Chlorid lithný

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Chlorid lithný
Krystalická forma
Obecné
Systematický název Chlorid lithný
Anglický název Lithium chloride
Německý název Lithiumchlorid
Sumární vzorec LiCl
Vzhled bílé krystalky nebo prášek
Identifikace
UN kód 2056
Číslo RTECS OJ5950000
Vlastnosti
Molární hmotnost 42,394 g/mol
Teplota tání 605 °C
Teplota varu 1 382 °C
Hustota 2,068 g/cm3
Dynamický viskozitní koeficient 1,59 cP (637 °C)
1,21 cP (707 °C)
0,87 cP (807 °C)
Index lomu nD= 1,662
Rozpustnost ve vodě 68,3 g/100 ml (0 °C)
74,5 g/100 ml (10 °C)
83,2 g/100 ml (20 °C)
84,5 g/100 ml (25 °C)
85,9 g/100 ml (30 °C)
89,4 g/100 ml (40 °C)
98,8 g/100 ml (60 °C)
112,3 g/100 ml (80 °C)
128,87 g/100 ml (100 °C)
134,2 g/100 ml (125 °C)
139,7 g/100 ml (150 °C)
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
methanol
45,2 g/100 ml (0 °C)
44,2 g/100 ml (10 °C)
43,8 g/100 ml (20 °C)
44,1 g/100 ml (40 °C)
44,6 g/100 ml (60 °C)
ethanol
14,4 g/100 ml (0 °C)
16,8 g/100 ml (10 °C)
24,3 g/100 ml (20 °C)
25,4 g/100 ml (40 °C)
23,5 g/100 ml (60 °C)
aceton
1,2 g/100 ml (20 °C)
0,61 g/100 ml (50 °C)
kapalný amoniak
0,54 g/100 ml
Rozpustnost v nepolárních
rozpouštědlech
pyridin
7,8 g/100 ml (15 °C)
Povrchové napětí 68,3 mN/m (620 °C)
127 mN/m (650 °C)
124 mN/m (700 °C)
123 mN/m (800 °C)
114 mN/m (870 °C)
Struktura
Krystalová struktura Krystalografická soustava#Krychlová (kubická)krychlová
Hrana krystalové mřížky a= 514 pm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° -408,3 kJ/mol
Entalpie tání ΔHt 316 J/g
Entalpie varu ΔHv 3 552 J/g
Entalpie rozpouštění ΔHrozp -855,3 J/g (18 °C)
Standardní molární entropie S° 59,3 JK-1mol-1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° -384,0 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp 1,133 JK-1g-1
Bezpečnost
Zdraví škodlivý
Zdraví škodlivý (Xn)
R-věty R22, R36/38
S-věty žádné nejsou
NFPA 704
NFPA 704.svg
0
1
0
Teplota vzplanutí nehořlavý
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Chlorid lithný je anorganická sloučenina chloru a lithia. Tato sůl je typickou iontovou sloučeninou, přestože z malé velikosti iontu Li+ vyplývají vlastnosti, které se u jiných chloridů alkalických kovů nevyskytují, například výjimečná rozpustnost v polárních rozpouštědlech (83 g/100 ml vody při 20 °C) a hygroskopické vlastnosti.[1]

Chemické vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Chlorid lithný tvoří – na rozdíl od chloridů jiných alkalických kovů – krystalické hydráty.[2] Je znám monohydrát, trihydrát a pentahydrát.[3] Absorbuje také až čtyři ekvivalenty amoniaku. Podobně jako u jiných iontových chloridů mohou roztoky chloridu lithného poskytovat chloridový iont a například tvořit sraženinu chloridu stříbrného působením dusičnanu stříbrného:

LiCl + AgNO3 → AgCl + LiNO3

Příprava[editovat | editovat zdroj]

Chlorid lithný se připravuje působením kyseliny chlorovodíkové na uhličitan lithný. Lze ho principiálně připravovat také silně exotermickou reakcí kovového lithia s plynným chlorem nebo chlorovodíkem. Bezvodý LiCl se připravuje z hydrátu zahříváním v proudu chlorovodíku.

Použití[editovat | editovat zdroj]

Chlorid lithný se používá hlavně pro výrobu kovového lithia elektrolýzou taveniny LiCl/KCl při 600 °C. Využívá se i jako tavidlo při pájení automobilových dílů z hliníku, dále také jako desikant při sušení proudu vzduchu.[1] Ze specializovanějších aplikací nachází uplatnění v organické syntéze, například jako aditivum ve Stillově reakci. V biochemii ho lze využít ke srážení RNA z buněčných extraktů.[4]

Chlorid lithný se používá i v pyrotechnice pro barvení plamene do tmavočervené barvy.

LiCl je standardem relativní vlhkosti při kalibraci vlhkoměrů. Při 25 °C má nasycený roztok (koncentrace 45,81 %) soli ekvilibrium relativní vlhkosti 11,30 %. Chlorid lithný může i sám sloužit jako vlhkoměr. Tato navlhavá sůl se při vystavení vzduchu rozpouští v pohlcené vodě. Rovnovážná koncentrace je přímo závislá na relativní vlhkosti vzduchu. Relativní vlhkost při 25 °C, minimální odchylkou v rozmezí 10 až 30 °C, lze zjistit z koncentrace pomocí této lineární rovnice: RH = 107,93 – 2,11 C, kde C je hmotnostní koncentrace LiCl.

Bezpečnost[editovat | editovat zdroj]

Soli lithia ovlivňují centrální nervový systém. Ve 40. letech 20. století se chlorid lithný krátce vyráběl jako náhražka kuchyňské soli, bylo to však zakázáno poté, co byly zjištěny toxické účinky sloučeniny.[5][6][7]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lithium chloride na anglické Wikipedii.

  • Handbook of Chemistry and Physics, 71st edition, CRC Press, Ann Arbor, Michigan, 1990.
  • N. N. Greenwood, A. Earnshaw, Chemistry of the Elements, 2nd ed., Butterworth-Heinemann, Oxford, UK, 1997.
  • R. Vatassery, titration analysis of LiCl, sat'd in Ethanol by AgNO3 to precipitate AgCl(s). EP of this titration gives%Cl by mass.
  • H. Nechamkin, The Chemistry of the Elements, McGraw-Hill, New York, 1968.
  1. a b Ulrich Wietelmann, Richard J. Bauer "Lithium and Lithium Compounds" in Ullmann's Encyclopedia of Industrial Chemistry 2005, Wiley-VCH: Weinheim.
  2. Holleman, A. F.; Wiberg, E. "Inorganic Chemistry" Academic Press: San Diego, 2001. ISBN 0-12-352651-5.
  3. Andreas Hönnerscheid, Jürgen Nuss, Claus Mühle, Martin Jansen "Die Kristallstrukturen der Monohydrate von Lithiumchlorid und Lithiumbromid" Zeitschrift für anorganische und allgemeine Chemie, 2003, volume 629, p. 312-316.DOI: 10.1002/zaac.200390049
  4. Cathala, G., Savouret, J., Mendez, B., West, B.L., Karin, M., Martial, J.A., and Baxter, J.D.(1983)."A Method for Isolation of Intact, Translationally Active Ribonucleic Acid". DNA2(4): 329–335. doi:10.1089/dna.1983.2.329. PMID 6198133. 
  5. Talbott J. H.(1950)."Use of lithium salts as a substitute for sodium chloride". Arch Med Interna.85(1): 1–10. PMID 15398859. 
  6. L. J. Stone, M. luton, lu3. J. Gilroy.(1949)."Lithium Chloride as a Substitute for Sodium Chloride in the Diet". Journal of the American Medical Association139(11): 688–692. PMID 18128981. 
  7. Case of trie Substitute Salt [online]. TIME, 28 February 1949. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.