Toskánsko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(Přesměrováno z Toscana)
Skočit na: Navigace, Hledání
Regione Toscana
Coat of arms of Tuscany.svg
Stát Flag of Italy.svg Itálie
Hlavní město Florencie
Provincie Arezzo
Firenze
Grosseto
Lucca
Livorno
Massa-Carrara
Pisa
Pistoia
Prato
Siena
Počet obcí 287
Rozloha 22 990,18 km²
Obyvatelstvo (2013)
Počet obyvatel 3 750 511
Hustota zalidnění 163/km²
Italy Regions Tuscany Map.png
Toskánsko na mapě Itálie

Toskánsko (italsky Toscana, /toskaːna/) je kraj ve střední Itálii. Sousedící na jihu s Laziem, s Umbrií a Marche na východě, Emilií-Romagnou a Ligurií na severu a Tyrhenským mořem na západě. Region má rozlohu 22 990 km², 3,7 miliónu obyvatel a dělí se na 10 provincií. Toskánsko je kraj proslulý uměním, historií, působivou scenérií a také významnou produkcí vína. Města často obklopují etruské hradby a hojně rozšířená vegetace cypřišů. Krásné paláce svědčí o bohatství tohoto kraje a středověké radnice ukazují na odvěkou tradici demokracie a samosprávy. Za renesance se uměleckou špičkou stala Florencie, která dodnes láká tisíce turistů svou galerií Uffizi s největší kolekcí italského renesančního umění, půvabným mostem Ponte Vecchio s krámky zlatníků, dómem s baptisteriem, gotickým kostelem Santa Croce a dalšími památkami. Pisa dokázala ve středověku využít cest do zámoří k obohacení jak městské pokladnice, tak i vzdělanosti a kultury. Dokladem toho jsou stavby v centru města, z nichž nejznámější je určitě Šikmá věž na Campo dei Miracoli „náměstí Zázraků“. Arezzo patří k nejbohatším toskánským městům, které prosperuje výrobou šperků. Mezi jedinečné památky tohoto města patří fresky v kostele S. Francesco. Náměstí Piazza del Campo, které se nachází v městě Siena a má tvar lastury, se řadí k největším renesančním náměstím v Evropě. Hlavním městem je Florencie (Firenze).[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Toskánsko v období Říma

Ve starověku bylo území dnešního Toskánska osídleno umělecky založenými Etrusky (latinsky Tusci), kteří vytvořili vyspělou civilizaci, a nazývalo se Etrurií. Etrurie však nebyl sjednocený stát, ale pouze konfederace měst. Vrcholu moci dosáhla v 6. století př. n. l., kdy ovládala velkou část severní a střední Itálie (včetně Říma) a také Kampánii s centrem Neapolis. Soupeřili s Řeky a Kartaginci, nakonec byli ovládnuti Římem, který sami založili, po vpádech Keltů v 6. - 5. století př. n. l..

Následně se toto území dostalo pod vládu říší Ostrogótské, Byzantské a Langobardské. Za jejich vlády se Toskánsko rozpadlo na několik vévodství a domén. Po pádu Langobardského království roku 774 zde Karel Veliký vytvořil markrabství Toskána s centrem v Lucce, která byla součástí Italského království.

Někdy v letech 102731 přičlenil Toskánsko ke svým územím nejmocnější muž tehdejší Italie, markrabě Bonifác II. Italský, hrabě z Modeny, Reggia, Mantovy a Ferrary, z rodu hrabat z Canossy. Po smrti markraběnky Matildy roku 1115 si nárokoval území Církevní stát, což vedlo k soupeření příznivců císaře a papeže. Avšak během 12. století dosáhly nezávislosti velké městské obce (Florencie, Lucca, Arezzo, Pisa, Siena, Pistoia aj.) a celé území si rozdělily.

Postupně získala největší moc Florencie, ve které vládl rod Medici, který během 14. a 15. století ovládl většinu území Toskánska. Rod Medici se kromě svého vlivu na obchod a politiku (na jejich dvoře působil i slavný Macchiavelli) projevil i výraznou podporou umělcům. Díky tomu právě ve Florencii začali působit téměř největší umělci dějin, jako Leonardo da Vinci nebo Michelangelo Buonarotti. Tím velmi ovlivňovali i renesanční Evropu, ale díky politickým tlakům mocností a papeže význam Toskánska upadal. Zajímavé je, že manžel rakouské císařovny Marie Terezie, císař František Štěpán Lotrinský získal právě za původní léno Lotrinsko výměnou Toskánsko a proto se tu narodilo několik později vládnoucích Habsburků (např. František I.), do roku 1860 zde vládla dynastie toskánských Habsburků.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

toskánská krajina

Povrch Toskánska je různorodý. Největší část zaujímá kopcovitá krajina a vrchovina (66,5%), především hranice regionu ve vnitrozemí tvoří hornatina a horské hřebeny (25%), nejmenší plochu pak zaujímají roviny a nížiny (8,5%). Na severu a východě kraje, ve vnitrozemí při hranicích Toskánska s krajem Emilia-Romagna, se rozkládají Toskánsko-Emilianské Apeniny (nejvyšší vrchol Monte Cimone, 2 165 m). Na severu pak leží Apuánské Alpy. Jižně od Apuánských Alp protéká nějvětší toskánská řeka Arno. Zde se také nachází největší rovinatá oblast v kraji. Jižně pak leží kopcovitá krajina a vrchovina Colline Metallifere (s nejvyššími body okolo 1 000 m), jihozápadně se rozkládá vrchovina Chianti (nejvyšší bod Monte San Michele, 893 m). Na vrchovinu Chianti jihovýchodně navazuje údolní oblast Val di Chiana. Na jihu kraje leží pohoří Toskánské Antiapeniny (nejvyšší vrchol Monte Amiata, 1 738 m).[2]

Krajina a zemědělství[editovat | editovat zdroj]

ostrov Elba

Charakteristickými rostlinami jsou pinie a cypřiše.[3] Dále se zde daří vínům a olivovníkům (lisuje se zde panenský olivový olej). Toskánská vína jsou světově proslulá. Řadí se mezi ně především Chianti, Montepulciano, Brunello di Montalcino aj. Historie pěstování vína Chianti sahá až do 13. století. K dalším plodinám, které se zde pěstují, náleží tabák, lanýže, obilniny, slunečnice, kukuřice, šafrán, cukrová řepa a jiné. Nejúrodnější je pánev v povodí řeky Arno.

Ostrovy a pobřeží[editovat | editovat zdroj]

Toskánsko leží na severu na pobřeží Ligurského moře a na jihu na pobřeží Tyrhénského moře.[1] Podél pobřeží se nachází několik ostrovů a ostrůvků, které jsou součástíToskánského souostroví. To se skládá ze sedmi hlavních ostrovů a z dalších menších ostrůvků, z nichž některé jsou jen skály vyčnívající z moře. Ostrovy jsou pod správou národního parku Parco Nazionale dell'Arcipelago Toscano. Největším ostrovem je Elba. Dalšími ostrovy jsou Pianosa, Montecristo, Giglio, Giannutri. Oblíbenými přímořskými letovisky jsou například Viareggio nebo Forte dei Marmi.

Řeky a jezera[editovat | editovat zdroj]

K největším řekám náleží: Arno (241 km), Ombrone (161 km), Serchio (111 km), Cecina (73 km), Magra (70 km), Sieve (62 km). Největší jezera jsou: Lago di Bilancino (5 km²), Lago di Chiusi (3,9 km²), Lago di San Casciano (2,0 km²), Lago di Montepulciano (1,9 km²).

Administrativní celky[editovat | editovat zdroj]

Provincie Toskánska

Toskánsko se skládá z 10 provincií.

Ekonomie[editovat | editovat zdroj]

Ve vnitrozemí je jedním z hlavních příjmu obyvatel zemědělství (pěstování vinné révy, oliv, kukuřice, zahradnictví). Dříve bylo důležité hornictví, těžil se zde zejména mramor a železná ruda. V současnosti je jedním z hlavních zdrojů příjmu turistický ruch, který se soustřeďuje na města s významnými historickými památkami a na pobřeží.

Turismus - hlavní centra[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b AUTORSKÝ KOLEKTIV. Itálie. Praha : Olympia, 1990. ISBN 80-7033-101-1. Kapitola Toscana, s. 20.  
  2. Anglická a italská verze Wiki
  3. Itálie sever. Freytag a Berndt 2007, str. 161.

Související články[editovat | editovat zdroj]

1. Nesmrtelné Chianti (Abeceda vína – CH)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]