Duchcov (zámek): Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
→‎Historie: Rok úmrtí
Celkové rozšíření
značka: odkazy na rozcestníky
Řádek 2: Řádek 2:
| název = Zámek Duchcov
| název = Zámek Duchcov
| typ = zámek
| typ = zámek
| obrázek = Schloss-Dux3.jpg
| obrázek = Duchcov 2016-07-20 Zámek.jpg
| popisek = První nádvoří a čestný dvůr s věží severního křídla a průčelím hlavní budovy
| popisek = Zadní průčelí duchcovského zámku
| využití =
| využití =
| poloha =
| poloha =
Řádek 16: Řádek 16:
| architekt = [[Ulrico Aostalli de Sala]], [[Jan Baptista Mathey|Jean-Baptiste Mathey]]
| architekt = [[Ulrico Aostalli de Sala]], [[Jan Baptista Mathey|Jean-Baptiste Mathey]]
| výstavba =
| výstavba =
| přestavba = od roku [[1714]] [[František Maxmilián Kaňka]]
| přestavba =
| zánik =
| zánik =
| commonscat = Duchcov Castle
| commonscat = Duchcov Castle
| rejstřík památek = 42647/5-2582
| rejstřík památek = 42647/5-2582
| loc-map = {{LocMap | Česko | label = Duchcov | lat = 50.6022222 | lon = 13.7441667 | float = center | relief = 1 | caption =}}
}}
}}
'''Duchcov''' je [[zámek (stavba)|zámek]] ve [[Duchcov|stejnojmenném městě]] v [[Ústecký kraj|Ústeckém kraji]]. Nachází se na západní straně náměstí Republiky a v jeho areálu stojí také [[Kostel Zvěstování Panny Marie (Duchcov)|kostel Zvěstování Panny Marie]].
'''Zámek Duchcov''' je [[Barokní architektura|barokní]] [[zámek (stavba)|zámek]] s [[Klasicistní architektura|klasicistní]] úpravou z počátku [[19. století]] v [[Duchcov]]ě na severu [[Česko|České republiky]]. Je ve vlastnictví státu (správu zajišťuje [[Národní památkový ústav]]) a je přístupný veřejnosti. Od roku 1964 je chráněn jako [[Kulturní památka (Česko)|kulturní památka]].<ref>{{MonumNet|název=Zámek|ID=154850|datum=2019-10-14}}</ref>

Předchůdcem zámku bývala [[Gotická architektura v Česku|gotická]] [[tvrz]]. Patřila [[Kaplířové ze Sulevic|Kaplířům ze Sulevic]], ale roku 1527 ji koupili [[Lobkovicové]]. [[Václav Popel z Lobkowicz|Václav Popel z&nbsp;Lobkovic]] ji poté nechal [[Renesanční architektura v Česku|renesančně]] přestavět. Dochovaná podoba zámku je výsledkem řady [[Barokní architektura v Česku|barokních]] přestaveb realizovaných příslušníky rodu [[Valdštejnové|Valdštejnů]], kteří zámek vlastnili až do roku 1912. Ve dvacátém století zámecký areál sloužil různým institucím, ale postupně byl upraven pro kulturní účely a zpřístupněn návštěvníkům.

Zámek je ve vlastnictví státu (správu zajišťuje [[Národní památkový ústav]]) a je přístupný veřejnosti. Od roku 1964 je chráněn jako [[Kulturní památka (Česko)|kulturní památka]].<ref name="mn">{{MonumNet|název=Zámek|ID=154850|datum=2019-10-14}}</ref>


== Historie ==
== Historie ==
Předchůdcem zámku bývala ve čtrnáctém století [[tvrz]], [[První písemná zmínka|poprvé připomínaná]] v&nbsp;roce 1385. Bývala součástí jednoho z&nbsp;duchcovských statků, jehož majitelé měli [[Manská soustava|manské]] povinnosti k&nbsp;[[Osek (hrad)|rýzmburskému]] panství. Sídlem duchcovské [[vrchnost]]i se stala až koncem patnáctého století.<ref name="sedlacek"/>
[[Soubor:Front side of Duchcov castle in Czech Republic.jpg|náhled|Hlavní vchod duchcovského zámku s [[Čestný dvůr|čestným dvorem]]]]


Stará tvrz v&nbsp;roce 1425 vyhořela. Roku 1473 Duchcov získali [[Kaplířové ze Sulevic]], z&nbsp;nichž Pavel Kaplíř v&nbsp;sousedství spáleniště založil novou tvrz, která se od roku 1491 stala panským sídlem a centrem duchcovského [[panství]].<ref name="andel"/> Po Pavlovi se pánem statku stal Purkart Kaplíř ze Sulevic, který jej spravoval jménem ostatních bratrů. Poslední příslušníkem jejich rodu v&nbsp;Duchcově se stal Jan Kaplíř ze Sulevic, který panství v&nbsp;roce 1527 prodal za 19&nbsp;600 kop [[Míšeňský groš|míšeňských grošů]] [[Děpolt Popel z Lobkowicz|Děpoltu Popelovi z&nbsp;Lobkovic]]. Jemu král [[Ferdinand I. Habsburský|Ferdinand&nbsp;I.]] Duchcov osvobodil z&nbsp;[[Léno|lenního]] závazku a městečko s&nbsp;tvrzí připadlo [[Václav Popel z Lobkowicz|Václavu Popelovi z&nbsp;Lobkovic]].<ref name="a108">Anděl (1984), s. 108.</ref>
[[První písemná zmínka]] o duchcovské [[tvrz]]i pochází z roku 1385. Toto nejstarší panské sídlo roku 1425 vyhořelo a nebylo obnoveno.


=== Lobkovicové ===
Přímým předchůdcem zámku byla tvrz, kterou nechal postavit Pavel Kaplíř ze Sulevic po roce 1473, kdy [[Kaplířové ze Sulevic]] získali Duchcov do svého držení a roku 1491 do něj přenesli sídlo panství z [[Osek (hrad)|Rýzmburka]].<ref name="andel"/>
[[File:Dux-Schloss-3.jpg|thumb|Zahradní průčelí]]


Václav Popel z&nbsp;Lobkovic nechal starou [[Gotická architektura v Česku|gotickou]] tvrz [[Renesanční architektura v Česku|renesančně]] přestavět. Druhou přestavbu zahájil v&nbsp;roce 1570 podle plánů architekta [[Ulrico Aostalli de Sala|Ulrica Aostalliho de Sala]]. Stavbu řídil italský [[polír]] Filip. Václav na zámku sídlil až do své smrti v&nbsp;roce 1574, kdy po něm panství zdědili synové [[Jiří mladší Popel z Lobkowicz|Jiří]], [[Adam Havel Popel z Lobkowicz|Adam]], [[Jan Václav Popel z Lobkowicz|Jan Václav]] a [[Matouš Děpolt Popel z Lobkovic|Matouš Děpolt]] Popelové z&nbsp;Lobkovic. Panství za ně v&nbsp;době jejich nezletilosti nejprve spravovala vdova Benigna z&nbsp;Veitmile a od roku 1583 Jiří.<ref name="a108"/> Bratři se brzy rozdělili o&nbsp;majetek. Duchcov připadl Jiřímu, který jej vlastnil až do své smrti, po které jeho majetek zdědil Adam Havel. Ten zapsal svým sestrám Barboře a Anně podíl na duchcovském zámku a několika vesnicích ve výši 7&nbsp;500 kop grošů každé.<ref name="sedlacek"/>
Po roce 1570 byla pro [[Václav Popel z Lobkovic|Václava Popela z Lobkovic]] přestavěna stará sulevická tvrz v zámek, ve kterém bydlel Václav Popel až do své smrti roku 1574. Zámek vybudoval Ital Filip podle plánů [[Ulrico Aostalli de Sala|Ulrica Aostalliho]].<ref name="andel"/> V letech 1675–1685 byly další přestavby podle plánů [[architekt]]a [[Jan Baptista Mathey|Jeana-Baptisty Matheye]]. Další úpravy probíhaly v době, kdy panství převzal [[Jan Josef Valdštejn|Jan Josef z Valdštejna]]. Práce nejdříve vedl [[Marek Antonín Canevalle|Marc Antonio Canevalle]] (od něhož pochází i stavba přilehlého zámeckého [[Kostel Zvěstování Panny Marie (Duchcov)|kostela Zvěstování Panny Marie]]).


Adam Havel Popel z&nbsp;Lobkovic zemřel v&nbsp;roce 1606. Poručníkem jeho nezletilého syna [[Václav Vilém Popel z Lobkowicz|Václava Viléma]] se stal strýc Jan Václav Popel z&nbsp;Lobkovic. Duchcov přesto dále spravovaly Barbora s&nbsp;Annou a Václavu Vilémovi jej předaly až roku 1612.<ref name="sedlacek"/> Václav Vilém zemřel okolo roku 1625,<ref name="sedlacek"/> ale panství přešlo už v&nbsp;roce 1621 na jeho syna [[František Josef Popel z Lobkowicz|Františka Josefa]], který dosáhl plnoletosti teprve v&nbsp;roce 1635, kdy byl povýšen do stavu [[Říšský hrabě|říšských hrabat]].<ref name="a108"/> František Josef se stal posledním [[Lobkovicové|Lobkovicem]] v&nbsp;Duchcově. Brzy zemřel a zámek odkázal manželce Polyxeně Marii [[Páni z Talmberka|z&nbsp;Talmberka]], která se v&nbsp;roce 1642 znovu provdala za hraběte [[Maxmilián z Valdštejna|Maxmiliána z&nbsp;Valdštejna]].<ref name="a108"/>
Sochařská výzdoba kostela byla zničena při požáru v květnu 1945, kdy byl kostel vypálen sovětskými vojsky. Pocházela z dílny [[Matyáš Bernard Braun|Matyáše Bernarda Brauna]] a patřila významným dílům tohoto autora. Její kvality dnes dokládají pouze dochované fotografie.


=== Valdštejnové ===
Podobu trojkřídlé budovy, kterou má zámek dodnes, dala až významná přestavba v roce 1707, financovaná [[Seznam pražských biskupů a arcibiskupů|arcibiskupem]] [[Jan Bedřich z Valdštejna|Janem Bedřichem z Valdštejna]], který z Duchcova vytvořil základ nového valdštejnského [[Svěřenství|fideikomis]].
[[File:Jan Josef z Valdštejna (1684-1731).jpg|thumb|upright|Jan Josef z&nbsp;Valdštejna]]


Hrabě Maxmilián zemřel roku 1655 a Duchcov dostal syn [[Jan Bedřich z&nbsp;Valdštejna]],<ref name="sedlacek"/> který ze svých studiích v&nbsp;Římě přivedl do Čech architekta [[Jan Baptista Mathey|Jana Baptistu Matheye]]. Ten pro Jana Bedřicha navrhl [[Barokní architektura v Česku|barokní]] přestavbu zámku, jejíž realizace probíhala od roku 1675 do dvacátých let osmnáctého století. Bezdětný Jan Bedřich spojil [[Litvínov (zámek)|litvínovské]] a duchcovské panství do [[Svěřenství|fideikomisu]], jehož univerzálním dědicem se stal prasynovec [[Jan Josef Valdštejn|Jan Josef z&nbsp;Valdštejna]]. V&nbsp;letech 1694–1707 za něj panství spravoval jeho otec [[Arnošt Josef z Valdštejna|Arnošt Josef]], který nechal v&nbsp;těsném sousedství zámku podle plánů [[Marek Antonín Canevalle|Marka Antonína Canevalla]] postavit [[Kostel Zvěstování Panny Marie (Duchcov)|kostel Zvěstování Panny Marie]] a snad také tzv. biliárové (též casanovské) křídlo.<ref name="a108"/> [[Freska|Fresku]] ve velkém sále v&nbsp;té době namaloval [[Václav Vavřinec Reiner]] a autorem sochařské výzdoby byl [[Matyáš Bernard Braun]].<ref name="kuthan"/>
[[Soubor:Duchcov.JPG|náhled|Pohled na duchcovský zámek z&nbsp;věže kostela [[Církev československá husitská|Církve československé husitské]]]]


Ani Jan Josef neměl mužské potomky, takže panství po něm v&nbsp;roce 1731 zdědil synovec [[František Josef Jiří z Valdštejna-Vartenberka|František Josef Jiří]]. Po smrti manželky Josefy vstoupil do [[Kapucínský klášter (České Budějovice)|kapucínského kláštera]] a Duchcov od roku 1760 spravoval jeho syn [[Emanuel Filibert z&nbsp;Valdštejna]]. Po něm zámek od roku 1775 převzal syn Josef Karel z&nbsp;Valdštejna. Všichni tři nástupci Jana Josefa z&nbsp;Valdštejna tvrdě vymáhali [[Poddanství|poddanské]] povinnosti. Sami však vedli nákladný životní styl, a aby nahradili škody a ztráty způsobené během [[Sedmiletá válka|sedmileté války]], rozšiřovali rodové podniky a nedbali na životní podmínky poddaných, jejichž povinnosti dále navyšovali.<ref name="a109">Anděl (1984), s. 109.</ref>
Od léta 1714 vedl přestavby [[František Maxmilián Kaňka]]. Kaňka upravil rovněž vzhled hlavního sálu, do kterého [[Václav Vavřinec Reiner]] namaloval [[freska|fresku]] s námětem "Jindřich z Valdštejna přivádí [[Přemysl Otakar II.|Přemyslu Otakarovi II.]] roku 1254 svých čtyřiadvacet synů".


Josef Karel provedl poslední barokní úpravy ve slavnostním sálu a přistavěl spojovací trakt mezi severním křídlem a konírnou.<ref name="a109"/> Od roku 1785 na zámku působil jako knihovník [[Giacomo Casanova]]. Za Josefa Karla zámek navštívili také [[Friedrich Schiller]] (1791), [[Johann Wolfgang von Goethe]] nebo [[Ludwig van Beethoven]]. V&nbsp;roce 1813 zámek návštívil ruský car [[Alexandr I. Pavlovič|Alexandr&nbsp;I.]], jeho bratr [[Konstantin Pavlovič Ruský|Konstantin]], král [[Fridrich Vilém III.|Fridrich Vilém]], [[Klemens Wenzel von Metternich]], [[Josef Václav Radecký z Radče]] a další osobnosti, které v&nbsp;[[Teplice|Teplicích]] jednali v&nbsp;rámci své koalice proti [[Napoleon Bonaparte|Napoleonovi]].<ref name="a109"/>
Navazující zámeckou [[francouzský park|francouzskou zahradu]] s bazény, vodotrysky, bohatě osázenými, ornamentálně řešenými záhony a množstvím mytologických soch z dílny [[Matyáš Bernard Braun|Matyáše Bernarda Brauna]], navrhl [[Jan Ferdinand Schor]].


[[File:Zámek Duchcov (1).jpg|thumb|left|upright|Valdštejnský erb na zámecké zdi]]
V prostoru zahrady byl vybudován také pozoruhodný barokní panský špitál s ústřední osmibokou [[kaple Nanebevzetí Panny Marie (Duchcov)|kaplí Nanebevzetí Panny Marie]], která byla vyzdobena cennou nástropní malbou [[Václav Vavřinec Reiner|V. V. Reinera]] a alegorickými sochami [[Matyáš Bernard Braun|Matyáše Bernarda Brauna]]. Špitál byl pro značnou zchátralost a pod záminkou nikdy nerealizované těžby uhlí v roce 1958 demolován. Reinerova malba a Braunovy sochy byly však přeneseny do nově vybudovaného pavilonu projektovaného [[Jan Sokol (architekt)|Janem Sokolem]].


Roku 1814 Duchcov převzal [[František Adam z&nbsp;Valdštejna]] a v&nbsp;letech 1814–1818 nechal zámek upravit v&nbsp;[[Klasicistní architektura|klasicistním stylu]]. Mimo jiné byly zbořeny budovy u&nbsp;náměstí a na jejich místě byla postavena kovanná brána. Na zámku se v&nbsp;té době nacházela rozsáhlá galerie, která obsahovala 400 maleb a sedm tisíc rytin. František Adam zde také založil muzeum se sbírkami přírodnin, výrobků uměleckých řemesel, antických váz a zbrojnicí. Od roku 1816 byl budován rozsáhlý [[anglický park]].<ref name="a109"/>
U sousoší Kalvárie v zámecké zahradě končila zaniklá [[Křížová cesta (Duchcov)|Křížová cesta]].


Novým majitelem Duchcova se roku 1823 stal Jiří Josef z&nbsp;Valdštejna, ale po jeho smrti jej o&nbsp;dva roky později vystřídal syn Antonín z&nbsp;Valdštejna. V&nbsp;roce 1835 se v&nbsp;Teplicích konal kongres panovníků, jehož součástí se stala vojenská přehlídka v&nbsp;Duchcově, během níž na zámku bydleli vysoce postavení hosté. Podobná přehlídka na počest cara [[Mikuláš I. Pavlovič|Mikuláše&nbsp;I.]] proběhla také v&nbsp;roce 1838.<ref name="a109"/>
Počátkem 19. století byl zámek klasicistně upraven. Zahrada byla změněna na [[romantismus|romantický]] [[anglický park]]. Rodina Valdštejnů prodala panství státu a opustila zámek v roce 1921.


V&nbsp;roce 1848 se majitelem panství stal hrabě Jiří Valdštejn a po jeho smrti v&nbsp;roce 1854 statek spravovala jeho manželka Antonie, rozená Boudová. Jejich syn hrabě Jiří Vilém z&nbsp;Valdštejna se oženil s&nbsp;Pascalinou, princeznou z&nbsp;rodu [[Metternichové|Metternich-Winnenburgů]]. Po jeho smrti v&nbsp;roce 1890 probíhaly mezi příbuznými dlouhé spory o&nbsp;majetek, až nakonec v&nbsp;roce 1894 připadl synovci Jiřímu Janovi z&nbsp;Valdštejna, jehož smrtí v&nbsp;roce 1901 vymřela duchcovská větev rodu [[Valdštejnové|Valdštejnů]]. Duchcovský zámek tak zdědil [[Arnošt Karel z Waldstein-Wartenbergu|Arnošt Karel]] z&nbsp;[[Mnichovo Hradiště (zámek)|mnichovohradišťské]] větve. V&nbsp;roce 1912 jej vystřídal [[Adolf Arnošt z Waldstein-Wartenbergu|Adolf Valdštejn]], který se stal posledním šlechtickým majitelem zámku.<ref name="a109"/>
== Současnost ==
Zámek je otevřen veřejnosti. V prohlídkovém okruhu je kromě zámeckých interiérů rodiny Valdštejnů (s rodovou galerií a pamětní síní Albrechta z Valdštejna s jeho vycpaným koněm) se zbrojnicí k vidění obrazárna se vzácnými deskami z doby gotické (oltářní archa z [[Jeníkov (okres Teplice)|Jeníkova]]), renesanční i z období baroka a klasicismu.{{Fakt/dne|20190421185757|}} Následuje stálá expozice antického a antikizujícího umění s památkami po cestovatelích a sběratelích z Čech, nazvaná Okouzlení antikou.<ref name="ff.cuni">{{Citace elektronické monografie
| titul = Sbírka antické plastiky
| url = https://antika.ff.cuni.cz/cs/
| datum vydání =
| datum aktualizace =
| datum přístupu = 2019-04-21
| vydavatel = Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
}}</ref>


=== Novodobé dějiny ===
{| class="wikitable" style="text-align:right;"
{| class="wikitable" style="text-align:right; float: right;"
|+ Návštěvnost zámku<ref name="navstevnost_2015-2017"/>
|+ Návštěvnost zámku<ref name="navstevnost_2015-2017"/>
|-
|-
Řádek 70: Řádek 70:
|}
|}


K&nbsp;rozsáhlému duchcovskému panství patřilo na začátku dvacátého století deset hospodářských dvorů s&nbsp;dvěma tisíci hektary zemědělské půdy, přes sedm tisíc hektarů lesů, pivovary, [[Hnědé uhlí|hnědouhelné doly]] a [[manufaktura]]. Během [[Pozemková reforma v Československu|pozemkové reformy]] byl v&nbsp;roce 1920 tento majetek zkonfiskován a samotný zámek koupil o&nbsp;dva roky později okresní úřad v&nbsp;Duchcově. Knihovna s&nbsp;archivem byly poté přestěhovány do Mnichova Hradiště a galerie do [[Doksy (zámek)|Doks]]. Po [[Druhá světová válka|druhé světové válce]] v&nbsp;zámku sídlilo několik institucí, ale od šedesátých let dvacátého století začaly postupné rekonstrukce interiérů, který od té doby sloužily kulturním účelům. [[Uměleckoprůmyslové museum v Praze|Uměleckoprůmyslové museum]] v&nbsp;nich zřídilo expozici historického nábytku. Doplnilo je několik obrazů z&nbsp;bývalé valdštejnské galerie (významné obrazy ''Podobizna chlapce v&nbsp;rudém šatě'' od [[Lucas Cranach|Lucase Cranacha]] a ''Adonis a Venuše'' od [[Bartholomeus Spranger|Bartoloměje Sprangera]]). V&nbsp;části spojovaném s&nbsp;Giacomem Casanovou byl otevřen jeho památník, část zámku sloužila jako expozice dějin města a dělnického hnutí na Duchcovsku. V&nbsp;roce 1982 byl zámeckém parku postaven pavilon, do nějž byla přemístěna Reinerova freska ze špitální kaple.<ref name="a110">Anděl (1984), s. 110.</ref>
== Zajímavosti ==
Mezi lety 1785 a 1798 zde jako knihovník působil [[Giacomo Casanova]], který zde sepsal své paměti, zemřel jako osamělý 4.&nbsp;června 1798.


Od roku 2000 byly zpřístupněny nové expozice věnované Giacomu Casanovovi, v&nbsp;roce 2011 byla otevřena expozice valdštejnského zámeckého muzea a obrazárna v&nbsp;západním a severním křídle. V&nbsp;letech 2007–2013 proběhly rekonstrukce střech a restaurátorské práce v&nbsp;[[Piano nobile|pianu nobile]] jižního křídla, v&nbsp;jehož přízemí se od roku 2016 nachází výstava Okouzleni antikou Ústavu pro klasickou archeologii [[Filozofická fakulta Univerzity Karlovy|Filozofické fakulty Univerzity Karlovy]].<ref name="npu-historie"/>
Při zámku funguje Galeria Giacomo, která například v červnu 2008 nabídla výstavu [[gobelín]]ů, kreseb a grafiky [[Eva Brodská|Evy Brodské]].<ref name="denik">{{Citace monografie
| příjmení =
| jméno =
| titul = Teplický deník
| vydavatel = [[Deník (Vltava Labe Media)|Deník]]
| místo =
| rok = 2008-06-18
| isbn =
| kapitola =
| strany =
| jazyk = česky
}}</ref> V historické zbrojnici jsou erby rodů, které na zámku žily, od [[Hrabišici|Hrabišiců]] po [[Valdštejnové|Valdštejny]].


V první polovině září 2008 se zde natáčela scéna filmu [[Jindřich IV. (2009)|Jindřich IV.]]
V&nbsp;první polovině září 2008 se na zámku natáčela scéna filmu [[Jindřich IV. (2009)|Jindřich&nbsp;IV.]]


== Galerie ==
== Stavební podoba ==
[[File:Dux-Pavillon-1.jpg|thumb|Pavilon Reinerovy fresky]]
<gallery>
[[File:Sochy ve Sfingovém rybníku v zahradě zámku v Duchcově (Q78793937) 03.jpg|thumb|Jedna ze sfing ve Sfingovém rybníku]]
Soubor:Schloss-Dux1.jpg|[[Kostel Zvěstování Panny Marie (Duchcov)|Kostel Zvěstování Panny Marie]], který sousedí se zámkem
Soubor:Schloss-Dux2.jpg|Brána zámku
Soubor:Statue in Duchcov castle.jpg|Socha v levé části nádvoří
Soubor:Statue no.2 in Duchcov Castle.jpg|Barokní socha [[Svatý Václav|svatého Václava]] v levé části nádvoří zámku
Soubor:Front side Duchcov castle with statues.jpg|[[Čestný dvůr]] duchcovského zámku, na pilířích mytologické sochy z dílny Matyáše Bernarda Brauna (zleva: [[Minerva]], [[Héraklés]] zápasící s [[Hydra (mytologie)|hydrou]], Herakles zápasící s nemejským lvem, [[Mars (mytologie)|Mars]], po roce 1720)
Soubor:Left statue next to Duchcov castle in Czech Republic.jpg|Socha Minervy při vchodu do duchcovského zámku
Soubor:Back side of Duchcov Castle.JPG|Zahradní průčelí duchcovského zámku
</gallery>


Gotické zdivo nejasného stáří se dochovalo ve sklepích bočních křídel hlavní zámecké budovy a v&nbsp;obvodové zdi severního křídla. Zeď silná až 170 centimetrů je fragmentem paláce, který byl postaven kolmo k&nbsp;městské hradbě.<ref name="andel"/> Podobně se v&nbsp;prostoru západního křídla dochovaly zdi a [[Klenba|klenby]] renesanční tvrze.<ref name="a108"/>
== Odkazy ==


V&nbsp;dochované podobě má zámecká budova tři křídla postavená okolo [[Čestný dvůr|čestného dvora]], jehož čtvrtou stranu uzavírá brána s&nbsp;čtveřicí mytologických soch od Matyáše Bernarda Brauna ([[Minerva]], [[Mars (mytologie)|Mars]], dvě zpodobnění [[Héraklés|Herkula]]<ref name="a109"/>).<ref name="poche"/> V&nbsp;raně barokní fázi byla postavena také [[jízdárna]] a k&nbsp;ní přilehlá budova. Průčelí hlavní budovy obrácené do čestného dvora převyšuje mělký [[rizalit]] zakončený trojúhelníkovým [[Štít (architektura)|štítem]]. V&nbsp;něm se nachází vstupní [[Portál (architektura)|portál]] lemovaný dvojicí sloupů, které podpírají balkón. Boční křídla se k&nbsp;hlavní budově napojují v&nbsp;pravém úhlu a na opačných koncích je zakončují předstupující třípodlažní věže. V&nbsp;severním průčelí obráceném do zahrady se nachází pavilónový nástavec a terasa se čtyřramenným schodištěm lemovaným [[Balustrová kuželka|kuželkovou]] [[Balustráda|balustrádou]].<ref name="a108"/>

Jižní stranu vnějšího nádvoří zaujímá kostel Zvěstování Panny Marie dokončený roku 1722<ref name="a108"/> a naproti němu stojí tzv. biliárové křídlo.<ref name="a109"/> Za Jana Josefa z&nbsp;Valdštejna byly provedeny vrcholně barokní úpravy. Budovy v&nbsp;areálu doplnil [[špitál]] s&nbsp;kaplí Nanebevzetí Panny Marie, které navrhl [[Octavio Broggio]], a byly upraveny interiéry. Uměleckou výzdobu zhotovili, kromě Matyáše Bernarda Brauna, sochař [[Ferdinand Maxmilián Brokoff]] a malíř Václav Vavřinec Reiner,<ref name="a109"/> který je autorem nástropní fresky ''Jindřich z&nbsp;Valdštejna přivádí Přemyslu Otakarovi&nbsp;II. roku 1254 svých čtyřiadvacet synů.'' Předlohou pro malbu byla rytina D.&nbsp;Wussina podle kresby [[Karel Škréta|Karla Škréty]].<ref name="poche"/>

Francouzský park<ref name="a109"/> založený v&nbsp;roce 1722 podle návrhu [[Jan Ferdinand Schor|Jana Ferdinanda Schora]] byl částečně poškozen těžební činností.<ref name="poche"/> Z&nbsp;původní výzdoby se dochovaly dvě [[Sfinx|sfingy]] a socha [[Silénos|Siléna]] a [[Éós|Aurory]]. Od roku 1816 budovaný anglický park obsahoval dlouhou [[alej]], která zdánlivě pokračovala průsekem na [[Krušné hory|krušnohorské]] hoře [[Stropník]].<ref name="a109"/>

== Odkazy ==
=== Reference ===
=== Reference ===
<references>
<references>
<ref name="andel">{{Citace monografie
<ref name="andel">{{Citace monografie
| editoři = [[Rudolf Anděl]]
| editoři = [[Rudolf Anděl]]
| titul = Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Severní Čechy
| titul = Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku
| vydavatel = Nakladatelství Svoboda
| vydavatel = Nakladatelství Svoboda
| místo = Praha
| místo = Praha
| rok = 1984
| rok = 1984
| počet stran = 664
| počet stran = 664
| svazek = III
| svazek = III. Severní Čechy
| strany = 106–107
| strany = 107
| poznámka = Dále jen Anděl (1984)
}}</ref>
<ref name="kuthan">{{Citace monografie
| příjmení = Kuthan
| jméno = Jiří
| odkaz na autora = Jiří Kuthan
| titul = Aristokratická sídla v českých zemích. 1780–1914
| vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny
| místo = Praha
| rok = 2014
| počet stran = 711
| isbn = 978-80-7422-332-7
| strany = 168
}}</ref>
}}</ref>
<ref name="navstevnost_2015-2017">{{Citace elektronické monografie
<ref name="navstevnost_2015-2017">{{Citace elektronické monografie
Řádek 122: Řádek 123:
| url archivu = https://web.archive.org/web/20200318194428/https://statistikakultury.cz/wp-content/uploads/2018/06/PAMATKY_navstevnost_2017.pdf
| url archivu = https://web.archive.org/web/20200318194428/https://statistikakultury.cz/wp-content/uploads/2018/06/PAMATKY_navstevnost_2017.pdf
| nedostupné = ano
| nedostupné = ano
}}</ref>
<ref name="npu-historie">{{Citace elektronické monografie
| titul = Historie
| url = https://www.zamek-duchcov.cz/cs/o-zamku/historie
| datum přístupu = 2021-09-11
| vydavatel = Národní památkový ústav
}}</ref>
<ref name="poche">{{Citace monografie
| editoři = [[Emanuel Poche]]
| titul = Umělecké památky Čech
| vydavatel = Academia
| místo = Praha
| rok = 1977
| svazek = I. A/J
| počet stran = 644
| typ kapitoly = heslo
| kapitola = Duchcov
| strany = 334–335
}}</ref>
<ref name="sedlacek">{{Citace monografie
| příjmení = Sedláček
| jméno = August
| odkaz na autora = August Sedláček
| titul = Hrady, zámky a tvrze Království českého
| url = https://archive.org/details/hrady-zamky-tvrze-14-litomericko
| vydavatel = Šolc a Šimáček
| místo = Praha
| rok = 1923
| počet stran = 502
| svazek = XIV. Litoměřicko a Žatecko
| kapitola = Osek hrad a Duchcov
| strany = 176–177
}}</ref>
}}</ref>
</references>
</references>
Řádek 150: Řádek 183:


[[Kategorie:Zámky v okrese Teplice|Duchcov]]
[[Kategorie:Zámky v okrese Teplice|Duchcov]]
[[Kategorie:Stavby v Duchcově|zámek]]
[[Kategorie:Památky ve správě Národního památkového ústavu]]
[[Kategorie:Národní kulturní památky v okrese Teplice]]
[[Kategorie:Klasicistní zámky v Česku]]
[[Kategorie:Klasicistní zámky v Česku]]
[[Kategorie:Duchcovské panství]]
[[Kategorie:Duchcovské panství]]
[[Kategorie:Památky ve správě Národního památkového ústavu]]
[[Kategorie:Národní kulturní památky v okrese Teplice]]
[[Kategorie:Stavby v Duchcově|zámek]]
[[Kategorie:Kultura v Duchcově]]
[[Kategorie:Kultura v Duchcově]]

Verze z 12. 9. 2021, 20:50

Zámek Duchcov
První nádvoří a čestný dvůr s věží severního křídla a průčelím hlavní budovy
První nádvoří a čestný dvůr s věží severního křídla a průčelím hlavní budovy
Základní informace
Slohbaroko
ArchitektiUlrico Aostalli de Sala, Jean-Baptiste Mathey
StavebníkKaplířové ze Sulevic
Další majiteléLobkovicové
Valdštejnové
český stát
Poloha
AdresaDuchcov, ČeskoČesko Česko
UliceNáměstí Republiky v Duchcově
Souřadnice50°36′8″ s. š., 13°44′39″ v. d.
Duchcov
Duchcov
Další informace
Rejstříkové číslo památky42647/5-2582 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
WebOficiální web
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Duchcov je zámek ve stejnojmenném městě v Ústeckém kraji. Nachází se na západní straně náměstí Republiky a v jeho areálu stojí také kostel Zvěstování Panny Marie.

Předchůdcem zámku bývala gotická tvrz. Patřila Kaplířům ze Sulevic, ale roku 1527 ji koupili Lobkovicové. Václav Popel z Lobkovic ji poté nechal renesančně přestavět. Dochovaná podoba zámku je výsledkem řady barokních přestaveb realizovaných příslušníky rodu Valdštejnů, kteří zámek vlastnili až do roku 1912. Ve dvacátém století zámecký areál sloužil různým institucím, ale postupně byl upraven pro kulturní účely a zpřístupněn návštěvníkům.

Zámek je ve vlastnictví státu (správu zajišťuje Národní památkový ústav) a je přístupný veřejnosti. Od roku 1964 je chráněn jako kulturní památka.[1]

Historie

Předchůdcem zámku bývala ve čtrnáctém století tvrz, poprvé připomínaná v roce 1385. Bývala součástí jednoho z duchcovských statků, jehož majitelé měli manské povinnosti k rýzmburskému panství. Sídlem duchcovské vrchnosti se stala až koncem patnáctého století.[2]

Stará tvrz v roce 1425 vyhořela. Roku 1473 Duchcov získali Kaplířové ze Sulevic, z nichž Pavel Kaplíř v sousedství spáleniště založil novou tvrz, která se od roku 1491 stala panským sídlem a centrem duchcovského panství.[3] Po Pavlovi se pánem statku stal Purkart Kaplíř ze Sulevic, který jej spravoval jménem ostatních bratrů. Poslední příslušníkem jejich rodu v Duchcově se stal Jan Kaplíř ze Sulevic, který panství v roce 1527 prodal za 19 600 kop míšeňských grošů Děpoltu Popelovi z Lobkovic. Jemu král Ferdinand I. Duchcov osvobodil z lenního závazku a městečko s tvrzí připadlo Václavu Popelovi z Lobkovic.[4]

Lobkovicové

Zahradní průčelí

Václav Popel z Lobkovic nechal starou gotickou tvrz renesančně přestavět. Druhou přestavbu zahájil v roce 1570 podle plánů architekta Ulrica Aostalliho de Sala. Stavbu řídil italský polír Filip. Václav na zámku sídlil až do své smrti v roce 1574, kdy po něm panství zdědili synové Jiří, Adam, Jan Václav a Matouš Děpolt Popelové z Lobkovic. Panství za ně v době jejich nezletilosti nejprve spravovala vdova Benigna z Veitmile a od roku 1583 Jiří.[4] Bratři se brzy rozdělili o majetek. Duchcov připadl Jiřímu, který jej vlastnil až do své smrti, po které jeho majetek zdědil Adam Havel. Ten zapsal svým sestrám Barboře a Anně podíl na duchcovském zámku a několika vesnicích ve výši 7 500 kop grošů každé.[2]

Adam Havel Popel z Lobkovic zemřel v roce 1606. Poručníkem jeho nezletilého syna Václava Viléma se stal strýc Jan Václav Popel z Lobkovic. Duchcov přesto dále spravovaly Barbora s Annou a Václavu Vilémovi jej předaly až roku 1612.[2] Václav Vilém zemřel okolo roku 1625,[2] ale panství přešlo už v roce 1621 na jeho syna Františka Josefa, který dosáhl plnoletosti teprve v roce 1635, kdy byl povýšen do stavu říšských hrabat.[4] František Josef se stal posledním Lobkovicem v Duchcově. Brzy zemřel a zámek odkázal manželce Polyxeně Marii z Talmberka, která se v roce 1642 znovu provdala za hraběte Maxmiliána z Valdštejna.[4]

Valdštejnové

Jan Josef z Valdštejna

Hrabě Maxmilián zemřel roku 1655 a Duchcov dostal syn Jan Bedřich z Valdštejna,[2] který ze svých studiích v Římě přivedl do Čech architekta Jana Baptistu Matheye. Ten pro Jana Bedřicha navrhl barokní přestavbu zámku, jejíž realizace probíhala od roku 1675 do dvacátých let osmnáctého století. Bezdětný Jan Bedřich spojil litvínovské a duchcovské panství do fideikomisu, jehož univerzálním dědicem se stal prasynovec Jan Josef z Valdštejna. V letech 1694–1707 za něj panství spravoval jeho otec Arnošt Josef, který nechal v těsném sousedství zámku podle plánů Marka Antonína Canevalla postavit kostel Zvěstování Panny Marie a snad také tzv. biliárové (též casanovské) křídlo.[4] Fresku ve velkém sále v té době namaloval Václav Vavřinec Reiner a autorem sochařské výzdoby byl Matyáš Bernard Braun.[5]

Ani Jan Josef neměl mužské potomky, takže panství po něm v roce 1731 zdědil synovec František Josef Jiří. Po smrti manželky Josefy vstoupil do kapucínského kláštera a Duchcov od roku 1760 spravoval jeho syn Emanuel Filibert z Valdštejna. Po něm zámek od roku 1775 převzal syn Josef Karel z Valdštejna. Všichni tři nástupci Jana Josefa z Valdštejna tvrdě vymáhali poddanské povinnosti. Sami však vedli nákladný životní styl, a aby nahradili škody a ztráty způsobené během sedmileté války, rozšiřovali rodové podniky a nedbali na životní podmínky poddaných, jejichž povinnosti dále navyšovali.[6]

Josef Karel provedl poslední barokní úpravy ve slavnostním sálu a přistavěl spojovací trakt mezi severním křídlem a konírnou.[6] Od roku 1785 na zámku působil jako knihovník Giacomo Casanova. Za Josefa Karla zámek navštívili také Friedrich Schiller (1791), Johann Wolfgang von Goethe nebo Ludwig van Beethoven. V roce 1813 zámek návštívil ruský car Alexandr I., jeho bratr Konstantin, král Fridrich Vilém, Klemens Wenzel von Metternich, Josef Václav Radecký z Radče a další osobnosti, které v Teplicích jednali v rámci své koalice proti Napoleonovi.[6]

Valdštejnský erb na zámecké zdi

Roku 1814 Duchcov převzal František Adam z Valdštejna a v letech 1814–1818 nechal zámek upravit v klasicistním stylu. Mimo jiné byly zbořeny budovy u náměstí a na jejich místě byla postavena kovanná brána. Na zámku se v té době nacházela rozsáhlá galerie, která obsahovala 400 maleb a sedm tisíc rytin. František Adam zde také založil muzeum se sbírkami přírodnin, výrobků uměleckých řemesel, antických váz a zbrojnicí. Od roku 1816 byl budován rozsáhlý anglický park.[6]

Novým majitelem Duchcova se roku 1823 stal Jiří Josef z Valdštejna, ale po jeho smrti jej o dva roky později vystřídal syn Antonín z Valdštejna. V roce 1835 se v Teplicích konal kongres panovníků, jehož součástí se stala vojenská přehlídka v Duchcově, během níž na zámku bydleli vysoce postavení hosté. Podobná přehlídka na počest cara Mikuláše I. proběhla také v roce 1838.[6]

V roce 1848 se majitelem panství stal hrabě Jiří Valdštejn a po jeho smrti v roce 1854 statek spravovala jeho manželka Antonie, rozená Boudová. Jejich syn hrabě Jiří Vilém z Valdštejna se oženil s Pascalinou, princeznou z rodu Metternich-Winnenburgů. Po jeho smrti v roce 1890 probíhaly mezi příbuznými dlouhé spory o majetek, až nakonec v roce 1894 připadl synovci Jiřímu Janovi z Valdštejna, jehož smrtí v roce 1901 vymřela duchcovská větev rodu Valdštejnů. Duchcovský zámek tak zdědil Arnošt Karel z mnichovohradišťské větve. V roce 1912 jej vystřídal Adolf Valdštejn, který se stal posledním šlechtickým majitelem zámku.[6]

Novodobé dějiny

Návštěvnost zámku[7]
Rok Počet návštěvníků
2015 12 223
2016 15 184
2017 13 832

K rozsáhlému duchcovskému panství patřilo na začátku dvacátého století deset hospodářských dvorů s dvěma tisíci hektary zemědělské půdy, přes sedm tisíc hektarů lesů, pivovary, hnědouhelné doly a manufaktura. Během pozemkové reformy byl v roce 1920 tento majetek zkonfiskován a samotný zámek koupil o dva roky později okresní úřad v Duchcově. Knihovna s archivem byly poté přestěhovány do Mnichova Hradiště a galerie do Doks. Po druhé světové válce v zámku sídlilo několik institucí, ale od šedesátých let dvacátého století začaly postupné rekonstrukce interiérů, který od té doby sloužily kulturním účelům. Uměleckoprůmyslové museum v nich zřídilo expozici historického nábytku. Doplnilo je několik obrazů z bývalé valdštejnské galerie (významné obrazy Podobizna chlapce v rudém šatě od Lucase Cranacha a Adonis a Venuše od Bartoloměje Sprangera). V části spojovaném s Giacomem Casanovou byl otevřen jeho památník, část zámku sloužila jako expozice dějin města a dělnického hnutí na Duchcovsku. V roce 1982 byl zámeckém parku postaven pavilon, do nějž byla přemístěna Reinerova freska ze špitální kaple.[8]

Od roku 2000 byly zpřístupněny nové expozice věnované Giacomu Casanovovi, v roce 2011 byla otevřena expozice valdštejnského zámeckého muzea a obrazárna v západním a severním křídle. V letech 2007–2013 proběhly rekonstrukce střech a restaurátorské práce v pianu nobile jižního křídla, v jehož přízemí se od roku 2016 nachází výstava Okouzleni antikou Ústavu pro klasickou archeologii Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.[9]

V první polovině září 2008 se na zámku natáčela scéna filmu Jindřich IV.

Stavební podoba

Pavilon Reinerovy fresky
Jedna ze sfing ve Sfingovém rybníku

Gotické zdivo nejasného stáří se dochovalo ve sklepích bočních křídel hlavní zámecké budovy a v obvodové zdi severního křídla. Zeď silná až 170 centimetrů je fragmentem paláce, který byl postaven kolmo k městské hradbě.[3] Podobně se v prostoru západního křídla dochovaly zdi a klenby renesanční tvrze.[4]

V dochované podobě má zámecká budova tři křídla postavená okolo čestného dvora, jehož čtvrtou stranu uzavírá brána s čtveřicí mytologických soch od Matyáše Bernarda Brauna (Minerva, Mars, dvě zpodobnění Herkula[6]).[10] V raně barokní fázi byla postavena také jízdárna a k ní přilehlá budova. Průčelí hlavní budovy obrácené do čestného dvora převyšuje mělký rizalit zakončený trojúhelníkovým štítem. V něm se nachází vstupní portál lemovaný dvojicí sloupů, které podpírají balkón. Boční křídla se k hlavní budově napojují v pravém úhlu a na opačných koncích je zakončují předstupující třípodlažní věže. V severním průčelí obráceném do zahrady se nachází pavilónový nástavec a terasa se čtyřramenným schodištěm lemovaným kuželkovou balustrádou.[4]

Jižní stranu vnějšího nádvoří zaujímá kostel Zvěstování Panny Marie dokončený roku 1722[4] a naproti němu stojí tzv. biliárové křídlo.[6] Za Jana Josefa z Valdštejna byly provedeny vrcholně barokní úpravy. Budovy v areálu doplnil špitál s kaplí Nanebevzetí Panny Marie, které navrhl Octavio Broggio, a byly upraveny interiéry. Uměleckou výzdobu zhotovili, kromě Matyáše Bernarda Brauna, sochař Ferdinand Maxmilián Brokoff a malíř Václav Vavřinec Reiner,[6] který je autorem nástropní fresky Jindřich z Valdštejna přivádí Přemyslu Otakarovi II. roku 1254 svých čtyřiadvacet synů. Předlohou pro malbu byla rytina D. Wussina podle kresby Karla Škréty.[10]

Francouzský park[6] založený v roce 1722 podle návrhu Jana Ferdinanda Schora byl částečně poškozen těžební činností.[10] Z původní výzdoby se dochovaly dvě sfingy a socha Siléna a Aurory. Od roku 1816 budovaný anglický park obsahoval dlouhou alej, která zdánlivě pokračovala průsekem na krušnohorské hoře Stropník.[6]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2019-10-14]. Identifikátor záznamu 154850 : Zámek. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. ↑ a b c d e SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek XIV. Litoměřicko a Žatecko. Praha: Šolc a Šimáček, 1923. 502 s. Dostupné online. Kapitola Osek hrad a Duchcov, s. 176–177. 
  3. ↑ a b Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. S. 107. Dále jen Anděl (1984). 
  4. ↑ a b c d e f g h Anděl (1984), s. 108.
  5. ↑ KUTHAN, Jiří. Aristokratická sídla v českých zemích. 1780–1914. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2014. 711 s. ISBN 978-80-7422-332-7. S. 168. 
  6. ↑ a b c d e f g h i j k Anděl (1984), s. 109.
  7. ↑ Návštěvnost památek v krajích ČR v roce 2015–2017 [PDF online]. Národní informační a poradenské středisko pro kulturu [cit. 2020-03-11]. S. 27. Dostupné v archivu. 
  8. ↑ Anděl (1984), s. 110.
  9. ↑ Historie [online]. Národní památkový ústav [cit. 2021-09-11]. Dostupné online. 
  10. ↑ a b c Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek I. A/J. Praha: Academia, 1977. 644 s. Heslo Duchcov, s. 334–335. 

Literatura

  • PREISS, Pavel. Václav Vavřinec Reiner, obrazy a fresky. Zámek Duchcov – Valdštejnská rodová galerie. Praha: Propagační tvorba, 1992. 187 s. ISBN 80-85386-27-5. 

Související články

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Duchcov_(zámek)&oldid=20469195“