Pavel Tigrid: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
m Oprava gramatické chyby.
značky: první editace editace z Vizuálního editoru
m reka Tigris, nikoliv Tigrid!!!
značky: revertováno editace z Vizuálního editoru
Řádek 14: Řádek 14:
| ocenění = Cena 1. června (1993)<br>[[Řád Tomáše Garrigua Masaryka]] [[Soubor: CZE Rad T-G-Masaryka 1tr (1994) BAR.svg |50px|mzz]] 1. třídy (1995)<br>[[Záslužný řád Spolkové republiky Německo]] [[Soubor:GER Bundesverdienstkreuz 6 GrVK Stern Band.svg |50px|caz]] Velký kříž s hvězdou (2000)<br>[[Řád čestné legie]] [[Soubor:Legion Honneur Chevalier ribbon.svg |50px|caz]] rytíř<br>Čestný doktorát Univerzity Karlovy
| ocenění = Cena 1. června (1993)<br>[[Řád Tomáše Garrigua Masaryka]] [[Soubor: CZE Rad T-G-Masaryka 1tr (1994) BAR.svg |50px|mzz]] 1. třídy (1995)<br>[[Záslužný řád Spolkové republiky Německo]] [[Soubor:GER Bundesverdienstkreuz 6 GrVK Stern Band.svg |50px|caz]] Velký kříž s hvězdou (2000)<br>[[Řád čestné legie]] [[Soubor:Legion Honneur Chevalier ribbon.svg |50px|caz]] rytíř<br>Čestný doktorát Univerzity Karlovy
}}
}}
'''Pavel Tigrid''', narozený jako '''Pavel Schönfeld''' ([[27. říjen|27.&nbsp;října]] [[1917]] [[Praha]]<ref>{{Citace monografie | příjmení = Tomeš | jméno = Josef | odkaz na autora = Josef Tomeš | spoluautoři = a kol. | titul = Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž | vydavatel = Paseka ; Petr Meissner | místo = Praha ; Litomyšl | rok = 1999 | počet stran = 587 | isbn = 80-7185-247-3 | strany = 352}}</ref> – [[31. srpen|31.&nbsp;srpna]] [[2003]] [[Héricy]], [[Seine-et-Marne]], [[Francie]]), byl [[Česko|český]] [[spisovatel]], [[Publicistika|publicista]] a&nbsp;[[politik]], jeden z&nbsp;nejvýznačnějších představitelů českého [[Komunismus|protikomunistického]] [[exil]]u. Svůj pseudonym „Tigrid“ odvodil od řeky [[Tigris|Tigridu]], jako vzpomínku na hodiny zeměpisu a&nbsp;dějepisu na základní škole v&nbsp;[[Semily|Semilech]].
'''Pavel Tigrid''', narozený jako '''Pavel Schönfeld''' ([[27. říjen|27.&nbsp;října]] [[1917]] [[Praha]]<ref>{{Citace monografie | příjmení = Tomeš | jméno = Josef | odkaz na autora = Josef Tomeš | spoluautoři = a kol. | titul = Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž | vydavatel = Paseka ; Petr Meissner | místo = Praha ; Litomyšl | rok = 1999 | počet stran = 587 | isbn = 80-7185-247-3 | strany = 352}}</ref> – [[31. srpen|31.&nbsp;srpna]] [[2003]] [[Héricy]], [[Seine-et-Marne]], [[Francie]]), byl [[Česko|český]] [[spisovatel]], [[Publicistika|publicista]] a&nbsp;[[politik]], jeden z&nbsp;nejvýznačnějších představitelů českého [[Komunismus|protikomunistického]] [[exil]]u. Svůj pseudonym „Tigrid“ odvodil od řeky [[Tigris|Tigrisu]], jako vzpomínku na hodiny zeměpisu a&nbsp;dějepisu na základní škole v&nbsp;[[Semily|Semilech]].


== Původ a soukromý život ==
== Původ a soukromý život ==

Verze z 5. 12. 2020, 17:12

Pavel Tigrid, dr. h. c.
Pavel Tigrid
Pavel Tigrid
2. ministr kultury České republiky
Ve funkci:
19. ledna 1994 – 4. července 1996
Předseda vládyVáclav Klaus
PředchůdceJindřich Kabát
NástupceJaromír Talíř
Stranická příslušnost
ČlenstvíKDU-ČSL
Narození27. října 1917
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí31. srpna 2003 (ve věku 85 let)
Héricy, Seine-et-Marne
FrancieFrancie Francie
Alma materPrávnická fakulta Univerzity Karlovy
Profesespisovatel, novinář, politický aktivista, politik, vydavatel, publicista, překladatel, redaktor, dramatik a ministr kultury
OceněníCena 1. června (1993)
Řád Tomáše Garrigua Masaryka mzz 1. třídy (1995)
Záslužný řád Spolkové republiky Německo caz Velký kříž s hvězdou (2000)
Řád čestné legie caz rytíř
Čestný doktorát Univerzity Karlovy
PodpisPavel Tigrid, podpis
CommonsPavel Tigrid
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pavel Tigrid, narozený jako Pavel Schönfeld (27. října 1917 Praha[1] – 31. srpna 2003 Héricy, Seine-et-Marne, Francie), byl český spisovatel, publicista a politik, jeden z nejvýznačnějších představitelů českého protikomunistického exilu. Svůj pseudonym „Tigrid“ odvodil od řeky Tigrisu, jako vzpomínku na hodiny zeměpisu a dějepisu na základní škole v Semilech.

Původ a soukromý život

Předkové Pavla Tigrida pocházeli ze semilské židovské rodiny Schönfeldů.[2] Tigridův praděd Pavel Schönfeld byl nájemcem semilského pivovaru a majitelem nemovitostí. Za svoji činnost pro blaho města byl oceněn čestným občanstvím města Semily (1857). Otec Pavla Tigrida byl bratrancem spisovatele Ivana Olbrachta a synovcem spisovatele Antala Staška (vlastním jménem Antonín Zeman),[3][4] jenž byl v Semilech 35 let advokátem. Olbrachtova matka Kamila Zemanová, rozená Schönfeldová, konvertovala ke katolické víře na žádost Antonína Zemana před sňatkem v roce 1880.[5]

Pavel Tigrid se narodil jako Pavel Schönfeld dne 27. října 1917 v Praze do asimilované česko-židovské rodiny, pokřtěn byl hned po narození. Jeho rodiče, František Schönfeld a Ema Singerová, se ještě před jeho nástupem do školy rozvedli a Pavel byl svěřen do péče otci.[5][6][7]

V prosinci 1945 poznal Pavel Tigrid na ministerstvu zahraničních věcí Ivanu Myškovou, která zde po maturitě začala pracovat jako sekretářka. V prosinci 1946 se zasnoubili po dvou měsících se začátkem roku 1947 v kostele svatého Františka z Assisi na Starém Městě vzali. Myšková byla po otci, který dle oficiální zprávy zahynul v lednu 1945 na pochodu smrti z Osvětimi, rovněž židovského původu. Z matčiny strany pocházela z umělecké rodiny, její babičkou byla herečka Terezie Brzková.[8] Pavel Tigrid měl s Ivanou Tigridovou (4. listopadu 1925 – 27. června 2008 v Héricy[9]) v letech 1955–1958 dvě dcery a jednoho syna. Jak dcery Deborah a Kateřina (Catherine), tak syn Gregory se narodili v USA.[10]

Profesní dráha

Pavel Schönfeld emigroval poprvé v roce 1939, přes Německo a Francii do Anglie. Za druhé světové války působil v Londýně a změnil si své příjmení na Tigrid.[11] Podílel se na exilovém vysílání v rádiu BBC[12] a úzce spolupracoval s předsedou exilové vlády Msgr. Janem Šrámkem, pod jehož vlivem se přiklonil ke katolické víře.[zdroj?]

Bezprostředně po konci války se v červnu 1945 z Londýna vrátil Československa do vlasti na vyžádání komunistického ministra informací Václava Kopeckého, který ho chtěl angažovat do vysílání Československého rozhlasu, z čehož následně sešlo a Pavel Tigrid se dále neživil slovem, ale textem. Byl šéfredaktorem týdeníku Vývoj a přátelil se s Jiřím Kovtunem, s nímž ho spojovalo také antikomunistické smýšlení.[13] Po emigraci v roce 1948 se sešli ve Frankfurtu nad Mohanem.

Po návratu do vlasti pokračoval ve spolupráci s Československou stranou lidovou. Byl šéfredaktorem časopisu Obzory, který byl známý svými kritickými, ostře protikomunistickými postoji a v němž se jako jeden z prvních Čechů postavil proti vysídlení Němců z Československa a krutému zacházení s nimi.[zdroj?] Díky možnosti zřídit pro lidovce druhé periodikum založil již zmíněný časopis Vývoj.

20. února 1948 odjel na pozvání britského atašé do britské zóny rozděleného Berlína, kde podle pomlouvačných zpráv mělo být nehumánně zacházeno s lidmi. Tigrid vycestoval na diplomatický pas, který neodevzdal podle vydaného pokynu na ministerstvu zahraničí, za což byl na něj vydán zatykač, který dorazil na hranice hodinu po tom, kdy je Tigrid již v autě přejel. O únorovém převratu komunistů se dozvěděl v Mnichově, kde ani nemohl podat novináři žádané prohlášení k vývoji v ČSR, jelikož jeho žena byla komunisty na tři měsíce uvězněna v pankrácké věznici. Po propuštění Ivany Tigridové z vězení se jí podařilo, že byla na Šumavě převedena přes hranice. Další rok spolu strávili v táboře pro emigranty v Řezně.

V roce 1951 byl Tigrid pověřen vedením československé redakce rozhlasu Svobodná Evropa v Mnichově. Protože se názorově neshodl s ředitelem RFE Ferdinandem Peroutkou, po roce z rozhlasu Svobodná Evropa odešel.[zdroj?] Rozhlas měl vysílat pro všechny komunistické země, československé vysílání mezi nimi bylo první, jako zkušební. Roku 1952 odcestoval s manželkou do Spojených států, kde se zprvu živil jako číšník, stejně jako za války v Londýně, a dále jako majitel restaurace, v níž jeho manželka vařila.

V roce 1956 v reakci na maďarské události začal vydávat čtvrtletník Svědectví,[14] s jehož redakcí a také se svou ženou a dětmi přesídlil na pozvání nakladatele Walkera roku 1959 do Paříže. V té době již on i jeho rodina získali americké státní občanství. V Paříži byl Tigrid za práci pro Svědectví placen stejně jako předtím v Americe z rozpočtu CIA, což nezveřejnil ani po sametové revoluci.[15] Údajně se stýkal také s člověkem z prostředí KSČ[kdo?], který do Paříže vyvážel důležité interní informace.[zdroj?] V Paříži se poprvé setkal s Václavem Havlem. Vydáváním časopisu Svědectví, které četlo stále více Čechů a mezi nimi i komunistů, se Tigrid výrazně zasloužil o start Pražského jara 1968.

Až do konce svého života byl externím spolupracovníkem Svobodné Evropy, odkud ostře vystupoval proti totalitnímu režimu v Československu se svým typickým vtipem a sarkasmem. Dlouhodobě také spolupracoval se Zdeňkem Mastníkem v Londýně (vedoucím sekce českého vysílání BBC) a jeho knihkupectvím. Představiteli KSČ byl považován za nejnebezpečnějšího představitele exilového protikomunistického odboje.[zdroj?] Ve vysílání Svobodné Evropy se věnoval různým publicistickým žánrům, projevům a komentářům k dobovému tisku a událostem jako byly inscenované procesy s Rudolfem Slánským a dalšími obžalovanými a s Miladou Horákovou.[16]

Po sametové revoluci působil jako spolupracovník prezidenta Václava Havla, na jehož pozvání se vrátil 28. prosince 1989 do Československa.[14] Roku 1994 získal post ministra kultury v první vládě Václava Klause, jmenovaného za KDU-ČSL.[14]

V roce 1995 pomohl jako ministr kultury uspořádat ve výstavní síni ÚLUV na Národní třídě a zorganizovat velkou výstavu „Tomáš Garrigue Masaryk – člověk a umění“, kterou uspořádalo Masarykovo demokratické hnutí a zahájil ji prezident Václav Havel se dvěma Masarykovými vnučkami. Výstavu zhlédlo okolo 50 000 návštěvníků. Tigrid se osobně zúčastnil několika tematických besed za velkého zájmu posluchačů i organizátorů. Zdůrazňoval v nich zejména Masarykův vztah ke kultuře, jeho rozsáhlou publikační činnost, zásluhy o budování Československých legií i diplomatickou aktivitu, vedoucí k založení demokratické první Československé republiky.[zdroj?]

V roce 2003 se rozhodl pro dobrovolný odchod ze života a přestal brát životně důležité léky.[17]

Citát

„ Počátkem června 1944 jsem dostal dlouhý dopis od Pavla Tigrida. Psal mi při ranní službě mezi dvěma zpravodajskými relacemi. Mimo jiné líčil účinky nové nacistické zbraně, dálkově řízených bomb V2, jichž denně dopadlo na Londýn osm až deset. Konec jeho dopisu, který psal na anglickém psacím stroji zněl takto: "Promin, ze jsem nestacil udelat hacky a carky, nebot prave vypukla invaze. A ohlasil jsem si ji!" “
— Ota Ornest[18]

Knihy

Památní deska pro Pavla Tigrida v Praze
  • Politická emigrace v atomovém věku, Paříž 1968; Kolín nad Rýnem: INDEX, 1974 (doplněné vydání); Praha: Prostor, 1990
  • Why Dubcek fell, London: MacDonald, 1971
  • Kapesní průvodce inteligentní ženy po vlastním osudu, Toronto: Sixty-Eight Publishers, 1988 – mladé dívce z Československa odhaluje ve 13 večerech na Jadranu svůj pohled na historii národa a odkrývá zvrácenost režimu.
  • Dnešek je váš, zítřek je náš : dělnické revolty v komunistických zemích, Praha: Vokno, 1990
  • Glosy o české politice 1996–1999, Praha: Radioservis, 1999
  • Marx na Hradčanech, Brno: Barrister & Principal, 2001
  • Přikládáme sekeru ke kořenům lži , Praha, Academia 2016[19]
  • Poslední den pana T, Petr Bednář -1978- MAGNET Praha

Pocty

Odkazy

Reference

  1. ↑ TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 352. 
  2. ↑ Život mezi Schönfeldem a Tigridem. Příběhy slavných [online]. Česká televize, 2008 [cit. 2020-05-22]. Dostupné online. 
  3. ↑ PLACHTA, Miloš: Antal Stašek (JUDr. Antonín Zeman). Semilské noviny, č. 3/2009, s. 13, [1], dostupné on-line, formát PDF.
  4. ↑ Významné osobnosti Semil. www.semily.cz [online]. [cit. 2012-03-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-09-08. 
  5. ↑ a b KOSATÍK, Pavel. Tigrid, poprvé: průvodce osudem inteligentního muže ve dvacátém století. Praha: Mladá fronta, 2013. ISBN 978-80-204-2026-8. S. 7–12. Dále jen Kosatík. 
  6. ↑ KOTYK, Petr. Pavel Tigrid: Mně se nestýskalo. Praha: Gutenberg, 2010. ISBN 978-80-86349-41-1. S. 45–46. Dále jen Kotyk. 
  7. ↑ Kotyk, s. 129.
  8. ↑ Kosatík, s. 83–86.
  9. ↑ Kotyk, s. 148.
  10. ↑ Kosatík, s. 128.
  11. ↑ ČT dnes představí Pavla Tigrida jako milovníka života. www.ceskatelevize.cz [online]. Česká televize, 2008 [cit. 2020-11-17]. Dostupné online. 
  12. ↑ VALTROVÁ, Marie – ORNEST, Ota. Hraje váš tatínek ještě na housle?. Praha: Primus, 1993, str. 60, 96, ISBN 80-85625-19-9
  13. ↑ [2]
  14. ↑ a b c MÜLLEROVÁ, Alena; HANZEL, Vladimír. Albertov 16:00 Příběhy sametové revoluce. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7422-002-9. Kapitola Slovníček, s. 284. 
  15. ↑ Pavel Kosatík, Tigrid poprvé: Průvodce životem inteligentního muže ve dvacátém století. Praha 2013
  16. ↑ ČRo Leonardo
  17. ↑ ČTK. Spisovatel, novinář a politik Pavel Tigrid by se dožil 90 let. Novinky [online]. 2007-10-26 [cit. 2015-07-13]. Dostupné online. 
  18. ↑ VALTROVÁ, Marie – ORNEST, Ota. Hraje váš tatínek ještě na housle?. Praha: Primus, 1993, str. 98, ISBN 80-85625-19-9
  19. ↑ Utínat zlo u kořene. Vycházejí Tigridovy protitotalitní projevy : Týden.cz. Dostupné online
  20. ↑ Čestné doktoráty Univerzity Karlovy od roku 1990
  21. ↑ Řád Tomáše Garrigua Masaryka – seznam vyznamenaných
  22. ↑ Čestní občané města: Město Semily. www.semily.cz [online]. [cit. 2017-10-28]. Dostupné online. 
  23. ↑ Jazykové gymnázium Pavla Tigrida

Literatura

  • DRÁPALA, Milan, a kol. Na ztracené vartě Západu : antologie české nesocialistické publicistiky z let 1945–1948. Praha: Prostor, 2000. 682 s. ISBN 80-7260-046-X. 
  • KOSATÍK, Pavel. Čeští demokraté : 50 nejvýznamnějších osobností veřejného života. Praha: Mladá fronta, 2010. 280 s. ISBN 978-80-204-2307-8. 
  • KOSATÍK, Pavel. Tigrid, poprvé : Průvodce životem inteligentního muže ve dvacátém století. Praha: Mladá fronta, 2013. 352 s. ISBN 978-80-204-2026-8. 
  • VALTROVÁ, Marie – ORNEST, Ota. Hraje váš tatínek ještě na housle?. Praha: Primus, 1993, str. 26, 36, 43, 48, 55, 57, 60, 63, 65, 92, 95, 96, 98, 102, 107–110, 112, 113, 182–4, 186, 207, 209, 350–353, 358, ISBN 80-85625-19-9
  • PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie. Karviná, Praha: Paris, 2019. 219 s. ISBN 978-80-87173-47-3. 

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
První vláda Václava Klause
Předseda vlády
Václav Klaus (jmenován 2. července 1992, ODS)
Členové v den jmenování vlády
2. července 1992
Jan Kalvoda (místopředseda vlády, ODA) • Ivan Kočárník (místopředseda vlády, finance, ODS) • Josef Lux (místopředseda vlády, zemědělství, KDU-ČSL) • Stanislav Bělehrádek (hospodářská soutěž, KDU-ČSL) • František Benda (životní prostředí, KDS) • Vladimír Dlouhý (průmysl a obchod, ODA) • Karel Dyba (hospodářská politika a rozvoj, ODS) • Jindřich Kabát (kultura – demise 17. ledna 1994, KDU-ČSL) • Petr Lom (zdravotnictví – demise 22. června 1993, ODS) • Igor Němec (státní kontrola, ODS) • Jiří Novák (spravedlnost, ODS) • Petr Piťha (školství, mládež a tělovýchova – demise 27. dubna 1994, nestraník za KDS) • Jan Ruml (vnitro, ODS) • Jiří Skalický (správa národního majetku a privatizace, ODA) • Jindřich Vodička (práce a sociální věci, ODS) • Josef Zieleniec (zahraničí, ODS)
Členové jmenovaní později
30. prosince 1992
Antonín Baudyš (obrana – demise 21. září 1994, KDU-ČSL) • Jan Stráský (doprava a spoje – odvolán 10. října 1995, zdravotnictví – pověřen 10. října 1995, ODS)
23. června 1993
Luděk Rubáš (zdravotnictví – demise 10. října 1995, ODS)
19. ledna 1994
Pavel Tigrid (kultura, nestraník za KDU-ČSL)
2. května 1994
Ivan Pilip (školství, mládež a tělovýchova, KDS)
22. září 1994
10. října 1995
Vladimír Budinský (doprava a spoje, ODS)
Ministři kultury České republiky
1993–19981998–20072007–20132013–20192019–dosud
Ministerstvo kultury České republiky
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Pavel_Tigrid&oldid=19234834“