Přeskočit na obsah

Miloš Nedbal

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Národní umělec Miloš Nedbal
Miloš Nedbal (před rokem 1939)
Miloš Nedbal (před rokem 1939)
Narození28. května 1906
Rožmitál pod Třemšínem
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí31. října 1982 (ve věku 76 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníHřbitov Malvazinky
Alma materPražská konzervatoř (1926–1928)
Povoláníherec, pedagog, režisér, učitel, publicista, filmový herec, recitátor, televizní herec a divadelní herec
Oceněnízasloužilý umělec (1958)
Řád práce (1966)
Medaile Jana Amose Komenského (1977)
národní umělec (1981)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Hrob na pražském hřbitově Malvazinky

Miloš Nedbal (28. května 1906 Rožmitál pod Třemšínem[1] – 31. října 1982 Praha) byl český herec a divadelní pedagog, režisér, dlouholetý profesor činoherního herectví na pražské DAMU.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Jednalo se o velmi výrazného a osobitého herce, který od svých počátků hrával spíše vážné role důstojných a přísných mužů, obdařených velmi často velkou dávkou osobní autoritativnosti. K divadlu se dostal již v mládí zásluhou otce Václava Nedbala (1881–1953),[2] který byl učitelem kreslení a loutkářem. Spolužák Jiřího Voskovce a Jana Wericha z gymnázia v Křemencové ulici v Praze (maturoval v roce 1926) pokračoval ve studiu na Právnické fakultě UK (přerušil však studia po dvou semestrech) a současně na dramatickém oddělení pražské konzervatoře (v letech 1926–1928) ve třídě prof. Jaroslava Hurta a Marie Laudové. Byl rovněž žákem Pivodovy pěvecké školy, nakonec se však rozhodl pro činoherní tvorbu.[3] Svoji hereckou kariéru začínal v Umělecké besedě a v Osvobozeném divadle, kam nastoupil v roce 1927, ještě před ukončením konzervatoře.[4][5] Zde se postupně vypracoval ve vynikajícího herce a jednu z hlavních opor Honzlových režií. V Osvobozeném divadle hrál s přerušením v sezóně 1929/1930 (rok byl členem Národního divadla v Brně) až do roku 1933. Posléze vystřídal celou řadu různých scén, hrál a režíroval mimo jiné také v Ostravě (1933–1936), v Brně (1936–1938) a v letech 1938–1942 a 1944–1945[6] v Divadle na Vinohradech. Ve válečném období působil dva roky v pražské Uranii (1942–1944). Od roku 1945 až do roku 1976 působil jako člen činohry Národního divadla v Praze, s výjimkou let 1970–1972, kdy působil v Krejčově souboru Divadla za branou. Dne 25. února 1948 podepsal výzvu prokomunistické inteligence Kupředu, zpátky ni krok! podporující komunistický převrat.[7]

V letech 1942–1947 vyučoval jako středoškolský učitel herectví na Pražské konzervatoři, od roku 1947 prakticky až do své smrti vyučoval na pražské DAMU, kde pomohl vychovat celou řadu vynikajících českých herců a hereček.

Ve filmu si zahrál mnoho menších rolí, k jeho nejznámějším patří role středoškolského profesora Šedy z filmu Cesta do hlubin študákovy duše nebo hlavní role z filmu Svědomí. Byl ale také vyhledávaným televizním i rozhlasovým hercem, činný byl též v dabingu. Ke konci svého života si zahrál hned v několika pozoruhodných televizních rolích, mezi nejpozoruhodnější patřila postava nerudného důchodce Šantrocha z Hubačovy inscenace Nezralé maliny. Zahrál si ale i v několika televizních pohádkách i v několika známých televizních seriálech.

Rodinný život

[editovat | editovat zdroj]

Poprvé se oženil 27. září 1931 v Praze s Vladimírou Volnohovou (* 1907), se kterou měl syna Petra Nedbala a dceru Janu Nedbalovou, krátce po rozvodu se 19. září 1951 oženil podruhé, s Janou Moravcovou (* 1906), později, již jako vdovec, se oženil potřetí s paní Zdenkou (1925–2002).

Citát

[editovat | editovat zdroj]
„Nedbalovo herectví se opíralo o jadrnou, zvonivou sílu hlasu - sytého, jenž jako by se vznášel do prostoru divadla, do všech jeho nejzazších koutů. Bylo prostě předurčeno pro úlohy rekovské, hrdinské, pro postavy, v nichž mohl uplatnit nejen svůj potlačovaný humor, ale i deklamační projev. Měl sympatie obecenstva, stejně jako nás všech v souboru. Jeho chování na jevišti i v zákulisí mělo zvláštní, někdy šibalský, jindy utlumený, vždycky však ohleduplný humor. Ať hrál hlavní role či figurky, vždycky s úplným zaujetím.“

František Filipovský[8]

Ocenění

[editovat | editovat zdroj]

Divadelní role, výběr

[editovat | editovat zdroj]
  • 1927 – V+W: Vest Pocket Revue, Blažej Jossek, Osvobozené divadlo
  • 1928 – V+W: Gorila ex machina čili Leon Clinton čili Tajemství Clintonova kladívka, Norman Kerry, Osvobozené divadlo
  • 1929 – V+W: Kostky jsou vrženy, Obža Bohunkus, Osvobozené divadlo, režie Jindřich Honzl
  • 1929 – V+W: Premiéra skafandr, rekvizitář Arnošt, Osvobozené divadlo, režie Jindřich Honzl
  • 1930 – V+W: Sever proti Jihu, major Warton, Osvobozené divadlo, režie V+W
  • 1931 – V+W: Don Juan a Comp., don Gonzalo de Ulloa, Osvobozené divadlo, režie V+W
  • 1931 – V+W: Golem, císař Rudolf II, Osvobozené divadlo, režie Jindřich Honzl
  • 1931 – Marcel Pagnol: Malajský šíp, Panisse, Stavovské divadlo, režie Vojta Novák
  • 1932 – V+W: Caesar, titul. role, Osvobozené divadlo, režie Jindřich Honzl
  • 1932 – V+W: Robin Zbojník, lord Broadcasting, Osvobozené divadlo, režie Jindřich Honzl
  • 1933 – V+W: Svět za mřížemi, Wu-Fang, Osvobozené divadlo, režie Jindřich Honzl
  • 1938 – Emanuel Bozděch: Generál bez vojska, Napoleon, Divadlo na Vinohradech, režie Gabriel Hart, 10 repríz
  • 1938 – J. K. Tyl: Jan Hus, Páleč, Divadlo na Vinohradech, režie František Salzer, 15 repríz
  • 1939 – Friedrich Schiller: Panna Orleánská, Talbot, Divadlo na Vinohradech, režie František Salzer, 22 repríz
  • 1941 – William Shakespeare: Hamlet, titul. role, Divadlo na Vinohradech, režie Bohuš Stejskal
  • 1945 – Jan Drda: Hrátky s čertem, Solfernus, Stavovské divadlo, režie Aleš Podhorský
  • 1945 – Karel Čapek: Matka, otec, Stavovské divadlo, režie Karel Dostal
  • 1946 – Bratři Čapkové: Ze života hmyzu, Viktor, 1.inženýr–diktátor, Národní divadlo, režie Jindřich Honzl
  • 1946 – J. J. Kolár: Pražský žid, Jan Mydlář, Stavovské divadlo, režie Jindřich Honzl
  • 1947 – William Shakespeare: Jak se vám líbí, Jacques, Stavovské divadlo, režie Karel Dostal
  • 1950 – Alois Jirásek: Jan Žižka, Kněz Jan Rokycana, Národní divadlo, režie Antonín Dvořák
  • 1951 – William Shakespeare: Othello, Brabanzio, Tylovo divadlo, režie Jan Škoda
  • 1952 – Anatolij Surov: Zelená ulice, Drozdov, Tylovo divadlo, režie František Salzer
  • 1953 – Jan Drda: Hrátky s čertem, Solfernus, Národní divadlo, režie František Salzer
  • 1954 – Gabriela Zapolska: Morálka paní Dulské, Pan Dulský, Tylovo divadlo, režie Miloš Nedbal
  • 1955 – Hedda Zinnerová: Ďábelský kruh, Vilém Lühring, Tylovo divadlo, režie Alfréd Radok
  • 1957 – L. M. Leonov: Zlatý kočár, Nikolaj Stěpanovič Karejev, Tylovo divadlo, režie Alfréd Radok
  • 1958 – J. K. Tyl: Strakonický dudák, Adamir, Mikuli, Národní divadlo, režie Otomar Krejča
  • 1961 – William Shakespeare: Král Lear, Hrabě z Glostru, Smetanovo divadlo, režie František Salzer
  • 1962 – M. Stehlík, M. A. Šolochov: Rozrušená země, Korčžinskij, Národní divadlo, režie Jan Strejček
  • 1963 – William Shakespeare: Romeo a Julie, Kapulet, Národní divadlo, režie Otomar Krejča
  • 1973 – J. K. Tyl: Paličova dcera, Radní Horina, Národní divadlo, režie Jaromír Pleskot
  • 1975 – N. V. Gogol, V. Hudeček, J. Lexa: Mrtvé duše, Pljuškin, Národní divadlo, režie Václav Hudeček
  • 1981– Jiří Šotola: Pěší ptáci, Zouhar, Tylovo divadlo, režie František Laurin

Divadelní režie, výběr

[editovat | editovat zdroj]
  • 1933 – Cecil Chesterton, Ralph Neal: Kouzlo domova, Národní divadlo moravsko-slezské (NDMS) Ostrava
  • 1933 – Samson Raphaelson: Mladá láska, NDMS
  • 1933 – René Fauchois: Pozor, čerstvě natřeno, NDMS
  • 1934 – Robert E. Sherwood: Londýnský most, NDMS
  • 1934 – Ernest Enderline: Londýnský most, NDMS
  • 1934 – Olga Scheinpflugová: Houpačka, NDMS
  • 1947 – Július Barč–Ivan: Máti, Stavovské divadlo
  • 1947 – Marcel Pagnol: Smraďoch, Mozarteum
  • 1948 – L. M. Leonov: Jabloňové sady, Tylovo divadlo
  • 1949 – L. N. Rachmanov: Neklidné stáří, Tylovo divadlo
  • 1951 – Molière: Chudák manžel, Tylovo divadlo
  • 1954 – Gabriela Zapolska: Morálka paní Dulské, Tylovo divadlo
  • 1955 – V+W: Caesar, Divadlo satiry (režie j. h.)
  • 1961 – Jindřich Honzl: Román lásky a cti, Národní divadlo

Filmografie (výběr)

[editovat | editovat zdroj]

Film

[editovat | editovat zdroj]

Televize

[editovat | editovat zdroj]

Rozhlasové role

[editovat | editovat zdroj]
Pahýl Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Matriční zápis o narození. z matriční knihy řk. farního kostela ve Starém Rožmitále [online]. [cit. 2016-12-18]. Dostupné online. 
  2. ↑ VALACHOVÁ, Jarmila. Kroniky města Nejdku a profesor Václav Nedbal, akademický malíř, kronikář a spisovník. Západočeské archivy. Plzeň: Roč. 2010, s. 71–74. ISSN 1804-9737. 
  3. ↑ Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 330.
  4. ↑ Vlastimil Blažek: Sborník na paměť 125 let Konservatoře hudby v Praze, Vyšehrad, Praha, 1936, str. 146
  5. ↑ Jaromír Pelc: Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo, Ústav pro kulturně výchovnou činnost, Praha, 1981, s. 5–8 osobní vzpomínky Miloše Nedbala na počátky Osvobozeného divadla. Týž: Zpráva o Osvobozeném divadle, Práce, Praha, 1982, s. 210–214.
  6. ↑ Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 193, ISBN 978-80-239-9604-3.
  7. ↑ VEBER, Václav. Osudové únorové dny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 426 s. ISBN 978-80-7106-941-6. S. 327. 
  8. ↑ Jiří Tvrzník: Šest dýmek Františka Filipovského, Novinář, Praha, 1982, str. 116.
  9. ↑ Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i. | Digitalizovaný archiv časopisů | RudePravo/1981/4/30/2.png. S. 2. archiv.ucl.cas.cz [online]. 1981-04-30 [cit. 2019-11-30]. S. 2. Dostupné online. 
  10. ↑ William Shakespeare: Richard III. [online]. Čerský rozhlas, 2016-04-02 [cit. 2016-04-02]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Biografický slovník Slezska a severní Moravy. 19. sešit. Ostrava : Filozofická fakulta Ostravské univerzity v Ostravě ; Ústav pro regionální studia, 2005. 160 s. ISBN 80-7368-098-X. S. 75–76.
  • B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 58, 62, 135, 139, 141, 158, 161, 201, 281
  • Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 15, 18, 32, 117, 197, 257, 260–1, 263–5, 267, 270–1, 273, 305
  • František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 178, 190, 200, 239, 253–5, 274
  • František Černý: Pozdravy za divadelní rampu, Divadelní ústav, Praha, 1970, str. 141, 202
  • František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 72
  • Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 40, 81, 83, 115, 161, 209, 210, 246, 290, 307, 339, 412, 456, 458, ISBN 978-80-200-1502-0
  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 1, 46, 114, 154, 156, 325, 326, 354, 382, 475, 505, 520.
  • Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 49, 72, 182, 244, 258, 368, 430, ISBN 80-207-0419-1
  • Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. II. díl : L–Ř. 2. vyd. Praha : Libri, 2010. 656 s. ISBN 978-80-7277-471-5. S. 275–279.
  • Joža Götzová: Profily českých herců, vyd. S. V. U. Mánes, Praha, nedat. (okolo 1931), str. 78
  • Václav Holzknecht: Jaroslav Ježek & Osvobozené divadlo, SNKLHU, Praha, 1957, str. 219–220
  • Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Mladá fronta, Praha, 1994, str. 133, 175, ISBN 80-204-0493-7
  • Bedřich Jahn: Pět let ředitelem Městských divadel pražských, Melantrich, Praha, 1940, str. 31, 33, 35, 49
  • Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 93, 151, 224, 226, 369, 387, 478, 480, 502, 515–6, 525, 626, 644, 650, 656, 665
  • Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 330–1
  • František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 204, 256–7, 299, 300
  • V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 179
  • Jaromír Pelc: Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo, Ústav pro kulturně výchovnou činnost, Praha, 1981, str. 8, 19, 46, 55, 76, 80–82, 90, 98–9, 224–7, 232
  • Jaromír Pelc: Zpráva o Osvobozeném divadle, Práce, Praha, 1982, str. 97–8, 120, 122, 210–4
  • Jaromír Pelc: Osvobozené divadlo, Mladá fronta, Praha, 1990, 488 s., ISBN 80-204-0165-2 Blíže in: [1]
  • Postavy brněnského jeviště : umělci Národního, Zemského a Státního divadla v Brně. Díl I, 1884–1984 / uspoř. a red. Eugenie Dufková, Bořivoj Srba. Brno : Státní divadlo, 1984. 840 s. S. 387–392.
  • Jaroslav Průcha: Má cesta k divadlu, Divadelní ústav, Praha, 1977, str. 175, 186
  • Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 53, 56–7, 60–1, 193, ISBN 978-80-239-9604-3
  • Josef Tomeš a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 431.
  • Jiří Tvrzník: Šest dýmek Františka Filipovského, Novinář, Praha, 1982, str. 102–3, 117–9, 166, 208, 315
  • Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 72, 124, 134, 140, 148, 264, 294, 311, 354, ISBN 80-207-0485-X
  • Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 138, ISBN 80-7243-121-8
  • Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 51, 137, 190, ISBN 80-85625-19-9
  • Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 127, 172, ISBN 978-80-239-9603-6

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Miloš_Nedbal&oldid=24285002“