Svádov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Svádov
Pohled na Svádov od západu
Pohled na Svádov od západu
Základní informace
Charakter sídla část obce
Počet obyvatel 1097 (26. 3. 2011[1])
Domů 310 (2011)
Lokalita
PSČ 400 01
403 22
Obec Ústí nad Labem
Okres Ústí nad Labem
Katastrální území Svádov a Budov u Svádova
Zeměpisné souřadnice
Svádov
Svádov
Další údaje
Kód části obce 159832
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a částem obce.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Svádov (německy Schwaden) je část statutárního a krajského města Ústí nad LabemČeské republice, spadající pod městský obvod Ústí nad Labem-Střekov. Nachází se na pravém břehu řeky Labe ve východní části města, asi 4 km od jeho centra. Sestává ze tří základních sídelních jednotek (Svádov, Olšinky a Budov) na dvou katastrálních územích (Svádov a Budov u Svádova). Při sčítání lidu roku 2011 měla městská část Svádov 310 domů a 1097 obyvatel,[2] z toho na vlastní ZSJ Svádov připadalo 234 domů a 816 obyvatel, na Olšinky 71 a 270, na Budov 5 a 11.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Svádov (Swaden) se poprvé připomíná roku 1188, kdy ho šlechtic Hroznata věnoval johanitům, a kde posléze vznikla svádovská komenda.

Ochrana životního prostředí[editovat | editovat zdroj]

Na území Svádova zasahují dvě zvláště chráněná území. Celá oblast je součástí chráněné krajinné oblasti České středohoří. Ta byla vyhlášena 19. března 1976 výnosem ministerstva kultury ČSR na ploše 1063 km2 k „ochraně typického pohoří, tvořeného třetihorními vyvřelinami s řadou významných ekosystémů a velkou druhovou rozmanitostí.“[3] Při východní hranici se v katastrálním území Olešnic nachází přírodní památka Loupežnická jeskyně. Ta byla zřízena roku 2001 na zhruba 13 hektarech za účelem ochrany „rozsáhlé puklinové jeskyně v neovulkanickém masivu a populací letounů a mloka skvrnitého“.[4]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel a domů ve Svádově v letech 1869–2011[2][5]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Počet obyvatel 541 591 679 1081 1832 1954 1959 1236 1248 1161 1176 1092 1047 1097
Počet domů 97 106 112 148 186 205 229 261 258 218 254 277 288 310

Náboženský život[editovat | editovat zdroj]

Ve Svádově sídlí římskokatolická farnost, která spadá pod ústecký vikariát litoměřické diecéze.[6][7] Územně pod ní dále náleží Březí, Malé Březno, Nový Les, Olešnice, Valtířov, Varta, Velichov, Velké Březno a Vítov.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Kostel svatého Jakuba Většího v horní části Svádova byl postaven roku 1477 na místě staršího kostela, v 17. století přestavěn. Během 20. století zchátral, nyní se postupně opravuje. Na západní věži zavěšen zvon z roku 1494 a zvon ze 14. století, který je nejstarším zvonem v okrese Ústí nad Labem. V minulosti zde byly též tři další zvony, dnes nezvěstné – zvon z roku 1655 od Hanse Binnstocka z Pirny, zvon z roku 1671 od Friedricha Michala Schönfelda z Prahy a zvon z roku 1676 od zvonaře Crommela.[8]
  • Fara ve Svádově, barokní z roku 1731, jejím autorem je pražský architekt Václav Špaček[9]
  • Kaplička v Budově na návsi, z poloviny 19. století, obdélná, s trojúhelníkovým štítem a vížkou pro zvon
  • Lidové usedlosti čp. 12 a 14 v Budově, zděné s hrázděnými patry
  • Zaniklý svádovský hrad na místě domu čp. 13
  • Budovský vodopád a navazující rokle, kterou v měkkém tufovém podloží vytvořil potůček, spadající ze stráně pod Budovem, tento vodopád si dostal i do Rakouské opery jako kulisa.
  • Zámek Svádov (nepřístupný), nyní je tam první chráněná dílna[zdroj?]
  • Skála Svádov

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Statistický lexikon obcí České republiky 2013 [online]. Český statistický úřad, 2013-10-31 [cit. 2015-11-08]. Dostupné online. 
  2. a b RŮŽKOVÁ, Jiřina; ŠKRABAL, Josef a kolektiv. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (I. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. Kapitola Okres Ústí nad Labem, s. 418–419. 
  3. ANDĚL, Jiří a kolektiv. Geografie města Ústí nad Labem: příroda, obyvatelstvo, hospodářství a kultura. Ústí nad Labem: Acta Universitatis Purkynianae, 1999. ISBN 80-7044-256-5. S. 34–37. 
  4. PP Loupežnická jeskyně [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2014-01-26]. Dostupné online. 
  5. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 321. 
  6. MACEK, Jaroslav. Katalog litoměřické diecéze AD 1997. Litoměřice: Biskupství litoměřické, 1997. 430 s. Kapitola Přehled jednotlivých farností diecéze, s. 35-36. 
  7. Lexikon obcí severních a severozápadních Čech [online]. Státní oblastní archiv v Litoměřicích [cit. 2014-01-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-02-23. 
  8. STUMPFE, Luis. Nordbömische Gotik unter den Salhausen und Bünauern. Berlin: Triltsch & Huther, 1935, s. 57.
  9. MACEK, Petr. Barokní architekt Václav Špaček (1689-1751), I. díl. Praha, 2007. 181 s. dizertační. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy - Ústav pro dějiny umění. Vedoucí práce Mojmír Horyna. Dostupné online.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Kolektiv autorů. Dějiny města Ústí nad Labem. Redakce Vladimír Kaiser, Kristina Kaiserová. Ústí nad Labem: Město Ústí nad Labem, 1995. 369 s. ISBN 80-239-3245-4. 
  • BORSKÁ, Helena. Poznámky k historii města Ústí nad Labem a okolí. Ústí nad Labem: Spolek pro chemickou a hutní výrobu, 2005. 174 s. ISBN 80-902991-2-1. 
  • PINC, F.; KOLÁŘ, A. Vlastivědné výlety z Ústí n. L.. Ústí nad Labem: Nakladatelství Krajského národního výboru, 1957. 246 s. Kapitola Valtířov, Olešnice, Svádov, Budov, Olšinky, s. 71–74. 
  • ŠPAČEK, Petr. Tak to bylo na Ústecku: Střekov, Sebuzín, Brná nad Labem, Svádov, Vaňov, Hostovice, Tuchomyšl, Předlice, Všebořice, Bukov, Skorotice, Božtěšice, Stříbrníky, Dobětice, Neštěmice a Mojžíř na starých pohlednicích a fotografiích. Ústí nad Labem: Statutární město Ústí nad Labem, 2009. 272 s. (Ústecká vlastivěda). ISBN 978-80-86646-28-2. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]