Kočka bengálská
 Kočka bengálská | |
|---|---|
 | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Třída | savci (Mammalia) |
| Řád | šelmy (Carnivora) |
| Čeleď | kočkovití (Felidae) |
| Podčeleď | malé kočky (Felinae) |
| Rod | Prionailurus |
| Binomické jméno | |
| Prionailurus bengalensis (Kerr, 1792) | |
 Areál rozšíření | |
| Sesterský druh | |
| kočka rybářská (Prionailurus viverrinus) | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kočka bengálská (Prionailurus bengalensis) je malá kočka, žijící v jižní, jihovýchodní a východní Asii. Starší vědecké jméno je Felis bengalensis.
Vzhled
- Hmotnost: 0,55–7,1 kg (výjimečně až téměř 10 kg)
- Délka těla: 43–75 cm
- Délka ocasu: 17–32 cm[2]
- Výška: 41 cm
Kočka bengálská je velká asi jako domácí kočka, kočky, které žijí v severní části areálu jsou o něco větší. V porovnání s domácí kočkou mají o něco delší končetiny. Základní barva srsti se liší podle poddruhu, většinou je zlatá, zlatočervená nebo zlatošedá až šedohnědá. Kresba je černá, skládá se ze skvrn nebo rozet, skvrny se často slévají do velkých map, na hřbetě se mohou tvořit pruhy. Břicho a brada jsou bílé, také na ušním boltci mají bílou skvrnu, podobně jako další kočkovité šelmy.
Sumaterský poddruh má méně skvrn, které jsou navíc menší, pákistánské kočky jsou šedé a mají nevýraznou kresbu. Srst severněji žijících poddruhů je hustší a méně nápadně zbarvená. Mezi kočkami bengálskými existuje velká variabilita, dokonce tak velká, že některé poddruhy byly původně považovány za samostatné druhy a teprve analýza DNA je odhalila jako poddruh. Krásným příkladem je iriomotská kočka, vzácný poddruh z japonského ostrova Iriomote. Její srst je tmavě hnědá a tečkování je nevýrazné. Kočka z ostrova Cušima byla nedávno také odhalena jako poddruh bengálské kočky.
Rozšíření a stanoviště
Kočka bengálská žije v celé jihovýchodní Asii, západní hranice rozšíření leží v Pákistánu, severní v Mongolsku a na východní Sibiři. Žije v Indii, Bangladéši, Barmě, Thajsku, Vietnamu, Malajsii, Indonésii, Číně, na Filipínech i v Japonsku.
Obývá deštné pralesy, tropické lesy, ale i křoviny, polopouště i zemědělsky využívanou půdu. Dává přednost blízkosti vody.
Biologie
Kočky bengálské jsou samotářská zvířata s noční aktivitou. Ve dne odpočívají v doupatech v dutinách stromů nebo v jeskyních. Jsou to oportunisté, na zemi i na stromech loví hlodavce i zajíce, malé hmyzožravce, ještěrky, žáby i netopýry. Uloví také malé kopytníky, jako jsou kančilové, kabaři nebo i srnče. Jídelníček si zpestřují rybami a vejci, v obydlených oblastech odnášejí drůbež. Dobře šplhá i plave.
Teritorium jedné kočky mívá rozlohu asi 9 km², kočka si ho označuje močí a výkaly.
V tropech se mohou rozmnožovat celoročně, na severu se páří v březnu a v dubnu. Samice je březí 60–70 dní, pak v doupěti porodí 2–4 koťata. V 10 dnech věku otevírají oči, ve 23 dnech začnou jíst maso. Doupě opouští asi po měsíci.
V zajetí se stává, že samice, pokud je vyrušována, svá mláďata zabije. Přijde-li kočka o koťata, může mít v jednom roce ještě jeden vrh. Bengálské kočky dospívají v 18 měsících věku, v zajetí může samec dosáhnout pohlavní dospělosti od 7 měsíců, samice od 10 měsíců. V zajetí se mohou dožít až 13 let. Často jsou loveny kvůli kožešině, kromě člověka je jejich přirozeným nepřítelem levhart.
Bengálská kočka
Kočka bengálská byla úspěšně zakřížena s domácí kočkou - americkou krátkosrstou. Vzniklo plemeno bengálská kočka. Toto plemeno v sobě spojuje přítulnost domácí kočky a divoce zbarvenou srst divokých koček bengálských. Občas jsou divoké bengálské kočky přikřižovány k domestikovaným bengálským kočkám. Cílem je ozdravit plemeno, získat znaky divoké bengálské kočky, jako je silný ocas, malé uši, rovný profil, a.j. Světová organizace chovatelů koček TICA uznává hybridní kočky z tohoto spojení a vystavuje jim také rodokmeny.
Chov v zoo
v Evropě byla v červnu 2019 chována přibližně ve čtyřech desítkách zoo, takže patří k vzácně chovaným druhům.[3]
V Česku najdeme kočky bengálské v rámci Unie českých a slovenských zoologických zahrad ve dvou poddruzích[4]:
- Kočka krátkouchá:
- Zoo Jihlava
- Zoo Olomouc
- Zoo Praha (od prosince 2019, kdy byli dovezeni samice původem ze Zoo Jihlava a samec ze Zoo Olomouc[5][6][7]; historicky byla chována již v 90. letech 20. století[6]) – vede monitoring evropského chovu[8]
Na Slovensku je chována v Zoo Bojnice.[4]
Poddruhy
- P. b. bengalensis - Indie, Indočína
- P. b. borneoensis - Borneo
- P. b. chinensis - Čína, Tchaj-wan
- Kočka krátkouchá (P. b. euptailura) - východní Sibiř
- P. b. horsfieldi - Kašmír
- Kočka iriomotská (P. b. iriomotensis) - ostrov Iriomote
- P. b. javaensis - Jáva, Bali
- P. b. manchurica - Mandžusko
- P. b. minutus - Filipíny
- P. b. sumatranus - Sumatra
- P. b. trevelyani - Severní Kašmír, Pákistán
Reference
- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-04].
- ↑ SUNQUIST, Melvin; SUNQUIST, Fiona. Wild Cats of the World. Chicago: University of Chicago Press, 2002. x, 452 pages s. Dostupné online. ISBN 0226779998, ISBN 9780226779997. OCLC 48383459 S. 225–232.
- ↑ www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2019-06-07]. Dostupné online.
- ↑ a b Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2018
- ↑ Přírůstky. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2020-01-24]. Dostupné online.
- ↑ a b www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2020-01-24]. Dostupné online.
- ↑ Výroční zprávy | Zoo Olomouc - Svatý Kopeček. www.zoo-olomouc.cz [online]. [cit. 2020-03-24]. Dostupné online.
- ↑ Zoologická zahrada hl. m. Prahy. YouTube [online]. [cit. 2020-03-24]. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu kočka bengálská na Wikimedia Commons - Galerie kočka bengálská na Wikimedia Commons
- IUCN Red List – Prionailurus bengalensis (anglicky)
- Kočka bengálská na Biolibu
- Kočka bengálská a kočka krátkouchá v ZOO Olomouc
