Slivoň: Porovnání verzí
další drobné rozš. značka: editace z Vizuálního editoru |
drobné doladění, alty apod. značka: editace z Vizuálního editoru |
||
| Řádek 33: | Řádek 33: | ||
}}</ref> |
}}</ref> |
||
}} |
}} |
||
'''Slivoň''' (''Prunus'') je rozsáhlý [[rod (biologie)|rod]] [[strom]]ů a [[keř]]ů z [[Čeleď|čeledi]] [[růžovité|růžovitých]], se značným hospodářským a kulturním významem. Zahrnuje velké množství oblíbených ovocných dřevin, jako jsou [[Slivoň švestka|švestka]], [[Meruňka obecná|meruňka]], [[Višeň obecná|višeň]], [[Třešně|třešeň]], [[Mandloň obecná|mandloň]] a [[Broskvoň obecná|broskvoň]], stejně jako druhy planě rostoucí, jako jsou střemcha, trnka či [[Višeň turecká|mahalebka]]. Některé druhy se užívají i jako [[Okrasná rostlina|okrasné rostliny]], např. [[sakura]]. V minulosti byl dnešní široce pojatý rod štěpen do menších rodů. Počet taxonů zahrnovaných dnes do široce pojatého rodu ''Prunus'' se blíží číslu 500 včetně kříženců a různých poddruhů. Rod je rozšířen kosmopolitně, nejvíce však v mírných šířkách [[severní polokoule]]. Mnozí zástupci rodu se pěstují v kultuře již po tisíce let a byla z nich vyšlechtěna celá řada hybridů a kultivarů. |
'''Slivoň''' (''Prunus'') je rozsáhlý [[rod (biologie)|rod]] [[strom]]ů a [[keř]]ů z [[Čeleď|čeledi]] [[růžovité|růžovitých]], se značným hospodářským a kulturním významem. Zahrnuje velké množství oblíbených ovocných dřevin s širokým spektrem využití, jako jsou [[Slivoň švestka|švestka]], [[Meruňka obecná|meruňka]], [[Višeň obecná|višeň]], [[Třešně|třešeň]], [[Mandloň obecná|mandloň]] a [[Broskvoň obecná|broskvoň]], stejně jako druhy planě rostoucí, jako jsou střemcha, trnka či [[Višeň turecká|mahalebka]]. Některé druhy se užívají i jako [[Okrasná rostlina|okrasné rostliny]], např. [[sakura]], která je známým symbolem Japonska. Vyznačují se střídavými listy a oboupohlavnými, zpravidla vonnými květy a přítomností různých chemických látek, např. toxického [[Amygdalin|amygdalinu]]. Plodem je [[peckovice]]. |
||
V minulosti byl dnešní široce pojatý rod štěpen do menších rodů. Počet taxonů zahrnovaných dnes do široce pojatého rodu ''Prunus'' se blíží číslu 500 včetně kříženců a různých poddruhů. Rod je rozšířen kosmopolitně, nejvíce však v mírných šířkách [[severní polokoule]]. Mnozí zástupci rodu se pěstují v kultuře již po tisíce let a byla z nich vyšlechtěna celá řada hybridů a kultivarů. Na českém území je původních šest druhů, další jsou zdomácnělými archeofyty a nebo místy zplaňují z kultury. |
|||
== Popis == |
== Popis == |
||
=== Vegetativní orgány, habitus a vzrůst === |
=== Vegetativní orgány, habitus a vzrůst === |
||
Slivoně jsou opadavé, zřídka i stálezelené (sekce ''Laurocerasus'') stromy nebo keře. Mohou nabývat různého [[Habitus (biologie)|habitu]] od nízkých, středně vysokých i vysokých stromů dorůstajích výšek 5 až 25 metrů, zřídka více, přes vícekmenné stromky či keře a klonální porosty až po nízké plazivé keře o výšce i méně než 30 centimetrů. Dožívají se relativně krátkého věku, řádově desítky let, třešeň ptačí výjimečně až 200 let. [[Kořen|Kořenový systém]] je kůlovitý, hluboko sahající, bohatě větvený, u |
Slivoně jsou opadavé, zřídka i stálezelené (sekce ''Laurocerasus'') stromy nebo keře. Mohou nabývat různého [[Habitus (biologie)|habitu]]ː od nízkých, středně vysokých i vysokých stromů dorůstajích výšek 5 až 25 metrů, zřídka více, přes vícekmenné stromky či keře a klonální porosty až po nízké plazivé keře o výšce i méně než 30 centimetrů. Dožívají se relativně krátkého věku, řádově desítky let, třešeň ptačí výjimečně až 200 let. [[Kořen|Kořenový systém]] je kůlovitý, hluboko sahající, bohatě větvený, u mnoha druhů je vyvinuta silná [[Vegetativní rozmnožování|kořenová výmladnost]], díky níž mohou jedinci vytvářet na stanovišti rozsáhlé [[Polykormon|polykormony]] (typicky např. [[Trnka obecná|slivoň trnka]]). Častá je [[mykorhiza]]. [[Borka|Kůra]] je v mládí hladká, často s nápadnými [[Lenticela|lenticelami]], ve stáří puká a vytváří rozbrázděnou borku, nebo se podélně kroutí a odlupuje. Některé druhy mají zkrácené větvičky ([[Brachyblast|brachyblasty]]) opatřené [[Trn (botanika)|kolci]]. [[List]]y jsou jednoduché, střídavě postavené nebo vyrůstající na brachyblastech, s drobnými opadavými [[Palist|palisty]]. [[Čepel listová|Listové čepele]] jsou obvykle kopinatého nebo vejčitého tvaru, se zubatými, pilovitými nebo i téměř celokrajnými okraji; na jejich spodním okraji nebo na [[Řapík|řapíku]] jsou často [[Nektar|nektariové žlázky]].<ref name=":0" /><ref name=":2" /><ref name=":4" /> |
||
=== Generativní orgány === |
=== Generativní orgány === |
||
[[Květ]]y jsou oboupohlavné, pravidelné, vyrůstající samostatně nebo v chudých či bohatých květenstvíchː [[Okolík|okolících]], [[Chocholík|chocholících]] či [[Hrozen|hroznech]]. Rozkvétají obvykle před vyrašením listů nebo současně s listy. Květní lůžko formuje zvonkovitou nebo válcovitou [[Češule|češuli]]. [[Kalich (botanika)|Kališních]] i [[Koruna (botanika)|korunních lístků]] je po pěti, korunní jsou většinou bílé až růžové, zřídka i v odstínech červené, purpurové či fialové. [[Gyneceum (botanika)|Gyneceum]] je apokarpní, s jedním [[Plodolist|plodolistem]], [[semeník]] je svrchní, volně vyrůstající ze dna češule, s jednou přímou [[Čnělka|čnělkou]]. [[Tyčinka (botanika)|Tyčinky]] jsou volné, nesrostlé, vyrůstající ve velkém množství (20–100), s barevnými [[Prašník|prašníky]]. Květy často výrazně voní, opylovány jsou hmyzem, typicky [[Blanokřídlí|blanokřídlými]]. Díky obsahu nektaru patří slivoně k [[Medonosná rostlina|medonosným rostlinám]]; co do [[opylení]] mohou být [[Samosprašnost|samosprašné]], nebo [[Cizosprašnost|cizosprašné]], což je třeba vzít do úvahy při zahradní výsadbě.<ref name=":3" /><ref name=":2" /> |
[[Květ]]y jsou oboupohlavné, pravidelné, vyrůstající samostatně nebo v chudých či bohatých květenstvíchː [[Okolík|okolících]], [[Chocholík|chocholících]] či [[Hrozen|hroznech]]. Rozkvétají obvykle před vyrašením listů nebo současně s listy. Květní lůžko formuje zvonkovitou nebo válcovitou [[Češule|češuli]]. [[Kalich (botanika)|Kališních]] i [[Koruna (botanika)|korunních lístků]] je po pěti, korunní jsou většinou bílé až růžové, zřídka i v odstínech červené, purpurové či fialové. [[Gyneceum (botanika)|Gyneceum]] je apokarpní, s jedním [[Plodolist|plodolistem]], [[semeník]] je svrchní, volně vyrůstající ze dna češule, s jednou přímou [[Čnělka|čnělkou]]. [[Tyčinka (botanika)|Tyčinky]] jsou volné, nesrostlé, vyrůstající ve velkém množství (20–100), s barevnými [[Prašník|prašníky]]. Květy často výrazně voní, opylovány jsou hmyzem, typicky [[Blanokřídlí|blanokřídlými]]. Díky obsahu nektaru patří slivoně k [[Medonosná rostlina|medonosným rostlinám]]; co do [[opylení]] mohou být [[Samosprašnost|samosprašné]], nebo [[Cizosprašnost|cizosprašné]], což je třeba vzít do úvahy při zahradní výsadbě.<ref name=":3" /><ref name=":2" /> |
||
Květní obaly včetně češule po odkvětu opadávají a semeník dozrává v [[Plod (botanika)|plod]], kterým je [[peckovice]] různých rozměrů, na povrchu hladká nebo pýřitě plstnatá, s relativně velkou [[pecka|peckou]] uvnitř. Dužnina plodů je u převážné většiny slivoní jedlá, u některých druhů však hrozí otravy nebo nevolnosti při pozření semen obsahujících prudce jedovaté látky (střemchy, bobkovišeň).<ref>{{Citace elektronického periodika |
Květní obaly včetně češule po odkvětu opadávají a semeník dozrává v [[Plod (botanika)|plod]], kterým je [[peckovice]] různých rozměrů. Vyrůstá na stopce nebo přisedle, na povrchu je hladká, nebo pýřitě plstnatá, s relativně velkou [[pecka|peckou]] uvnitř. Dužnina plodů je u převážné většiny slivoní jedlá, u některých druhů však hrozí otravy nebo nevolnosti při pozření semen obsahujících prudce jedovaté látky (střemchy, bobkovišeň).<ref>{{Citace elektronického periodika |
||
| titul = Prunus in Flora of China @ efloras.org |
| titul = Prunus in Flora of China @ efloras.org |
||
| periodikum = www.efloras.org |
| periodikum = www.efloras.org |
||
| Řádek 84: | Řádek 86: | ||
== Rozšíření a ekologie == |
== Rozšíření a ekologie == |
||
[[Soubor:Prunus pumila, South Ste. Marys Island.JPG|náhled|''Prunus pumila'', habitus plazivého keře na kamenité stráni]] |
[[Soubor:Prunus pumila, South Ste. Marys Island.JPG|náhled|''Prunus pumila'', habitus plazivého keře na kamenité stráni|alt=Plazivý keř se zralými tmavými třešněmi na kamenité stráni]] |
||
Rod ''Prunus'' je rozšířen kosmopolitně, s těžištěm výskytu v mírných a subtropických oblastech na severní polokouli. Osídluje prakticky celou [[Evropa|Evropu]], [[Asie|Asii]] a [[Severní Amerika|Severní Ameriku]] vyjma nejchladnějších oblastí, několik druhů zasahuje do tropů [[Indočína|Indočíny]] a [[jihovýchodní Asie]]. Ojedinělí zástupci se vyskytují i v [[Jižní Amerika|Jižní Americe]], rovníkové a [[Jižní Afrika|jižní Africe]] včetně [[Madagaskar|Madagaskaru]] a v [[Austrálie|Austrálii]]. Rostou nejčastěji jako příměs světlých lesů a [[Lesní lem|lesních plášťů]], v křovinách, keřovité druhy též na kamenitých stráních, ve stepních trávnících apod., často též synantropně podél cest, v zarůstajících starých sadech a zahradách nebo ladem nechaných loukách. |
Rod ''Prunus'' je rozšířen kosmopolitně, s těžištěm výskytu v mírných a subtropických oblastech na severní polokouli. Osídluje prakticky celou [[Evropa|Evropu]], [[Asie|Asii]] a [[Severní Amerika|Severní Ameriku]] vyjma nejchladnějších oblastí, několik druhů zasahuje do tropů [[Indočína|Indočíny]] a [[jihovýchodní Asie]]. Ojedinělí zástupci se vyskytují i v [[Jižní Amerika|Jižní Americe]], rovníkové a [[Jižní Afrika|jižní Africe]] včetně [[Madagaskar|Madagaskaru]] a v [[Austrálie|Austrálii]]. Rostou nejčastěji jako příměs světlých lesů a [[Lesní lem|lesních plášťů]], v křovinách, keřovité druhy též na kamenitých stráních, ve stepních trávnících apod., často též synantropně podél cest, v zarůstajících starých sadech a zahradách nebo ladem nechaných loukách. V české flóře je původních šest druhů, dalších několik je zdomácnělými archeofyty a nebo místy zplaňují z kultury.<ref name=":2" /> |
||
Až na výjimky (bobkovišeň) nejlépe prospívají na plném slunci či v lehčím polostínu. Zvládají růst prakticky v jakékoli půdě kromě těžké jílovité a trvale zamokřené, některé volně rostoucí druhy snášejí i chudé kamenité půdy a značné sucho. Kulturně pěstované druhy vyžadují půdy dostatečně humózní. Kromě bobkovišní a střemchy jsou všechny druhy vápnomilné. Při prudkém střídání teplot v zimě mohou trpět mrazovými trhlinami ve dřevě a následným [[Klejotok|klejotokem]]. K nejčastějším škůdcům a chorobám patří [[monilióza]], různé bakteriální spály, houbové [[Skvrnitost listů třešně a višně|skvrnitosti]] a [[Kadeřavost broskvoně|kadeřavost]], zralé plody třešní obývají larvy [[Vrtule třešňová|vrtule třešňové]]. Velmi obávanou chorobou, která ve 20. století zlikvidovala po celém světě stovky milionů stromů více než 30 druhů slivoní, je [[šarka]].<ref>{{Citace monografie |
Až na výjimky (bobkovišeň) nejlépe prospívají na plném slunci či v lehčím polostínu. Zvládají růst prakticky v jakékoli půdě kromě těžké jílovité a trvale zamokřené, některé volně rostoucí druhy snášejí i chudé kamenité půdy a značné sucho. Kulturně pěstované druhy vyžadují hluboké půdy, které jsou dostatečně humózní. Kromě bobkovišní a střemchy jsou všechny druhy vápnomilné. Při prudkém střídání teplot v zimě mohou trpět mrazovými trhlinami ve dřevě a následným [[Klejotok|klejotokem]]. K nejčastějším škůdcům a chorobám patří [[monilióza]], různé bakteriální spály, houbové [[Skvrnitost listů třešně a višně|skvrnitosti]] a [[Kadeřavost broskvoně|kadeřavost]], zralé plody třešní obývají larvy [[Vrtule třešňová|vrtule třešňové]]. Velmi obávanou chorobou, která ve 20. století zlikvidovala po celém světě stovky milionů stromů více než 30 druhů slivoní, je [[šarka]].<ref>{{Citace monografie |
||
| příjmení = Hieke |
| příjmení = Hieke |
||
| jméno = Karel |
| jméno = Karel |
||
| Řádek 108: | Řádek 110: | ||
== Systematika == |
== Systematika == |
||
[[Soubor:Fruits Prunus domestica.jpg|alt=|náhled|Švestkyː ''Prunus domestica'']] |
[[Soubor:Fruits Prunus domestica.jpg|alt=Švestky na větvi|náhled|Švestkyː ''Prunus domestica'']] |
||
Systematické klasifikace tohoto rozsáhlého rodu procházela v čase mnoha proměnami. [[Carl Linné|Linné]] zprvu jemu známé zástupce rozdělil do čtyř rodů ''Amygdalus, Cerasus, Prunus'' a ''Padus,'' později jejich počet zmenšil na dva (''Amygdalus'' a ''Prunus'', 1758). Ve 20. století byl rod členěn na 5–6 podrodů, existovaly také tendence drobit jej na mnoho menších rodůː v mnoha zdrojích včetně ''Květeny ČSR'' je rod vydělen do čeledi [[mandloňovité]] (''Amygdalaceae'') a rozčleněn do osmi úzce pojatých rodů (''Prunus'' sensu stricto – slivoň, švestka; ''Cerasus'' – třešeň, višeň; ''Padus'' – střemcha vč. sakury; ''Padellus'' – mahalebka; ''Laurocerasus'' – bobkovišeň; ''Amygdalus'' – mandloň; ''Armeniaca'' – meruňka; ''Persica'' – broskvoň). Jindy mu v rámci čeledi [[Růžovité|růžovitých]] byla přidělována samostatná podčeleď ''Prunoideae'', která se však ukázala jako nepřirozená. [[Fylogenetika|Fylogenetické]] studie potvrdily celý rod ''Prunus'' v širokém pojetí jako [[Monofyletismus|monofyletický]], pocházející ze [[Starý svět|Starého světa]], a zařadily jej do podčeledi ''Spiraeoideae'', v níž je jediným taxonem tribu '' |
Systematické klasifikace tohoto rozsáhlého rodu procházela v čase mnoha proměnami. [[Carl Linné|Linné]] zprvu jemu známé zástupce rozdělil do čtyř rodů ''Amygdalus, Cerasus, Prunus'' a ''Padus,'' později jejich počet zmenšil na dva (''Amygdalus'' a ''Prunus'', 1758). Ve 20. století byl rod členěn na 5–6 podrodů, existovaly také tendence drobit jej na mnoho menších rodůː v mnoha zdrojích včetně ''Květeny ČSR'' je rod vydělen do čeledi [[mandloňovité]] (''Amygdalaceae'') a rozčleněn do osmi úzce pojatých rodů (''Prunus'' sensu stricto – slivoň, švestka; ''Cerasus'' – třešeň, višeň; ''Padus'' – střemcha vč. sakury; ''Padellus'' – mahalebka; ''Laurocerasus'' – bobkovišeň; ''Amygdalus'' – mandloň; ''Armeniaca'' – meruňka; ''Persica'' – broskvoň). Jindy mu v rámci čeledi [[Růžovité|růžovitých]] byla přidělována samostatná podčeleď ''Prunoideae'', která se však ukázala jako nepřirozená. [[Fylogenetika|Fylogenetické]] studie potvrdily celý rod ''Prunus'' v širokém pojetí jako [[Monofyletismus|monofyletický]], pocházející ze [[Starý svět|Starého světa]], a zařadily jej do podčeledi ''Spiraeoideae'', v níž je jediným taxonem tribu ''Amygdaleae''; sesterskou větví je tribus ''Neillieae'' (rody [[tavola]], [[tavolníkovka]]).<ref>{{Citace elektronického periodika |
||
| ⚫ | |||
| ⚫ | |||
| ⚫ | |||
| ⚫ | |||
| ⚫ | }}</ref><ref name="bor">{{Cite journal|title=Phylogeny and Systematics of Prunus (Rosaceae) as Determined by Sequence Analysis of ITS and the Chloroplast trnL-trnF Spacer DNA|journal=Systematic Botany|volume=26|issue=4|pages=797–807|year=2001|postscript=<!--None-->|jstor=3093861|last1=Bortiri|first1=E.|last2=Oh|first2=S. H.|last3=Jiang|first3=J.|last4=Baggett|first4=S.|last5=Granger|first5=A.|last6=Weeks|first6=C.|last7=Buckingham|first7=M.|last8=Potter|first8=D.|last9=Parfitt|first9=D. E.}}</ref> |
||
| příjmení = Johansson |
| příjmení = Johansson |
||
| jméno = Jan Thomas |
| jméno = Jan Thomas |
||
| Řádek 121: | Řádek 118: | ||
| url = http://angio.bergianska.se/rosids/Rosales/Rosales.html#Rosaceae |
| url = http://angio.bergianska.se/rosids/Rosales/Rosales.html#Rosaceae |
||
| datum přístupu = 2019-01-04 |
| datum přístupu = 2019-01-04 |
||
}}</ref> [[Nomenklatorický typ v botanice|Typovým druhem]] je [[slivoň švestka]] (''Prunus domestica'').<ref>{{Citace elektronického periodika |
|||
}}</ref> |
|||
| ⚫ | |||
| ⚫ | |||
| ⚫ | |||
| ⚫ | |||
| ⚫ | }}</ref> Mezi jednotlivými druhy jsou jen slabé [[Reprodukční bariéra|reprodukční bariéry]], takže snadno dochází k hybridizaci.<ref name=":0" /><ref name=":4">Hejný S., Slavík B., Kirschner J. & Křísa B. (eds), ''Květena České republiky 3'', Academia, Praha.</ref><ref name="bor">{{Cite journal|title=Phylogeny and Systematics of Prunus (Rosaceae) as Determined by Sequence Analysis of ITS and the Chloroplast trnL-trnF Spacer DNA|journal=Systematic Botany|volume=26|issue=4|pages=797–807|year=2001|postscript=<!--None-->|jstor=3093861|last1=Bortiri|first1=E.|last2=Oh|first2=S. H.|last3=Jiang|first3=J.|last4=Baggett|first4=S.|last5=Granger|first5=A.|last6=Weeks|first6=C.|last7=Buckingham|first7=M.|last8=Potter|first8=D.|last9=Parfitt|first9=D. E.}}</ref> |
||
=== Vybraní zástupci === |
=== Vybraní zástupci === |
||
| Řádek 130: | Řádek 132: | ||
| datum přístupu = 2018-12-29 |
| datum přístupu = 2018-12-29 |
||
}}</ref> |
}}</ref> |
||
[[Soubor:Prunus prostrata flower.JPG|náhled|Višeň položená (''Prunus prostrata'')]] |
[[Soubor:Prunus prostrata flower.JPG|náhled|Višeň položená (''Prunus prostrata'')|alt=Detail růžového květu na větvičce]] |
||
[[Soubor:20160312Prunus cerasifera05.jpg|náhled|''Prunus cerasifera'' ]] |
[[Soubor:20160312Prunus cerasifera05.jpg|náhled|Myrobalánː ''Prunus cerasifera'' |alt=Detail rozkvetlé větvičky]] |
||
[[Soubor:Prunus subcordata (4361788062).jpg|náhled|''Prunus subcordata'']] |
[[Soubor:Prunus subcordata (4361788062).jpg|náhled|''Prunus subcordata''|alt=Detail rozkvetlé větvičky]] |
||
'''Podrod ''Prunus'':''' |
'''Podrod ''Prunus'':''' |
||
| Řádek 175: | Řádek 177: | ||
** ''Prunus texana'' Dietr.: Texas |
** ''Prunus texana'' Dietr.: Texas |
||
[[Soubor:Prunus pensylvanica 5496707.jpg|náhled|''Prunus pensylvanica'']] |
[[Soubor:Prunus pensylvanica 5496707.jpg|náhled|''Prunus pensylvanica''|alt=Detail rozkvetlé větvičky]] |
||
[[Soubor:Kt xx 0011 ubt.jpeg|náhled|Višeň obecná - plody]] |
[[Soubor:Kt xx 0011 ubt.jpeg|náhled|Višeň obecná - plody|alt=Detail zrajících višní]] |
||
[[Soubor:Prunus padus1.jpg|náhled|Kvetoucí střemcha |
[[Soubor:Prunus padus1.jpg|náhled|Kvetoucí střemcha – ''Prunus padus''|alt=Detail rozkvetlé větvičky]] |
||
[[Soubor:Prunus lusitanica B.jpg|náhled|Bobkovišeň portugalská |
[[Soubor:Prunus lusitanica B.jpg|náhled|Bobkovišeň portugalská – ''Prunus lusitanica''|alt=Detail rozkvetlé větvičky]] |
||
<span id="Cerasus"></span> '''Podrod ''Cerasus''''' |
<span id="Cerasus"></span> '''Podrod ''Cerasus''''' |
||
| Řádek 215: | Řádek 217: | ||
** [[Střemcha viržinská]] (''Prunus virginiana'' L.)ː většina Severní Ameriky |
** [[Střemcha viržinská]] (''Prunus virginiana'' L.)ː většina Severní Ameriky |
||
[[Soubor:Prunus dulcis LC0009.jpg|náhled|Mandloň obecná]] |
[[Soubor:Prunus dulcis LC0009.jpg|náhled|Mandloň obecná – ''Prunus dulcis''|alt=Detail rozkvetlé větvičky]] |
||
'''Podrod ''Amygdalus''''' (L.) Focke: |
'''Podrod ''Amygdalus''''' (L.) Focke: |
||
| Řádek 254: | Řádek 256: | ||
=== Gastronomie === |
=== Gastronomie === |
||
[[Soubor:Wall Food 10440 (15821825451).jpg|vlevo|náhled|Meruňkový kompot|alt=]] |
[[Soubor:Wall Food 10440 (15821825451).jpg|vlevo|náhled|Meruňkový kompot|alt=Sklenice meruňkového kompotu naaranžované s ovocem a listy]] |
||
Plody různých druhů slivoní patří k nejoblíbenějším druhům [[ovoce]], jehož byla vyšlechtěna velká řada odrůd. Obsahuje množství [[Vitamín A|vitamínu A]], [[B-komplex|B]] a [[Vitamín C|C]], stejně jako [[Antioxidant|antioxidanty]], minerály, fruktózu a další jednoduché cukry. Spektrum využití je obecně nesmírně širokéː od přímé konzumace v čerstvém stavu po výrobu [[Kompot|kompotů]], rozvářek, [[Sirup|sirupů]], [[Džem|džemů]] a [[Povidla|povidel]]. Plody lze sušit (meruňky, švestky) nebo [[Kandované ovoce|kandovat]]. Využívány jsou též při pečení jako náplň oblíbených meruňkových či švestkových [[Knedlík|knedlíků]], do koláčů a dezertů (třešňová [[bublanina]]). [[Mandle (plod)| |
Plody různých druhů slivoní patří k nejoblíbenějším druhům [[ovoce]], jehož byla vyšlechtěna velká řada odrůd. Obsahuje množství [[Vitamín A|vitamínu A]], [[B-komplex|B]] a [[Vitamín C|C]], stejně jako [[Antioxidant|antioxidanty]], minerály, fruktózu a další jednoduché cukry. Spektrum využití je obecně nesmírně širokéː od přímé konzumace v čerstvém stavu po výrobu [[Kompot|kompotů]], rozvářek, [[Sirup|sirupů]], [[Džem|džemů]] a [[Povidla|povidel]]. Plody lze sušit (meruňky, švestky) nebo [[Kandované ovoce|kandovat]]. Využívány jsou též při pečení jako náplň oblíbených meruňkových či švestkových [[Knedlík|knedlíků]], do koláčů a dezertů (třešňová [[bublanina]]). Sladké [[Mandle (plod)|mandle]], vyšlechtěné na nízký obsah hořkého amygdalinu, mají všestranné užití v cukrářství, na výrobu [[Marcipán|marcipánu]] a různých [[Pochutiny|pochutin]], lisuje se z nich též výživné mandlové mléko.<ref name=":3" /><ref>{{Citace elektronického periodika |
||
| příjmení = inspekce |
|||
| jméno = all: Státní zemědělská a potravinářská |
|||
| titul = Mandle, jak je neznáme |
|||
| periodikum = www.szpi.gov.cz |
|||
| url = http://www.szpi.gov.cz/clanek/mandle-jak-je-nezname.aspx |
|||
| jazyk = cs |
|||
| datum přístupu = 2019-01-08 |
|||
}}</ref> Tradiční součástí východoasijské kuchyně, postupem času objevovanou i v Evropě, jsou výrobky z [[Meruňka japonská|japonské švestky]] ''Prunus mume'', jako je [[umeocet]] nebo sušené nakládané švestičky [[Umeboši|umeboshi]]. Ve východoasijských zemích využití tohoto nesmírně populárního stromu dále zahrnuje výrobu šťáv z kouřem uzených plodů, čaj ze sušených květních plátků, likéry a mnoho dalšího. |
|||
Samostatnou kapitolou je výroba alkoholických nápojů. Mnohé druhy peckovin jsou po prokvašení destilovány na oblíbené ovocné [[Pálenka|pálenky]]ː v ČR především [[slivovice]] a [[meruňkovice]], v jiných evropských zemích též destiláty z třešní, jako italské [[Maraschino]] z odrůdy dalmatských višní, portugalská [[ginjinha]] či ginja nebo v německém prostoru pálenka Kirsch, využívaná též při přípravě [[fondue]] nebo v cukrářství jako náplň čokoládových dezertů. Macerováním nebo přídavkem višňové šťávy vznikají likéry jako višňovka nebo [[griotka]], broskvová šťáva dodává chuť vodce [[Koskenkorva]]. Z jader broskví a meruněk se vyrábí pálenka zvaná [[persico]], macerací týchž s dalšími přísadami likér [[Amaretto]]. Višně jsou tradiční přísadou belgického piva [[Lambik|Kriek Lambik]], z [[Trnka (plod)|trnek]] se místně vyrábí ovocné víno.<ref name=":1">Alois Mikula, Přemysl Vankeː ''Plody planých a parkových rostlin''. SPN Praha 1978, str. 66-69</ref><ref>{{Citace elektronické monografie |
Samostatnou kapitolou je výroba alkoholických nápojů. Mnohé druhy peckovin jsou po prokvašení destilovány na oblíbené ovocné [[Pálenka|pálenky]]ː v ČR především [[slivovice]] a [[meruňkovice]], v jiných evropských zemích též destiláty z třešní, jako italské [[Maraschino]] z odrůdy dalmatských višní, portugalská [[ginjinha]] či ginja nebo v německém prostoru pálenka Kirsch, využívaná též při přípravě [[fondue]] nebo v cukrářství jako náplň čokoládových dezertů. Macerováním nebo přídavkem višňové šťávy vznikají likéry jako višňovka nebo [[griotka]], broskvová šťáva dodává chuť vodce [[Koskenkorva]]. Z jader broskví a meruněk se vyrábí pálenka zvaná [[persico]], macerací týchž s dalšími přísadami likér [[Amaretto]]. Višně jsou tradiční přísadou belgického piva [[Lambik|Kriek Lambik]], z [[Trnka (plod)|trnek]] se místně vyrábí ovocné víno.<ref name=":1">Alois Mikula, Přemysl Vankeː ''Plody planých a parkových rostlin''. SPN Praha 1978, str. 66-69</ref><ref>{{Citace elektronické monografie |
||
| Řádek 263: | Řádek 273: | ||
| jazyk = cs-CZ |
| jazyk = cs-CZ |
||
}}</ref> |
}}</ref> |
||
[[Soubor:Chidorigafuchi (3451082281).jpg|náhled|Plavba mezi rozkvetlými sakurami při japonském svátku Hanami|alt= |
[[Soubor:Chidorigafuchi (3451082281).jpg|náhled|Plavba mezi rozkvetlými sakurami při japonském svátku Hanami|alt=Loďky na řece mezi rozkvetlými sakurami uprostřed města]] |
||
=== Estetický a kulturní význam === |
=== Estetický a kulturní význam === |
||
Rozkvetlé stromy různých druhů slivoní jsou atraktivní jarní podívanou, proto patří k hojně pěstovaným okrasným dřevinám a vyšlechtěna byla řada jejich ozdobných kultivarů (plnokvěté, s purpurově zbarvenými listy apod.). Oblíbené především v menších zahradách jsou také různé druhy růžově kvetoucích mandloní. Rozkvetlé [[Sakura|sakury]] jsou jedním z nejznámějších symbolů Japonska, kolem nichž se točí mnoho zvyklostí a tradic společenského života. Během svátku [[Hanami]], který vznikl pravděpodobně již v [[období Heian]] (8.–12. století), jsou kvetoucí sakury ve velkém množství pozorovány a obdivovány při piknicích za popíjení [[Sake|saké]], a to jak ve dne, tak v noci za svitu lampionů. |
Rozkvetlé stromy různých druhů slivoní jsou atraktivní jarní podívanou, proto patří k hojně pěstovaným okrasným dřevinám a vyšlechtěna byla řada jejich ozdobných kultivarů (plnokvěté, s purpurově zbarvenými listy apod.). Oblíbené především v menších zahradách jsou také různé druhy růžově kvetoucích mandloní. Rozkvetlé [[Sakura|sakury]] jsou jedním z nejznámějších symbolů Japonska, kolem nichž se točí mnoho zvyklostí a tradic společenského života. Během svátku [[Hanami]], který vznikl pravděpodobně již v [[období Heian]] (8.–12. století), jsou kvetoucí sakury ve velkém množství pozorovány a obdivovány při piknicích za popíjení [[Sake|saké]], a to jak ve dne, tak v noci za svitu lampionů. Podobně obdivované jsou květy japonské švestky ume, která je též národní květinou [[Tchaj-wan (ostrov)|Taiwanu]]. Kvetoucí třešně a sakury jsou neodmyslitelnou součástí japonské i čínské poezie (mj. známá [[haiku]] básníka [[Macuo Bašó|Bašó]]) a výtvarného i užitého umění, včetně tvorby [[Bonsaj|bonsají]]. Představují symbol vracejícího se jara, krásy, čistoty, prostoty, ale též pomíjivosti a nevyhnutelného úpadku všeho živého. Trnky byly v Evropě naopak symbolem kontrastu sil světla a temnoty a považovány za dřevinu čarodějnic. Mnoho dalších lidových pověr je spojeno se zvykem řezat počátkem prosince větévky slivoní do vázy – [[Barborky]].<ref>{{Citace elektronické monografie |
||
| titul = U KOCOURA DOMA |
| titul = U KOCOURA DOMA |
||
| url = https://ukocouradoma.cz/japonska-svestka-ume/ |
| url = https://ukocouradoma.cz/japonska-svestka-ume/ |
||
| Řádek 292: | Řádek 302: | ||
=== Dřevo === |
=== Dřevo === |
||
[[Dřevo]] slivoní (především švestkové a třešňové, ale i trnky nebo některých druhů střemchy) je tvrdé, pevné a díky svému atraktivnímu hnědočervenému zbarvení s výraznou kresbou velmi ceněné v uměleckém truhlářství a řezbářství. Je vhodné k soustružení a velmi dobře se leští. Vyrábí se z něj ozdobný [[Dýha|dýhovaný]] nábytek nebo i hudební nástroje, stejně jako drobné dekorační předměty jako [[Svícen|svícny]], tácy, dózy, sošky, spony do vlasů, střenky nožů, rámy obrazů, [[Dýmka|dýmky]] či [[Šperk|dřevěné šperky]]. Pro svou vysokou výhřevnost a jemnou ovocnou vůni dýmu je oblíbeným dřevem na [[grilování]] a [[uzení]].<ref name=":0" /><ref name=":2">{{Citace monografie |
[[Dřevo]] slivoní (především švestkové a třešňové, ale i trnky nebo některých druhů střemchy) je tvrdé, pevné a díky svému atraktivnímu hnědočervenému zbarvení s výraznou kresbou velmi ceněné v uměleckém truhlářství a řezbářství. Je vhodné k soustružení a velmi dobře se leští, bývá vyhledáváno jako náhrada exotických dřev tropických stromů. Vyrábí se z něj ozdobný [[Dýha|dýhovaný]] nábytek nebo i hudební nástroje, stejně jako drobné dekorační předměty jako [[Svícen|svícny]], tácy, dózy, sošky, spony do vlasů, střenky nožů, rámy obrazů, [[Dýmka|dýmky]] či [[Šperk|dřevěné šperky]]. Pro svou vysokou výhřevnost a jemnou ovocnou vůni dýmu je oblíbeným dřevem na [[grilování]] a [[uzení]].<ref name=":0" /><ref name=":2">{{Citace monografie |
||
| příjmení = Musil |
| příjmení = Musil |
||
| jméno = Ivan |
| jméno = Ivan |
||
| Řádek 322: | Řádek 332: | ||
| datum přístupu = 2018-12-30 |
| datum přístupu = 2018-12-30 |
||
}}</ref> Součástí tradiční čínské medicíny je užívání přípravků ze švestek ume, jejichž účinky coby antioxidantu, prostředku proti únavě, překyselení organismu a proti bakterii ''[[Helicobacter pylori]]'' způsobující gastritidu a žaludeční vředy byly prokázány i moderními medicínskými výzkumy.<ref>{{cite journal|last=Enomoto|first=S|author2=Yanaoka, K|author3=Utsunomiya, H|author4=Niwa, T|author5=Inada, K|author6=Deguchi, H|author7=Ueda, K|author8=Mukoubayashi, C|author9=Inoue, I|author10=Maekita, T|author11=Nakazawa, K|author12=Iguchi, M|author13=Arii, K|author14=Tamai, H|author15=Yoshimura, N|author16=Fujishiro, M|author17=Oka, M|author18=Ichinose, M|title=Inhibitory effects of Japanese apricot (Prunus mume Siebold et Zucc.; Ume) on Helicobacter pylori-related chronic gastritis.|journal=European Journal of Clinical Nutrition|date=July 2010|volume=64|issue=7|pages=714–9|pmid=20517325|doi=10.1038/ejcn.2010.70}}</ref><ref>Soyoung Kim, Sung-Hee Park, Hye-Nam Lee, Taesun Park. "Prunus mume Extract Ameliorates Exercise-Induced Fatigue in Trained Rats", ''Journal of Medicinal Food''. September 2008: 460-468.</ref><gallery> |
}}</ref> Součástí tradiční čínské medicíny je užívání přípravků ze švestek ume, jejichž účinky coby antioxidantu, prostředku proti únavě, překyselení organismu a proti bakterii ''[[Helicobacter pylori]]'' způsobující gastritidu a žaludeční vředy byly prokázány i moderními medicínskými výzkumy.<ref>{{cite journal|last=Enomoto|first=S|author2=Yanaoka, K|author3=Utsunomiya, H|author4=Niwa, T|author5=Inada, K|author6=Deguchi, H|author7=Ueda, K|author8=Mukoubayashi, C|author9=Inoue, I|author10=Maekita, T|author11=Nakazawa, K|author12=Iguchi, M|author13=Arii, K|author14=Tamai, H|author15=Yoshimura, N|author16=Fujishiro, M|author17=Oka, M|author18=Ichinose, M|title=Inhibitory effects of Japanese apricot (Prunus mume Siebold et Zucc.; Ume) on Helicobacter pylori-related chronic gastritis.|journal=European Journal of Clinical Nutrition|date=July 2010|volume=64|issue=7|pages=714–9|pmid=20517325|doi=10.1038/ejcn.2010.70}}</ref><ref>Soyoung Kim, Sung-Hee Park, Hye-Nam Lee, Taesun Park. "Prunus mume Extract Ameliorates Exercise-Induced Fatigue in Trained Rats", ''Journal of Medicinal Food''. September 2008: 460-468.</ref><gallery> |
||
Soubor:Wood prunus domestica.jpg|Švestkové dřevo |
Soubor:Wood prunus domestica.jpg|alt=Vzorek hnědočerveného dřeva|Švestkové dřevo |
||
Soubor:Secrétaire en pente de Marie Leszczynska (Louvre, OA 12013).jpg|Sekretář z třešňového dřeva, vystavený v pařížském [[Louvre|Louvru]] |
Soubor:Secrétaire en pente de Marie Leszczynska (Louvre, OA 12013).jpg|alt=Ozdobný sekretář z hnědočerveného dřeva v muzeu|Sekretář z třešňového dřeva, vystavený v pařížském [[Louvre|Louvru]] |
||
Soubor:IMG 5083 Kriek lambic Belle-Vue cerises acides.jpg|Belgické pivo Kriek Lambik |
Soubor:IMG 5083 Kriek lambic Belle-Vue cerises acides.jpg|alt=Láhev a číše tmavočerveného piva na stole|Belgické pivo Kriek Lambik |
||
Soubor:Urschwyzer Kirsch.jpg|Třešňový destilát Urschwyzer Kirsch |
Soubor:Urschwyzer Kirsch.jpg|alt=Láhev pálenky|Třešňový destilát Urschwyzer Kirsch |
||
Soubor:090411 Himeji Castle Hyogo pref Japan16s5.jpg|Hanami v Japonsku |
Soubor:090411 Himeji Castle Hyogo pref Japan16s5.jpg|alt=Piknik pod rozkvetlými sakurami ve městě|Hanami v Japonsku |
||
Soubor:Brooklyn Museum - Three Auspicious Friends Pine Bamboo and Plum - Chôsui Yabu.jpg|Tři zimní přátelé (borovice, slivoň a bambus) – oblíbený motiv v čínském výtvarném a literárním umění |
Soubor:Brooklyn Museum - Three Auspicious Friends Pine Bamboo and Plum - Chôsui Yabu.jpg|alt=Pergamen s čínským textem a kresbou tří propletených větévek|Tři zimní přátelé (borovice, slivoň a bambus) – oblíbený motiv v čínském výtvarném a literárním umění |
||
Soubor:China Airlines Lineup TPE.jpg|Květ švestky ume jako symbol čínských aerolinek |
Soubor:China Airlines Lineup TPE.jpg|alt=letadla stojící an letišti se znakem švestkového květu na ocasu|Květ švestky ume jako symbol čínských aerolinek |
||
</gallery> |
</gallery> |
||
== Pěstování == |
== Pěstování == |
||
[[Soubor:Broskvový sad před řezem2.JPG|náhled|Sad broskvoní]]Cílené pěstování různých druhů slivoní zavedli v Evropě [[Římané]], kteří se s ním setkali na svých výbojích východním směrem, především na [[Blízký východ]] a do [[Perská říše|Persie]], odkud přivezli sazenice meruněk, broskví či švestek. Jejich pěstování v [[Mezopotámie|Mezopotámii]] či [[Starověk|starověké Číně]] se odhaduje již na dvě tisíciletí před naším letopočtem, patří tedy k velmi starým kulturním rostlinám. Vyžadují obyvkle lehčí, propustnou, hluboce humózní půdu a krom třešní či švestek též chráněné, teplé polohy. Slivoně rychle rostou a již několik let po výsadbě vyžadují vysoké dávky hnojiv. Jako základ je možné používat [[chlévský hnůj]] v množství 300 q na hektar nejméně jednou za tři roky. Minerální hnojiva se doporučují dávat v několika intervalech, zvláště v případě hnojiv s obsahem dusíku. Přihnojení dusíkem po polovině června může vyvolat špatné vyzrávání letorostů. Doporučuje se ukončit hnojení dusíkem v případě, že jsou letorosty příliš dlouhé. Je vhodné též půdu přiměřeně vápnit.<ref name="vavra">{{Citace monografie |
[[Soubor:Broskvový sad před řezem2.JPG|náhled|Sad broskvoní|alt=Pohled do sadu mimo vegetační dobu]]Cílené pěstování různých druhů slivoní zavedli v Evropě [[Římané]], kteří se s ním setkali na svých výbojích východním směrem, především na [[Blízký východ]] a do [[Perská říše|Persie]], odkud přivezli sazenice meruněk, broskví či švestek. Jejich pěstování v [[Mezopotámie|Mezopotámii]] či [[Starověk|starověké Číně]] se odhaduje již na dvě tisíciletí před naším letopočtem, patří tedy k velmi starým kulturním rostlinám. Vyžadují obyvkle lehčí, propustnou, hluboce humózní půdu a krom třešní či švestek též chráněné, teplé polohy. Slivoně rychle rostou a již několik let po výsadbě vyžadují vysoké dávky hnojiv. Jako základ je možné používat [[chlévský hnůj]] v množství 300 q na hektar nejméně jednou za tři roky. Minerální hnojiva se doporučují dávat v několika intervalech, zvláště v případě hnojiv s obsahem dusíku. Přihnojení dusíkem po polovině června může vyvolat špatné vyzrávání letorostů. Doporučuje se ukončit hnojení dusíkem v případě, že jsou letorosty příliš dlouhé. Je vhodné též půdu přiměřeně vápnit.<ref name="vavra">{{Citace monografie |
||
| příjmení = Vávra |
| příjmení = Vávra |
||
| jméno = Miloslav |
| jméno = Miloslav |
||
| Řádek 354: | Řádek 364: | ||
*[[Mandle (plod)|Mandle]] |
*[[Mandle (plod)|Mandle]] |
||
* [[Slivoň špendlík žlutý|Slivoň špendlík]] |
* [[Slivoň špendlík žlutý|Slivoň špendlík]] |
||
*[[Peckoviny]] |
|||
*Kategorieː Odrůdy slivoní |
|||
=== Externí odkazy === |
=== Externí odkazy === |
||
Verze z 8. 1. 2019, 12:00
 Slivoň | |
|---|---|
 | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | růžotvaré (Rosales) |
| Čeleď | růžovité (Rosaceae) |
| Rod | slivoň (Prunus) L. |
| Synonyma | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Slivoň (Prunus) je rozsáhlý rod stromů a keřů z čeledi růžovitých, se značným hospodářským a kulturním významem. Zahrnuje velké množství oblíbených ovocných dřevin s širokým spektrem využití, jako jsou švestka, meruňka, višeň, třešeň, mandloň a broskvoň, stejně jako druhy planě rostoucí, jako jsou střemcha, trnka či mahalebka. Některé druhy se užívají i jako okrasné rostliny, např. sakura, která je známým symbolem Japonska. Vyznačují se střídavými listy a oboupohlavnými, zpravidla vonnými květy a přítomností různých chemických látek, např. toxického amygdalinu. Plodem je peckovice.
V minulosti byl dnešní široce pojatý rod štěpen do menších rodů. Počet taxonů zahrnovaných dnes do široce pojatého rodu Prunus se blíží číslu 500 včetně kříženců a různých poddruhů. Rod je rozšířen kosmopolitně, nejvíce však v mírných šířkách severní polokoule. Mnozí zástupci rodu se pěstují v kultuře již po tisíce let a byla z nich vyšlechtěna celá řada hybridů a kultivarů. Na českém území je původních šest druhů, další jsou zdomácnělými archeofyty a nebo místy zplaňují z kultury.
Popis
Vegetativní orgány, habitus a vzrůst
Slivoně jsou opadavé, zřídka i stálezelené (sekce Laurocerasus) stromy nebo keře. Mohou nabývat různého habituː od nízkých, středně vysokých i vysokých stromů dorůstajích výšek 5 až 25 metrů, zřídka více, přes vícekmenné stromky či keře a klonální porosty až po nízké plazivé keře o výšce i méně než 30 centimetrů. Dožívají se relativně krátkého věku, řádově desítky let, třešeň ptačí výjimečně až 200 let. Kořenový systém je kůlovitý, hluboko sahající, bohatě větvený, u mnoha druhů je vyvinuta silná kořenová výmladnost, díky níž mohou jedinci vytvářet na stanovišti rozsáhlé polykormony (typicky např. slivoň trnka). Častá je mykorhiza. Kůra je v mládí hladká, často s nápadnými lenticelami, ve stáří puká a vytváří rozbrázděnou borku, nebo se podélně kroutí a odlupuje. Některé druhy mají zkrácené větvičky (brachyblasty) opatřené kolci. Listy jsou jednoduché, střídavě postavené nebo vyrůstající na brachyblastech, s drobnými opadavými palisty. Listové čepele jsou obvykle kopinatého nebo vejčitého tvaru, se zubatými, pilovitými nebo i téměř celokrajnými okraji; na jejich spodním okraji nebo na řapíku jsou často nektariové žlázky.[2][3][4]
Generativní orgány
Květy jsou oboupohlavné, pravidelné, vyrůstající samostatně nebo v chudých či bohatých květenstvíchː okolících, chocholících či hroznech. Rozkvétají obvykle před vyrašením listů nebo současně s listy. Květní lůžko formuje zvonkovitou nebo válcovitou češuli. Kališních i korunních lístků je po pěti, korunní jsou většinou bílé až růžové, zřídka i v odstínech červené, purpurové či fialové. Gyneceum je apokarpní, s jedním plodolistem, semeník je svrchní, volně vyrůstající ze dna češule, s jednou přímou čnělkou. Tyčinky jsou volné, nesrostlé, vyrůstající ve velkém množství (20–100), s barevnými prašníky. Květy často výrazně voní, opylovány jsou hmyzem, typicky blanokřídlými. Díky obsahu nektaru patří slivoně k medonosným rostlinám; co do opylení mohou být samosprašné, nebo cizosprašné, což je třeba vzít do úvahy při zahradní výsadbě.[5][3]
Květní obaly včetně češule po odkvětu opadávají a semeník dozrává v plod, kterým je peckovice různých rozměrů. Vyrůstá na stopce nebo přisedle, na povrchu je hladká, nebo pýřitě plstnatá, s relativně velkou peckou uvnitř. Dužnina plodů je u převážné většiny slivoní jedlá, u některých druhů však hrozí otravy nebo nevolnosti při pozření semen obsahujících prudce jedovaté látky (střemchy, bobkovišeň).[6][7]
Základní chromozomové číslo je x = 8, jednotlivé druhy mohou nabývat různého stupně ploidie (2, 4, 6, 8, dokonce i 18).[2]
Obsahované látky
Zástupci rodu obsahují ve svých pletivech značné množství různých chemických látek. Krom sacharidů, bílkovin, minerálů, vitamínů a různých organických kyselin (jablečná, mravenčí, citrónová, vinná) jsou to především flavonoidy a fenoly, např. kumarin. Typický je též alkoholový cukr sorbitol. Důležitý je výskyt vysoce jedovatých kyanogenních glykosidů prunasinu, který se nachází ve vegetativních částech rostlin, a amygdalinu nacházejícího se v semenech. Uvádí se, že již 10 kapek oleje extrahovaného z hořkých mandlí může působit na člověka smrtelně.[2][5]
Rozšíření a ekologie
Rod Prunus je rozšířen kosmopolitně, s těžištěm výskytu v mírných a subtropických oblastech na severní polokouli. Osídluje prakticky celou Evropu, Asii a Severní Ameriku vyjma nejchladnějších oblastí, několik druhů zasahuje do tropů Indočíny a jihovýchodní Asie. Ojedinělí zástupci se vyskytují i v Jižní Americe, rovníkové a jižní Africe včetně Madagaskaru a v Austrálii. Rostou nejčastěji jako příměs světlých lesů a lesních plášťů, v křovinách, keřovité druhy též na kamenitých stráních, ve stepních trávnících apod., často též synantropně podél cest, v zarůstajících starých sadech a zahradách nebo ladem nechaných loukách. V české flóře je původních šest druhů, dalších několik je zdomácnělými archeofyty a nebo místy zplaňují z kultury.[3]
Až na výjimky (bobkovišeň) nejlépe prospívají na plném slunci či v lehčím polostínu. Zvládají růst prakticky v jakékoli půdě kromě těžké jílovité a trvale zamokřené, některé volně rostoucí druhy snášejí i chudé kamenité půdy a značné sucho. Kulturně pěstované druhy vyžadují hluboké půdy, které jsou dostatečně humózní. Kromě bobkovišní a střemchy jsou všechny druhy vápnomilné. Při prudkém střídání teplot v zimě mohou trpět mrazovými trhlinami ve dřevě a následným klejotokem. K nejčastějším škůdcům a chorobám patří monilióza, různé bakteriální spály, houbové skvrnitosti a kadeřavost, zralé plody třešní obývají larvy vrtule třešňové. Velmi obávanou chorobou, která ve 20. století zlikvidovala po celém světě stovky milionů stromů více než 30 druhů slivoní, je šarka.[8][9]
Systematika
Systematické klasifikace tohoto rozsáhlého rodu procházela v čase mnoha proměnami. Linné zprvu jemu známé zástupce rozdělil do čtyř rodů Amygdalus, Cerasus, Prunus a Padus, později jejich počet zmenšil na dva (Amygdalus a Prunus, 1758). Ve 20. století byl rod členěn na 5–6 podrodů, existovaly také tendence drobit jej na mnoho menších rodůː v mnoha zdrojích včetně Květeny ČSR je rod vydělen do čeledi mandloňovité (Amygdalaceae) a rozčleněn do osmi úzce pojatých rodů (Prunus sensu stricto – slivoň, švestka; Cerasus – třešeň, višeň; Padus – střemcha vč. sakury; Padellus – mahalebka; Laurocerasus – bobkovišeň; Amygdalus – mandloň; Armeniaca – meruňka; Persica – broskvoň). Jindy mu v rámci čeledi růžovitých byla přidělována samostatná podčeleď Prunoideae, která se však ukázala jako nepřirozená. Fylogenetické studie potvrdily celý rod Prunus v širokém pojetí jako monofyletický, pocházející ze Starého světa, a zařadily jej do podčeledi Spiraeoideae, v níž je jediným taxonem tribu Amygdaleae; sesterskou větví je tribus Neillieae (rody tavola, tavolníkovka).[10] Typovým druhem je slivoň švestka (Prunus domestica).[11] Mezi jednotlivými druhy jsou jen slabé reprodukční bariéry, takže snadno dochází k hybridizaci.[2][4][12]
Vybraní zástupci
Přehled podrodů a sekcí s vybranými druhyː[13]
.jpg)
Podrod Prunus:
- Sekce Armeniaca (Scop.) Turcz.:
- Meruňka obecná (Prunus armeniaca L.)
- Prunus brigantina Vill.: Francie
- Meruňka mandžuská (Prunus mandshurica (Maxim.) Koehne: Čína, Korea, ruský Dálný východ
- Meruňka japonská (Prunus mume Sieb. & Zucc., Syn.: Armeniaca mume Sieb.): Čínaː Sichuan, Yunnan
- Meruňka sibiřská (Prunus sibirica L.)ː Sibiř, Mongolsko, Čína, Korea
- Sekce Microcerasus:
- Slivoň žláznatá (Prunus glandulosa Thunb.): Čína
- Prunus humilis Bunge: Čína
- Prunus jacquemontii Hook. f.: Afghánistán, Pákistán, Indie, Kirgizstán, Tádžikistán
- Třešeň japonská (Prunus japonica) Thunb.: Čína, Korea
- Višeň maloplodá (Prunus microcarpa C.A.Mey.): Kavkaz, západní Asie
- Višeň položená (Prunus prostrata Labill.)ː hory Středomoří a severní Afriky
- Višeň plstnatá (Prunus tomentosa Thunb.): Indie, Čína, Korea, Mongolsko
- Sekce Penarmeniaca:
- Prunus andersonii A.Gray: Kalifornie, Nevada
- Prunus fremontii S.Watson: Kalifornie, Mexiko
- Višeň písečná (Prunus pumila L.): Severní Amerika
- Sekce Prunus:
- Slivoň myrobalán (Prunus cerasifera Ehrh.)ː jihovýchodní Evopa, přední Asie
- Myrobalán italský (Prunus cocomilia Ten.): jihovýchodní Evropa, západní Asie
- Slivoň švestka (Prunus domestica L.)
- Slivoň slíva (Prunus insititia, resp. Prunus domestica subsp. insititia)
- slivoň bluma (Prunus domestica subsp. italica)
- slivoň mirabelka (Prunus domestica, subsp. syriaca)
- Slivoň vrbová (Prunus salicina Lindl.)ː Čína
- Slivoň trnka (Prunus spinosa L.)ː euroasijské rozšíření
- Slivoň medvědí (Prunus ursina Kotschy): Turecko, Sýrie, Libanon, Izrael
- Sekce Prunocerasus: Severní Amerika
- Švestkovišeň americká (Prunus americana Marshall)
- Švestkovišeň úzkolistá (Prunus angustifolia Marshall)
- Švestkovišeň malá (Prunus gracilis Engelm. & A.Gray)
- Švestkovišeň zahradní (Prunus hortulana L.H.Bailey: USA
- Švestkovišeň pomořská (Prunus maritima Marshall): východní Kanada a USA
- Švestkovišeň mexická (Prunus mexicana S.Watson): USA, Mexiko
- Slivoň kanadská (Prunus nigra Aiton): USA, Kanada
- Prunus rivularis Scheele (Syn.: Prunus munsoniana W.Wight & Hedrick): střed a východ USA
- Slivoň srdčitá (Prunus subcordata Benth.): Oregon, Kalifornie
- Prunus texana Dietr.: Texas
Podrod Cerasus
- Sekce Cerasus:
- Prunus apetala (Sieb. & Zucc.) Franch. & Sav: Japonsko
- Třešeň ptačí (Prunus avium (L.) L.)
- Prunus campanulata Maxim.ː východní Asie
- Prunus cerasoides D.Don: Srí Lanka, Indie, Nepál, Bhútán, Laos, Myanmar, Thajsko, Vietnam, Čína
- Višeň obecná (Prunus cerasus L.)
- Prunus dielsiana C.K.Schneid.: Čína
- Slivoň vykrajovaná (Prunus emarginata (Douglas) Eaton: západ Severní Ameriky od Britské Kolumbie po Mexiko
- Třešeň křovitá (Prunus fruticosa Pall.)ː stepní oblasti od střední Evropy po Střední Asii
- Prunus glandulifolia Rupr. & Maxim.: endemit Amurské oblasti v Rusku
- Prunus himalaica Kitam.: Sikkim, Nepál
- Višeň vyříznutá (Prunus incisa Thunb.): endemit japonského ostrova Honšú
- Střemcha Maackova (Prunus maackii Rupr.)ː Sibiř, východní Asie, Čína
- Višeň turecká – mahalebka (Prunus mahaleb L.)ː jihovýchodní Evropa, Malá Asie
- Prunus nipponica Matsum.: Japonsko, Kurily, Sachalin
- Slivoň pensylvánská (Prunus pensylvanica L. f.): Kanada, USA
- Sakura ozdobná (Prunus serrulata Lindl.)ː původně východní Asie
- Třešeň chloupkatá (Prunus subhirtella Miq., Syn.: Prunus pendula Sieb. ex Maxim.): Japonsko
- Sekce Laurocerasus (včetně Pygeum Gaertn. a sect. Padus (Mill.) Turcz.): Hroznová květenství s vícero drobnými květy. Jediná sekce se stálezelenými zástupci s kožovitými listy.
- Slivoň africká (Prunus africana (Hook. f.) Kalkman): rovníková a jižní Afrika, Madagaskar, Komory
- Prunus caroliniana (Mill.) Aitonː Severní Amerika
- Prunus ceylanica (Wight) Miq.: Srí Lanka, Indie, Bangladéš, Nepál, Laos, Myanmar, Thajsko, Vietnam, Andamany a Nikobary.
- Prunus cornuta (Wall. ex Royle) Steud.: Afghánistán, Indie, Nepál, Bhútán, Tibet
- Prunus grisea (Blume ex Müll. Berol.) Kalkman: Indonésie, Malaysia, Filipíny, Myanmar, Vietnam, Thajsko, Papua-Nová Guinea
- Prunus ilicifolia (Nutt. ex Hook. & Arn.) D.Dietr.ː Kalifornie, Mexiko
- Višeň šedá (Prunus incana (Pall.) Batsch: Turecko, Kavkaz
- Bobkovišeň lékařská (Prunus laurocerasus L., Syn.: Prunus grandifolia Salisb.)ː východní a jihovýchodní Evropa, Kavkaz
- Bobkovišeň portugalská (Prunus lusitanica L.)ː jihozápadní Evropa, Kanárské ostrovy
- Prunus myrtifolia (L.) Urb. (Syn.: Prunus sphaerocarpa Sw.): Jižní Amerika, Karibik, Mexiko, Florida
- Střemcha obecná (Prunus padus L., Syn.: Prunus racemosa Lam.)
- Střemcha pozdní (Prunus serotina Ehrh., Syn.: Prunus capuli Cav., Prunus salicifolia Kunth, Prunus virens (Wooton & Standl.) Shreve)ː Severní Amerika
- Prunus turneriana (F.M.Bailey) Kalkman: Queensland, Papua-Nová Guinea
- Střemcha viržinská (Prunus virginiana L.)ː většina Severní Ameriky
Podrod Amygdalus (L.) Focke:
- Prunus arabica (Olivier) Meikle: západní Asie, Arabský poloostrov
- Prunus argentea (Lam.) Rehderː Blízký východ
- Mandloň bucharská (Prunus bucharica (Korsh.) Hand.-Mazz.): Střední Asie
- Mandloň Davidova (Prunus davidiana (Carrière) Franch.): Čína
- Mandloň obecná (Prunus dulcis (Mill.) D.A.Webb)
- Mandloň Fenzlova (Prunus fenzliana Fritsch)ː Kavkaz
- Mandloň kansunská (Prunus kansuensis Rehder): Čína
- Prunus mongolica Maxim.: Čína, Mongolsko
- Prunus pedunculata (Pall.) Maxim.: Sibiř, Čína, Mongolsko
- Broskvoň obecná (Prunus persica (L.) Batsch)
- Prunus spinosissima (Bunge) Franch.: Krym, Afghánistán, Střední Asie
- Mandloň pukavá (Prunus tangutica (Batalin) Koehne)ː Čína
- Mandloň nízká (Prunus tenella Batsch)ː stepní oblasti od střední Evropy po Střední Asii
- Mandloň trojlaločná (Prunus triloba Lindl.): původně Čína a Korea.
- Slivoň Webbova (Prunus webbii (Spach) Vierh.)ː jižní Evropa, Turecko
Podrod Emplectocladus: Severní Amerika
- Prunus fasciculata (Torr.) A.Gray: Arizona, Kalifornie, Nevada, Utah, Baja California
Hybridy
- hybrid Prunus × BM-VA-2 - broskvomandloň
- hybrid Prunus × cistena - myrobalán (Prunus cerasifera 'Nigra')
- hybrid Prunus × Plumcot Melitopolski – broskvošvestka[14]
Využití
Gastronomie
Plody různých druhů slivoní patří k nejoblíbenějším druhům ovoce, jehož byla vyšlechtěna velká řada odrůd. Obsahuje množství vitamínu A, B a C, stejně jako antioxidanty, minerály, fruktózu a další jednoduché cukry. Spektrum využití je obecně nesmírně širokéː od přímé konzumace v čerstvém stavu po výrobu kompotů, rozvářek, sirupů, džemů a povidel. Plody lze sušit (meruňky, švestky) nebo kandovat. Využívány jsou též při pečení jako náplň oblíbených meruňkových či švestkových knedlíků, do koláčů a dezertů (třešňová bublanina). Sladké mandle, vyšlechtěné na nízký obsah hořkého amygdalinu, mají všestranné užití v cukrářství, na výrobu marcipánu a různých pochutin, lisuje se z nich též výživné mandlové mléko.[5][15] Tradiční součástí východoasijské kuchyně, postupem času objevovanou i v Evropě, jsou výrobky z japonské švestky Prunus mume, jako je umeocet nebo sušené nakládané švestičky umeboshi. Ve východoasijských zemích využití tohoto nesmírně populárního stromu dále zahrnuje výrobu šťáv z kouřem uzených plodů, čaj ze sušených květních plátků, likéry a mnoho dalšího.
Samostatnou kapitolou je výroba alkoholických nápojů. Mnohé druhy peckovin jsou po prokvašení destilovány na oblíbené ovocné pálenkyː v ČR především slivovice a meruňkovice, v jiných evropských zemích též destiláty z třešní, jako italské Maraschino z odrůdy dalmatských višní, portugalská ginjinha či ginja nebo v německém prostoru pálenka Kirsch, využívaná též při přípravě fondue nebo v cukrářství jako náplň čokoládových dezertů. Macerováním nebo přídavkem višňové šťávy vznikají likéry jako višňovka nebo griotka, broskvová šťáva dodává chuť vodce Koskenkorva. Z jader broskví a meruněk se vyrábí pálenka zvaná persico, macerací týchž s dalšími přísadami likér Amaretto. Višně jsou tradiční přísadou belgického piva Kriek Lambik, z trnek se místně vyrábí ovocné víno.[7][16]
.jpg)
Estetický a kulturní význam
Rozkvetlé stromy různých druhů slivoní jsou atraktivní jarní podívanou, proto patří k hojně pěstovaným okrasným dřevinám a vyšlechtěna byla řada jejich ozdobných kultivarů (plnokvěté, s purpurově zbarvenými listy apod.). Oblíbené především v menších zahradách jsou také různé druhy růžově kvetoucích mandloní. Rozkvetlé sakury jsou jedním z nejznámějších symbolů Japonska, kolem nichž se točí mnoho zvyklostí a tradic společenského života. Během svátku Hanami, který vznikl pravděpodobně již v období Heian (8.–12. století), jsou kvetoucí sakury ve velkém množství pozorovány a obdivovány při piknicích za popíjení saké, a to jak ve dne, tak v noci za svitu lampionů. Podobně obdivované jsou květy japonské švestky ume, která je též národní květinou Taiwanu. Kvetoucí třešně a sakury jsou neodmyslitelnou součástí japonské i čínské poezie (mj. známá haiku básníka Bašó) a výtvarného i užitého umění, včetně tvorby bonsají. Představují symbol vracejícího se jara, krásy, čistoty, prostoty, ale též pomíjivosti a nevyhnutelného úpadku všeho živého. Trnky byly v Evropě naopak symbolem kontrastu sil světla a temnoty a považovány za dřevinu čarodějnic. Mnoho dalších lidových pověr je spojeno se zvykem řezat počátkem prosince větévky slivoní do vázy – Barborky.[17][18][19]
Dřevo
Dřevo slivoní (především švestkové a třešňové, ale i trnky nebo některých druhů střemchy) je tvrdé, pevné a díky svému atraktivnímu hnědočervenému zbarvení s výraznou kresbou velmi ceněné v uměleckém truhlářství a řezbářství. Je vhodné k soustružení a velmi dobře se leští, bývá vyhledáváno jako náhrada exotických dřev tropických stromů. Vyrábí se z něj ozdobný dýhovaný nábytek nebo i hudební nástroje, stejně jako drobné dekorační předměty jako svícny, tácy, dózy, sošky, spony do vlasů, střenky nožů, rámy obrazů, dýmky či dřevěné šperky. Pro svou vysokou výhřevnost a jemnou ovocnou vůni dýmu je oblíbeným dřevem na grilování a uzení.[2][3][20]
Medicína a kosmetika
Některé druhy patří mezi léčivky. Např. z kůry slivoně africké (Prunus africana) bohaté na fytosteroly se průmyslově vyrábí antiprostatické preparáty. Díky obsahu prunasinu a amygdalinu je lze teoreticky využívat i jako žaludeční tonikum, při předávkování však hrozí otrava. Z jader mandloní, ale i meruněk nebo broskví, se lisuje aromatický olej využívaný ve farmacii a kosmetice.[21] Součástí tradiční čínské medicíny je užívání přípravků ze švestek ume, jejichž účinky coby antioxidantu, prostředku proti únavě, překyselení organismu a proti bakterii Helicobacter pylori způsobující gastritidu a žaludeční vředy byly prokázány i moderními medicínskými výzkumy.[22][23]
-
Švestkové dřevo -
Sekretář z třešňového dřeva, vystavený v pařížském Louvru -
Belgické pivo Kriek Lambik -
Třešňový destilát Urschwyzer Kirsch -
Hanami v Japonsku -
Tři zimní přátelé (borovice, slivoň a bambus) – oblíbený motiv v čínském výtvarném a literárním umění -
Květ švestky ume jako symbol čínských aerolinek
.jpg)
Pěstování
Cílené pěstování různých druhů slivoní zavedli v Evropě Římané, kteří se s ním setkali na svých výbojích východním směrem, především na Blízký východ a do Persie, odkud přivezli sazenice meruněk, broskví či švestek. Jejich pěstování v Mezopotámii či starověké Číně se odhaduje již na dvě tisíciletí před naším letopočtem, patří tedy k velmi starým kulturním rostlinám. Vyžadují obyvkle lehčí, propustnou, hluboce humózní půdu a krom třešní či švestek též chráněné, teplé polohy. Slivoně rychle rostou a již několik let po výsadbě vyžadují vysoké dávky hnojiv. Jako základ je možné používat chlévský hnůj v množství 300 q na hektar nejméně jednou za tři roky. Minerální hnojiva se doporučují dávat v několika intervalech, zvláště v případě hnojiv s obsahem dusíku. Přihnojení dusíkem po polovině června může vyvolat špatné vyzrávání letorostů. Doporučuje se ukončit hnojení dusíkem v případě, že jsou letorosty příliš dlouhé. Je vhodné též půdu přiměřeně vápnit.[24][5]
Odrůdy slivoní se pro hospodářské účely zřídka množí generativně. Vyšlechtěné odrůdy se množí vegetativně očkováním a roubováním na řadu různých podnoží, některé původní druhy se ve školkařství množí řízkováním. V ČR je nejpoužívanější podnoží pro slivoně švestky myrobalán, neboť je značně přizpůsobivý půdním podmínkám a většina ušlechtilých odrůd slivoní s ním dobře srůstá. Také je používána Wangenheimova švestka a její kříženci. Často používanou vegetativně množenou podnoží je MY-KL-A - červenolistý myrobalán. Kříženec mezi Prunus cerasifera a P. cerasifera 'Atropurpurea'. Podnož je snadno množitelná ze zelených i dřevitých řízků. Jako podnož pro třešně a višně se používá i mahalebka.[24][5]
Odkazy
Reference
- ↑ Prunus (slivoň) [online]. BioLib.cz [cit. 2008-11-17]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e MUSILOVÁ, Lenka. Riziko hybridizace pěstovaných třešní s ohroženou třešní křovitou (Prunus fruticosa). Praha: Univerzita Karlova, 2010. Dostupné online.
- ↑ a b c d MUSIL, Ivan; MÖLLEROVÁ, Jana. Listnaté dřeviny. Praha: ČZU, 2005. S. 80-87.
- ↑ a b Hejný S., Slavík B., Kirschner J. & Křísa B. (eds), Květena České republiky 3, Academia, Praha.
- ↑ a b c d e STEINBACH, Günther. Lexikon užitkových rostlin. Praha: Knižní klub, 1997. ISBN 80-7176-432-9. S. 122-146.
- ↑ Prunus in Flora of China @ efloras.org. www.efloras.org [online]. [cit. 2018-12-30]. Dostupné online.
- ↑ a b Alois Mikula, Přemysl Vankeː Plody planých a parkových rostlin. SPN Praha 1978, str. 66-69
- ↑ HIEKE, Karel. Praktická dendrologie. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1978. S. 252-296.
- ↑ Dobrá zpráva pro švestky - Gate2Biotech.cz. www.gate2biotech.cz [online]. [cit. 2018-12-31]. Dostupné online.
- ↑ JOHANSSON, Jan Thomas. ROSALES Perleb Main Tree, Synapomorphies. angio.bergianska.se [online]. [cit. 2019-01-04]. Dostupné online.
- ↑ Tropicos | Name - Prunus L.. www.tropicos.org [online]. [cit. 2018-12-29]. Dostupné online.
- ↑ BORTIRI, E.; OH, S. H.; JIANG, J.; BAGGETT, S.; GRANGER, A.; WEEKS, C.; BUCKINGHAM, M. Phylogeny and Systematics of Prunus (Rosaceae) as Determined by Sequence Analysis of ITS and the Chloroplast trnL-trnF Spacer DNA. Systematic Botany. 2001, s. 797–807. JSTOR 3093861.
- ↑ GRIN-Global Web v 1.10.3.6. npgsweb.ars-grin.gov [online]. [cit. 2018-12-29]. Dostupné online.
- ↑ ONDREJ.ZICHA(AT)GMAIL.COM, Ondrej Zicha;. BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2018-12-29]. Dostupné online.
- ↑ INSPEKCE, all: Státní zemědělská a potravinářská. Mandle, jak je neznáme. www.szpi.gov.cz [online]. [cit. 2019-01-08]. Dostupné online.
- ↑ Mandlový likér Amaretto vlastně ani nemusí být vyroben z mandlí – Alkoholium.cz [online]. [cit. 2019-01-04]. Dostupné online.
- ↑ U KOCOURA DOMA [online]. [cit. 2019-01-04]. Dostupné online.
- ↑ U KOCOURA DOMA [online]. [cit. 2019-01-04]. Dostupné online.
- ↑ HAGENEDER, Fred. Moudrost stromů. Praha: Knižní klub, 2006. ISBN 978-80-242-3520-2. S. 164-167.
- ↑ MENCLOVÁ, Alena. Jak využít dřevo ovocných stromů. Abecedazahrady.cz [online]. [cit. 2019-01-04]. Dostupné online.
- ↑ Amygdalaceae / mandloňovité. fab.zshk.cz [online]. [cit. 2018-12-30]. Dostupné online.
- ↑ ENOMOTO, S; YANAOKA, K; UTSUNOMIYA, H; NIWA, T; INADA, K; DEGUCHI, H; UEDA, K. Inhibitory effects of Japanese apricot (Prunus mume Siebold et Zucc.; Ume) on Helicobacter pylori-related chronic gastritis.. European Journal of Clinical Nutrition. July 2010, s. 714–9. DOI 10.1038/ejcn.2010.70. PMID 20517325.
- ↑ Soyoung Kim, Sung-Hee Park, Hye-Nam Lee, Taesun Park. "Prunus mume Extract Ameliorates Exercise-Induced Fatigue in Trained Rats", Journal of Medicinal Food. September 2008: 460-468.
- ↑ a b VÁVRA, Miloslav. ed. Švestky, renklody, slívy, mirabelky. [s.l.]: 1. vyd. Praha: ČSAV, 1963. S. 304 s., 48 s. obr. příl. Ovocnická edice; sv. 12..
Související články
- Třešně - ovoce
- Broskev
- Mandle
- Slivoň špendlík
- Peckoviny
- Kategorieː Odrůdy slivoní
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu slivoň na Wikimedia Commons 
Slovníkové heslo slivoň ve Wikislovníku- Biolib.cz - seznam všech druhů rodu Prunus
.jpg){kind=link}