Kyseliny

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Kyselost)
Skočit na: Navigace, Hledání
Na tento článek je přesměrováno heslo Kyselost. Tento článek pojednává o chemických látkách. O pH látek pojednává článek pH.
O chuti pojednává článek Kyselá chuť.
pH indikátorový papír

Kyseliny jsou chemické látky, jejichž molekuly se ve vodě disociují na vodíkové kationty a anionty kyseliny.

Teorie kyselin a zásad[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Teorie kyselin a zásad.

Existuje několik teorií definujících pojmy kyselina a zásada. Nejčastěji se používají tři: Arrheniova, Brønsted-Lowryho a nejobecnější Lewisova.

Arrheniova teorie[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Arrheniova teorie kyselin a zásad.

Tato teorie byla formulována roku 1887 Arrheniem. Ten vycházel z předpokladu, že kyseliny a zásady jsou schopné v roztoku disociovat (tzn. jedná se o elektrolyty). Jako kyseliny byly definovány látky, které jsou schopné odštěpit proton podle rovnice:

HA ↔ H+ + A

Velkou nevýhodou této teorie bylo, že nebrala v úvahu funkci rozpouštědla.

Brønsted-Lowryho teorie[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Brønsted-Lowryho teorie kyselin a zásad.

Tuto teorii formulovali v roce 1923 Brønsted a Lowry. Rozšířili Arrheniovu teorii o následnou solvataci uvolněných protonů molekulami rozpouštědla:

H+ + H2O ↔ H3O+

Teorie se tedy týkala pouze protických rozpouštědel. Jako kyseliny byly definovány látky, které jsou schopné být donory protonu (jeví pozorovatelnou snahu odštěpit proton). Zásady jsou naopak akceptory protonu. Např. v následující dvojici reakcí vystupuje voda jednou jako kyselina a podruhé jako zásada:

RNH2 + H2O ↔ RNH3+ + OH
HCN + H2O ↔ CN + H3O+

Solvoteorie[editovat | editovat zdroj]

Tuto teorii formulovali v roce 1954 Guttmann a Lindqvist jako rozšíření Brønstedovy teorie pro aprotická rozpouštědla. Základním požadavkem této teorie je autoionizace rozpouštědla.

Kyseliny jsou potom látky, které při interakci s rozpouštědlem zvyšují koncentraci kationtů produkovaných autoionizací rozpouštědla. Např. roztok hydrogensíranu v kapalném amoniaku se chová jako kyselina:

2 NH3 ↔ NH4+ + NH2 (autoionizace)
HSO4 + NH3 ↔ NH4+ + SO42−
Látka pH pOH
Kyselina v bateriích < 0,00 > 14,00
Žaludeční šťávy 2,00 12,00
Citronová šťáva 2,40 11,60
Coca-Cola 2,50 11,50
Ocet 2,90 11,10
Pomerančová nebo jablečná šťáva 3,50 10,50
Pivo 4,50 9,50
Káva 5,00 9,00
Čaj 5,50 8,50
Kyselý déšť < 5,60 > 8,40
Mléko 6,50 7,50
Čistá voda 7,00 7,00
Sliny zdravého člověka 6,5–7,40 6,6–7,50
Krev 7,34–7,45 6,55–6,66
Mořská voda 8,00 6,00
Mýdlo 9,0–10,00 4,0–5,00
Čpavek pro domácí použití 11,50 2,50
Hašené vápno 12,50 1,50
Louh sodný pro domácí použití 13,50 0,50

Lewisova teorie[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Lewisova kyselina.

Tato teorie je nejobecnější, lze ji aplikovat i na sloučeniny, které neobsahují kyselý proton. Jako kyselinu definuje každou částici, která je akceptorem elektronových párů. Mezi tyto částice patří: kationty, molekuly s násobnými vazbami na centrálním atomu, molekuly s volnými d-orbitaly na centrálním atomu nebo elektronově deficitní molekuly. Tyto částice jsou schopny přijmout volný elektronový pár jiné částice (báze), tím se vytvoří donor-akceptorní vazba. Jako kyseliny lze tedy chápat všechny elektrofilní částice, např. fluorid boritý, chlorid železitý nebo síranový anion.

Tato teorie se využívá především při objasňování reakčního mechanismu.

Dělení kyselin[editovat | editovat zdroj]

Existují dva základní způsoby, podle kterých můžeme dělit jednotlivé kyseliny.

Karboxylové kyseliny[editovat | editovat zdroj]

Skupinu karboxylových kyselin tvoří velké množství kyselin, v nichž je vždy obsažen uhlík, vodík, kyslík, někdy dusík, síra či halogeny. Všechny tyto kyseliny spadají do organické chemie, jsou charakteristické svojí karboxylovou skupinou COOH. Pokud obsahují aminovou skupinu NH2, jedná se o aminokyseliny.

Síla kyselin[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Síla kyselin.

Síla kyseliny lze kvalifikovat pomocí disociační konstanty. Podle velikosti disociační konstanty se rozlišují slabé kyseliny, středně silné kyseliny a silné kyseliny. Kyseliny silnější než je kyselina sírová jsou superkyseliny.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]