Svádov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Svádov
Pohled na Svádov od západu
Pohled na Svádov od západu
Lokalita
Charakterčást obce
ObecÚstí nad Labem
OkresÚstí nad Labem
KrajÚstecký kraj
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel1 128 (2021)[1]
Katastrální územíSvádov a Budov u Svádova
PSČ400 01
403 22
Počet domů310 (2011)[2]
Svádov
Svádov
Další údaje
Kód části obce159832
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Svádov (německy Schwaden) je část statutárního a krajského města Ústí nad LabemČeské republice, spadající pod městský obvod Ústí nad Labem-Střekov. Nachází se na pravém břehu řeky Labe ve východní části města, asi 4 km od jeho centra. Sestává ze tří základních sídelních jednotek (Svádov, Olšinky a Budov) na dvou katastrálních územích (Svádov a Budov u Svádova). Při sčítání lidu roku 2011 měla městská část Svádov 310 domů a 1097 obyvatel,[3] z toho na vlastní ZSJ Svádov připadalo 234 domů a 816 obyvatel, na Olšinky 71 a 270, na Budov 5 a 11.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o Svádově pochází z roku 1188, kdy šlechtic Hroznata vesnici věnoval johanitům, kteří v ní založili svádovskou komendu.

Ochrana životního prostředí[editovat | editovat zdroj]

Na území Svádova zasahují dvě zvláště chráněná území. Celá oblast je součástí chráněné krajinné oblasti České středohoří. Ta byla vyhlášena 19. března 1976 výnosem ministerstva kultury ČSR na ploše 1063 km2 k „ochraně typického pohoří, tvořeného třetihorními vyvřelinami s řadou významných ekosystémů a velkou druhovou rozmanitostí.“[4] Při východní hranici se v katastrálním území Olešnic nachází přírodní památka Loupežnická jeskyně. Ta byla zřízena roku 2001 na zhruba 13 hektarech za účelem ochrany „rozsáhlé puklinové jeskyně v neovulkanickém masivu a populací letounů a mloka skvrnitého“.[5]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 1 118 obyvatel (z toho 556 mužů), z nichž bylo 51 Čechoslováků, 1 042 Němců, jeden příslušník jiné národnosti a 24 cizinců. Většina se hlásila k římskokatolické církvi, ale osmnáct lidí patřilo k evangelickým a dva k jiným nezjišťovaným církvím a 33 lidí bylo bez vyznání.[6] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 1 167 obyvatel: 121 Čechoslováků, 1 030 Němců, jednoho příslušníka jiné národnosti a patnáct cizinců. Většina lidí byla římskými katolíky, ale žilo zde také 23 evangelíků, čtyři členové církve československé, tři členové jiných nezjišťovaných církví a 85 lidí bez vyznání.[7]

Vývoj počtu obyvatel a domů ve Svádově v letech 1869–2011[3][8]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Počet obyvatel 541 591 679 1081 1832 1954 1959 1236 1248 1161 1176 1092 1047 1097
Počet domů 97 106 112 148 186 205 229 261 258 218 254 277 288 310

Náboženský život[editovat | editovat zdroj]

Ve Svádově sídlí římskokatolická farnost, která spadá pod ústecký vikariát litoměřické diecéze.[9][10] Územně pod ní dále náleží Březí, Malé Březno, Nový Les, Olešnice, Valtířov, Varta, Velichov, Velké Březno a Vítov.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Kostel svatého Jakuba Většího v horní části Svádova byl postaven roku 1477 na místě staršího kostela, v 17. století přestavěn. Během 20. století zchátral, nyní se postupně opravuje. Na západní věži zavěšen zvon z roku 1494 a zvon ze 14. století, který je nejstarším zvonem v okrese Ústí nad Labem. V minulosti zde byly též tři další zvony, dnes nezvěstné – zvon z roku 1655 od Hanse Binnstocka z Pirny, zvon z roku 1671 od Friedricha Michala Schönfelda z Prahy a zvon z roku 1676 od zvonaře Crommela.[11]
  • Fara ve Svádově, barokní z roku 1731, jejím autorem je pražský architekt Václav Špaček[12]
  • Kaplička v Budově na návsi, z poloviny 19. století, obdélná, s trojúhelníkovým štítem a vížkou pro zvon
  • Lidové usedlosti čp. 12 a 14 v Budově, zděné s hrázděnými patry
  • Zaniklý svádovský hrad na místě domu čp. 13
  • Budovský vodopád a navazující rokle, kterou v měkkém tufovém podloží vytvořil potůček, spadající ze stráně pod Budovem, tento vodopád si dostal i do Rakouské opery jako kulisa.
  • Zámek Svádov
  • Skála Svádov

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01]
  2. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  3. a b RŮŽKOVÁ, Jiřina; ŠKRABAL, Josef a kolektiv. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (I. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. Kapitola Okres Ústí nad Labem, s. 418–419. 
  4. ANDĚL, Jiří a kolektiv. Geografie města Ústí nad Labem: příroda, obyvatelstvo, hospodářství a kultura. Ústí nad Labem: Acta Universitatis Purkynianae, 1999. ISBN 80-7044-256-5. S. 34–37. 
  5. PP Loupežnická jeskyně [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2014-01-26]. Dostupné online. 
  6. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 200. 
  7. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 389. 
  8. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 321. 
  9. MACEK, Jaroslav. Katalog litoměřické diecéze AD 1997. Litoměřice: Biskupství litoměřické, 1997. 430 s. Kapitola Přehled jednotlivých farností diecéze, s. 35–36. 
  10. Lexikon obcí severních a severozápadních Čech [online]. Státní oblastní archiv v Litoměřicích [cit. 2014-01-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-02-23. 
  11. STUMPFE, Luis. Nordbömische Gotik unter den Salhausen und Bünauern. Berlin: Triltsch & Huther, 1935, s. 57.
  12. MACEK, Petr. Barokní architekt Václav Špaček (1689-1751), I. díl. Praha, 2007. 181 s. dizertační. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy - Ústav pro dějiny umění. Vedoucí práce Mojmír Horyna. Dostupné online.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Kolektiv autorů. Dějiny města Ústí nad Labem. Redakce Vladimír Kaiser, Kristina Kaiserová. Ústí nad Labem: Město Ústí nad Labem, 1995. 369 s. ISBN 80-239-3245-4. 
  • BORSKÁ, Helena. Poznámky k historii města Ústí nad Labem a okolí. Ústí nad Labem: Spolek pro chemickou a hutní výrobu, 2005. 174 s. ISBN 80-902991-2-1. 
  • PINC, F.; KOLÁŘ, A. Vlastivědné výlety z Ústí n. L.. Ústí nad Labem: Nakladatelství Krajského národního výboru, 1957. 246 s. Kapitola Valtířov, Olešnice, Svádov, Budov, Olšinky, s. 71–74. 
  • ŠPAČEK, Petr. Tak to bylo na Ústecku: Střekov, Sebuzín, Brná nad Labem, Svádov, Vaňov, Hostovice, Tuchomyšl, Předlice, Všebořice, Bukov, Skorotice, Božtěšice, Stříbrníky, Dobětice, Neštěmice a Mojžíř na starých pohlednicích a fotografiích. Ústí nad Labem: Statutární město Ústí nad Labem, 2009. 272 s. (Ústecká vlastivěda). ISBN 978-80-86646-28-2. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]