Slivoň: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
formulace, doplnění refů
Řádek 36: Řádek 36:


== Popis ==
== Popis ==
Slivoně jsou opadavé, zřídka i&nbsp;stálezelené (sekce ''Laurocerasus'') stromy nebo keře. Mohou nabývat různého [[Habitus (biologie)|habitu]] od nízkých, středně vysokých i&nbsp;vysokých stromů dorůstajích výšek 5 až 25 metrů, zřídka více, přes vícekmenné stromky či keře a klonální porosty až po nízké plazivé keře o&nbsp;výšce i&nbsp;méně než 30 centimetrů. Dožívají se relativně krátkého věku, řádově desítky let, třešeň ptačí výjimečně až 200 let. [[Kořen|Kořenový systém]] je kůlovitý, hluboko sahající, bohatě větvený, u&nbsp;většiny druhů je vyvinuta silná [[Vegetativní rozmnožování|kořenová výmladnost]], díky níž mohou jedinci vytvářet na stanovišti rozsáhlé [[Polykormon|polykormony]] (typicky např. [[Trnka obecná|slivoň trnka]]). [[Borka|Kůra]] je v&nbsp;mládí hladká, často s&nbsp;nápadnými [[Lenticela|lenticelami]], ve stáří puká a loupe se. Některé druhy mají větvičky opatřené [[Trn (botanika)|kolci]]. [[List]]y jsou jednoduché, střídavě postavené, s&nbsp;drobnými opadavými [[Palist|palisty]]; [[Čepel listová|listové čepele]] jsou obvykle kopinatého nebo vejčitého tvaru, se zubatými, pilovitými nebo i&nbsp;celokrajnými okraji; na jejich spodním okraji nebo na [[Řapík|řapíku]] jsou často [[Nektar|nektariové žlázky]].<ref name=":0" /><ref name=":2" />
Slivoně jsou opadavé, zřídka i&nbsp;stálezelené (sekce ''Laurocerasus'') stromy nebo keře. Mohou nabývat různého [[Habitus (biologie)|habitu]] od nízkých, středně vysokých i&nbsp;vysokých stromů dorůstajích výšek 5 až 25 metrů, zřídka více, přes vícekmenné stromky či keře a klonální porosty až po nízké plazivé keře o&nbsp;výšce i&nbsp;méně než 30 centimetrů. Dožívají se relativně krátkého věku, řádově desítky let, třešeň ptačí výjimečně až 200 let. [[Kořen|Kořenový systém]] je kůlovitý, hluboko sahající, bohatě větvený, u&nbsp;většiny druhů je vyvinuta silná [[Vegetativní rozmnožování|kořenová výmladnost]], díky níž mohou jedinci vytvářet na stanovišti rozsáhlé [[Polykormon|polykormony]] (typicky např. [[Trnka obecná|slivoň trnka]]). [[Borka|Kůra]] je v&nbsp;mládí hladká, často s&nbsp;nápadnými [[Lenticela|lenticelami]], ve stáří puká a loupe se. Některé druhy mají zkrácené větvičky ([[Brachyblast|brachyblasty]]) opatřené [[Trn (botanika)|kolci]]. [[List]]y jsou jednoduché, střídavě postavené, s&nbsp;drobnými opadavými [[Palist|palisty]]; [[Čepel listová|listové čepele]] jsou obvykle kopinatého nebo vejčitého tvaru, se zubatými, pilovitými nebo i&nbsp;celokrajnými okraji; na jejich spodním okraji nebo na [[Řapík|řapíku]] jsou často [[Nektar|nektariové žlázky]].<ref name=":0" /><ref name=":2" />


[[Květ]]y jsou oboupohlavné, pravidelné, vyrůstající samostatně nebo v&nbsp;chudých či bohatých květenstvíchː [[Okolík|okolících]], [[Chocholík|chocholících]] či [[Hrozen|hroznech]]. Rozkvétají před vyrašením listů nebo současně s&nbsp;listy. Květní lůžko formuje zvonkovitou nebo válcovitou [[Češule|češuli]]. Opadavých [[Kalich (botanika)|kališních]] i&nbsp;[[Koruna (botanika)|korunních lístků]] je po pěti, korunní jsou většinou bílé až růžové, zřídka i&nbsp;v&nbsp;odstínech červené, purpurové či fialové. [[Gyneceum (botanika)|Gyneceum]] je apokarpní, s&nbsp;jedním [[Plodolist|plodolistem]], [[semeník]] je svrchní, vyrůstající ze dna češule, s&nbsp;jednou přímou [[Čnělka|čnělkou]]. [[Tyčinka (botanika)|Tyčinky]] jsou volné, nesrostlé, vyrůstající ve velkém množství (20–100). Květy často výrazně voní, opylovány jsou hmyzem, typicky [[Blanokřídlí|blanokřídlými]]. Díky obsahu nektaru patří slivoně k&nbsp;[[Medonosná rostlina|medonosným rostlinám]]; co do [[opylení]] mohou být [[Samosprašnost|samosprašné]] či [[Cizosprašnost|cizosprašné]]. [[Plod (botanika)|Plodem]] je [[peckovice]] různých rozměrů, na povrchu hladká nebo pýřitě plstnatá, s&nbsp;relativně velkou [[pecka|peckou]] uvnitř. Dužnina plodů slivoně je jedlá, u některých druhů však hrozí otravy nebo nevolnosti při pozření semen (střemchy, bobkovišeň).<ref>{{Citace elektronického periodika
[[Květ]]y jsou oboupohlavné, pravidelné, vyrůstající samostatně nebo v&nbsp;chudých či bohatých květenstvíchː [[Okolík|okolících]], [[Chocholík|chocholících]] či [[Hrozen|hroznech]]. Rozkvétají obvykle před vyrašením listů nebo současně s&nbsp;listy. Květní lůžko formuje zvonkovitou nebo válcovitou [[Češule|češuli]]. Opadavých [[Kalich (botanika)|kališních]] i&nbsp;[[Koruna (botanika)|korunních lístků]] je po pěti, korunní jsou většinou bílé až růžové, zřídka i&nbsp;v&nbsp;odstínech červené, purpurové či fialové. [[Gyneceum (botanika)|Gyneceum]] je apokarpní, s&nbsp;jedním [[Plodolist|plodolistem]], [[semeník]] je svrchní, vyrůstající ze dna češule, s&nbsp;jednou přímou [[Čnělka|čnělkou]]. [[Tyčinka (botanika)|Tyčinky]] jsou volné, nesrostlé, vyrůstající ve velkém množství (20–100), s barevnými [[Prašník|prašníky]]. Květy často výrazně voní, opylovány jsou hmyzem, typicky [[Blanokřídlí|blanokřídlými]]. Díky obsahu nektaru patří slivoně k&nbsp;[[Medonosná rostlina|medonosným rostlinám]]; co do [[opylení]] mohou být [[Samosprašnost|samosprašné]], nebo [[Cizosprašnost|cizosprašné]], což je třeba vzít do úvahy při zahradní výsadbě. [[Plod (botanika)|Plodem]] je [[peckovice]] různých rozměrů, na povrchu hladká nebo pýřitě plstnatá, s&nbsp;relativně velkou [[pecka|peckou]] uvnitř. Dužnina plodů slivoně je jedlá, u některých druhů však hrozí otravy nebo nevolnosti při pozření semen (střemchy, bobkovišeň).<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Prunus in Flora of China @ efloras.org
| titul = Prunus in Flora of China @ efloras.org
| periodikum = www.efloras.org
| periodikum = www.efloras.org
Řádek 103: Řádek 103:


== Systematika ==
== Systematika ==
Systematické klasifikace tohoto rozsáhlého rodu procházela v&nbsp;čase mnoha proměnami. [[Carl Linné|Linné]] zprvu jemu známé zástupce rozdělil do čtyř rodů ''Amygdalus, Cerasus, Prunus'' a ''Padus,'' později jejich počet zmenšil na dva (''Amygdalus'' a ''Prunus'', 1758). Ve 20. století byl rod členěn na 5–6 podrodů, existovaly také tendence drobit jej na mnoho menších rodůː v&nbsp;mnoha zdrojích včetně ''Květeny ČSR'' je rod vydělen do čeledi [[mandloňovité]] (''Amygdalaceae'') a rozčleněn do osmi úzce pojatých rodů (''Prunus'' sensu stricto – slivoň, švestka; ''Cerasus'' – třešeň, višeň; ''Padus'' – střemcha vč. sakury; ''Padellus'' – mahalebka; ''Laurocerasus'' – bobkovišeň; ''Amygdalus'' – mandloň; ''Armeniaca'' – meruňka; ''Persica'' – broskvoň). Jindy mu v&nbsp;rámci čeledi [[Růžovité|růžovitých]] byla přidělována samostatná podčeleď ''Prunoideae'', která se však ukázala jako nepřirozená. [[Fylogenetika|Fylogenetické]] studie potvrdily celý rod ''Prunus'' v&nbsp;širokém pojetí jako [[Monofyletismus|monofyletický]], pocházející ze [[Starý svět|Starého světa]], a zařadily jej do podčeledi ''Spiraeoideae'', v&nbsp;níž je jediným taxonem tribu ''Amygdeleae''. [[Nomenklatorický typ v botanice|Typovým druhem]] je [[slivoň švestka]] (''Prunus domestica''). Mezi jednotlivými druhy jsou jen slabé [[Reprodukční bariéra|reprodukční bariéry]], takže snadno dochází k&nbsp;hybridizaci.<ref name=":0" /><ref>{{Citace elektronického periodika
Systematické klasifikace tohoto rozsáhlého rodu procházela v&nbsp;čase mnoha proměnami. [[Carl Linné|Linné]] zprvu jemu známé zástupce rozdělil do čtyř rodů ''Amygdalus, Cerasus, Prunus'' a ''Padus,'' později jejich počet zmenšil na dva (''Amygdalus'' a ''Prunus'', 1758). Ve 20. století byl rod členěn na 5–6 podrodů, existovaly také tendence drobit jej na mnoho menších rodůː v&nbsp;mnoha zdrojích včetně ''Květeny ČSR'' je rod vydělen do čeledi [[mandloňovité]] (''Amygdalaceae'') a rozčleněn do osmi úzce pojatých rodů (''Prunus'' sensu stricto – slivoň, švestka; ''Cerasus'' – třešeň, višeň; ''Padus'' – střemcha vč. sakury; ''Padellus'' – mahalebka; ''Laurocerasus'' – bobkovišeň; ''Amygdalus'' – mandloň; ''Armeniaca'' – meruňka; ''Persica'' – broskvoň). Jindy mu v&nbsp;rámci čeledi [[Růžovité|růžovitých]] byla přidělována samostatná podčeleď ''Prunoideae'', která se však ukázala jako nepřirozená. [[Fylogenetika|Fylogenetické]] studie potvrdily celý rod ''Prunus'' v&nbsp;širokém pojetí jako [[Monofyletismus|monofyletický]], pocházející ze [[Starý svět|Starého světa]], a zařadily jej do podčeledi ''Spiraeoideae'', v&nbsp;níž je jediným taxonem tribu ''Amygdeleae''; sesterskou větví je tribus ''[[Tavolníkovka|Neillieae]]''. [[Nomenklatorický typ v botanice|Typovým druhem]] je [[slivoň švestka]] (''Prunus domestica''). Mezi jednotlivými druhy jsou jen slabé [[Reprodukční bariéra|reprodukční bariéry]], takže snadno dochází k&nbsp;hybridizaci.<ref name=":0" /><ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Tropicos {{!}} Name - Prunus L.
| titul = Tropicos {{!}} Name - Prunus L.
| periodikum = www.tropicos.org
| periodikum = www.tropicos.org
| url = http://www.tropicos.org/Name/40016726
| url = http://www.tropicos.org/Name/40016726
| datum přístupu = 2018-12-29
| datum přístupu = 2018-12-29
}}</ref><ref name="bor">{{Cite journal|title=Phylogeny and Systematics of Prunus (Rosaceae) as Determined by Sequence Analysis of ITS and the Chloroplast trnL-trnF Spacer DNA|journal=Systematic Botany|volume=26|issue=4|pages=797–807|year=2001|postscript=<!--None-->|jstor=3093861|last1=Bortiri|first1=E.|last2=Oh|first2=S. H.|last3=Jiang|first3=J.|last4=Baggett|first4=S.|last5=Granger|first5=A.|last6=Weeks|first6=C.|last7=Buckingham|first7=M.|last8=Potter|first8=D.|last9=Parfitt|first9=D. E.}}</ref><ref>Hejný S., Slavík B., Kirschner J. & Křísa B. (eds), ''Květena České republiky 3'', Academia, Praha.</ref>
}}</ref><ref name="bor">{{Cite journal|title=Phylogeny and Systematics of Prunus (Rosaceae) as Determined by Sequence Analysis of ITS and the Chloroplast trnL-trnF Spacer DNA|journal=Systematic Botany|volume=26|issue=4|pages=797–807|year=2001|postscript=<!--None-->|jstor=3093861|last1=Bortiri|first1=E.|last2=Oh|first2=S. H.|last3=Jiang|first3=J.|last4=Baggett|first4=S.|last5=Granger|first5=A.|last6=Weeks|first6=C.|last7=Buckingham|first7=M.|last8=Potter|first8=D.|last9=Parfitt|first9=D. E.}}</ref><ref>Hejný S., Slavík B., Kirschner J. & Křísa B. (eds), ''Květena České republiky 3'', Academia, Praha.</ref><ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Johansson
| jméno = Jan Thomas
| titul = ROSALES Perleb Main Tree, Synapomorphies
| periodikum = angio.bergianska.se
| url = http://angio.bergianska.se/rosids/Rosales/Rosales.html#Rosaceae
| datum přístupu = 2019-01-04
⚫
}}</ref>


=== Vybraní zástupci ===
=== Vybraní zástupci ===
Řádek 242: Řádek 249:


=== Gastronomie ===
=== Gastronomie ===
[[Soubor:Wall Food 10440 (15821825451).jpg|vlevo|náhled|Kompot]]
[[Soubor:Wall Food 10440 (15821825451).jpg|vlevo|náhled|Meruňkový kompot|alt=]]
Plody různých druhů slivoní patří k&nbsp;nejoblíbenějším druhům [[ovoce]], jehož byla vyšlechtěna velká řada odrůd. Obsahuje množství [[Vitamín A|vitamínu A]], [[B-komplex|B]] a [[Vitamín C|C]], stejně jako [[Antioxidant|antioxidanty]], minerály, fruktózu a další jednoduché cukry. Spektrum využití je obecně nesmírně širokéː od přímé konzumace v&nbsp;čerstvém stavu po výrobu [[Kompot|kompotů]], rozvářek, [[Sirup|sirupů]], [[Džem|džemů]] a [[Povidla|povidel]]. Plody lze sušit (meruňky, švestky) nebo [[Kandované ovoce|kandovat]]. Využívány jsou též při pečení jako náplň oblíbených meruňkových či švestkových [[Knedlík|knedlíků]], do koláčů a dezertů (třešňová [[bublanina]]). [[Mandle (plod)|Mandle]] mají všestranné užití v&nbsp;cukrářství, na výrobu [[Marcipán|marcipánu]] a různých [[Pochutiny|pochutin]].<ref name=":3" /> Tradiční součástí východoasijské kuchyně, postupem času objevované i v Evropě, jsou výrobky z japonské švestky ''Prunus mume'', jako je [[umeocet]] nebo sušené nakládané švestičky [[Umeboši|umeboshi]]. Ve východoasijckých zemích využití tohoto nesmírně populárního stromu dále zahrnuje výrobu šťáv z kouřem uzených plodů, čaj ze sušených květních plátků, likéry a mnoho dalšího.
Plody různých druhů slivoní patří k&nbsp;nejoblíbenějším druhům [[ovoce]], jehož byla vyšlechtěna velká řada odrůd. Obsahuje množství [[Vitamín A|vitamínu A]], [[B-komplex|B]] a [[Vitamín C|C]], stejně jako [[Antioxidant|antioxidanty]], minerály, fruktózu a další jednoduché cukry. Spektrum využití je obecně nesmírně širokéː od přímé konzumace v&nbsp;čerstvém stavu po výrobu [[Kompot|kompotů]], rozvářek, [[Sirup|sirupů]], [[Džem|džemů]] a [[Povidla|povidel]]. Plody lze sušit (meruňky, švestky) nebo [[Kandované ovoce|kandovat]]. Využívány jsou též při pečení jako náplň oblíbených meruňkových či švestkových [[Knedlík|knedlíků]], do koláčů a dezertů (třešňová [[bublanina]]). [[Mandle (plod)|Mandle]] mají všestranné užití v&nbsp;cukrářství, na výrobu [[Marcipán|marcipánu]] a různých [[Pochutiny|pochutin]].<ref name=":3" /> Tradiční součástí východoasijské kuchyně, postupem času objevovanou i v Evropě, jsou výrobky z japonské švestky ''Prunus mume'', jako je [[umeocet]] nebo sušené nakládané švestičky [[Umeboši|umeboshi]]. Ve východoasijckých zemích využití tohoto nesmírně populárního stromu dále zahrnuje výrobu šťáv z kouřem uzených plodů, čaj ze sušených květních plátků, likéry a mnoho dalšího.


Samostatnou kapitolou je výroba alkoholických nápojů. Mnohé druhy peckovin jsou po prokvašení destilovány na oblíbené ovocné [[Pálenka|pálenky]]ː v ČR především [[slivovice]] a [[meruňkovice]], v jiných evropských zemích též destiláty z třešní, jako italské [[Maraschino]] z odrůdy dalmatských višní, portugalská [[ginjinha]] či ginja nebo v německém prostoru pálenka Kirsch, využívaná též při přípravě [[fondue]] nebo v cukrářství jako náplň čokoládových dezertů. Macerováním nebo přídavkem višňové šťávy vznikají likéry jako višňovka nebo [[griotka]], z jader broskví a meruněk se vyrábí pálenka zvaná persico. Višně jsou tradiční přísadou belgického piva [[Lambik|Kriek Lambik]], z&nbsp;[[Trnka (plod)|trnek]] se místně vyrábí ovocné víno.<ref name=":1">Alois Mikula, Přemysl Vankeː ''Plody planých a parkových rostlin''. SPN Praha 1978, str. 66-69</ref>
Samostatnou kapitolou je výroba alkoholických nápojů. Mnohé druhy peckovin jsou po prokvašení destilovány na oblíbené ovocné [[Pálenka|pálenky]]ː v ČR především [[slivovice]] a [[meruňkovice]], v jiných evropských zemích též destiláty z třešní, jako italské [[Maraschino]] z odrůdy dalmatských višní, portugalská [[ginjinha]] či ginja nebo v německém prostoru pálenka Kirsch, využívaná též při přípravě [[fondue]] nebo v cukrářství jako náplň čokoládových dezertů. Macerováním nebo přídavkem višňové šťávy vznikají likéry jako višňovka nebo [[griotka]], z jader broskví a meruněk se vyrábí pálenka zvaná [[persico]], macerací týchž s dalšími přísadami likér [[Amaretto]]. Višně jsou tradiční přísadou belgického piva [[Lambik|Kriek Lambik]], z&nbsp;[[Trnka (plod)|trnek]] se místně vyrábí ovocné víno.<ref name=":1">Alois Mikula, Přemysl Vankeː ''Plody planých a parkových rostlin''. SPN Praha 1978, str. 66-69</ref><ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = Mandlový likér Amaretto vlastně ani nemusí být vyroben z mandlí – Alkoholium.cz
⚫
[[Soubor:Chidorigafuchi (3451082281).jpg|náhled|Plavba mezi rozvkvetlými sakurami při japonském svátku Hanami]]
| url = https://www.alkoholium.cz/mandlovy-liker-amaretto-vlastne-ani-nemusi-byt-vyroben-z-mandli/
| datum přístupu = 2019-01-04
| jazyk = cs-CZ
}}</ref>
⚫
[[Soubor:Chidorigafuchi (3451082281).jpg|náhled|Plavba mezi rozkvetlými sakurami při japonském svátku Hanami|alt=Lo´dky na řece mezi rozkvetlými sakurami uprostřed města]]


=== Estetický a kulturní význam ===
=== Estetický a kulturní význam ===
Rozkvetlé stromy různých druhů slivoní jsou atraktivní jarní podívanou, proto patří k hojně pěstovaným okrasným dřevinám a vyšlechtěna byla řada jejich ozdobných kultivarů (plnokvěté, s&nbsp;purpurově zbarvenými listy apod.). Oblíbené především v menších zahradách jsou také různé druhy růžově kvetoucích mandloní. Rozkvetlé [[Sakura|sakury]] jsou jedním z&nbsp;nejznámějších symbolů Japonska, a ve velkém množství pozorovány a obdivovány při piknicích a popíjení sakéběhem svátku [[Hanami]]; dalším takovým stromem je též japonská švestka ume, která je též národní květinou [[Tchaj-wan (ostrov)|Taiwanu]]. Kvetoucí třešně a sakury jsou neodmyslitelnou součástí japonské i čínské poezie a výtvarného umění, včetně tvorby [[Bonsaj|bonsají]].
Rozkvetlé stromy různých druhů slivoní jsou atraktivní jarní podívanou, proto patří k hojně pěstovaným okrasným dřevinám a vyšlechtěna byla řada jejich ozdobných kultivarů (plnokvěté, s&nbsp;purpurově zbarvenými listy apod.). Oblíbené především v menších zahradách jsou také různé druhy růžově kvetoucích mandloní. Rozkvetlé [[Sakura|sakury]] jsou jedním z&nbsp;nejznámějších symbolů Japonska, a ve velkém množství pozorovány a obdivovány při piknicích a popíjení [[Sake|saké]] během svátku [[Hanami]]; dalším takovým stromem je též japonská švestka ume, která je též národní květinou [[Tchaj-wan (ostrov)|Taiwanu]]. Kvetoucí třešně a sakury jsou neodmyslitelnou součástí japonské i čínské poezie a výtvarného umění, včetně tvorby [[Bonsaj|bonsají]].<ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = U KOCOURA DOMA
| url = https://ukocouradoma.cz/japonska-svestka-ume/
| datum přístupu = 2019-01-04
| jazyk = cs-CZ
}}</ref><ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = U KOCOURA DOMA
| url = https://ukocouradoma.cz/japonska-tresen-sakura/
| datum přístupu = 2019-01-04
| jazyk = cs-CZ
}}</ref>


=== Dřevo ===
=== Dřevo ===
Řádek 281: Řádek 303:
| url = https://fab.zshk.cz/vyuka/amygdalaceae.aspx
| url = https://fab.zshk.cz/vyuka/amygdalaceae.aspx
| datum přístupu = 2018-12-30
| datum přístupu = 2018-12-30
}}</ref> Součástí tradiční čínské medicíny je užívání přípravků ze švestek ume, jejichž účinky coby antioxidantu, prostředku proti únavě, překyselení organismu a proti bakterii ''[[Helicobacter pylori]]'' způsobující gastritidu a žaludeční vředy byly prokázány i moderními medicínskými výzkumy.<ref>{{cite journal|last=Enomoto|first=S|author2=Yanaoka, K|author3=Utsunomiya, H|author4=Niwa, T|author5=Inada, K|author6=Deguchi, H|author7=Ueda, K|author8=Mukoubayashi, C|author9=Inoue, I|author10=Maekita, T|author11=Nakazawa, K|author12=Iguchi, M|author13=Arii, K|author14=Tamai, H|author15=Yoshimura, N|author16=Fujishiro, M|author17=Oka, M|author18=Ichinose, M|title=Inhibitory effects of Japanese apricot (Prunus mume Siebold et Zucc.; Ume) on Helicobacter pylori-related chronic gastritis.|journal=European Journal of Clinical Nutrition|date=July 2010|volume=64|issue=7|pages=714–9|pmid=20517325|doi=10.1038/ejcn.2010.70}}</ref><ref>Soyoung Kim, Sung-Hee Park, Hye-Nam Lee, Taesun Park. "Prunus mume Extract Ameliorates Exercise-Induced Fatigue in Trained Rats", ''Journal of Medicinal Food''. September 2008: 460-468.</ref><gallery>
⚫
}}</ref><gallery>
Soubor:Wood prunus domestica.jpg|Švestkové dřevo
Soubor:Wood prunus domestica.jpg|Švestkové dřevo
Soubor:Secrétaire en pente de Marie Leszczynska (Louvre, OA 12013).jpg|Sekretář z třešňového dřeva, vystavený v pařížském [[Louvre|Louvru]]
Soubor:Secrétaire en pente de Marie Leszczynska (Louvre, OA 12013).jpg|Sekretář z třešňového dřeva, vystavený v pařížském [[Louvre|Louvru]]
Řádek 306: Řádek 328:
== Odkazy ==
== Odkazy ==
=== Reference ===
=== Reference ===
{{Překlad|en|Prunus|165953881}}
<references />
<references />


Verze z 4. 1. 2019, 19:20

Jak číst taxoboxSlivoň
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádrůžotvaré (Rosales)
Čeleďrůžovité (Rosaceae)
Rodslivoň (Prunus)
L.
Synonyma
  • Amygdalus L.
  • Armeniaca Scop.
  • Cerasus Mill.
  • Laurocerasus Duh.
  • Padellus .
  • Padus Mill.
  • Persica Mill.
  • bobkotřešeň
  • bobkovišeň
  • broskvoň
  • mahalebka
  • mandloň
  • meruňka
  • střemcha
  • třešeň
  • višeň[1]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Slivoň (Prunus) je rozsáhlý rod stromů a keřů z čeledi růžovitých, se značným hospodářským a kulturním významem. Zahrnuje velké množství oblíbených ovocných dřevin, jako jsou švestka, meruňka, višeň, třešeň, mandloň a broskvoň, stejně jako druhy planě rostoucí, jako jsou střemcha, trnka či mahalebka. Některé druhy se užívají i jako okrasné rostliny, např. sakura. V minulosti byl dnešní široce pojatý rod štěpen do menších rodů. Počet taxonů zahrnovaných dnes do široce pojatého rodu Prunus se blíží číslu 500 včetně kříženců a různých poddruhů. Rod je rozšířen kosmopolitně, nejvíce však v mírných šířkách severní polokoule. Mnozí zástupci rodu se pěstují v kultuře již po tisíce let a byla z nich vyšlechtěna celá řada hybridů a kultivarů.

Popis

Slivoně jsou opadavé, zřídka i stálezelené (sekce Laurocerasus) stromy nebo keře. Mohou nabývat různého habitu od nízkých, středně vysokých i vysokých stromů dorůstajích výšek 5 až 25 metrů, zřídka více, přes vícekmenné stromky či keře a klonální porosty až po nízké plazivé keře o výšce i méně než 30 centimetrů. Dožívají se relativně krátkého věku, řádově desítky let, třešeň ptačí výjimečně až 200 let. Kořenový systém je kůlovitý, hluboko sahající, bohatě větvený, u většiny druhů je vyvinuta silná kořenová výmladnost, díky níž mohou jedinci vytvářet na stanovišti rozsáhlé polykormony (typicky např. slivoň trnka). Kůra je v mládí hladká, často s nápadnými lenticelami, ve stáří puká a loupe se. Některé druhy mají zkrácené větvičky (brachyblasty) opatřené kolci. Listy jsou jednoduché, střídavě postavené, s drobnými opadavými palisty; listové čepele jsou obvykle kopinatého nebo vejčitého tvaru, se zubatými, pilovitými nebo i celokrajnými okraji; na jejich spodním okraji nebo na řapíku jsou často nektariové žlázky.[2][3]

Květy jsou oboupohlavné, pravidelné, vyrůstající samostatně nebo v chudých či bohatých květenstvíchː okolících, chocholících či hroznech. Rozkvétají obvykle před vyrašením listů nebo současně s listy. Květní lůžko formuje zvonkovitou nebo válcovitou češuli. Opadavých kališních i korunních lístků je po pěti, korunní jsou většinou bílé až růžové, zřídka i v odstínech červené, purpurové či fialové. Gyneceum je apokarpní, s jedním plodolistem, semeník je svrchní, vyrůstající ze dna češule, s jednou přímou čnělkou. Tyčinky jsou volné, nesrostlé, vyrůstající ve velkém množství (20–100), s barevnými prašníky. Květy často výrazně voní, opylovány jsou hmyzem, typicky blanokřídlými. Díky obsahu nektaru patří slivoně k medonosným rostlinám; co do opylení mohou být samosprašné, nebo cizosprašné, což je třeba vzít do úvahy při zahradní výsadbě. Plodem je peckovice různých rozměrů, na povrchu hladká nebo pýřitě plstnatá, s relativně velkou peckou uvnitř. Dužnina plodů slivoně je jedlá, u některých druhů však hrozí otravy nebo nevolnosti při pozření semen (střemchy, bobkovišeň).[4]

Základní chromozomové číslo je x = 8, jednotlivé druhy mohou nabývat různého stupně ploidie (2, 4, 6, 8, dokonce i 18).[2]

Obsahované látky

Zástupci rodu obsahují ve svých pletivech značné množství různých chemických látek. Krom sacharidů, bílkovin, minerálů, vitamínů a různých organických kyselin (jablečná, mravenčí, citrónová, vinná) jsou to především flavonoidy a fenoly, např. kumarin. Typický je též alkoholový cukr sorbitol. Důležitý je výskyt vysoce jedovatých kyanogenních glykosidů prunasinu, který se nachází ve vegetativních částech rostlin, a amygdalinu nacházejícího se v semenech. Uvádí se, že již 10 kapek oleje extrahovaného z hořkých mandlí může působit na člověka smrtelně.[2][5]

Rozšíření a ekologie

Prunus pumila, habitus plazivého keře na kamenité stráni

Rod Prunus je rozšířen kosmopolitně, s těžištěm výskytu v mírných a subtropických oblastech na severní polokouli. Osídluje prakticky celou Evropu, Asii a Severní Ameriku vyjma nejchladnějších oblastí, několik druhů zasahuje do tropů Indočíny a jihovýchodní Asie. Ojedinělí zástupci se vyskytují i v Jižní Americe, rovníkové a jižní Africe včetně Madagaskaru a v Austrálii. Rostou nejčastěji jako příměs světlých lesů a lesních plášťů, v křovinách, keřovité druhy též na kamenitých stráních, ve stepních trávnících apod., často též synantropně podél cest, v zarůstajících starých sadech a zahradách nebo ladem nechaných loukách.

Až na výjimky (bobkovišeň) nejlépe prospívají na plném slunci či v lehčím polostínu. Zvládají růst prakticky v jakékoli půdě kromě těžké jílovité a trvale zamokřené, některé volně rostoucí druhy snášejí i chudé kamenité půdy a značné sucho. Kulturně pěstované druhy vyžadují půdy dostatečně humózní. Kromě bobkovišní a střemchy jsou všechny druhy vápnomilné. Při prudkém střídání teplot v zimě mohou trpět mrazovými trhlinami ve dřevě a následným klejotokem. K nejčastějším škůdcům a chorobám patří monilióza, různé bakteriální spály, houbové skvrnitosti a kadeřavost, zralé plody třešní obývají larvy vrtule třešňové. Velmi obávanou chorobou, která ve 20. století zlikvidovala po celém světě stovky milionů stromů více než 30 druhů slivoní, je šarka.[6][7]

Systematika

Systematické klasifikace tohoto rozsáhlého rodu procházela v čase mnoha proměnami. Linné zprvu jemu známé zástupce rozdělil do čtyř rodů Amygdalus, Cerasus, Prunus a Padus, později jejich počet zmenšil na dva (Amygdalus a Prunus, 1758). Ve 20. století byl rod členěn na 5–6 podrodů, existovaly také tendence drobit jej na mnoho menších rodůː v mnoha zdrojích včetně Květeny ČSR je rod vydělen do čeledi mandloňovité (Amygdalaceae) a rozčleněn do osmi úzce pojatých rodů (Prunus sensu stricto – slivoň, švestka; Cerasus – třešeň, višeň; Padus – střemcha vč. sakury; Padellus – mahalebka; Laurocerasus – bobkovišeň; Amygdalus – mandloň; Armeniaca – meruňka; Persica – broskvoň). Jindy mu v rámci čeledi růžovitých byla přidělována samostatná podčeleď Prunoideae, která se však ukázala jako nepřirozená. Fylogenetické studie potvrdily celý rod Prunus v širokém pojetí jako monofyletický, pocházející ze Starého světa, a zařadily jej do podčeledi Spiraeoideae, v níž je jediným taxonem tribu Amygdeleae; sesterskou větví je tribus Neillieae. Typovým druhem je slivoň švestka (Prunus domestica). Mezi jednotlivými druhy jsou jen slabé reprodukční bariéry, takže snadno dochází k hybridizaci.[2][8][9][10][11]

Vybraní zástupci

Přehled podrodů a sekcí s vybranými druhyː[12]

Švestkyː Prunus domestica
Višeň položená (Prunus prostrata)
Prunus cerasifera
Prunus subcordata

Podrod Prunus:

Prunus pensylvanica
Višeň obecná - plody
Kvetoucí střemcha - Prunus padus
Bobkovišeň portugalská - Prunus lusitanica

Podrod Cerasus

  • Sekce Cerasus:
    • Prunus apetala (Sieb. & Zucc.) Franch. & Sav: Japonsko
    • Třešeň ptačí (Prunus avium (L.) L.)
    • Prunus campanulata Maxim.ː východní Asie
    • Prunus cerasoides D.Don: Srí Lanka, Indie, Nepál, Bhútán, Laos, Myanmar, Thajsko, Vietnam, Čína
    • Višeň obecná (Prunus cerasus L.)
    • Prunus dielsiana C.K.Schneid.: Čína
    • Slivoň vykrajovaná (Prunus emarginata (Douglas) Eaton: západ Severní Ameriky od Britské Kolumbie po Mexiko
    • Třešeň křovitá (Prunus fruticosa Pall.)ː stepní oblasti od střední Evropy po Střední Asii
    • Prunus glandulifolia Rupr. & Maxim.: endemit Amurské oblasti v Rusku
    • Prunus himalaica Kitam.: Sikkim, Nepál
    • Višeň vyříznutá (Prunus incisa Thunb.): endemit japonského ostrova Honšú
    • Střemcha Maackova (Prunus maackii Rupr.)ː Sibiř, východní Asie, Čína
    • Višeň turecká – mahalebka (Prunus mahaleb L.)ː jihovýchodní Evropa, Malá Asie
    • Prunus nipponica Matsum.: Japonsko, Kurily, Sachalin
    • Slivoň pensylvánská (Prunus pensylvanica L. f.): Kanada, USA
    • Sakura ozdobná (Prunus serrulata Lindl.)ː původně východní Asie
    • Třešeň chloupkatá (Prunus subhirtella Miq., Syn.: Prunus pendula Sieb. ex Maxim.):Japonsko
  • Sekce Laurocerasus (včetně Pygeum Gaertn. a sect. Padus (Mill.) Turcz.): Hroznová květenství s vícero drobnými květy. Jediná sekce se stálezelenými zástupci s kožovitými listy.
    • Slivoň africká (Prunus africana (Hook. f.) Kalkman): rovníková a jižní Afrika, Madagaskar, Komory
    • Prunus caroliniana (Mill.) Aitonː Severní Amerika
    • Prunus ceylanica (Wight) Miq.: Srí Lanka, Indie, Bangladéš, Nepál, Laos, Myanmar, Thajsko, Vietnam, Andamany a Nikobary.
    • Prunus cornuta (Wall. ex Royle) Steud.: Afghánistán, Indie, Nepál, Bhútán, Tibet
    • Prunus grisea (Blume ex Müll. Berol.) Kalkman: Indonésie, Malaysia, Filipíny, Myanmar, Vietnam, Thajsko, Papua-Nová Guinea
    • Prunus ilicifolia (Nutt. ex Hook. & Arn.) D.Dietr.ː Kalifornie, Mexiko
    • Višeň šedá (Prunus incana (Pall.) Batsch: Turecko, Kavkaz
    • Bobkovišeň lékařská (Prunus laurocerasus L., Syn.: Prunus grandifolia Salisb.)ː východní a jihovýchodní Evropa, Kavkaz
    • Bobkovišeň portugalská (Prunus lusitanica L.)ː jihozápadní Evropa, Kanárské ostrovy
    • Prunus myrtifolia (L.) Urb. (Syn.: Prunus sphaerocarpa Sw.): Jižní Amerika, Karibik, Mexiko, Florida
    • Střemcha obecná (Prunus padus L., Syn.: Prunus racemosa Lam.)
    • Střemcha pozdní (Prunus serotina Ehrh., Syn.: Prunus capuli Cav., Prunus salicifolia Kunth, Prunus virens (Wooton & Standl.) Shreve)ː Severní Amerika
    • Prunus turneriana (F.M.Bailey) Kalkman: Queensland, Papua-Nová Guinea
    • Střemcha viržinská (Prunus virginiana L.)ː většina Severní Ameriky
Mandloň obecná

Podrod Amygdalus (L.) Focke:

  • Prunus arabica (Olivier) Meikle: západní Asie, Arabský poloostrov
  • Prunus argentea (Lam.) Rehderː Blízký východ
  • Mandloň bucharská (Prunus bucharica (Korsh.) Hand.-Mazz.): Střední Asie
  • Mandloň Davidova (Prunus davidiana (Carrière) Franch.): Čína
  • Mandloň obecná (Prunus dulcis (Mill.) D.A.Webb)
  • Mandloň Fenzlova (Prunus fenzliana Fritsch)ː Kavkaz
  • Mandloň kansunská (Prunus kansuensis Rehder): Čína
  • Prunus mongolica Maxim.: Čína, Mongolsko
  • Prunus pedunculata (Pall.) Maxim.: Sibiř, Čína, Mongolsko
  • Broskvoň obecná (Prunus persica (L.) Batsch)
  • Prunus spinosissima (Bunge) Franch.: Krym, Afghánistán, Střední Asie
  • Mandloň pukavá (Prunus tangutica (Batalin) Koehne)ː Čína
  • Mandloň nízká (Prunus tenella Batsch)ː stepní oblasti od střední Evropy po Střední Asii
  • Mandloň trojlaločná (Prunus triloba Lindl.): původně Čína a Korea.
  • Slivoň Webbova (Prunus webbii (Spach) Vierh.)ː jižní Evropa, Turecko

Podrod Emplectocladus: Severní Amerika

  • Prunus fasciculata (Torr.) A.Gray: Arizona, Kalifornie, Nevada, Utah, Baja California

Hybridy

  • hybrid Prunus × BM-VA-2 - broskvomandloň
  • hybrid Prunus × cistena - myrobalán (Prunus cerasifera 'Nigra')
  • hybrid Prunus × Plumcot Melitopolski – broskvošvestka[13]

Využití

Gastronomie

Soubor:Wall Food 10440 (15821825451).jpg
Meruňkový kompot

Plody různých druhů slivoní patří k nejoblíbenějším druhům ovoce, jehož byla vyšlechtěna velká řada odrůd. Obsahuje množství vitamínu A, B a C, stejně jako antioxidanty, minerály, fruktózu a další jednoduché cukry. Spektrum využití je obecně nesmírně širokéː od přímé konzumace v čerstvém stavu po výrobu kompotů, rozvářek, sirupů, džemů a povidel. Plody lze sušit (meruňky, švestky) nebo kandovat. Využívány jsou též při pečení jako náplň oblíbených meruňkových či švestkových knedlíků, do koláčů a dezertů (třešňová bublanina). Mandle mají všestranné užití v cukrářství, na výrobu marcipánu a různých pochutin.[5] Tradiční součástí východoasijské kuchyně, postupem času objevovanou i v Evropě, jsou výrobky z japonské švestky Prunus mume, jako je umeocet nebo sušené nakládané švestičky umeboshi. Ve východoasijckých zemích využití tohoto nesmírně populárního stromu dále zahrnuje výrobu šťáv z kouřem uzených plodů, čaj ze sušených květních plátků, likéry a mnoho dalšího.

Samostatnou kapitolou je výroba alkoholických nápojů. Mnohé druhy peckovin jsou po prokvašení destilovány na oblíbené ovocné pálenkyː v ČR především slivovice a meruňkovice, v jiných evropských zemích též destiláty z třešní, jako italské Maraschino z odrůdy dalmatských višní, portugalská ginjinha či ginja nebo v německém prostoru pálenka Kirsch, využívaná též při přípravě fondue nebo v cukrářství jako náplň čokoládových dezertů. Macerováním nebo přídavkem višňové šťávy vznikají likéry jako višňovka nebo griotka, z jader broskví a meruněk se vyrábí pálenka zvaná persico, macerací týchž s dalšími přísadami likér Amaretto. Višně jsou tradiční přísadou belgického piva Kriek Lambik, z trnek se místně vyrábí ovocné víno.[14][15]

Lo´dky na řece mezi rozkvetlými sakurami uprostřed města
Plavba mezi rozkvetlými sakurami při japonském svátku Hanami

Estetický a kulturní význam

Rozkvetlé stromy různých druhů slivoní jsou atraktivní jarní podívanou, proto patří k hojně pěstovaným okrasným dřevinám a vyšlechtěna byla řada jejich ozdobných kultivarů (plnokvěté, s purpurově zbarvenými listy apod.). Oblíbené především v menších zahradách jsou také různé druhy růžově kvetoucích mandloní. Rozkvetlé sakury jsou jedním z nejznámějších symbolů Japonska, a ve velkém množství pozorovány a obdivovány při piknicích a popíjení saké během svátku Hanami; dalším takovým stromem je též japonská švestka ume, která je též národní květinou Taiwanu. Kvetoucí třešně a sakury jsou neodmyslitelnou součástí japonské i čínské poezie a výtvarného umění, včetně tvorby bonsají.[16][17]

Dřevo

Dřevo slivoní (především švestkové a třešňové, ale i trnky nebo některých druhů střemchy) je tvrdé, pevné a díky svému atraktivnímu hnědočervenému zbarvení s výraznou kresbou velmi ceněné v uměleckém truhlářství a řezbářství. Je vhodné k soustružení a velmi dobře se leští. Vyrábí se z něj ozdobný dýhovaný nábytek, stejně jako drobné dekorační předměty jako svícny, tácy, dózy, sošky, spony do vlasů, střenky nožů, rámy obrazů, dýmky nebo dřevěné šperky. Pro svou vysokou výhřevnost a jemnou ovocnou vůni dýmu je oblíbeným dřevem na grilování a uzení.[2][3][18]

Medicína a kosmetika

Některé druhy patří mezi léčivky. Např. z kůry slivoně africké (Prunus africana) bohaté na fytosteroly se průmyslově vyrábí antiprostatické preparáty. Díky obsahu prunasinu a amygdalinu je lze teoreticky využívat i jako žaludeční tonikum, při předávkování však hrozí otrava. Z jader mandloní, ale i meruněk nebo broskví, se lisuje aromatický olej využívaný ve farmacii a kosmetice.[19] Součástí tradiční čínské medicíny je užívání přípravků ze švestek ume, jejichž účinky coby antioxidantu, prostředku proti únavě, překyselení organismu a proti bakterii Helicobacter pylori způsobující gastritidu a žaludeční vředy byly prokázány i moderními medicínskými výzkumy.[20][21]

  • Švestkové dřevo
    Švestkové dřevo
  • Sekretář z třešňového dřeva, vystavený v pařížském Louvru
    Sekretář z třešňového dřeva, vystavený v pařížském Louvru
  • Belgické pivo Kriek Lambik
    Belgické pivo Kriek Lambik
  • Třešňový destilát Urschwyzer Kirsch
    Třešňový destilát Urschwyzer Kirsch
  • Hanami v Japonsku
    Hanami v Japonsku
  • Tři zimní přátelé (borovice, slivoň a bambus) – oblíbený motiv v čínském výtvarném a literárním umění
    Tři zimní přátelé (borovice, slivoň a bambus) – oblíbený motiv v čínském výtvarném a literárním umění
  • Květ švestky ume jako symbol čínských aerolinek
    Květ švestky ume jako symbol čínských aerolinek

Pěstování

Sad broskvoní

Cílené pěstování různých druhů slivoní zavedli v Evropě Římané, kteří se s ním setkali na svých výbojích východním směrem, především na Blízký východ a do Persie, odkud přivezli sazenice meruněk, broskví či švestek. Jejich pěstování v Mezopotámii či starověké Číně se odhaduje již na dvě tisíciletí před naším letopočtem, patří tedy k velmi starým kulturním rostlinám. Vyžadují obyvkle lehčí, propustnou, hluboce humózní půdu a krom třešní či švestek též chráněné, teplé polohy. Slivoně rychle rostou a již několik let po výsadbě vyžadují vysoké dávky hnojiv. Jako základ je možné používat chlévský hnůj v množství 300 q na hektar nejméně jednou za tři roky. Minerální hnojiva se doporučují dávat v několika intervalech, zvláště v případě hnojiv s obsahem dusíku. Přihnojení dusíkem po polovině června může vyvolat špatné vyzrávání letorostů. Doporučuje se ukončit hnojení dusíkem v případě, že jsou letorosty příliš dlouhé. Je vhodné též půdu přiměřeně vápnit.[22][5]

Odrůdy slivoní se pro hospodářské účely zřídka množí generativně. Vyšlechtěné odrůdy se množí vegetativně očkováním a roubováním na řadu různých podnoží, některé původní druhy se ve školkařství množí řízkováním. V ČR je nejpoužívanější podnoží pro slivoně švestky myrobalán, neboť je značně přizpůsobivý půdním podmínkám a většina ušlechtilých odrůd slivoní s ním dobře srůstá. Také je používána Wangenheimova švestka a její kříženci. Často používanou vegetativně množenou podnoží je MY-KL-A - červenolistý myrobalán. Kříženec mezi Prunus cerasifera a P. cerasifera 'Atropurpurea'. Podnož je snadno množitelná ze zelených i dřevitých řízků. Jako podnož pro třešně a višně se používá i mahalebka.[22][5]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Prunus (slivoň) [online]. BioLib.cz [cit. 2008-11-17]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e MUSILOVÁ, Lenka. Riziko hybridizace pěstovaných třešní s ohroženou třešní křovitou (Prunus fruticosa). Praha: Univerzita Karlova, 2010. Dostupné online. 
  3. ↑ a b MUSIL, Ivan; MÖLLEROVÁ, Jana. Listnaté dřeviny. Praha: ČZU, 2005. S. 80-87. 
  4. ↑ Prunus in Flora of China @ efloras.org. www.efloras.org [online]. [cit. 2018-12-30]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c d STEINBACH, Günther. Lexikon užitkových rostlin. Praha: Knižní klub, 1997. ISBN 80-7176-432-9. S. 122-146. 
  6. ↑ HIEKE, Karel. Praktická dendrologie. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1978. S. 252-296. 
  7. ↑ Dobrá zpráva pro švestky - Gate2Biotech.cz. www.gate2biotech.cz [online]. [cit. 2018-12-31]. Dostupné online. 
  8. ↑ Tropicos | Name - Prunus L.. www.tropicos.org [online]. [cit. 2018-12-29]. Dostupné online. 
  9. ↑ BORTIRI, E.; OH, S. H.; JIANG, J.; BAGGETT, S.; GRANGER, A.; WEEKS, C.; BUCKINGHAM, M. Phylogeny and Systematics of Prunus (Rosaceae) as Determined by Sequence Analysis of ITS and the Chloroplast trnL-trnF Spacer DNA. Systematic Botany. 2001, s. 797–807. JSTOR 3093861. 
  10. ↑ Hejný S., Slavík B., Kirschner J. & Křísa B. (eds), Květena České republiky 3, Academia, Praha.
  11. ↑ JOHANSSON, Jan Thomas. ROSALES Perleb Main Tree, Synapomorphies. angio.bergianska.se [online]. [cit. 2019-01-04]. Dostupné online. 
  12. ↑ GRIN-Global Web v 1.10.3.6. npgsweb.ars-grin.gov [online]. [cit. 2018-12-29]. Dostupné online. 
  13. ↑ ONDREJ.ZICHA(AT)GMAIL.COM, Ondrej Zicha;. BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2018-12-29]. Dostupné online. 
  14. ↑ Alois Mikula, Přemysl Vankeː Plody planých a parkových rostlin. SPN Praha 1978, str. 66-69
  15. ↑ Mandlový likér Amaretto vlastně ani nemusí být vyroben z mandlí – Alkoholium.cz [online]. [cit. 2019-01-04]. Dostupné online. 
  16. ↑ U KOCOURA DOMA [online]. [cit. 2019-01-04]. Dostupné online. 
  17. ↑ U KOCOURA DOMA [online]. [cit. 2019-01-04]. Dostupné online. 
  18. ↑ MENCLOVÁ, Alena. Jak využít dřevo ovocných stromů. Abecedazahrady.cz [online]. [cit. 2019-01-04]. Dostupné online. 
  19. ↑ Amygdalaceae / mandloňovité. fab.zshk.cz [online]. [cit. 2018-12-30]. Dostupné online. 
  20. ↑ ENOMOTO, S; YANAOKA, K; UTSUNOMIYA, H; NIWA, T; INADA, K; DEGUCHI, H; UEDA, K. Inhibitory effects of Japanese apricot (Prunus mume Siebold et Zucc.; Ume) on Helicobacter pylori-related chronic gastritis.. European Journal of Clinical Nutrition. July 2010, s. 714–9. DOI 10.1038/ejcn.2010.70. PMID 20517325. 
  21. ↑ Soyoung Kim, Sung-Hee Park, Hye-Nam Lee, Taesun Park. "Prunus mume Extract Ameliorates Exercise-Induced Fatigue in Trained Rats", Journal of Medicinal Food. September 2008: 460-468.
  22. ↑ a b VÁVRA, Miloslav. ed. Švestky, renklody, slívy, mirabelky. [s.l.]: 1. vyd. Praha: ČSAV, 1963. S. 304 s., 48 s. obr. příl. Ovocnická edice; sv. 12.. 

Související články

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Slivoň&oldid=16831175“