Zarubiněcká kultura

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Oblast rozšíření zarubiněcké kultury (červená)
Keramika zarubiněcké kultury

Zarubiněcká kultura je archeologická kultura doby železné existující od konce 3. století př. n. l. do 2. století n. l. v dnešním Bělorusku a na Ukrajině.[1] Její nositelé osidlovali především ostrožny na pravém břehu Dněpru a stavěli jak otevřená sídliště tak hradiště. Je pojmenována podle ukrajinské vesnice Zarubinci. Poprvé ji popsal kolem roku 1899 česko-ukrajinský archeolog Čeněk Chvojka a její přítomnost byla dosud zjištěna na přibližně 500 lokalitách.

Typická obydlí jsou pravoúhlé domy s podlahou až padesát centimetrů nad zemí, s hlinitým ohništěm v rohu, v pozdější fázi kultury uprostřed obydlí. Stavěli nadzemní domy s kůlovou konstrukcí o rozloze 4 × 4 metry nebo 6 × 6 metrů, doplněné o otevřené ohniště. Pohřby probíhaly žehem nedaleko sídlišť, vedle popelnic do hrobů ukládali i srpy, přezky, jehlice a různé součásti oděvu, jen zřídka zbraně a výrobní nástroje. Nálezy zbraní jsou vzácné, existuje však mnoho dokladů o specializovaném železářství. Typickými ozdobami byly závěsky z měděného plechu, později typické pro účesy slovanských žen v 6. století.

Vliv na její vznik měli nejspíše příchozí z kultury pomořské a překrytých popelnic, výrazný podíl na její podobě mělo i starší osídlení, pravděpodobně skytské. Od 2. století se nositelé zarubiněcké kultury nejspíše podíleli na genezi slovanského jádra černjachovské kultury.[2] Skutečné jádro černjachovské kultury však tvořily sarmatské kmeny.[zdroj?] Nositelé zarubiněcké kultury se ve skutečnosti podíleli na genezi praslovanské kyjevské kultury, která se na severu Ukrajiny s černjachovskou kulturou překrývala. Sama zarubiněcká kultura se vyvinula pohlcením předchozí ukrajinské černoleské kultury sousedními kulturami - skytskou, pomořanskou a milohradskou. Podle Petra Treťjakova bylo osídlení na horním a středním Dněpru pozdní fází zarubiněcké kultury a etnicky již slovanské.[3] Marija Gimbutas přišla s tvrzením, že se spíše jednalo o baltské kmeny.[zdroj?] Podle Borise Rybakova však zarubiněcká kultura byla ve svém jádru již od počátku slovanská.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KLANICA, Zdeněk. Počátky Slovanů. Praha: Futura, 2009. ISBN 978-80-254-5298-1. S. 18. Dále jen Klanice (2009). 
  2. Klanica (2009), s. 19
  3. Klanica (2009), s. 20

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Encyclopedia of Indo-European Culture. Příprava vydání J. P. Mallory, Douglas Q. Adams. [s.l.]: Fitzroy Dearborn, 1997. 875 s. Dostupné online. ISBN 978-1884964985. Kapitola Zarubintsy Culture. (anglicky) 
  • DOLUKHANOV, Pavel Markovich. The Early Slavs: Eastern Europe from the Initial Settlement to the Kievan Rus. [s.l.]: Longman Publishing Group, 1996. 237 s. ISBN 978-0582236189. S. 148–151. (anglicky) 
  • BELL, Andrew Villen; BELL-FIALKOFF, Andrew. The Role of Migration in the History of the Eurasian Steppe. [s.l.]: Palgrave Macmillan, 2000. 368 s. Dostupné online. ISBN 978-0-312-21207-0. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]