Białystok

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Białystok
Historické jádro města
Historické jádro města
Białystok – znak
znak
Białystok – vlajka
vlajka
poloha
zeměpisné souřadnice:
nadmořská výška: 120 - 160 m n. m.
Časové pásmo: SEČ/SELČ
stát: Polsko Polsko
vojvodství: Podleské vojvodství Podleské
Białystok
Red pog.png
Białystok
rozloha a obyvatelstvo
rozloha: 102,12 km²
počet obyvatel: 294 143[1] (2008)
hustota zalidnění: 2880 [1] obyv. / km²
správa
starosta: Tadeusz Truskolaski
oficiální web: http://www.bialystok.pl
adresa obecního úřadu: ul. Słonimska 1
15-950 Białystok
telefonní předvolba: +48 85
PSČ: 15-001

Białystok (česky Bělostok, litevsky Balstogė, rusky Белосток, bělorusky Беласток, jidiš ביאַליסטאָק, slovensky Bielostok) je hlavním a největším městem Podleského vojvodství v severovýchodním Polsku, které leží na řece Biała. V roce 2010 zde žilo přes 295 000 obyvatel. Mezi hlavními městy vojvodství Polska, Białystok je 2. městem pod vzhledem hustoty zalidnění, 11. pod vzhledem počtu obyvatel a 13. pod vzhledem rozlohy. Białystok plní funkci administračního, hospodářského, vědeckého a kulturního centra regionu. Město s přilehlými okresy tvoří białystockou aglomeraci. Białystok je univerzitním městem, má zde sídlo mezinárodní akademická organizace Centrum informací a organizace výzkumu veřejných financí a daňového práva zemí Střední a Východní Evropy, a to na zdejší právnické fakultě. Vedle univerzity se v Białystoku také nachází Lékařská akademie.

Název[editovat | editovat zdroj]

Etymologický základ názvu Białystok jsou slova "biały" (bílý) a "stok" (soutok). Řeka protékající městem nese název "Biała" (Bílá), jedna z verzí sugeruje, že název města pochází právě odtud. V dnešní polštině slovo "stok" znamená svah, a tak se zdejší obyvatelé mylně domnívají, že jde o Bílý svah. Samotný název se skloňuje jako dvě slova, ačkoliv se cca. od 15. století píše dohromady. V polštině tedy 2. pád zní Białegostoku, nikoliv Białystoku. I když město má český historický název Bělostok, často se v médiích objevuje název města v původním znění, ale s chybným skloňováním.[zdroj?] Situace je podobná jako u názvu Vratislavi, kdy je namísto českého názvu používán polský - Wrocław.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Starověk[editovat | editovat zdroj]

Archeologické nálezy ukazují, že první osídlení na území dnešního Białystoku byla přítomna již za doby kamenné. Hroby starověkých osadníků se nalézají ve městské čtvrti Dojlidy. V rané době železné byla oblast osídlena Prusy, Jatvingany a lidem zarubiněcké kultury, kteří zde stavěli mohyly (přesněji kurhany), hrobky svých vůdců, v oblasti nynější vsi Rostołty. Od těchto dob byl Białystok křižovatkou kultur. Díky obchodním cestám spojujících Černé moře s Baltským se rozvíjela osídlení jatvingské, staroruské a polské kultury.

Středověk[editovat | editovat zdroj]

V raně feudálním období tato oblast zůstávala bez příslušnosti k některému ze sousedních států. Rivalita mezi řádem německých rytířů, Litvou, mazovskými a ruskými knížaty skončila tím, že ve 14. století byla území dnešního města začleněna k Litvě. Poté, co Litva přijala katolictví (1385 - polsko-litevská unie v Krevě), se začali v Białystoku objevovat misionáři, nejčastěji německého původu. První písemná zmínka o Białystoku pochází z roku 1426 a je uvedena v dokumentu, v němž velkokníže litevský Vitold dává ves Bielszczany Stok Matěji z Tykotína. V polovině 15. stol. přešla území pod správu žmuďského bojara Jakuba Raczka Tabutowicze. Jeho rodina vybudovala první dvory v Dojlidech a v Białystoku.

Novověk[editovat | editovat zdroj]

Branicki Palace at night
Příjezdová brána k Paláci Branických

15. století[editovat | editovat zdroj]

V místě dnešního Náměstí Kościuszka, se křižovaly cesty do Suraže, Wasilkowa a Chorošti a právě kolem této křižovatky samovolně začala stavba města. Kolem roku 1547 byl v místě dnešního klášteru Sester milosrdenství zbudován dřevěný kostel, u kterého roku 1578 byla postavena krčma. V letech 1617 - 1626 byl postaven dodnes zachovaný Starý farní kostel z nadace maršálka Piotra Wiesiołowského. Piotr Wiesiołowský nechal také postavit zděný goticko-renesanční zámek.

Éra rodu Branických[editovat | editovat zdroj]

Zahrady Paláce
Altánek v zahradě Paláce Branických

Rod Branických je považován za zakladatele moderního urbanistického města. Stefan Mikuláš Branický pověřil nizozemského architekta Tylmana van Gameren přebudováním zámku Wiesiołowských v barokní rezidenci. Tato rekonstrukce kompletně změnila vzhled budovy, která díky tomu získala jméno Versailles severu. Byla dodána například jónská kolonáda a velké množství soch. Další práce na rekonstrukci zámku pokračovaly za syna Stefana Milukáše Branického - Jana Klemense Branického a jeho ženy Izabely Poniatowské. Rozrůstající se ve stínu Paláce Branických město dostala městská práva okolo roku 1692. Z 1727 pochází první zmínka o białystockém pravoslavném kostelu, který se nacházel v místě dnešní pravoslavné katedry sv. Mikuláše. V roce 1745 byla započata stavba białystocké radnice. Téhož roku bylo založeno J. K. Branickým první vojenské učiliště v Polsku - Vojenskou školu stavebnictví a inženýrství. Roku 1769 se poblíž Białystoku odehrála bitva pod Olmontami mezi barskými konfederáty a vojsky cara, pro něž byla bitva vítězná.

19. a 20. století[editovat | editovat zdroj]

V 19. století město změnilo svůj rezidentní charakter na administrativní a průmyslový. V letech 1807-1915 byl Białystok na hranicích s Ruským Impériem. Do roku 1842 bylo město hlavním městem obvodu białystockého, poté bylo připojeno do grodeňské gubernie. Po listopadovém povstání byla poblíž města ustálena celní hranice mezi Kongresovým Polskem a Ruskem, což vyvolalo rychlou vlnu ekonomické migrace lodžských továrníků. To se přičinilo k dynamickému rozvoji tenkrát ještě provinciálního městečka. V této době rozrůstající se Białystok získal přezdívku Manchester severu. Roku 1862 byla přes Białystok vybudována železnice z Varšavy do Petrohradu, jež se také přičinila k hospodářskému rozvoji města. Roku 1892 byl spuštěn systém potrubí. V letech 1915-1919 bylo město pod německou okupací.

Roku 1920 polské vojsko vyhrálo v białystocké bitvě nad Bolševiky, a tím uvolnili město z východní okupace. Do 1939 bylo město už v nezávislém Polsku hlavním městem białystockého vojvodství. V říjnu 1939 byl Białystok připojen do Běloruské SSR a byl mu dán status hlavního města białystockého obvodu. V červnu 1941 do města vkročily vojska 3. říše. Ke konci července téhož roku bylo stvořeno białystocké ghetto, ve kterém v roku 1943 povstala vzpoura. Białystočtí Židé nakonec byli exterminováni ve vyhlazovacích táborech v Treblince a v Majdanku. V červenci 1944 se odehrály těžké boje o osvobození Białystoku, které město velmi poškodily. Po 2. světové válce zrekonstruované město navždy ztratilo svůj předchozí charakter, který byl dědictvím jeho historie. Díky poválečným migracím venkovského obyvatelstva se Białystok zvětšil několikanásobně. V tomto období vznikly početné vyšší školy a nová průmyslová střediska. Od roku 1999 se hlavní město podleského vojvodství dynamicky rozvíjí. V roce 2006 zabral Białystok další 4 obce.

Přírodní podmínky[editovat | editovat zdroj]

Městem protéká řeka Biała, která je levým přítokem Supraśli.

Podnebí[editovat | editovat zdroj]

Muzeum venkova

Podnebí Białystoku je výrazně chladnější než v jiných nížinných částí Polska. Průměrná teplota v lednu je v hranicích od -4 do 6 °C, jsou tedy nejnižší v Polsku. Průměrná roční teplota je okolo +7 °C. Počet mrazivých dní je od 50 do 60, s námrazami od 110 do 138 dní a čas pokrytí sněhem od 90 do 110. Průměrná suma ročních srážek je okolo 550 mm a vegetační doba trvá od 200 do 210 dní.

Příroda[editovat | editovat zdroj]

Nachází se v oblasti, která funguje pod názvem "Zelené plíce Polska". Zhruba 32 % jeho povrchu je pokryto zelení. Parky a náměstí a také 1779 ha lesů, které se nacházejí v hranicích města tvoří specifické a zdravé mikroklima. V oblasti Białystoku jsou dvě přírodní rezervace. Městská aglomerace sousedí s Narewským národním parkem. Takové položení přírodních rezervací v bezprostřední blízkosti města je unikátní. Díky těmto hodnotám byl Białystok roku 1993 jako první město v Polsku přijat do mezinárodního projektu "Síti zdravých měst" řízeného Světovou zdravotnickou organizací. Na ploše města se nacházejí 3 přírodní rezervace:

  • Les Zwierzyniecký
  • Rezervace Antoniuk
  • Rezervace Bagno

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Białystok leží na Białystocké vysočině (pol. Wysoczyzna Białostocka), která je částí makroregionu Severopodleská nížina (pol. Nizina Północnopodlaska). Nachází se ve střední části podleského vojvodství. Podle dat z 1. ledna 2009 rozloha města je 102,12 km. Białystok leží na historické části Podlesí. Díky zeměpisným podmínkám (město leží v sousedství Běloruska, Litvy a Ruska) v průběhu dějin v Białystoku spolu žili lidé různých kultur, vyznání a národů, což mělo vliv na specifický charakter města.

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Kostel sv. Rocha v Białystoku

Z významných památek se ve městě nachází například palác Branických, pravoslavný chrám sv. Mikuláše, kostel sv. Rocha. V okolí města je celá řada přírodních parků. Pozoruhodný je též pravoslavný klášter v Supraślu s výstavou ikon. V nedalekých Bohonikách můžeme navštívit funkční mešitu polských Tatarů.

Esperanto[editovat | editovat zdroj]

S Białystokem je také spojeno esperanto, mezinárodní pomocný jazyk vytvořený místním rodákem Ludvíkem Lazarem Zamenhofem. U příležitosti 150. výročí jeho narození se zde v červenci 2009 za podpory města uskutečnil 94. Světový esperantský kongres.

Sport[editovat | editovat zdroj]

Jagiellonia - Lech Poznań

Fotbal[editovat | editovat zdroj]

Volejbal[editovat | editovat zdroj]

Americký fotbal[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Železniční stanice

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Główny Urząd Statystyczny: Powierzchnia i ludność w przekroju terytorialnym w 2008 r., s. 175. [1]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Hlavní nádraží v Białystoku

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]