Pavel Křížkovský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Pavel Křížkovský
Pavel Křížkovský (1885)
Pavel Křížkovský (1885)
Základní informace
Narození 9. ledna 1820
Holasovice, Slezsko
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 8. května 1885 (ve věku 65 let)
Brno
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Žánry klasická hudba, duchovní hudba a pěvecký sbor
Povolání hudební skladatel, dirigent, hudební pedagog, varhaník, sbormistr, violista, klarinetista, katolický kněz a klavírista
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pavel Křížkovský (narozen jako Karel Křížkovský; 9. ledna 1820 Holasovice ve Slezsku (Kreuzendorf)[1]8. května 1885 Brno[2]) byl český hudební skladatel, sbormistr, violista, klavírista, klarinetista, varhaník, hudební pedagog a katolický kněz.

Život[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z velmi chudých poměrů. Byl nemanželským synem Viktorie Křížkovské a pokřtěn byl jako Karel. V dětství vyrůstal u svých strýců Jakuba a Jana v Neplachovicích. Jeho talentu si všiml ředitel místního kůru A. Urbánek a učitel Jiří Janáček, otec hudebního skladatele Leoše Janáčka. Pomohli mu, aby byl v roce 1832 přijat jako zpěvák kostela sv. Ducha v Opavě[zdroj?] a mohl tak navštěvovat lepší školu a posléze i opavské gymnázium. Zapsal se sice po maturitě ke studiu na Filosofické fakultě olomoucké univerzity, ale dlouho pro nedostatek finančních prostředků studovat nemohl. Na čas přijal místo učitele češtiny na škole v Jamnici, aby získal prostředky na další studium. Pokračoval pak ve studiu filosofie a hudební teorie.

Křížkovského památník v Brně

Neutěšené podmínky, ve kterých vyrůstal, způsobily, že trvale trpěl pocitem osamění, nedůvěrou ve vlastní schopnosti, nespavostí a duševními krizemi. Možná, že i to přispělo k rozhodnutí, že roku 1845 vstoupil do augustiniánského kláštera v Brně, vykonal řeholní slib a přijal řeholní jméno Pavel. Vysvěcen na kněze byl v roce 1848.

Stal se ředitelem klášterního kůru; pod jeho řízením zpíval i mladý Leoš Janáček. Byl kaplanem v Lískovci a učitelem náboženství na brněnské škole v Bělidlech. Ačkoliv byl kromě studia hudební teorie v hudbě prakticky samouk, stal se virtuosem ve hře na varhany a skvěle hrál na i klarinet a klavír. Dirigoval koncerty v brněnské Redutě, hrál na violu ve smyčcovém kvartetu, založil Mužský pěvecký sbor v Brně a Besedu brněnskou. V obou tělesech působil i jako sbormistr a dirigent.

Seznámil se s jedním z nejpilnějších sběratelů českých národních písní Františkem Sušilem. Toto setkání mělo pro českou hudbu velký význam. Sdílel s ním jeho nadšení pro lidovou tvorbu, která se mu stala velkým zdrojem inspirace. Nejprve jen harmonizoval Sušilovy zápisy, později začal sám komponovat v duchu moravských národních písní. Tak vznikla jeho díla pro pěvecký sbor Utonulá, Dar za lásku, Dívče a mnohé další. Na pozvání Bedřicha Smetany byla Utonulá, za osobního řízení Křížkovského, provedena s velkým úspěchem na koncertě v Praze 1 roku 1861. Též spolupracoval s významným vlasteneckým knězem Janem Soukopem, jemuž zhudebnil některé texty.

Jeho životním úspěchem se stala kantáta komponovaná k Velehradským slavnostem v roce 1863, konaným na počest milénia příchodu Cyrila a Metoděje na Moravu. Vedle náboženského obsahu se do díla promítly i vlastenecké myšlenky národního obrození. Kantátu přednesl sbor 940 zpěváků a zpěvaček a dvacet tisíc posluchačů uspořádalo skladateli nadšené ovace.

Všechna tato aktivita však nebyla nijak doceněna nebo spíše naopak byla vyhodnocena jako církvi nepřátelská. Německé církevní kruhy v Brně jeho úspěchu vysloveně nepřály. Vrcholu bylo dosaženo, když jej Prozatímní divadlo vyzvalo ke kompozici opery. Brněnský biskup hrabě Antonín Arnošt Schaffgotsche zakázal Křížkovskému jakékoliv skladatelské aktivity s výjimkou komponování církevních skladeb. Podřídil se. Napsal Rekviem, dvojí Te Deum a přesto byl v roce 1872 prakticky odsunut do Olomouce na místo kapelníka olomouckého dómu. I zde však našel sílu a čas a spolupracoval při založení pěvecko-hudebního spolu Žerotín.

Po mozkové mrtvici se vrátil do Starobrněnského kláštera. Zde na následky nemoci 8. května 1885 zemřel. Je pochován na Ústředním hřbitově v Brně (sk. 2/83)[3].

Dílo[editovat | editovat zdroj]

48 církevních skladeb, z toho 5 mší, 3 Te Deum, 2 rekviem a 1 pašije[4][3]:

Pavel Křížkovský - pamětní deska z roku 1933 od Karla Lenharta v Křížkovského ulici v Olomouci
  • Utonulá
  • Dívče
  • Dar za lásku
  • Prosba odvedeného
  • Žaloba
  • Zatoč se
  • Zahrada Boží
  • Modlitba sv. Cyrila na sotnách
  • Pastýř a poutníci
  • Výprask
  • kantáta Hvězdy dvě z východu se berou ve svatém průvodu
  • sólové skladby - hlavně písně ze sbírky Františka Sušila

Památky[editovat | editovat zdroj]

  • pamětní deska z roku 1920 na budově místní knihovny v Holasovicích[5]
  • pamětní deska od Otakara Španiela na Mendlově náměstí 1/2 v části Staré Brno z roku 1920(?)[6]
  • pomník instalovaný v roce 1926 v části Brno-město vytvořil František Fabiánek[7][8]
  • pamětní deska z roku 1933 od Karla Lenharta v Křížkovského ulici v Olomouci
  • pomník u hřbitova v Neplachovicích[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu
  3. a b Pavel KřížkovskýEncyklopedii dějin města Brna
  4. Křížkovský Karel (Pavel) - PhDr. Josef Gebauer, publikováno 19. června 2006, www.opava-city.cz, citováno 10. srpna 2008
  5. a b P a v e l K Ř Í Ž K O V S K Ý. - citováno 10. srpna 2008.
  6. pamětní deska P. Křížkovského. - Encyklopedie dějin města Brna. citováno 10. srpna 2008.
  7. Pomník P. Křížkovskému. - Moravská orlice, č. 74, roč. XVI. (XXV.), 1. dubna 1887, strany 1–2
  8. pomník P. Křížkovského. - Encyklopedie dějin města Brna. citováno 10. srpna 2008.

Doporučená literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Gregor, V. (1996) Pavel Křížkovský ve světle písemné pozůstalosti. - Matice slezská, Opava, 52 pp, ISBN 80-238-0562-2 (neuvedeno v knize).
  • Racek. J. (1946) Pavel Křížkovský. - Prameny, literatura a ikonografie, Olomouc.
  • Trojanová, J. (1985) Pavel Křížkovský : 9. 1. 1820 - 8. 5. 1885 : Personální bibliografie. - Státní vědecká knihovna, Brno, 48 pp.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]