
2012 — 2014	nehráno
2011	Lesja Curenková	Karolína Plíšková	7–5, 6–3
2010	Kateryna Bondarenková	Jevgenija Rodinová	7–6^(7–3), 6–2
↑ ITF $25 000 ↑
2009	Jevgenija Rodinová	Renata Voráčová	6–4, 6–2
↑ ITF $50 000 ↑
2008	Anastasija Pavljučenkovová	Michaëlla Krajiceková	6–3, 6–1
2007	Tatjana Maleková	Petra Kvitová	6–2, 7–6^(9–7)
↑ ITF $100 000+H ↑
2006	Dominika Cibulková	Kristina Barroisová	7–5, 6–1
↑ ITF $75 000+H ↑

Ženská čtyřhra[editovat | editovat zdroj]

Rok	vítězky	finalistky	výsledek
2016	Jocelyn Raeová Anna Smithová	Quirine Lemoineová Eva Wacanno	6–3, 6–2
2015	Dalila Jakupovićová Anne Schäferová	Michaela Hončová Chantal Škamlová	6–7^(5–7), 6–2, [10–8]
2012 — 2014	nehráno
2011	Naomi Broadyová Kristina Mladenovicová	Karolína Plíšková Kristýna Plíšková	5–7, 6–4, [10–2]
2010	Emma Laineová Irena Pavlovicová	Claire Feuersteinová Valeria Savinychová	6–4, 6–4
↑ ITF $25 000 ↑
2009	Sofia Arvidssonová Michaëlla Krajiceková	Taťána Pučeková Arina Rodionovová	6–3, 6–4
↑ ITF $50 000 ↑
2008	Andrea Hlaváčková Lucie Hradecká	Akgul Amanmuradovová Monica Niculescuová	7–6^(7–1), 6–1
2007	Renata Voráčová Barbora Záhlavová-Strýcová	Anastasia Rodionovová Olga Savčuková	6–4, 6–4
↑ ITF $100 000+H ↑
2006	Klaudia Jansová Alicja Rosolská	Lucie Hradecká Michaela Paštiková	6–1, 6–3
↑ ITF $75 000+H ↑