Jacobus Henricus van 't Hoff

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jacobus Henricus van 't Hoff
Jacobus Henricus van 't Hoff
Jacobus Henricus van 't Hoff
Narození 30. srpna 1852
Rotterdam
Úmrtí 1. března 1911 (ve věku 58 let)
Steglitz
Příčina úmrtí tuberkulóza
Místo odpočinku Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitq321319
Alma mater Universiteit Leiden
Technologická universita Delft
univerzita v Bonnu
Universiteit Utrecht
Povolání chemik, vysokoškolský pedagog a fyzik
Zaměstnavatel Amsterdamská universita
Universiteit Utrecht
Humboldtova univerzita
Ocenění Řád za zásluhy v oblasti umění a věd
Nobelova cena za chemii (1901)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jacobus Henricus van't Hoff (30. srpna 18521. března 1911) byl nizozemský chemik.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Rotterdamu jako syn lékaře. Už od útlého věku se zajímal o přírodní vědy. Oproti přáním svého otce začal se studiem chemie. Studovat začal na Delftském polytechnickém institutu, potom na leidenské univerzitě, následně v Bonnu v Německu, kde studoval s Friedrichem Kekulé, poté v Paříži a dostudoval na univerzitě v Utrechtu, kde dostal doktorát v roce 1874. V roce 1878 se van't Hoff oženil s Johannou Francinou Meesovou. Měli spolu čtyři děti, dvě dcery a dva syny.

Ještě před obdržením doktorátu zveřejnil svůj první příspěvek do organické chemie. V roce 1874 usoudil, že chemické vazby mezi atomy uhlíku směřují do rohů pravidelného čtyřstěnu. Tuto myšlenku sdílel s francouzským chemikem Josephem Le Belem. V roce 1884 publikoval své výzkumy z chemie pojmenované Études de Dynamique chimique. O rok později byl jmenován členem Nizozemské královské akademie věd. V roce 1886 dokázal podobnost mezi chováním zředěných roztoků a plynů. Van't Hoff se stal profesorem chemie a fyziky v Utrechtu. Poté začal pracovat jako učitel chemie, mineralogie a geologie na univerzitě v Amsterdamu, kde pracoval téměř 18 let. V roce 1896 se odstěhoval do Německa se stal profesorem na Pruské univerzitě v Berlíně. V roce 1901 se stal první nositelem Nobelovy ceny za chemii. Toto ocenění získal za objev zákonů chemické dynamiky a osmotického tlaku v roztocích.

Ve své době byl snad nejlepším chemikem celého světa. Je považován za jednoho z největších chemiků všech dob společně s Francouzi Antoinem Lavoisierem, Louisem Pasteurem a německým chemikem Friedrichem Wöhlerem. Rok 1901, ve kterém získal Nobelovu cenu, je považován za vrchol jeho kariéry. Tento velikán organické a fyzikální chemie zemřel 1. března 1911 ve Steglitzi u Berlína.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]