Chlorid barnatý

Šablona:Infobox Chemická sloučenina

Chlorid barnatý je iontová anorganická sloučenina chloru a barya se vzorcem BaCl₂. Je to jedna z nejdůležitějších rozpustných solí barya. Podobně jako jiné takové soli je toxický a zbarvuje plamen do žlutozelena. Vykazuje hygroskopické vlastnosti.

Struktura a vlastnosti

BaCl₂ tvoří krystaly jak fluoritového charakteru, tak charakteru chloridu olovnatého. V obou případech jde o projev preference velkého iontu Ba²⁺ pro koordinační čísla větší než šest.^[1] Ve vodném roztoku se chlorid barnatý chová jako obyčejná sůl – jedná se o elektrolyt 1:2, roztok má neutrální pH.

BaCl₂ reaguje se síranovým iontem za vzniku bílé sraženiny síranu barnatého.

Ba²⁺(aq) + SO₄^2-(aq) → BaSO₄(s)

Podobně reaguje i šťavelan (oxalát):

Ba²⁺(aq) + C₂O₄^2-(aq) → BaC₂O₄(s)

Příprava

Chlorid barnatý lze připravovat z hydroxidu nebo uhličitanu barnatého; uhličitan se vyskytuje v přírodě jako minerál witherit. Tyto zásadité soli reagují s kyselinou chlorovodíkovou za vzniku hydratovaného chloridu barnatého. Průmyslově se vyrábí dvoustupňovým procesem z barytu (síranu barnatého):^[2]

BaSO₄ + 4 C → BaS + 4 CO

První krok musí probíhat za vysoké teploty.

BaS + CaCl₂ → BaCl₂ + CaS

Ve druhém kroku je třeba roztavit reaktanty. BaCl₂ se z výsledné směsi vyplaví vodou.

Z vodných roztoků krystalizuje chlorid barnatý do podoby bílých krystalů dihydrátu: BaCl₂·2H₂O.

Použití

Jakožto levná, rozpustná sůl barya má chlorid barnatý široké spektrum aplikací v laboratoři. Běžně se používá pro testování na přítomnost síranového iontu (princip – viz výše). V průmyslu se využívá hlavně k čištění solanky a při výrobě solí pro tepelné zpracování, cementování ocelí, při výrobě pigmentů a pro výrobu dalších solí barya. BaCl₂ lze použít i v zábavní pyrotechnice pro tvorbu jasně zelené barvy. Použitelnost je však limitována toxicitou BaCl₂.

Bezpečnost

Chlorid barnatý, stejně jako další ve vodě rozpustné soli barya, je velmi toxický. Potenciálními antidoty jsou síran sodný a hořečnatý, protože mohou převést chlorid na nerozpustný (a tedy netoxický) síran barnatý.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Barium chloride na anglické Wikipedii.
Greenwood, N. N.; & Earnshaw, A. (1997). Chemistry of the Elements (2nd Edn.), Oxford: Butterworth-Heinemann. ISBN 0-7506-3365-4.
Handbook of Chemistry and Physics, 71st edition, CRC Press, Ann Arbor, Michigan, 1990.
The Merck Index, 7th edition, Merck & Co., Rahway, New Jersey, 1960.

↑ Wells, A.F. (1984) Structural Inorganic Chemistry, Oxford: Clarendon Press. ISBN 0-19-855370-6.
↑ H. Nechamkin, The Chemistry of the Element, McGraw-Hill, New York, 1968.

Externí odkazy

International Chemical Safety Card 0614. (anhydrous)
International Chemical Safety Card 0615. (dihydrate)
NIOSH Pocket Guide to Chemical Hazards.
European Chemicals Bureau.
Barium chloride's use in industry.

Literatura

VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.

[1] Wells, A.F. (1984) Structural Inorganic Chemistry, Oxford: Clarendon Press. ISBN 0-19-855370-6.

[2] H. Nechamkin, The Chemistry of the Element, McGraw-Hill, New York, 1968.

[1]

[2]