Skorotice (Ústí nad Labem)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Skorotice
Zástavba ve Skoroticích, v pozadí kostel sv. Václava
Zástavba ve Skoroticích, v pozadí kostel sv. Václava
Základní informace
Charakter sídla část města
Počet obyvatel 1098 (26. 3. 2011[1])
Domů 325 (SLDB 2011)
Lokalita
PSČ 400 01
403 40
Obec Ústí nad Labem
Okres Ústí nad Labem
Historická země Čechy
Katastrální území Skorotice u Ústí nad Labem (1,38 km²)
Zeměpisné souřadnice
Skorotice
Skorotice
Další údaje
Kód části obce 148482
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a částem obce.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Skorotice (německy: Gartitz) jsou část statutárního a krajského města Ústí nad LabemČeské republice, spadající pod městský obvod Ústí nad Labem-město. Nachází se severozápadně od centra města a jejich katastrální území se rozkládá na 1,38 km2.[2] V roce 2009 zde bylo evidováno 506 adres.[3] V roce 2011 zde trvale žilo 1098 obyvatel.

Název[editovat | editovat zdroj]

Název Skorotic je odvozen od Skoroticů, lidí Skorotových.[4]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Skorotice vznikly jako slovanské sídlo typu okrouhlice mezi 9. a 10. stoletím.[5] První písemná zmínka však pochází až z roku 1352, kdy náležely, jakožto léno, mosteckému hradu. V roce 1546 patřily Janu Trmickému z Míliny. Ten o třináct let později do Skorotic dosadil luteránského pastora a zkonfiskoval pozůstalost po posledním katolickém faráři.[5] Následně se stal majitelem vesnice Prokop Dvořecký z Olbramovic, od něhož Skorotice v roce 1613 koupil, společně s Podhořím a Kabátem, rytíř Václav ze Žampachu. Pouhých deset let na to mu byl majetek zkonfiskován, a ten následně koupila jeho manželka Barbora Malešická z Poutnova. Po třicetileté válce (1618–1648) zde stálo devět domů, v nichž hospodařilo sedm sedláků a dva chalupníci.[6]

Od roku 1640 byly Skorotice součástí všebořického panství.[6] Postupně byly během feudalismu také součástí panství Bukov a Hněvín.[4] V roce 1652 je zmíněna zdejší farní škola a v letech 1748 až 1755 byl na místě staršího kostela ze 13. století vystavěn barokní kostel svatého Václava. Během sedmileté války vesnici v roce 1759 vyplenila pruská vojska a místní kaplan byl zastřelen.[5] Cizí vojáci tu tábořili i v dalších konfliktech, a to Rusové v roce 1813 během napoleonských válek, a Rakušané a Prusové v roce 1866 během prusko-rakouské války. Vojáci, padlí během napoleonských válek, mají být údajně pohřbeni pod kostelem svatého Václava. V letech 1869 až 1890 byly Skorotice osadou obce Božtěšice, a od roku 1900 měly status samostatné obce.[7]

V důsledku Mnichovské dohody se Skorotice a celé Sudety staly počátkem října 1938 součástí nacistického Německa a od dubna 1939 byly v jeho rámci součástí říšské župy Sudety. Po skončení druhé světové války došlo k odsunu místního, do té doby většinového, německého obyvatelstva. Od roku 1980 jsou Skorotice součástí města Ústí nad Labem.[7]

Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]

Lokalizace Skorotic na mapě Ústí nad Labem

Skorotice jsou částí města Ústí nad Labem a nachází se v jižní části stejnojmenného okresuÚsteckém kraji. Jejich základní sídelní jednotkou jsou Skorotice.[8]

Katastrální území Skorotice u Ústí nad Labem se rozkládá na ploše 137,5816 hektarů.[9] Z východní strany kopíruje silnici II/528. Od té se posléze odpoutává a pokračuje jihovýchodně k Božtěšicím. Tam vede ulicí K Čepci, kterou směřuje zpět na západ. Po krátkém klikacení prochází zástavbou až k ulici Platanová a jejímu křížení s ulicí Osvoboditelů. Následně klesá takřka proti vrstevnici až ke Klíšskému potoku, jehož tok dále kopíruje přes ulici Božtěšická a kolem čerpací stanice. Obloukem znovu protíná Božtěšickou ulici, načež vede téměř po vrstevnici až po ulici Na Valech, poté do lokality Nad Cihelnou, od níž pokračuje severozápadně až po ulici Skorotická. Z té uhýbá do ulice Slovanská, kolem fotbalového hřiště, z níž uhýbá do ulice Dukelských hrdinů a severozápadně do ulice K. H. Borovského. Následně směřuje severovýchodně k Habrovickému rybníku, který z jihu míjí skrze chatovou osadu, a obloukem se vrací k jihu na polní cestu od hřbitova, podél níž pokračuje až k silnici II/528.[10] Od severu (po směru hodinových ručiček) sousedí s katastrálními územími: Habrovice, Božtěšice, Bukov a Všebořice.[10]

Geologický vývoj, reliéf a půdy[editovat | editovat zdroj]

Většinu podloží Skorotic tvoří čtvrtohorní svahové sedimenty (hlína, kameny) a naváté písky (spraše, sprašová hlína). Podél vodních toků lze nalézt nivní sedimenty (hlína, písek, štěrk). U jihovýchodních a severovýchodních částí území tvoří podloží třetihorní bazaltoidy. Jižně od Habrovického rybníka je ostrůvkovitě zastoupena pyroplastika a druhohorní arkózovité pískovce. V severní části území je také zastoupen vápnitý jílovec, slínovec, prachovec a čtvrtohorní nevytříděné písky a jíly.[11]

geomorfologického hlediska jsou Skorotice součástí Krušnohorské subprovincie, kde většina jejich území náleží do celku Mostecká pánev, podcelku Chomutovsko-teplická pánev, v jejímž rámci spadá pod geomorfologický okrsek Chabařovická pánev. Malý cíp v jižní části katastrálního území se řadí pod celek Českého středohoří, jeho podcelek Verneřické středohoří, kde spadá pod geomorfologický okrsek Ústecké středohoří.[12]

Podle taxonomického klasifikačního systému půd (TKSP) se ve Skoroticích vyskytují antropozemě, kambizemě a pseudogleje. Antropozemě, konkrétně půdní typ antropozem urbánní se nachází po většinou zástavby. V severovýchodní části katastrálního území (u nové zástavby) lze nalézt kambizemě eutrofní. V severním výběžku v blízkosti Habrovického rybníka jsou pseudogleje.[13]

Podnebí a vodstvo[editovat | editovat zdroj]

Většina území Skorotic se dle Quittovy klimatické klasifikace řadí do mírně teplé oblasti MT9 (malý cíp území při severovýchodu je součástí mírně teplé oblasti MT4).[14] Pro oblast MT9 jsou typická dlouhá, teplá a suchá až mírně suchá léta. Jara a podzimy jsou krátké a mírně teplé, zatímco zimy jsou krátké, mírné a suché, s krátkým trváním sněhové pokrývky.[15] Úhrn srážek se ve vegetačním období pohybuje mezi 500 a 600 mm srážek, v zimním pak mezi 350 a 400 mm srážek.[14]

Oblast Skorotic spadá hydrologicky do povodí řeky Labe. Konkrétně náleží do dílčího povodí Ohře, Dolního Labe a ostatních přítoků Labe, v jehož rámci je součástí vodního útvaruKlíšský potok od toku Žďárský potok po ústí do toku Bílina“. Skoroticemi protéká Bílý potok, tekoucí z Habrovického rybníka, který je pravostranným přítokem Klíšského potoka. Klíšský potok rovněž vede podél části východní hranice katastrálního území Skorotic.

Flora a fauna[editovat | editovat zdroj]

Čtyři památné stromy lípy velkolisté (Tilia platyphyllos)

Dle biogeografického členění ČR náleží Skorotice do hercynské podprovincie, v níž se nachází na pomezí Milešovského a Mosteckého bioregionu. Z botanického hlediska leží území ve fytogeografické oblasti termofytikum, kde z větší části spadá do jejího okresu Labské středohoří (4b) a v blízkosti Habrovického rybníka okrajově do Podkrušnohorské pánve (3). Potenciálně přirozenou vegetací jsou černýšová dubohabřina (Melampyro nemorosi-Carpinetum), bučina s kyčelnicí devítilistou (Dentario enneaphyli-Fagetum) a na malé části též komplex sukcesních stádií na antropogenních stanovištích.[16]

Ochrana životního prostředí[editovat | editovat zdroj]

Část východní hranice Skorotic ze západu vymezuje chráněnou krajinnou oblast České středohoří. Ta byla vyhlášena 19. března 1976 výnosem ministerstva kultury ČSR na ploše 1063 km2 k „ochraně typického pohoří, tvořeného třetihorními vyvřelinami s řadou významných ekosystémů a velkou druhovou rozmanitostí.“[17] Na návrší u kostela svatého Václava rostou čtyři památné stromy lípy velkolisté (Tilia platyphyllos), chráněné od roku 1994.[18]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Struktura[editovat | editovat zdroj]

Skorotice zažívaly stálý populační růst až do roku 1930, kdy dosáhly historického maxima počtu obyvatel, a to 1202. K velkým populačním změnám došlo po druhé světové válce v souvislosti s vysídlením německého obyvatelstva a následným dosidlováním Sudet. Do té doby byly totiž Skorotice většinově německou obcí (v roce 1930 se k německé národnosti přihlásilo 92,5 % obyvatel).[19] Od 50. let 20. století počet obyvatel fluktuuje. Podle sčítání lidu z roku 2011 ve Skoroticích žilo 1098 obyvatel, z toho 547 mužů a 551 žen. Věková skupina mladších 14 let byla zastoupena 199 obyvateli, zatímco skupina starších 65 let celkem 122 obyvateli.[20]

Podle sčítání lidu z roku 2011 bylo 480 obyvatel ekonomicky aktivních a 51 z nich vyjíždělo za prací mimo Ústí nad Labem. Podle odvětví ekonomické činnosti pracovalo 5 obyvatel v priméru (zemědělství, lesnictví, rybolov), 138 v sekundéru (průmysl a stavebnictví) a 286 v terciéru (služby).[20]

Vývoj počtu obyvatel a domů ve Skoroticích v letech 1869–2001[21][20]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Počet obyvatel 261 301 333 518 797 952 1202 832 860 745 750 627 701 1098
Počet domů 40 45 49 62 93 112 149 164 157 157 170 173 206 325

Náboženský život[editovat | editovat zdroj]

Ve Skoroticích sídlí římskokatolická farnost, pod níž dále náleží území částí obcí Arnultovice, Bánov, Bukov, Božtěšice, Dělouš, Habrovice, Chuderovec, Kamenice, Neznabohy, Podhoří, Roudné, Strážky, Studánka, Střížovice a Všebořice. Přímo ve Skoroticích se nachází farní kostel svatého Václava, kde se konají pravidelné bohoslužby.[22] Od července 2012 je administrátorem excurrendo farnosti ústecký arciděkan Miroslav Šimáček.[23]

V době První republiky byli kromě římských katolíků ve Skoroticích též zastoupeni evangelíci a židé. V roce 1921 se z 952 obyvatel ke katolictví přihlásilo 916 obyvatel, k evangelictví 23, k jinému náboženství 6 a 7 občanů bylo bez vyznání.[24] V roce 1930 se z 1202 obyvatel ke katolictví hlásilo 1074 občanů, k evangelictví 49, k judaismu 1, k jinému vyznání 4 a 74 bylo bez vyznání.[19]

Hospodářství a infrastruktura[editovat | editovat zdroj]

Hostinec Pod Kaštany

Skorotice jsou vybaveny veřejným osvětlením, vodovodem, kanalizací (napojenou na městskou kanalizaci) a jsou plynofikovány.[25] Jedná se o rezidenční čtvrť, a nenacházejí se zde proto žádné průmyslové areály. Sídlí zde například firma VAT33, dovážející a distribuující chlazené potraviny,[26] čalounictví, autoservis, půjčovna přívěsových vozíků Jana Kříže, autoservis, či společnost Podlahy Karel, nabízející podlahové krytiny. Při ulici Božtěšická funguje čerpací stanice pohonných hmot (k roku 2014 společnost Tank ONO).[27]

Místní restaurační zařízení zahrnují hostinec Pod Kaštany v ulici Do Vrchu[28] a restauraci U Dvou Kanců v ulici 5. května.[29]

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Po východní hranici katastrálního území prochází silnice II/528 z Ústí nad Labem do Petrovic. Podle Celostátního sčítání dopravy provedeného v roce 2010 po silnici jezdilo denně v průměru 3421 vozidel (z toho 3123 osobních vozidel, 271 těžkých vozidel a 27 jednostopých vozidel).[30]

Obslužnost městskou hromadnou dopravou zajišťuje město Ústí nad Labem prostřednictvím společnosti Dopravní podnik města Ústí nad Labem. K roku 2014 se konkrétně jedná o autobusové linky číslo 15 (vedoucí z Vaňova do Strážek)[31] a číslo 16 (vedoucí ze Všebořic do Strážek).[32] Autobusové zastávky na území Skorotic jsou (směrem od Ústí nad Labem): Skorotice • Habrovická.

Společnost[editovat | editovat zdroj]

Ve Skoroticích funguje mateřská škola v ulici 5. května. Sídlí v budově z počátku 20. století, kde funguje od roku 1945. V západní části katastrálního území se mezi ulicemi Slovanská a K. H. Borovského nachází fotbalové hřiště.

Sběr komunálního odpadu zajišťuje firma AVE. Dvakrát do roka (na jaře a na podzim) jsou organizovány svozy objemného odpadu, nebezpečného odpadu a vaků s odpady ze zeleně.[33] Na několika místech (např. u autobusové zastávky Skorotice, křižovatky ulic Nová alej a Oblouková, či křižovatky ulic Bukovská, Buzulucká a U pošty) jsou umístěny kontejnery na sběr tříděného odpadu, a to na papír, sklo a plasty (PET lahve). Na území Skorotic se nachází dva hřbitovy: menší u kostela sv. Václava a větší v ulici Polní. Provoz druhého zmíněného zajišťuje příspěvková organizace Městské služby Ústí nad Labem.[34]

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Kostel svatého Václava

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Stanislav Pelc (* 1955) – bývalý český fotbalista, záložník a reprezentant Československa je skorotickým rodákem.[37]
  • Jan Čaloun (* 1972) - reprezentant České republiky v ledním hokeji na MS v roce 1993 v Mnichově, v roce 1999 v Lillehammeru a v roce 1998 na ZOH v Naganu je skorotickým obyvatelem.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Statistický lexikon obcí České republiky 2013 [online]. Český statistický úřad, 2013-10-31 [cit. 2015-11-08]. Dostupné online. 
  2. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2014-03-10]. Dostupné online. 
  3. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2009-10-10 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-05-11. 
  4. a b PINC, F.; KOLÁŘ, A. Vlastivědné výlety z Ústí n. L.. Ústí nad Labem: Nakladatelství Krajského národního výboru, 1957. 246 s. Kapitola Dělouš, Kamenice, Skorotice, Božtěšice, s. 102–106. 
  5. a b c BORSKÁ, Helena. Poznámky k historii města Ústí nad Labem a okolí. Ústí nad Labem: Spolek pro chemickou a hutní výrobu, 2005. 174 s. ISBN 80-902991-2-1. S. 155–156. 
  6. a b Kolektiv autorů. Dějiny města Ústí nad Labem. Redakce Vladimír Kaiser, Kristina Kaiserová. Ústí nad Labem: Město Ústí nad Labem, 1995. 369 s. ISBN 80-239-3245-4. S. 316. 
  7. a b RŮŽKOVÁ, Jiřina; ŠKRABAL, Josef a kolektiv. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (II. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 624 s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-02-01. ISBN 80-250-1311-2. S. 474. 
  8. Databáze iRSO, Skorotice – ZSJ díl [online]. Český statistický úřad [cit. 2014-01-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-02-02. 
  9. Katastrální území Skorotice: podrobné informace [online]. Územně identifikační registr ČR [cit. 2014-01-29]. Dostupné online. 
  10. a b Informační systém katastru nemovitostí [online]. Český úřad zeměměřický a katastrální [cit. 2014-01-29]. Dostupné online. 
  11. Zjednodušená geologická mapa 1:50 000 [online]. Česká geologická služba [cit. 2014-02-02]. Dostupné online. 
  12. DEMEK, Jaromír, a kol. Zeměpisný lexikon ČSR. Hory a nížiny. Brno: Academia, 1987. 584 s. S. 71. 
  13. Klasifikace půdních typů podle TKSP [online]. Národní geoportál INSPIRE [cit. 2014-01-29]. Dostupné online. 
  14. a b ORŠULÁK, Tomáš; ANDĚL, Jiří; BALEJ, Martin a kolektiv. Komplexní geografický výzkum krajiny III. na mapách a fotografiích severozápadních Čech. Ústí nad Labem: Kartografie Praha, 2009. 136 s. ISBN 978-80-7393-064-6. S. 68. 
  15. QUITT, Evžen. Klimatické oblasti Československa. Brno: Geografický ústav ČSAV, 1977. 73 s. 
  16. Potenciální přirozená vegetace [online]. Národní geoportál INSPIRE [cit. 2014-01-18]. Dostupné online. 
  17. ANDĚL, Jiří a kolektiv. Geografie města Ústí nad Labem: příroda, obyvatelstvo, hospodářství a kultura. Ústí nad Labem: Acta Universitatis Purkynianae, 1999. ISBN 80-7044-256-5. S. 34–37. 
  18. Lípy ve Skoroticích [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2014-01-26]. Dostupné online. 
  19. a b Statistický lexikon obcí v Republice československé 1930. Díl I. Země Česká. Praha: Orbis, 1934. 613 s. S. 390. 
  20. a b c Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 320. 
  21. RŮŽKOVÁ, Jiřina; ŠKRABAL, Josef a kolektiv. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (I. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. Kapitola Okres Ústí nad Labem, s. 418–419. 
  22. Katalog biskupství litoměřického, Kostel sv. Václava, Ústí nad Labem-město (Skorotice u Ústí nad Labem) [online]. Litoměřice: Biskupství litoměřické [cit. 2013-02-23]. Dostupné online. 
  23. Ústecký vikariát [online]. Biskupství litoměřické [cit. 2014-02-02]. Dostupné online. 
  24. Statistický lexikon obcí v Republice československé 1921. Díl I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 598 s. S. 200. 
  25. Vybavenost obci – kanalizace, plynofikace [online]. Národní geoportál INSPIRE [cit. 2014-01-29]. Dostupné online. 
  26. Společnost [online]. VAT33 [cit. 2014-01-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-01-11. 
  27. Tank ONO, s.r.o. (pobočka Ústí nad Labem-Skorotice) [online]. iDatabáze [cit. 2014-01-29]. Dostupné online. 
  28. Pod Kaštany [online]. E-hospody [cit. 2014-01-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-02-01. 
  29. U Dvou Kanců [online]. Pivnidenicek.cz [cit. 2014-01-29]. Dostupné online. 
  30. Intenzity dopravy – Ústecký kraj (sč.úsek: 4-4520) [online]. Ředitelství silnic a dálnic, 2011 [cit. 2014-01-29]. Dostupné online. 
  31. Sdružený jízdní řád linky č. 15 [online]. Dopravní podnik města Ústí nad Labem, 2013-12-09 [cit. 2014-01-11]. Dostupné online. 
  32. Sdružený jízdní řád linky č. 16 [online]. Dopravní podnik města Ústí nad Labem, 2013-12-09 [cit. 2014-01-11]. Dostupné online. 
  33. Kalendář odvozu odpadů – I. pololetí 2013 [online]. Město Ústí nad Labem [cit. 2013-05-05]. Dostupné online. 
  34. Hřbitovy [online]. Městské služby Ústí nad Labem [cit. 2014-01-18]. Dostupné online. 
  35. Kostel sv. Václava [online]. Hrady.cz [cit. 2014-01-29]. Dostupné online. 
  36. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2014-01-29]. Identifikátor záznamu 154893 : Kostel sv. Václava. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  37. Síň slávy Dukla Praha 1948–2009: Stanislav Pelc [online]. FK Dukla Praha [cit. 2014-02-02]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Kolektiv autorů. Dějiny města Ústí nad Labem. Redakce Vladimír Kaiser, Kristina Kaiserová. Ústí nad Labem: Město Ústí nad Labem, 1995. 369 s. ISBN 80-239-3245-4. 
  • BORSKÁ, Helena. Poznámky k historii města Ústí nad Labem a okolí. Ústí nad Labem: Spolek pro chemickou a hutní výrobu, 2005. 174 s. ISBN 80-902991-2-1. 
  • PINC, F.; KOLÁŘ, A. Vlastivědné výlety z Ústí n. L.. Ústí nad Labem: Nakladatelství Krajského národního výboru, 1957. 246 s. Kapitola Dělouš, Kamenice, Skorotice, Božtěšice, s. 102–106. 
  • ŠPAČEK, Petr. Tak to bylo na Ústecku: Střekov, Sebuzín, Brná nad Labem, Svádov, Vaňov, Hostovice, Tuchomyšl, Předlice, Všebořice, Bukov, Skorotice, Božtěšice, Stříbrníky, Dobětice, Neštěmice a Mojžíř na starých pohlednicích a fotografiích. Ústí nad Labem: Statutární město Ústí nad Labem, 2009. 272 s. (Ústecká vlastivěda). ISBN 978-80-86646-28-2. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]