Přeskočit na obsah

Diecéze brněnská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
O jiném subjektu pojednává článek Brněnská diecéze Církve československé husitské.
Diecéze brněnská
Dioecesis Brunensis
Znak brněnské diecéze
Znak brněnské diecéze
Základní informace
SídloBrno
KatedrálaKatedrála svatého Petra a Pavla v Brně
Zřízena1777
Církev sui iurisřímskokatolická
BiskupPavel Konzbul
Emeritní biskupVojtěch Cikrle
Generální vikářPavel Kafka
Církevní provinciemoravská
Statistické údaje
Počet děkanátů20
Počet farností451
Rozloha10 597 km²
Počet obyvatel1 387 000 (rok 2011)
z toho katolíků533 250 (38 %)
Návštěvnost nedělních bohoslužeb62 501 (rok 2021)
Další informace
Zeměpisné souřadnice
Webhttp://www.biskupstvi.cz
Diecéze brněnská na mapě
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Diecéze brněnská (latinsky Dioecesis Brunensis) je římskokatolická diecéze, která se nachází na jihu historické země Moravy (a od 1. ledna 2013 zahrnuje též farnosti Dolní Cerekev a Vyskytná nad Jihlavou nacházející se převážně v Čechách).

Podle současného správního dělení České republiky se diecéze rozkládá na většině území Jihomoravského kraje, části kraje Vysočina a několika farnostmi zasahuje i do Jihočeského, Pardubického a Olomouckého kraje. Sídlem biskupa je krajské město Brno, katedrálou pak katedrála svatého Petra a Pavla.

Založena byla na žádost Marie Terezie bulou Suprema dispositione papeže Pia VI. 5. prosince 1777. Současným (čtrnáctým) diecézním biskupem je Pavel Konzbul, který kanonicky byl uveden do úřadu diecézního biskupa 29. června 2022. Emeritním biskupem je Vojtěch Cikrle. Působí zde 16 mužských a 24 ženských řádůkongregací. Diecéze má 61 poutních míst (z toho je 33 zasvěceno Panně Marii). Prvním biskupem brněnské diecéze byl Matyáš František Chorinský z Ledské.

Znak brněnské diecéze, užívaný od jejího založení v roce 1777 do roku 1946

Současný znak diecéze pochází z roku 1946, kdy první a čtvrté pole svého biskupského znaku prohlásil Karel Skoupý za znak diecéze. V původním znaku diecéze bylo pět kuželů a císařský orel s rakouským štítkem na hrudi s písmeny MT.

Diecézní vlajka v čele průvodu na biskupském svěcení Pavla Konzbula

Vlajka diecéze pochází z roku 2006, autorem jejího návrhu je Zděnek Velebný z Ústí nad Orlicí. Zlaté zkřížené klíče a stříbrný meč vyskytující se i ve znaku jsou umístěny v modrém vodorovném středním pruhu, který je odkazem na mariánskou tradici. Nad a pod ním jsou směrem od středu umístěny vodorovné pruhy barev žluté, bílé a červené (poslední o dvojnásobné výšce), což je odkaz na barvy Moravy (červená a žlutá) a Brna (červená a bílá). Vodorovné dělení listu je v poměru 2:1:1:9:1:1:2.[1]

Související informace naleznete také v článcích Seznam brněnských biskupů a Perzekuce kněží brněnské diecéze.

Kolem roku 1768 byly nastoleny úvahy o možném vzniku nového církevního dělení, v roce 1773 byla ustavena komise, která měla vypracovat návrh na nové rozdělení území Moravy na tři diecéze, které by měly sídlit v Brně, Opavě a Olomouci, kdy olomoucké biskupství by se mělo stát arcibiskupstvím. Dekret o vzniku olomouckého arcibiskupství byl vydán dne 24. května 1777 po smrti biskupa Maxmiliána z Hamiltonu, který byl velice vlivným a těžce se smiřoval s novým rozdělením. V císařském nařízení z roku 1782 je uvedeno, že do brněnského biskupství spadá brněnský, znojemský a jihlavský kraj.[2]

Po Mnichovské dohodě a odstoupení pohraničí byl biskupským dekretem Msgre. Josefa Kupky (uveřejněném v Acta curiae eposcopalis Brunensis pod č. 1152) generálním vikářem odtržené části brněnské diecéze dne 16. listopadu 1938 ustanoven probošt mikulovské kapituly Mons. Franz Linke,[3] který spravoval 104 farností. Biskupský generální vikariát se sídlem v Mikulově zahrnoval arcikněžství Mikulov s děkanáty Hustopeče-Drnholec, Hrádek, Mikulov a Olbramovice a arcikněžství Znojmo s vikariáty Vranov nad Dyjí, Hostěradice, Slavonice a Znojmo.[4] S biskupským generálním vikariátem sousedily děkanáty Telč, Dačice, Jemnice, Jevišovice, Horní Dunajovice, Ivančice, Dolní Kounice, Modřice, Židlochovice, Klobouky, Velké Pavlovice a Podivín.[5] Po náhlé smrti Franze Linkeho byl provizorním správcem ustanoven Johann Zabel. Od konce května 1945 přebírala správu brněnská kapitulární konzistoř a od 1. ledna 1946 byl zrušen generální vikariát v Mikulově.[6]

Rozdělení diecéze

[editovat | editovat zdroj]

Diecéze je tvořena 451 farnostmi, které jsou od 1. srpna 1997 rozděleny do 20 děkanství (jedna farnost, Brno-dóm, je exemptní, tj. nezačleněna do žádného děkanství). K 1. říjnu 2018 bylo 206 farností obsazených a 244 spravovaných excurrendo.

Přehled duchovních úkonů

[editovat | editovat zdroj]
úkony 1995[7] 2000[8] 2011[9] 2014[10] 2016[11] 2017[12] 2018[13]
Křty 7 325 5 828 4 947 4 681 4 809 4 525 4 793
Biřmování 2 829 2 105 1 547 912 1 002 1 319 934
První svaté přijímání - 4 492 2 236 2 293 2 279 2 185 2 376
Sňatky - 1 827 1 269 1 276 1 432 1 370 1 271
Pomazání nemocných - - 20 237 - - - -
Pohřby - 6 857 4 890 4 811 4 494 4 610 4 696

Statistiky

[editovat | editovat zdroj]

V roce 2018 bylo v diecézi 547 300 pokřtěných osob z celkového počtu 1 389 300 obyvatel, což představuje 39,4 %.[14]

rok populace kněží trvalí jáhnové řeholníci farnosti
pokřtění celkem % celkem diecézní řeholní počet křtů muži ženy
1949 1 050 000 1 150 000 91,3 814 680 134 219 913 450
1970 981 360 1 257 000 78,1 642 525 117 117 784 451
1980 980 000 1 260 000 77,8 464 464 450
1990 900 000 1 280 000 70,3 359 306 53 64 380 450
1999 750 000 1 400 000 53,6 385 290 95 28 132 474 450
2000 750 000 1 400 000 53,6 396 296 100 5 828 28 129 482 450
2001 750 000 1 400 000 53,6 402 307 95 29 125 468 451
2002 750 000 1 400 000 53,6 400 305 95 29 121 456 452
2003 533 000 1 354 000 39,4 409 307 102 32 131 452 452
2004 533 000 1 354 000 39,4 408 303 105 32 132 449 452
2006 533 000 1 354 000 39,4 400 297 103 31 135 436 453
2012 535 500 1 360 000 39,4 358 264 94 40 115 289 449
2015 546 000 1 387 000 39,4 347 256 91 4 716 44 111 243 451
2018 547 300 1 389 300 39,4 336 253 83 4 793 47 101 218 450

Osobnosti diecéze

[editovat | editovat zdroj]
  1. Svatý otec Benedikt XVI. v Brně. brno.biskupstvi.cz [online]. [cit. 2024-01-23]. Dostupné online. 
  2. HEŘMANOVÁ, Tereza. Historie kůru farního kostela sv. Martina v Třebíči. Praha, 2006 [cit. 2017-01-07]. 45 s. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta a Collegium Marianum - Týnská vyšší odborná škola. Vedoucí práce Tomáš Slavická. s. 18–20, 27–32, 36–40. Dostupné online.
  3. SIUDA, Mgr Bc Pavel. Narodil se v rodině punčocháře. Stal se proboštem významné kapituly. P. Franz Linke. www.doo.cz [online]. [cit. 2020-11-06]. Dostupné online. 
  4. ČERVENKA, Jan, Územně správní organizace římskokatolické církve v Československu (1918-1992), s. 108.
  5. BOHÁČ, Zdeněk, Atlas církevních dějin českých zemí 1918-1999, mapa 21.
  6. Historické listy, vyd. Lidové noviny, 1992.
  7. http://snem.cirkev.cz/download/Duchovni_sprava_1995.htm
  8. http://snem.cirkev.cz/download/Duchovni_sprava_2000.htm
  9. Katolická církev v České republice. Praha: [s.n.], 2013. ISBN 978-80-7195-671-6. S. 74 a 75. 
  10. Výroční zpráva 2014 S.44
  11. Výroční zpráva 2016 S.7
  12. Výroční zpráva 2017 S.9
  13. Výroční zpráva 2017 S.7
  14. Annuario pontificio, 2019. (italština)

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Zlámal Bohumil, Založení brněnského biskupství, in: Katalog moravských biskupů, arcibiskupů a kapitul staré i nové doby, Olomouc 1977, s. 55–158.
  • Zlámal Bohumil, Posloupnost biskupů brněnských, in: Katalog moravských biskupů, arcibiskupů a kapitul staré i nové doby, Olomouc 1977, s. 159–169.
  • Zlámal Bohumil, Biskupská kapitula v Brně, in: Katalog moravských biskupů, arcibiskupů a kapitul staré i nové doby, Olomouc 1977, s. 171–182.
  • Jandlová Martina, Brněnská diecéze (1777–2007) – Historie a vzpomínky, Brno 2006. ISBN 80-239-5678-7.
  • Biskupství brněnské, Brno 2000.
  • Jindřich Zdeněk Charouz, Pohledy do dějin brněnské diecéze, Brno 2006. ISBN 80-239-6713-4
  • Katalog brněnské diecéze. Neproměnná část, Brno 2007, ISBN 978-80-254-0298-6. s. 20.
  • Katolická církev v České republice, Praha 2013, ISBN 978-80-7195-671-6. s. 74 a 75

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]