Chlorid amonný

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Chlorid amonný
Pevná forma Vzorec Krystalická forma
Obecné
Systematický název Chlorid amonný
Triviální název Salmiak
Anglický název Ammonium chloride
Německý název Ammoniumchlorid
Sumární vzorec NH4Cl
Vzhled Bílá krystalická látka
Identifikace
Vlastnosti
Molární hmotnost 53,492 g/mol
Molární koncentrace cM 4,367 mol/dm3 (20 °C, 22% roztok)
Teplota varu 520 °C
Teplota rozkladu 340 °C
Hustota 1,527 g/cm3 (20 °C)
1,062 g/cm3 (20 °C, 22% roztok)
Dynamický viskozitní koeficient 0,986 cP (20 °C, 22% roztok)
Kinematický viskozitní koeficient 0,928 cS (20 °C, 22% roztok)
Rozpustnost ve vodě 29,41 g/100 ml (0 °C)
33,2 g/100 ml (10 °C)
37,14 g/100 ml (20 °C)
39,3 g/100 ml (25 °C)
41,4 g/100 ml (30 °C)
45,8 g/100 ml (40 °C)
50,42 g/100 ml (50 °C)
55,30 g/100 ml (60 °C)
65,72 g/100 ml (80 °C)
77,05 g/100 ml (100 °C)
Relativní permitivita εr 7 (20 °C)
Tlak páry 13,332 kPa
Měrná magnetická susceptibilita - 8,04·10-6 cm3 g-1
Struktura
Krystalová struktura krychlová
Hrana krystalové mřížky a= 386,6 pm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° - 315,4 kJ/mol
Standardní molární entropie S° 95,8 JK-1mol-1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° - 203,2 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp 1,572 JK-1g-1
Bezpečnost
Zdraví škodlivý
Zdraví škodlivý (Xn)
R-věty R22, R36
S-věty S2, S22
NFPA 704
NFPA 704.svg
0
1
0
Teplota vznícení Nehořlavý
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Chlorid amonný (triviálně salmiak) (NH4Cl) je bílá krystalická látka. Rozpouští se ve vodě, vodný roztok je slabě kyselý. Vyskytuje se jako nerost salmiak, a to zejména v hořících uhelných slojích, kde kondenzuje z plynů vznikajících při hoření, a také v některých sopkách.

Výroba[editovat | editovat zdroj]

Průmyslově se vyrábí reakcí amoniaku s kyselinou chlorovodíkovou:

NH3 + HCl → NH4Cl

Laboratorně vzniká i reakcí dusičnanu amonného s chloridem draselným: NH4NO3 + KCl → NH4Cl + KNO3 Výsledkem je roztok salmiaku a dusičnanu draselného, po kterém, když se odpaří, zůstane směs chloridu amonného a dusičnanu draselného, ke které stačí přidat řepný cukr (nebo ještě lépe sorbitol), promíchat a vznikne směs uplatnitelná jako bílá dýmovnice.

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Zahříváním se rozkládá:

NH4Cl → NH3 + HCl.

Plynný chlorovodík a amoniak ovšem spolu okamžitě reagují a vzniká opět NH4Cl podle rovnice:

NH3 + HCl → NH4Cl

Využití[editovat | editovat zdroj]

  • Jako přídatná látka v potravinářství se označuje kódem E 510. Užívá se jako regulátor kyselosti, přídavná látka do pečiva a pro ostře slanou chuť k výrobě některých slaných druhů lékořicových bonbónů (především ve Skandinávii a Nizozemsku, např. finské salmiakki). Některé zdroje uvádějí, že nežádoucí účinky při požití nejsou známy a bezpečný denní příjem není stanoven; má se za to, že množství, které lze požít, je přirozeně omezeno jeho intenzívní chutí.[1] Ve vyhl. 4/2008 Sb. je výslovně uveden (společně například s kuchyňskou solí) jako látka, na kterou se tato vyhláška nevztahuje.[2] Je však uveden v seznamu závazně klasifikovaných nebezpečných chemických látek jako látka zdraví škodlivá (s tím, že škodí zdraví při požití a dráždí oči).[3]
  • v dýmovnicích,
  • upravuje se pomocí něj trať pro běh na lyžích (chemická úprava – zpevnění a zrychlení trati),
  • při pájení k odstranění vrstvy oxidů z povrchu kovu,
  • suchých článcích jako depolarizátor,
  • ve fotografii se používá jako ustalovač.
  • jako antidótum vůči amfetaminu

Bezpečnost[editovat | editovat zdroj]

Chlorid amonný je zdraví škodlivý při požití[3] (způsobuje nauzeu, zvracení a bolesti v krku[4]) a dráždí oči.[3][4] Při zahřívání se rozkládá za vzniku chlorovodíku a amoniaku (oba plyny jsou toxické), v žáru mohou vznikat i oxidy dusíku. Chlorid amonný bouřlivě reaguje s dusičnanem amonným a s chlorečnanem draselným – nebezpečí požáru nebo výbuchu.[4] Reaguje také s mědí a jejími sloučeninami, čehož se využívá při patinování předmětů z mědi a jejích slitin.[5]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ammonium chloride na anglické Wikipedii.

  1. Food-Info.net [online]. Wageningen (NL): Wageningen University, rev. 2010-12-10, [cit. 2010-12-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Vyhláška č. 4/2008 Sb., kterou se stanoví druhy a podmínky použití přídatných látek a extrakčních rozpouštědel při výrobě potravin. In: Sbírka zákonů. 2008. Dostupné online. § 1, odst. 2, písm. d. Ve znění pozdějších předpisů. Dostupné na Portálu veřejné správy ČR.
  3. a b c Vyhláška č. 232/2004 Sb., k provádění zákona o chemických látkách a přípravcích. In: Sbírka zákonů. 2004. Dostupné online. Ve znění pozdějších předpisů. Dostupné na Portálu veřejné správy ČR.
  4. a b c Ammonium Chloride – ICSC
  5. Patina Formulas for Brass, Bronze and Copper – Science Company

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.  
Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu