Pavel Křížkovský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Pavel Křížkovský
Pavel Křížkovský v roce 1885
Pavel Křížkovský v roce 1885
Narození 9. ledna 1820
Holasovice
Úmrtí 8. května 1885 (ve věku 65 let)
Brno
Národnost česká
Povolání hudební skladatel, sbormistr a katolický kněz

Pavel Křížkovský (narozen jako Karel Křížkovský) (9. ledna 1820, Holasovice ve Slezsku (Kreuzendorf)– 8. května 1885 Brno) byl český hudební skladatel, sbormistr, violista, kavírista, klarinetista, varhaník, hudební pedagog a katolický kněz.

Život[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z velmi chudých poměrů. Byl nemanželským synem Viktorie Křížkovské a pokřtěn byl jako Karel. V dětství vyrůstal u svých strýců Jakuba a Jana v Neplachovicích. Jeho talentu si všiml ředitel místního kůru A. Urbánek a učitel Jiří Janáček, otec hudebního skladatele Leoše Janáčka. Pomohli mu, aby byl v roce 1832 přijat jako zpěvák kostela sv. Ducha v Opavě[zdroj?] a mohl tak navštěvovat lepší školu a posléze i opavské gymnázium. Zapsal se sice po maturitě ke studiu na Filosofické fakultě olomoucké univerzity, ale dlouho pro nedostatek finančních prostředků studovat nemohl. Na čas přijal místo učitele češtiny na škole v Jamnici, aby získal prostředky na další studium. Pokračoval pak ve studiu filosofie a hudební teorie.

Křížkovského památník v Brně

Neutěšené podmínky, ve kterých vyrůstal, způsobily, že trvale trpěl pocitem osamění, nedůvěrou ve vlastní schopnosti, nespavostí a duševními krizemi. Možná, že i to přispělo k rozhodnutí, že roku 1845 vstoupil do augustiniánského kláštera v Brně, vykonal řeholní slib a přijal řeholní jméno Pavel. Vysvěcen na kněze byl v roce 1848.

Stal se ředitelem klášterního kůru; pod jeho řízením zpíval i mladý Leoš Janáček. Byl kaplanem v Lískovci a učitelem náboženství na brněnské škole v Bělidlech. Ačkoliv byl kromě studia hudební teorie v hudbě prakticky samouk, stal se virtuosem ve hře na varhany a skvěle hrál na i klarinet a klavír. Dirigoval koncerty v brněnské Redutě, hrál na violu ve smyčcovém kvartetu, založil Mužský pěvecký sbor v Brně a Besedu brněnskou. V obou tělesech působil i jako sbormistr a dirigent.

Seznámil se s jedním z nejpilnějších sběratelů českých národních písní Františkem Sušilem. Toto setkání mělo pro českou hudbu velký význam. Sdílel s ním jeho nadšení pro lidovou tvorbu, která se mu stala velkým zdrojem inspirace. Nejprve jen harmonizoval Sušilovy zápisy, později začal sám komponovat v duchu moravských národních písní. Tak vznikla jeho díla pro pěvecký sbor Utonulá, Dar za lásku, Dívče a mnohé další. Na pozvání Bedřicha Smetany byla Utonulá, za osobního řízení Křížkovského, provedena s velkým úspěchem na koncertě v Praze 1 roku 1861. Též spolupracoval s významným vlasteneckým knězem Janem Soukopem, jemuž zhudebnil některé texty.

Jeho životním úspěchem se stala kantáta komponovaná k Velehradským slavnostem v roce 1863, konaným na počest milénia příchodu Cyrila a Metoděje na Moravu. Vedle náboženského obsahu se do díla promítly i vlastenecké myšlenky národního obrození. Kantátu přednesl sbor 940 zpěváků a zpěvaček a dvacet tisíc posluchačů uspořádalo skladateli nadšené ovace.

Všechna tato aktivita však nebyla nijak doceněna nebo spíše naopak byla vyhodnocena jako církvi nepřátelská. Německé církevní kruhy v Brně jeho úspěchu vysloveně nepřály. Vrcholu bylo dosaženo, když jej Prozatímní divadlo vyzvalo ke kompozici opery. Brněnský biskup hrabě Antonín Arnošt Schaffgotsche zakázal Křížkovskému jakékoliv skladatelské aktivity s výjimkou komponování církevních skladeb. Podřídil se. Napsal Rekviem, dvojí Te Deum a přesto byl v roce 1872 prakticky odsunut do Olomouce na místo kapelníka olomouckého dómu. I zde však našel sílu a čas a spolupracoval při založení pěvecko-hudebního spolu Žerotín.

Po mozkové mrtvici se vrátil do Starobrněnského kláštera. Zde na následky nemoci 8. května 1885 zemřel. Je pochován na Ústředním hřbitově v Brně (sk. 2/83)[1].

Dílo[editovat | editovat zdroj]

48 církevních skladeb, z toho 5 mší, 3 Te Deum, 2 rekviem a 1 pašije[2][1]:

Pavel Křížkovský - pamětní deska z roku 1933 od Karla Lenharta v Křížkovského ulici v Olomouci
  • Utonulá
  • Dívče
  • Dar za lásku
  • Prosba odvedeného
  • Žaloba
  • Zatoč se
  • Zahrada Boží
  • Modlitba sv. Cyrila na sotnách
  • Pastýř a poutníci
  • Výprask
  • kantáta Hvězdy dvě z východu se berou ve svatém průvodu
  • sólové skladby - hlavně písně ze sbírky Františka Sušila

Památky[editovat | editovat zdroj]

  • pamětní deska z roku 1920 na budově místní knihovny v Holasovicích[3]
  • pamětní deska od Otakara Španiela na Mendlově náměstí 1/2 v části Staré Brno z roku 1920(?)[4]
  • pomník instalovaný v roce 1926 v části Brno-město vytvořil František Fabiánek[5][6]
  • pamětní deska z roku 1933 od Karla Lenharta v Křížkovského ulici v Olomouci
  • pomník u hřbitova v Neplachovicích[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Pavel KřížkovskýEncyklopedii dějin města Brna
  2. Křížkovský Karel (Pavel) - PhDr. Josef Gebauer, publikováno 19. června 2006, www.opava-city.cz, citováno 10. srpna 2008
  3. a b P a v e l K Ř Í Ž K O V S K Ý. - citováno 10. srpna 2008.
  4. pamětní deska P. Křížkovského. - Encyklopedie dějin města Brna. citováno 10. srpna 2008.
  5. Pomník P. Křížkovskému. - Moravská orlice, č. 74, roč. XVI. (XXV.), 1. dubna 1887, strany 1–2
  6. pomník P. Křížkovského. - Encyklopedie dějin města Brna. citováno 10. srpna 2008.
  • Československý hudební slovník osob a institucí, Státní hudební vydavatelství, Praha, 1963

Doporučená literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Gregor, V. (1996) Pavel Křížkovský ve světle písemné pozůstalosti. - Matice slezská, Opava, 52 pp, ISBN 80-238-0562-2 (neuvedeno v knize).
  • Racek. J. (1946) Pavel Křížkovský. - Prameny, literatura a ikonografie, Olomouc.
  • Trojanová, J. (1985) Pavel Křížkovský : 9. 1. 1820 - 8. 5. 1885 : Personální bibliografie. - Státní vědecká knihovna, Brno, 48 pp.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]