Henry Kissinger: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
verze 23425678 uživatele Kacir (diskuse) zrušena
značka: vrácení zpět
(shrnutí editace odstraněno)
značky: revertováno vulgarity editace z Vizuálního editoru
Řádek 44: Řádek 44:
}}</ref>
}}</ref>


Jako podporovatel [[Realismus (mezinárodní vztahy)|realistů]] (tradicionalistů) sehrál Kissinger v letech 1969 až 1977 významnou roli v zahraniční politice [[Spojené státy americké|Spojených států amerických]]. Během tohoto období se snažil o zmírnění napětí mezi USA a [[Sovětský svaz|Sovětským svazem]], zajistil otevřenější vztahy s [[Čína|Čínskou lidovou republikou]] a v roce 1973 vyjednal [[Pařížské dohody (1973)|Pařížské dohody]], kterými ukončil zapojení americké armády ve válce ve Vietnamu. Kissingerova politika často vyvolávala jistá znepokojení, která souvisela například na zapojení zpravodajské služby [[Central Intelligence Agency|CIA]] v [[Chile]], nebo na podporu Pákistánců, kteří během [[Bangladéšská válka za nezávislost|Bangladéšské války za nezávislost]] v roce 1971 páchali mnoho válečných zločinů, včetně genocidy.<ref>{{Citace elektronického periodika
Jako podporovatel [[Realismus (mezinárodní vztahy)|realistů]] (tradicionalistů) sehrál Kissinger v letech 1969 až 1977 významnou roli v zahraniční politice [[Spojené státy americké|Spojených států amerických]]. Během tohoto období se snažil o zmírnění napětí mezi USA a [[Sovětský svaz|Sovětským svazem]], zajistil otevřenější vztahy s diktátorstvím [[Čína|Čínské lidové republiky]] a v roce 1973 vyjednal [[Pařížské dohody (1973)|Pařížské dohody]], kterými ukončil zapojení americké armády ve válce ve Vietnamu. Kissingerova politika často vyvolávala jistá znepokojení, která souvisela například na zapojení zpravodajské služby [[Central Intelligence Agency|CIA]] v [[Chile]], nebo na podporu Pákistánců, kteří během [[Bangladéšská válka za nezávislost|Bangladéšské války za nezávislost]] v roce 1971 páchali mnoho válečných zločinů, včetně genocidy.<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení =
| příjmení =
| titul = Bangladéš poslal na smrt dva vůdce islámské strany za válečné zločiny
| titul = Bangladéš poslal na smrt dva vůdce islámské strany za válečné zločiny
Řádek 61: Řádek 61:
| datum přístupu = 2023-05-27
| datum přístupu = 2023-05-27
}}</ref> a autorem politických a historických literárních děl.
}}</ref> a autorem politických a historických literárních děl.

V současné době Kissinger pracuje jako ČK ("Čestný kokot") v pekle společně s [[Margaret Thatcherová|Margaret Thatcherovovou]]. Jeho hrob, stejně jako ten Thatcherové, se stane gender neutrální toaletou.


== Soukromý život ==
== Soukromý život ==
Řádek 221: Řádek 223:


=== Ocenění ===
=== Ocenění ===
* Kissinger je dosud nejstarší žijící osobností, která byla americkým časopisem [[Time]] zvolena [[Osobnost roku časopisu Time|Osobností roku]], stalo se tak v roce 1972.<ref>{{Citace elektronického periodika
* Kissinger je dosud nejstarší už nežijící osobností, která byla americkým časopisem [[Time]] zvolena [[Osobnost roku časopisu Time|Osobností roku]], stalo se tak v roce 1972.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = TIME Magazine Cover: Henry Kissinger and Richard Nixon - July 26, 1971
| titul = TIME Magazine Cover: Henry Kissinger and Richard Nixon - July 26, 1971
| periodikum = TIME.com
| periodikum = TIME.com

Verze z 30. 11. 2023, 15:20

Henry Kissinger
Henry Kissinger v roce 1976
Henry Kissinger v roce 1976
56. ministr zahraničních věcí USA
Ve funkci:
22. září 1973 – 20. ledna 1977
PrezidentRichard Nixon
Gerald Ford
PředchůdceWilliam P. Rogers
NástupceCyrus Vance
8. poradce pro národní bezpečnost
Ve funkci:
20. ledna 1969 – 3. listopadu 1975
PrezidentRichard Nixon
Gerald Ford
PředchůdceWalt Rostow
NástupceBrent Scowcroft
Stranická příslušnost
ČlenstvíRepublikánská strana
Rodné jménoHeinz Alfred Kissinger
Narození27. května 1923
Fürth
NěmeckoNěmecko Německo
Úmrtí29. listopadu 2023 (ve věku 100 let)
Kent, Connecticut
Spojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké
Místo pohřbeníArlingtonský národní hřbitov
Národnostamericko-židovská
ChoťAnn Fleischer (1949–1964)
Nancy Maginnes (1974–současnost)
RodičeLouis Kissinger a Paula Sternová
PříbuzníWalter Kissinger (sourozenec)
Alma materCity College of New York
Harvardova univerzita
Profesediplomat, akademik
Náboženstvíjudaismus
OceněníBronzová hvězda (1945)
Osoba roku Financial Times (1972)
Osobnost roku časopisu Time (1972)
Nobelova cena za mír (1973)
Watelerova mírová cena (1975)
… více na Wikidatech
PodpisHenry Kissinger, podpis
Webová stránkawww.henryakissinger.com
CommonsHenry Kissinger
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Kissinger v roce 2019

Henry Alfred Kissinger, rodným jménem Heinz Alfred Kissinger (27. května 1923 Fürth, Německo – 29. listopadu 2023 Kent, Connecticut, Spojené státy americké), byl americký diplomat, historik, mediální komentátor, politik, inciátor válečných zločinů, zločinů proti lidskosti, a dalších nelidských zločinů[1] a politolog německého a židovského původu. Působil jako poradce pro národní bezpečnost a později jako ministr zahraničních věcí v administrativě prezidentů Richarda Nixona a Geralda Forda. Za spoluúčast při diplomatických jednáních ohledně války ve Vietnamu získal v roce 1973 Nobelovu cenu za mír, která vzbuzovala mnohé kontroverze, jelikož Kissinger mimo jiné také rozhodoval o intenzivním bombardování severního Vietnamu, které mělo zemi přimět k ukončení války.[2]

Jako podporovatel realistů (tradicionalistů) sehrál Kissinger v letech 1969 až 1977 významnou roli v zahraniční politice Spojených států amerických. Během tohoto období se snažil o zmírnění napětí mezi USA a Sovětským svazem, zajistil otevřenější vztahy s diktátorstvím Čínské lidové republiky a v roce 1973 vyjednal Pařížské dohody, kterými ukončil zapojení americké armády ve válce ve Vietnamu. Kissingerova politika často vyvolávala jistá znepokojení, která souvisela například na zapojení zpravodajské služby CIA v Chile, nebo na podporu Pákistánců, kteří během Bangladéšské války za nezávislost v roce 1971 páchali mnoho válečných zločinů, včetně genocidy.[3]

Kissinger byl také zakladatelem newyorské vlivné konzultační společnosti Kissinger Associates[4] a autorem politických a historických literárních děl.

V současné době Kissinger pracuje jako ČK ("Čestný kokot") v pekle společně s Margaret Thatcherovovou. Jeho hrob, stejně jako ten Thatcherové, se stane gender neutrální toaletou.

Soukromý život

Dětství a mládí

Kissinger se narodil jako Heinz Alfred Kissinger v bavorském městě Fürth do židovské rodiny.[5] Jeho otec Louis Kissinger (1887–1982) byl gymnaziální učitel a jeho matka Paula (1901–1998) byla žena v domácnosti. Henry měl také mladšího bratra Waltera. Příjmení Kissinger bylo rodinou, konkrétně prapradědou Meyerem Löbem, převzato již v roce 1817. Löb se inspiroval lázeňským městem Bad Kissingen.[6] Heinz hrál v mládí fotbal za dorost klubu SpVgg Fürth, který byl ve své době v Německu velmi uznávaný.[7] Roku 1938 uprchla celá rodina včetně mladého Heinze do Londýna a později až do New Yorku, kde získal Kissinger americké občanství a změnil si jméno na Henry.

Studium a povolání do armády

Po krátké adaptaci v New Yorku nastoupil Henry na střední školu Washington Heights nacházející se v horní části Manhattanu. Tato část New Yorku byla hlavním střediskem německé židovské komunity. Přestože se Kissinger velmi rychle přizpůsobil místnímu prostředí, problémy mu působil jeho silný akcent, který ho psychicky srážel a měl vliv na jeho introvertní chování.[8] Po absolvování střední školy začal Kissinger studovat účetnictví na City College of New York. Přestože se vzdělával dálkově, ve škole exceloval. Studium na vysoké škole musel přerušit roku 1943, kdy byl naverbován během 2. světové války do americké armády. [9]

Manželství a rodina

Kissinger se v roce 1949 oženil s Annou Fleischerovou, která byla rovněž německou emigrantkou židovského původu. Z tohoto manželství se narodily děti David a Elisabeth. Manželství skončilo rozvodem roku 1964. Podruhé se Kissinger oženil o 10 let později s Nancy Maginnesovou. Od sňatku spolu žili střídavě v Kentu v Connecticutu a v New York City.[10] Syn David Kissinger byl ředitelem americké mediální společnosti NBC Universal a od roku 2005 byl hlavou produkční firmy Conaco.[11]

Politická kariéra

Počátek kariéry

Po studiích na Harvardu, kde obdržel v roce 1954 titul Ph.D., zde zůstal jako univerzitní profesor v oboru mezinárodních vztahů až do roku 1971. V roce 1955 byl jmenován zpravodajem Rady zahraničních vztahů, což je vědecký institut, jehož doporučení berou v úvahu i vysocí činitelé washingtonské administrativy.[12] Tehdy se také seznámil s Nelsonem Rockefellerem, republikánským politikem z mocné podnikatelské rodiny. Od té doby tak Kissinger politicky patřil k tzv. Rockefellerovým republikánům, jak se v 60. letech v USA říkalo příznivcům Nelsona Rockefellera.

Poradce pro otázky národní bezpečnosti

V 60. letech se Kissinger stal Rockefellerovým zahraničněpolitickým poradcem a podporoval jej při jeho neúspěšné kandidatuře na prezidenta USA v letech 1964 a 1968. Kissingerových služeb využívali nejen republikáni, ale i demokraté, jako například John F. Kennedy, který ho jmenoval poradcem Rady pro národní bezpečnost, což je orgán sloužící pro vypracování návrhů dlouhodobých strategií. V této funkci setrval i za vlády Lyndona B. Johnsona. V listopadu roku 1968 zvítězil v prezidentských volbách Richard Nixon, který si Kissingera vybral za svého poradce pro otázky národní bezpečnosti a Kissinger tak od 20. ledna 1973 zastával tento post.

Už od roku 1969 se Kissinger pokoušel zlepšit vztahy mezi USA a SSSR. Snažil se prosadit nový druh politiky, tzv. détente neboli uvolňování.[13] Vrcholem této politiky se stal podpis první sovětsko-americké smlouvy s názvem SALT 1 o omezení počtu strategických protiraketových zbraní. K podpisu smlouvy došlo při návštěvě Richarda Nixona v Moskvě, která se konala v květnu roku 1972.[14] V letech 1971 až 1972 se Kissinger pokoušel o urovnání vztahů mezi Spojenými státy a Čínskou lidovou republikou. V této souvislosti se často používá termín tzv. pingpongová diplomacie, což je označení pro aktivity americké a čínské diplomacie v 70. letech minulého století. Termín pingpongová diplomacie získal svůj název v roce 1971, kdy byla americká reprezentace ve stolním tenise pozvána do Pekingu, což byl první krok ze strany čínských diplomatů ke zlepšení napjatých vztahům mezi těmito světovými velmocemi. V témže roce podnikl Kissinger hned dvě cesty do Číny a v únoru roku 1972 poprvé navštívil Čínu i americký prezident Richard Nixon. Díky těmto aktivitám tak došlo k normalizaci vztahů mezi USA a Čínou, které za společného potenciálního nepřítele považovaly Sovětský svaz.[15]

Ministr zahraničí

V období řešení čínsko-amerických vztahů začal Kissinger také jednat o ukončení války ve Vietnamu s Le Duc Tho (člen politického byra a tajemník ústředního výboru Vietnamské strany pracujících). Dne 27. ledna 1973 byla v Paříži podepsána mírová dohoda o ukončení války a znovunastolení míru ve Vietnamu a dva měsíce od jejího podepsání se americká vojska stáhla z Jižního Vietnamu. Mezníkem v Kissingerově kariéře byl rok 1973, kdy jej 22. září prezident Richard Nixon jmenoval 56. ministrem zahraničních věcí USA.[16][17]

V roce 1973 došlo k tzv. Jomkipurské válce mezi Izraelem a Egyptem se Sýrií trvající 20 dní. S pomocí finanční podpory USA Izrael zvítězil a na toto vítězství zareagovaly arabské státy OPECu a vyhlásily embargo na vývoz ropy do USA a všech ostatních zemí, které Izrael podporovaly. Kissinger se účastnil mírového jednání a velmi se angažoval v otázce urovnání arabsko-izraelského konfliktu. Přesvědčil Izrael, aby stáhl své vojáky z okupovaného Sinajského poloostrova. Následně státy OPECu zrušily embargo na vývoz ropy do USA.

Po aféře Watergate, kdy byl Nixon obviněn z pokynů ke vloupání svých pěti spolupracovníků do centra Demokratů z června 1972, podal třicátý sedmý prezident USA demisi.[18] Novým prezidentem se tak stal dosavadní viceprezident Gerald Ford. I přes změnu prezidentů Kissinger stále uplatňoval svoji politiku détente vůči SSSR. Kissinger pokračoval v jednání s ministrem zahraničí SSSR Andrejem Gromykem. Na základě těchto dohod mezi Gromykem a Kissingerem byla v roce 1975 v Helsinkách připravena celoevropská konference o bezpečnosti a spolupráci. Na této konferenci byly uznány teritoriální a politické poměry v Evropě, jakožto výsledek 2. světové války, a tím pádem byl SSSR uznán nejmocnějším státem v Evropě. Sovětský svaz ale musel na konferenci přijmout představy Západu o lidských právech a základních svobodách ve formě tzv. třetího koše Závěrečného aktu. V roce 1976 prezidentské volby vyhrál Jimmy Carter, a tak oválnou pracovnu Bílého domu opustil nejen prezident, ale těsně po něm opustil svou vládní funkci i Kissinger. Novým ministrem zahraničních věcí se stal Cyrus Vance.[19]

Po skončení kariéry

Kissinger však i po opuštění nejvyšších funkcí zůstal velice vlivnou postavou nejen americké, ale i světové politiky a začal působit jako soukromý konzultant. Také se stal členem několika různých skupin, jako je např. skupina mocných zvaná „Bilderberg“ nebo Rada pro zahraniční vztahy.[20]

Začal se také věnovat psaní svých vlastních memoárů. Prostřednictvím těchto děl se mu podařilo výrazně zviditelnit a povznést svou pověst klíčového amerického politika, ale také interpretovat ve svůj prospěch většinu sporných okamžiků své diplomatické éry.

I dlouho po ukončení politické kariéry se vyjadřoval k různým situacím ve světové politice a mnoho významných osobností od politiků až po prezidenty si k němu „chodilo pro rady“. Kissinger byl i například dobrým přítelem a rádcem neúspěšné kandidátky na post prezidenta Hillary Clintonové, přestože Hillary je demokratka a Kissinger byl republikán.[21]

Po skončení kariéry se Kissinger rozhodl vrátit ke své staré k lásce – k fotbalu. Byl členem organizačního výboru mistrovství světa ve fotbale v roce 1994 a vůdčí osobností, která usilovala o kandidaturu na uspořádání této velké sportovní akce v USA také v roce 2018. Jeho snaha však tentokrát nebyla úspěšná.[22]

Vyznamenání a ocenění

Státní vyznamenání

Ocenění

  • Kissinger je dosud nejstarší už nežijící osobností, která byla americkým časopisem Time zvolena Osobností roku, stalo se tak v roce 1972.[33]
  • V roce 1973 byl oceněn spolu s vietnamským generálem a diplomatem Le Duc Tho Nobelovou cenou za mír za svou spoluúčast na vzniku Pařížských mírových dohod, které umožnily stažení amerických vojsk z války ve Vietnamu. Le Duc Tho cenu však odmítl přijmout s odvoláním na fakt, že ve Vietnamu dosud nebylo míru dosaženo a ozbrojený konflikt nadále pokračuje.[34] Kissinger peněžní zisk spojený s udělením ceny daroval charitě a později se nabídl, že cenu vrátí, čímž reagoval na další severovietnamskou ofenzívu v roce 1975.
  • V roce 1976 se stal Kissinger úplně prvním čestným (nehrajícím) členem basketbalového týmu Harlem Globetrotters.[35]
  • Roku 1980 vyhrál Národní knižní cenu v kategorii historie za jeho první svazek knihy „Roky v Bílém domě“.[36]
  • V roce 1998 se stal čestným členem německého fotbalového klubu SpVgg Greuther Fürth z jeho rodného města.[37]
  • V roce 2000 získal Thayerovu cenu od špičkové vojenské akademie West Point. Cena je pojmenována po Sylvanu Thayerovi, který byl jedním z „otců“ americké akademie.[38]
  • Roku 2002 se stal členem Mezinárodního olympijského výboru.[39]
  • V říjnu roku 2013 získal cenu Henryho A. Grunwalda za služby veřejnosti.[40]

Literární činnost (seznam děl vydaných v češtině)

Tři části Kissingerových pamětí

Politická literatura

Odkazy

Reference

  1. ↑ HITCHENS, Christopher. The trial of Henry Kissinger. London: Verso 159 s. ISBN 978-1-85984-631-5. 
  2. ↑ Třaskavé Nobelovy ceny za mír: Ocenění Henryho Kissingera, Jásira Arafata i Baracka Obamy. Plus [online]. 2016-10-07 [cit. 2023-05-27]. Dostupné online. 
  3. ↑ Bangladéš poslal na smrt dva vůdce islámské strany za válečné zločiny. iDNES.cz [online]. 2014-11-02 [cit. 2023-05-27]. Dostupné online. 
  4. ↑ Henry A. Kissinger. Henry A. Kissinger [online]. [cit. 2023-05-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ ISAACSON, W.: Kissinger: A Biography, New York: Simon & Schuster, 1992, s.20. ISBN 978-0-671-66323-0
  6. ↑ Henry Kissinger. Reflex.cz [online]. [cit. 2023-05-27]. Dostupné online. 
  7. ↑ Die Chronik der SpVgg Greuther Fürth [online]. [cit. 20. 1. 2017]. Dostupné z WWW: http://www.greuther-fuerth.de/chronik Archivováno 3. 2. 2017 na Wayback Machine.
  8. ↑ PINKER, S.: Jazykový instinkt, Praha: Dybbuk 2009, s.333. ISBN 978-80-7438-006-8
  9. ↑ ISAACSON, W.: Kissinger: A Biography, New York: Simon & Schuster, 1992, s.38. ISBN 978-0-671-66323-0
  10. ↑ Henry Kissinger, horoscope for birth date 27 May 1923, born in Fürth, with Astrodatabank biography - Astro-Databank. www.astro.com [online]. [cit. 2023-05-27]. Dostupné online. 
  11. ↑ David Kissinger, horoscope for birth date 31 July 1961, born in Boston, with Astrodatabank biography - Astro-Databank. www.astro.com [online]. [cit. 2023-05-27]. Dostupné online. 
  12. ↑ BROŽ, I. Diplomaté. Praha: Epocha, 2004, s.572. ISBN 80-86328-55-4.
  13. ↑ AMERICKÁ POLITIKA DÉTENTE | Občanský institut [online]. [cit. 2023-05-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2023-05-27. 
  14. ↑ BROŽ, I. Diplomaté. Praha: Epocha, 2004, s.575. ISBN 80-86328-55-4.
  15. ↑ BĚLOVSKÁ, N. 40 let od ‘pingpongové diplomacie‘, která přispěla ke sblížení USA s Čínou. Český rozhlas [online], 12. dubna 2011. [cit. 21. 1. 2017], Dostupné z WWW: <http://www.rozhlas.cz/zpravy/asieaustralie/_zprava/878256>
  16. ↑ BROŽ, I. Diplomaté. Praha: Epocha, 2004, s.577. ISBN 80-86328-55-4.
  17. ↑ Představitel reálpolitiky Kissinger se dožívá 100 let. Novinky.cz [online]. BORGIS [cit. 2023-05-27]. Dostupné online. 
  18. ↑ GADDIS, J., L., Studená válka. Slovart, 2006, s. 141. ISBN 80-7209-843-8
  19. ↑ BROŽ, I. Diplomaté. Praha: Epocha, 2004, s.588. ISBN 80-86328-55-4.
  20. ↑ The World’s Most Powerful and Secret Group, Explained. Time [online]. 2016-06-09 [cit. 2023-05-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. ↑ Hillary and Henry: Clinton's Relationship With Kissinger. ABC News [online]. [cit. 2023-05-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. ↑ Henry Kissinger se vrací do fotbalu. iSport.cz [online]. [cit. 2023-05-27]. Dostupné online. 
  23. ↑ Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2019-09-04]. Dostupné online. 
  24. ↑ GERHARD, P., WOOLLEY, J.P.: Gerald R. Ford: "Remarks Upon Presenting the Presidential Medal of Freedom to Henry A. Kissinger," January 13, 1977. [online] Gerhard Peters and John T. Woolley, The American Presidency Project. [cit. 20. 1. 2017]. Dostupné z WWW: <http://www.presidency.ucsb.edu/ws/?pid=5560 Archivováno 3. 3. 2016 na Wayback Machine.>
  25. ↑ https://web.archive.org/web/20180720081345/https://knightsofrizal.org.ph/about-us/knights-of-rizal/
  26. ↑ Archivovaná kopie. www.leighrayment.com [online]. [cit. 2019-09-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-12-01. 
  27. ↑ Postanowienie Prezydenta Rzeczypospolitej Polskiej z dnia 14 lutego 1997 r. o nadaniu orderu.. prawo.sejm.gov.pl [online]. [cit. 2019-09-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-11. 
  28. ↑ [cit. 2023-11-30]. Dostupné online. (ukrajinsky) 
  29. ↑ WWW.FG.CZ, 2015, FG Forrest, a s. Seznam vyznamenaných. Pražský hrad [online]. [cit. 2019-09-04]. Dostupné online. 
  30. ↑ Bayerischer Verdienstorden: Startseite. www.bayerischer-verdienstorden.de [online]. [cit. 2019-10-03]. Dostupné online. 
  31. ↑ ALTMAN, Yair. Kissinger, Mehta awarded Israel's Presidential Medal. Ynetnews. 2012-02-09. Dostupné online [cit. 2023-05-27]. (anglicky) 
  32. ↑ Söder überreicht Orden: Kissinger feiert 100. Geburtstag in Fürth. bild.de [online]. 2023-06-21. Dostupné online. (německy) 
  33. ↑ TIME Magazine Cover: Henry Kissinger and Richard Nixon - July 26, 1971. TIME.com [online]. [cit. 2023-05-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  34. ↑ The Nobel Peace Prize 1973. NobelPrize.org [online]. [cit. 2023-05-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  35. ↑ 1976 - Globetrotters Name An Honorary Member To The Team, Bestowing The Honor To Dr. Henry Kissinger. [online], Harlemglobetrotters.com, 2016, [cit. 20. 1. 2017]. Dostupné z WWW: http://www.harlemglobetrotters.com/1976-globetrotters-name-honorary-member-team-bestowing-honor-dr-henry-kissinger Archivováno 2. 2. 2017 na Wayback Machine.
  36. ↑ National Book Awards 1980. National Book Foundation [online]. [cit. 2023-05-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  37. ↑ Was macht eigentlich... [online]. 2022-05-27 [cit. 2023-11-30]. Dostupné online. (německy) 
  38. ↑ HASSLER, Becky. Dr. Henry A. Kissinger Receives Thayer Award [online]. 2000-09-13 [cit. 2023-05-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  39. ↑ Mr Henry Kissinger, [online]. Olympicgames.com, [cit. 20. 1. 2017]. Dostupné z WWW: <https://www.olympic.org/mr-henry-kissinger>
  40. ↑ Henry A. Grunwald Award for Public Service, [online],Lighthouse International. [cit. 20. 1. 2017]Dostupné z WWW:<http://li129-107.members.linode.com/events/henry-a-grunwald-award-for-public-service/ Archivováno 2. 2. 2017 na Wayback Machine.>

Literatura

  • SYRUČEK, Milan. Kissinger ve službách Bílého domu. [s.l.]: Mladá fronta, 1985. 264 s. 
  • SYRUČEK, Milan. Henry Kissinger: bůh či d̕ábel diplomacie. Praha: Epocha, 2004. 400 s. ISBN 80-86328-48-1. 
  • LORD, Winston. Kissinger podle Kissingera: úvahy o diplomacii, strategickém výhledu a umění vést. Překlad Tomáš Suchomel. Brno: Books & Pipes Publishing, 2020. 240 s. ISBN 978-80-7485-210-7. 
  • Niall Ferguson: Kissinger 1923-1968: The Idealist. New York, Penguin Press 2015, ISBN 978-1-59420-653-5
  • Seymour Hersh: The Price of Power: Kissinger in the Nixon White House. 1983.
  • Holger Klitzing: The Nemesis of Stability. Henry A. Kissinger’s Ambivalent Relationship with Germany. Trier : WVT 2007, ISBN 978-3-88476-942-3

Externí odkazy

Nositelé Nobelovy ceny za mír

Léon Jouhaux (1951) • Albert Schweitzer (1952) • George Marshall (1953) • Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (1954) • Lester B. Pearson (1957) • Georges Pire (1958) • Philip Noel-Baker (1959) • Albert Lutuli (1960) • Dag Hammarskjöld (1961) • Linus Pauling (1962) • Mezinárodní červený kříž (1963) • Martin Luther King (1964) • UNICEF (1965) • René Cassin (1968) • Mezinárodní organizace práce (1969) • Norman Borlaug (1970) • Willy Brandt (1971) • Henry Kissinger / Lê Ðức Thọ (cenu odmítl) (1973) • Seán MacBride / Eisaku Sató (1974) • Andrej Sacharov (1975)

1901–1925 • 1926–1950 • 1951–1975 • 1976–2000 • 2001–současnost
Osobnosti roku časopisu Time
1927–1950
1951–1975
1976–2000
2001–dosud
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Henry_Kissinger&oldid=23425707“